Velikost

Vrána obecná (Corvus corone / Corvus cornix)

Úvod

Vrána obecná je velký, inteligentní a velmi přizpůsobivý pták z čeledi krkavcovitých. Pod tímto českým názvem se však skrývá komplex dvou velmi podobných forem (někdy považovaných za samostatné druhy, jindy za poddruhy), které se liší zbarvením a geografickým rozšířením: vrány černé (Corvus corone corone) a vrány šedé (Corvus corone cornix, často označované jako Corvus cornix). Obě formy jsou známé svou inteligencí, všežravostí a schopností prosperovat v krajině silně ovlivněné člověkem. V České republice se setkáváme s oběma formami, přičemž jejich rozšíření kopíruje historické zemské hranice.

Systematické zařazení a problematika forem:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Krkavcovití (Corvidae)
• Rod: ¹ Krkavec (Corvus)  
• Druh/Komplex: Vrána obecná (Corvus corone)
  • Forma/Poddruh: Vrána obecná černá (Corvus corone corone)
  • Forma/Poddruh: Vrána obecná šedá (Corvus corone cornix), často uváděna i jako samostatný druh Vrána šedá (Corvus cornix)

Taxonomický status těchto dvou forem je stále předmětem diskuzí. Jsou si velmi blízce příbuzné, mají podobnou ekologii a hlasové projevy. Důležité je, že v oblastech, kde se jejich areály rozšíření setkávají (tzv. hybridní zóna, která prochází střední Evropou), se pravidelně a plodně kříží a vytvářejí hybridní jedince s přechodným zbarvením.

Popis:

• Velikost: Velký pták, ale menší než krkavec velký. Délka těla 45–50 cm, rozpětí křídel 90–100 cm. Hmotnost 400–600 g. Má robustní stavbu těla.
• Zobák: Silný, kónický, mírně zahnutý, černý.
• Nohy: Silné, černé.
• Zbarvení – Vrána černá (corone): Peří je celé leskle černé, včetně zobáku a nohou. Na slunci může mít peří modravý nebo nazelenalý kovový lesk.
• Zbarvení – Vrána šedá (cornix): Má dvoubarevné zbarvení. Hlava, krk až po horní část hrudi, křídla a ocas jsou černé. Zbytek těla – hřbet, pláštík a spodní část těla (břicho, boky) – je popelavě šedý. Kontrast mezi černými a šedými partiemi je ostrý.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou zbarvena stejně, samec může být nepatrně větší.
• Odlišení od podobných druhů:
  • Krkavec velký (Corvus corax): Je výrazně větší, má mohutnější zobák, klínovitý (ne rovně zakončený) ocas, střapaté peří na hrdle a hlubší, zvučnější hlas („kronk“).
  • Havran polní (Corvus frugilegus): Je štíhlejší, má špičatější zobák a dospělí ptáci mají charakteristickou holou, šedobílou kůži u kořene zobáku. Má také poněkud „kalhotkaté“ opeření na nohách a často vyšší, „špičatější“ profil hlavy. Je výrazně společenštější, tvoří velké kolonie a hejna.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření forem:
  • Vrána černá (corone): Obývá západní a jihozápadní Evropu (Britské ostrovy bez Skotska a Irska, Francie, Španělsko, Portugalsko, Švýcarsko, severní Itálie, Německo západně od Labe, Rakousko západně od Vídně).
  • Vrána šedá (cornix): Obývá Irsko, Skotsko, Skandinávii, východní Evropu (včetně Německa východně od Labe, Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska východně od Vídně), jihovýchodní Evropu, Itálii, Blízký východ a části Asie.
• Rozšíření v ČR: Česká republika leží na hranici areálů obou forem.
  • Vrána černá (corone): Vyskytuje se a hnízdí v Čechách, přičemž její areál se v posledních desetiletích rozšiřuje směrem na východ.
  • Vrána šedá (cornix): Je typickou formou pro Moravu a Slezsko. Oblast Břeclavi tedy jednoznačně spadá do areálu rozšíření vrány šedé.
  • Hybridní zóna: Přibližně podél Českomoravské vrchoviny se areály setkávají a vyskytují se zde i hybridní jedinci s různým podílem černého a šedého peří.
• Habitat: Obě formy jsou velmi přizpůsobivé a obývají širokou škálu biotopů. Preferují otevřenou a polotevřenou krajinu, jako je zemědělská krajina s poli, loukami a remízky, okraje lesů, říční nivy, parky, zahrady, ale i města a vesnice. Vyhýbají se hustým souvislým lesům a vysokohorským oblastem bez stromů. Potřebují stromy nebo jiné vyvýšené struktury pro hnízdění.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Jsou všežravé a velmi oportunistické. Jejich jídelníček je extrémně pestrý a závisí na místní a sezónní nabídce. Požírají:
  • Mršiny různého původu (např. sražená zvěř).
  • Bezobratlé živočichy (žížaly, hmyz a jeho larvy, plže, korýše).
  • Semena, zrna obilovin, ořechy, ovoce, bobule.
  • Vejce a mláďata jiných ptáků.
  • Drobné obratlovce (hlodavce, žáby, ještěrky).
  • Lidské odpadky a zbytky jídla.
• Způsob obživy: Potravu hledají převážně na zemi, kde procházejí a pátrají zobákem. Prohledávají také stromy, keře, skládky. Jsou známé svou inteligencí při získávání potravy – například mohou pouštět ořechy nebo škeble z výšky na tvrdý podklad, aby je rozbily.

