Úvod

Česká republika, ležící v srdci Evropy, hostí bohatou a rozmanitou avifaunu. Kromě běžných a pravidelně se vyskytujících druhů se však na našem území čas od času objevují i ptáci, jejichž pozorování je považováno za vzácné či dokonce výjimečné. Co vlastně definuje takové pozorování? Může se jednat o druh, který se v ČR vyskytuje daleko za hranicí svého obvyklého areálu rozšíření (tzv. zatoulanec či vagrant), druh, jehož početnost na našem území dramaticky poklesla na hranici vymizení, nebo druh pozorovaný v neobvyklém ročním období či biotopu. Každé takové pozorování vzbuzuje mezi ornitology a birdwatchery (pozorovateli ptáků) velký zájem a vzrušení, neboť nepřináší jen radost z objevu, ale také cenné informace o dynamice ptačích populací, jejich migračních trasách, vlivu klimatických změn a stavu životního prostředí. Sledování a dokumentace těchto vzácných hostů nám otevírá fascinující okno do neustále se měnícího světa ptáků.

Příčiny výskytu těchto „rarit“ jsou různorodé. Často souvisejí s migrací, kdy ptáci vlivem nepříznivého počasí (silný vítr, bouře) sletí ze své trasy, nebo mladí, nezkušení jedinci při první migraci „přetáhnou“ původní cíl cesty či se vydají zcela špatným směrem (tzv. reverzní migrace). Jiné druhy se mohou objevit v důsledku disperzních pohybů po vyhnízdění, hledání nových teritorií nebo v reakci na nedostatek potravy či extrémní klimatické podmínky v jejich domovině. Nelze opomenout ani vliv člověka – některé vzácné druhy pozorované ve volné přírodě mohou být uprchlíky ze zoologických zahrad, soukromých chovů či sokolnických zařízení. Geografická poloha České republiky, na rozhraní několika biogeografických zón a na křižovatce migračních tras, předurčuje, že se u nás mohou objevit zatoulanci z jihu (Středomoří), východu (Sibiř, Asie), severu (Arktida) i, byť velmi vzácně, ze západu (Atlantik, Amerika).

Příčiny výskytu vzácných druhů

Pojďme se podrobněji podívat na hlavní důvody, proč se u nás vzácní ptáci objevují:

1. Migrační odchylky:
   • Přetažení (Overshooting): Zejména na jaře mohou ptáci migrující ze zimovišť na sever pokračovat v tahu i za hranice svého pravidelného hnízdního areálu. To se týká především druhů hnízdících jižněji od nás.
   • Snesení větrem (Drift): Silné větry, zejména během dlouhých přeletů (např. přes moře nebo velké pevninské bloky), mohou ptáky odchýlit z jejich kurzu o stovky až tisíce kilometrů.
   • Reverzní migrace: Zvláště u mladých ptáků na jejich prvním podzimním tahu se může stát, že se vydají opačným směrem, než by měli (např. sibiřské druhy táhnoucí na jihovýchod se mohou omylem vydat na západ/severozápad a skončit v Evropě).
   • Navigační chyby: Mladí ptáci si teprve osvojují navigační schopnosti a mohou se snadněji ztratit.
2. Disperze a potulky:
   • Mladí ptáci po osamostatnění často podnikají potulky na větší vzdálenosti při hledání vlastního teritoria nebo vhodných podmínek.
   • Některé druhy, zejména ze severních a horských oblastí, podnikají v zimním období nebo při nedostatku potravy (např. neúroda semen u křivek) výrazné přesuny do jižnějších nebo níže položených oblastí.
3. Změny areálů rozšíření:
   • Expanze: Některé druhy vlivem změn klimatu nebo jiných faktorů postupně rozšiřují svůj areál. Ptáci pozorovaní na nových lokalitách mohou být průkopníky této expanze. Příkladem je šíření volavky stříbřité nebo vlhy pestré v posledních desetiletích.
   • Kontrakce (ústup): Naopak druhy, jejichž populace klesají a areál se zmenšuje, se stávají vzácnými i v oblastech, kde dříve bývaly běžné (např. mandelík hajní, drop velký).
4. Extrémní klimatické jevy: Neobvykle tuhé zimy na severu nebo východě mohou donutit některé druhy (např. sovice sněžní, raroh lovecký) k přesunům daleko na jih. Dlouhotrvající sucha mohou zase vést k výskytu stepních či jižních druhů.
5. Úniky ze zajetí: Významná část pozorování exotických ptáků (papoušci, exotičtí vodní ptáci, plameňáci, někdy i dravci jako raroh lovecký) připadá na jedince, kteří unikli z lidské péče. Je důležité tato pozorování odlišovat od výskytu divokých ptáků, i když to někdy může být obtížné (např. u plameňáků, kteří se v Evropě vyskytují divoce, ale zároveň často unikají ze zoo).

