Velikost

Vrabec polní (Passer montanus)

Úvod

Vrabec polní je malý, hojný pěvec z čeledi vrabcovitých, blízce příbuzný známějšímu vrabci domácímu. Ačkoli se mu podobá velikostí a celkovým vzezřením, liší se od něj několika klíčovými znaky ve zbarvení (zejména kaštanovým temenem a černou skvrnou na bílé tváři) a také tím, že obě pohlaví vypadají stejně. Na rozdíl od vrabce domácího, který je extrémně vázán na lidská sídla, vrabec polní preferuje spíše otevřenou zemědělskou krajinu s roztroušenými stromy, okraje lesů, parky a vesnice, a není tak typickým obyvatelem husté městské zástavby. V České republice je velmi běžným a rozšířeným druhem, i když i jeho populace čelí v Evropě určitým problémům.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vrabcovití (Passeridae)
• Rod: Vrabec (Passer) ¹  
   
• Druh: Vrabec polní (Passer montanus)

Popis:

• Velikost: O něco menší a štíhlejší než vrabec domácí. Délka těla cca 14 cm, rozpětí křídel 20–22 cm. Hmotnost 18–29 g.
• Zbarvení: Samec i samice jsou zbarveni stejně.
  • Hlava: Nejvýraznějším znakem je celé temeno hlavy a zátylek sytě kaštanově hnědé. Boky hlavy (líce a příuší) jsou čistě bílé s výraznou černou skvrnou uprostřed.
  • Hrdlo: Pod zobákem je malá černá skvrna („bryndáček“), která je výrazně menší než velká černá náprsenka samce vrabce domácího a nezasahuje tak daleko na hruď.
  • Svrchní strana těla: Hřbet je hnědý s černými podélnými proužky.
  • Křídla: Hnědá s tmavším proužkováním a dvěma poměrně zřetelnými bílými křídelními páskami (vrabec domácí má obvykle jen jednu, méně výraznou).
  • Spodina těla: Špinavě bílá až našedlá, bez proužkování.
• Zobák: Kuželovitý, v hnízdní době černý, mimo toto období světlejší (šedohnědý) se žlutavou bází.
• Nohy: Světle hnědé.
• Odlišení od vrabce domácího: Vrabec polní se od samce vrabce domácího liší kaštanovým (ne šedým) temenem, bílými tvářemi s černou skvrnou a menší černou skvrnou na hrdle. Od samice vrabce domácího se liší zcela odlišným, mnohem výraznějším zbarvením (samice vrabce domácího je celkově nenápadně hnědá se světlým nadočním proužkem).

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření napříč většinou Evropy a Asie, od Pyrenejského poloostrova až po Japonsko a jihovýchodní Asii. Byl introdukován i do některých dalších oblastí (např. lokálně v USA, Austrálii), ale s menším úspěchem než vrabec domácí.
• Habitat: Preferuje otevřenější krajinu než vrabec domácí. Typickými biotopy jsou zemědělská krajina s poli, loukami, pastvinami, protkaná alejemi, živými ploty, remízky a skupinami stromů. Dále obývá okraje lesů, staré sady, vinice, parky, zahrady, okraje vesnic a menších měst. Vyhýbá se hustým lesům a zpravidla i centrům velkých měst, kde dominuje vrabec domácí. Pro hnízdění potřebuje dutiny.
• Výskyt v ČR: V České republice je velmi hojným a plošně rozšířeným druhem od nížin až do podhůří. Často se vyskytuje společně s vrabcem domácím, ale typicky v otevřenějších, více přírodních nebo venkovských částech sídel a krajiny. Je běžný i v zemědělské krajině, vesnicích a parcích v okolí Břeclavi.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Potrava je převážně rostlinná, tvořená semeny. Živí se semeny různých plevelů (např. merlíky, lebedy, ptačinec, rdesno), trav a také obilovin (zejména ztrátová zrna na polích, strništích, u cest).
• Sezónní změny a význam hmyzu: V jarním a letním období, a zejména při krmení mláďat, je nezbytnou součástí potravy hmyz (mšice, housenky, brouci, dvoukřídlí) a pavouci.
• Způsob obživy: Potravu sbírá hlavně na zemi, často v hejnech. Sbírá semena také přímo z rostlin. V zimě často navštěvuje ptačí krmítka, kde přijímá různá semena (slunečnice, proso, mák).