Chování a hlas:

• Inteligence: Patří mezi nejinteligentnější ptáky. Mají výbornou paměť, schopnost učení, řešení problémů a používání jednoduchých nástrojů (v experimentech i v přírodě). Dokážou rozpoznávat lidské tváře.
• Sociální chování: Během hnízdění žijí v párech, které jsou silně teritoriální. Mimo hnízdní období se mohou sdružovat do menších skupin nebo větších hejn, zejména na místech s hojností potravy (pole, skládky) nebo na společných nocovištích.
• Hlas: Typickým hlasem je hlasité, drsné „kráá kráá kráá“, obvykle opakované 3–4krát. Mají však i řadu dalších zvuků – různé typy krákání, klapání a cvakání. Hlas je obecně vyšší a méně zvučný než hluboké „kronk“ krkavce.
• Ostatní chování: Často pronásledují a obtěžují („mobbing“) dravce nebo jiné potenciální predátory. Mohou být agresivní vůči jiným ptákům.

Rozmnožování:

• Párové vazby: Tvoří monogamní páry, které jsou často celoživotní.
• Hnízdo: Staví si velké, robustní hnízdo z větví, klacků a drnů, obvykle vysoko v koruně stromu (listnatého i jehličnatého), méně často na elektrických sloupech, skalách nebo budovách. Hnízdní kotlinka je pečlivě vystlána jemnějšími materiály – mechem, trávou, srstí, vlnou, kousky látek apod. Hnízdo staví oba partneři.
• Snůška a péče: Hnízdění probíhá od března do června. Samice snáší 3–6 (obvykle 4–5) modrozelených vajec s tmavými (hnědými, šedými) skvrnami a čárkami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 18–21 dní, samec ji krmí. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče. Krmí je vyvrhovanou potravou. Mláďata opouštějí hnízdo po 4–5 týdnech a rodiče je ještě několik dalších týdnů přikrmují a učí hledat potravu.

Pohyb:

Obě formy vrány obecné jsou v našich podmínkách převážně stálé a usedlé (sedentární). Pouze ptáci z nejsevernějších a nejvýchodnějších populací mohou v zimě podnikat kratší přesuny na jih nebo západ. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují do okolí.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern) (ať už jako jeden druh nebo dvě samostatné formy). Její populace jsou celkově velmi početné a v mnoha oblastech stabilní nebo dokonce rostoucí.
• Stav v ČR: V České republice jsou obě formy běžné a hojné ve svých areálech rozšíření. V Červeném seznamu ptáků ČR jsou zařazeny jako „málo dotčený“ (LC). Nepatří mezi zvláště chráněné druhy. Vrána černá v posledních desetiletích zřetelně rozšiřuje svůj areál v ČR směrem na východ na úkor vrány šedé.
• Konflikt s člověkem: Vrány jsou někdy považovány za škůdce v zemědělství (poškozování plodin) nebo myslivosti (predace vajec a mláďat pernaté zvěře). Místy mohou být i pronásledovány nebo legálně loveny. Jejich vysoká inteligence a přizpůsobivost jim však umožňuje úspěšně přežívat i v silně člověkem ovlivněné krajině.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Vrány (a krkavcovití obecně) patří mezi nejinteligentnější živočichy vůbec.
• V mytologii a folklóru mají vrány často ambivalentní postavení – jsou symbolem moudrosti, magie a poselství, ale také smrti, války a neštěstí.
• Jejich schopnost využívat lidské zdroje (odpadky, zemědělské plodiny) je klíčem k jejich úspěchu v moderní krajině.
• Dynamika šíření vrány černé a ústupu vrány šedé v ČR je zajímavým příkladem probíhajících změn v avifauně.

Závěr:

Vrána obecná, ať už ve své černé nebo šedé formě, je vysoce inteligentní, přizpůsobivý a úspěšný pták, který se stal běžnou součástí naší krajiny, včetně městského prostředí. Její schopnost učit se, řešit problémy a využívat rozmanité zdroje potravy jí umožňuje prosperovat i v podmínkách silně ovlivněných člověkem. Zajímavá je situace v České republice, kde můžeme sledovat dynamické změny v rozšíření obou forem a jejich vzájemné křížení. Přestože je místy vnímána kontroverzně, její role v ekosystémech a její fascinující chování ji činí důležitým a pozoruhodným druhem naší avifauny.

Rozšíření