Kategorie vzácných ptáků v ČR a příklady

Vzácné druhy pozorované v ČR můžeme rozdělit do několika skupin:

• Zatoulanci z jihu (Středomoří, Afrika): Tito ptáci se u nás objevují zejména na jaře při přetažení tahu nebo během letních potulek.
  • Plameňák růžový (Phoenicopterus roseus): Ačkoliv část pozorování může patřit uprchlíkům, divocí ptáci ze středomořských populací se v ČR občas objevují, zejména na velkých vodních plochách jižní Moravy.
  • Volavka rusohlavá (Ardeola ralloides): Malá, skrytě žijící volavka, jejíž hnízdiště leží převážně v jihovýchodní Evropě. V ČR pozorována nepravidelně.
  • Orel jestřábí (Aquila fasciata): Středomořský druh orla, v ČR zaznamenán jen zcela výjimečně.
  • Strnad viničný (Emberiza cineracea) nebo strnad bělohrdlý (Emberiza caesia): Vzácní zatoulanci z jihovýchodní Evropy/Malé Asie.
• Zatoulanci z východu (Sibiř, Asie): Tato skupina je početná, zahrnuje zejména pěvce, kteří se objevují hlavně na podzimním tahu vlivem reverzní migrace.
  • Budníček zlatohlavý (Phylloscopus proregulus): Drobný, aktivní budníček hnízdící na Sibiři. V ČR pozorován téměř každoročně na podzim, ale stále patří k raritám.
  • Budníček tlustozobý (Phylloscopus schwarzi), Budníček horský (Phylloscopus borealis): Další sibiřští budníčci, pozorovaní v ČR velmi vzácně.
  • Lejsek malý (Ficedula parva): Ačkoliv v některých oblastech ČR vzácně hnízdí, většina podzimních pozorování se týká ptáků ze severovýchodních populací.
  • Linduška rudokrká (Anthus cervinus): Hnízdí v tundře na severu Skandinávie a Sibiře, vzácně protahuje přes naše území.
  • Strnad bělohrdlý (Emberiza leucocephalos): Východní protějšek strnada obecného, velmi vzácný host.
• Zatoulanci ze severu (Arktida, Skandinávie): Objevují se typicky v zimním období.
  • Sovice sněžní (Bubo scandiacus): Nádherná bílá sova, jejíž výskyt v ČR je vázán na invazní roky spojené s gradací lumíků v Arktidě. Pozorování jsou velmi nepravidelná.
  • Raroh lovecký (Falco rusticolus): Největší sokol světa, jehož výskyt v ČR je extrémně vzácný a pravděpodobněji se jedná o uprchlíky ze sokolnických chovů než o divoké arktické poutníky.
  • Kajka mořská (Somateria mollissima), Turpan hnědý (Melanitta fusca): Mořské kachny, které se vzácně objevují na velkých vnitrozemských vodních plochách, často po silných bouřích.
  • Sněhule severní (Plectrophenax nivalis): Pravidelnější zimní host, ale ve vnitrozemí a zejména na jihu Moravy může být její výskyt považován za vzácnější.
• Zatoulanci ze západu (Atlantik, Amerika): Pozorování ptáků z Ameriky jsou v kontinentální Evropě, včetně ČR, naprostou raritou a senzací. Většinou se jedná o bahňáky nebo vodní ptáky snesené přes Atlantik hurikány či bouřemi.
  • Jespák tundrový (Calidris bairdii), Jespák dlouhokřídlý (Calidris subruficollis): Příklady amerických bahňáků zaznamenaných v Evropě.
  • Racek Bonapartův (Chroicocephalus philadelphia): Malý americký racek.