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní během dne. Je velmi společenský, zejména mimo hnízdní období tvoří početná hejna, často smíšená s vrabci domácími, pěnkavami nebo strnady. Ve srovnání s vrabcem domácím bývá obecně považován za plaššího a opatrnějšího vůči člověku. Podobně jako vrabec domácí se rád koupe ve vodě i v prachu.
• Hlas: Hlasové projevy jsou odlišné od vrabce domácího. Typické volání je vyšší, tvrdší, kovově znějící „čip“, „tek“ nebo „čvit“, často opakované. V hejnu se ozývá různými štěbetavými a cvrlikavými zvuky.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Je dutinovým hnízdičem. Preferuje přirozené dutiny ve stromech (v kmenech i větvích), staré dutiny datlů a strakapoudů, ale velmi ochotně obsazuje i ptačí budky. Hnízdí také ve štěrbinách skal, v zemních norách (např. na březích řek), pod mosty a někdy i v budovách (i když méně často než vrabec domácí).
• Hnízdo: Uvnitř dutiny si oba partneři staví neuspořádané, kulovité hnízdo ze suché trávy, slámy, kořínků a mechu. Hnízdní kotlinka je pečlivě vystlána peřím, srstí a jinými měkkými materiály.
• Snůška a péče: Hnízdní sezóna probíhá od dubna do srpna. Běžně mívá dvě až tři snůšky ročně. Snáší 4–6 bělavých vajec, která jsou obvykle hustěji a tmavěji skvrnitá než vejce vrabce domácího. Na vejcích sedí oba rodiče (střídají se více než u vrabce domácího) po dobu asi 12–14 dní. Mláďata krmí oba rodiče, převážně hmyzem a pavouky. Mláďata opouštějí hnízdo po 14–18 dnech.

Pohyb:

Vrabec polní je ve většině svého areálu, včetně České republiky, převážně stálý a usedlý (sedentární) pták. Dospělí ptáci jsou věrní svému hnízdišti a okolí. Mladí ptáci se rozptylují jen na omezené vzdálenosti. Pouze nejsevernější a nejvýchodnější populace mohou podnikat částečný tah nebo zimní potulky.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) díky obrovskému areálu rozšíření.
• Trendy a ohrožení: Podobně jako vrabec domácí, i vrabec polní zaznamenal v mnoha částech Evropy, zejména v západní Evropě, výrazné až dramatické poklesy populací, které jsou spojovány především s intenzifikací zemědělství. Úbytek zimních strnišť, plevelů (vlivem herbicidů) a hmyzu (vlivem insekticidů) snižuje dostupnost potravy. Odstraňování alejí, remízků, starých sadů a jednotlivých stromů v krajině omezuje hnízdní příležitosti.
• Stav v ČR: V České republice je stále běžným a hojným druhem a v Červeném seznamu ptáků ČR je zařazen jako „málo dotčený“ (LC). Přesto i u nás data z dlouhodobého monitoringu naznačují mírný až středně silný pokles početnosti, zejména v zemědělské krajině. Nepatří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ochrana: Pro jeho podporu je důležité zachování pestré a strukturované zemědělské krajiny s dostatkem krajinných prvků (aleje, remízky, živé ploty, úhory). Podpora extenzivnějších forem hospodaření a omezení chemizace může pomoci zlepšit potravní nabídku. Vyvěšování hnízdních budek je účinným opatřením pro podporu hnízdních možností, zejména tam, kde chybí přirozené dutiny.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Na rozdíl od vrabce domácího vypadají samec i samice stejně.
• Často je vnímán jako pták spíše venkova a zemědělské krajiny než měst.
• Je jedním z druhů, u kterých byly v západní Evropě zaznamenány největší úbytky mezi běžnými ptáky zemědělské krajiny.

Závěr:

Vrabec polní je běžným a rozšířeným ptačím druhem naší krajiny, typickým pro venkovské prostředí a okraje lesů. Ačkoli je v České republice stále hojný, jeho poklesy v jiných částech Evropy, způsobené především intenzifikací zemědělství, jsou varovným signálem i pro nás. Pro zachování jeho početných populací je důležité udržovat pestrou zemědělskou krajinu s dostatkem potravy (semen plevelů a hmyzu) a hnízdních příležitostí v podobě dutin ve stromech nebo hnízdních budek.

Rozšíření

Význam

Rozšíření v ČR.