  • Každé takové pozorování vyžaduje velmi pečlivou dokumentaci a posouzení Faunistickou komisí.
• Kriticky ohrožené nebo vyhynulé hnízdící druhy: Sem patří druhy, které v ČR dříve hnízdily běžněji, ale jejich populace se zhroutily, nebo druhy, které se nacházejí na samém okraji svého areálu a hnízdí jen v několika málo párech.
  • Mandelík hajní (Coracias garrulus): Kdysi charakteristický pták jižní Moravy, dnes jako hnízdič prakticky vyhynulý. Pozorování jsou extrémně vzácná.
  • Drop velký (Otis tarda): Dříve hnízdil na jižní Moravě, poslední hnízdění v 90. letech 20. stol. Dnes jen výjimeční zimní hosté nebo zatoulanci z Rakouska/Maďarska.
  • Orel královský (Aquila heliaca): Velmi vzácně hnízdí na jižní Moravě (např. v oblasti Soutoku u Lanžhota), na samém severozápadním okraji areálu. Každé pozorování mimo známá hnízdiště je významné.
  • Poštolka rudonohá (Falco vespertinus): Nepravidelně hnízdící druh vázaný na kolonie havranů, výskyt silně kolísá.
• Nepravidelní zimní hosté: Některé druhy se u nás objevují jen v některých zimách, často v závislosti na potravní nabídce v jejich severských domovinách (tzv. invazní druhy).
  • Brkoslav severní (Bombycilla garrulus): Jeho hejna se objevují v některých letech masově, v jiných téměř chybí.
  • Čečetka zimní (Acanthis flammea): Výskyt a početnost různých poddruhů (včetně vzácnější čečetky bělavé – A. f. exilipes) v zimě kolísá.
  • Hýl křivčí (Loxia pytyopsittacus): Vzácnější a robustnější příbuzný hýla obecného, vázaný na borovice, objevuje se invazně.
• Uprchlíci ze zajetí (Exoti): Tato kategorie zahrnuje ptáky, kteří nepatří do evropské fauny a jejichž výskyt je jednoznačně spojen s únikem.
  • Různé druhy papoušků (andulka vlnkovaná, alexandr malý, mníšek šedý).
  • Exotické kachny (kachnička mandarinská, karolínská – ty už místy tvoří i soběstačné populace), husice nilská (původem z Afriky, ale v Evropě se invazivně šíří).
  • Pávi, bažanti, perličky atd.

Význam pozorování a role Faunistické komise ČSO

Každé pozorování vzácného ptáka je cenným údajem. Amatérští pozorovatelé ptáků (birdwatcheři) hrají klíčovou roli v jejich detekci a nahlašování – jedná se o ukázkový příklad tzv. občanské vědy (citizen science). Aby však měla tato pozorování vědeckou hodnotu, je nezbytná jejich pečlivá dokumentace. Ta by měla zahrnovat co nejpřesnější popis ptáka (velikost, tvar, zbarvení, chování, hlas), okolnosti pozorování (datum, čas, lokalita, biotop) a ideálně i důkazní materiál – fotografie, videozáznam nebo detailní kresebný náčrt.

V České republice funguje při České společnosti ornitologické (ČSO) Faunistická komise (FK ČSO). Jejím úkolem je shromažďovat, posuzovat a evidovat pozorování vzácných a výjimečných druhů ptáků na území státu. Pozorovatelé zasílají svá pozorování s dokumentací komisi, která na základě předložených důkazů a odborných znalostí rozhodne o jejich přijetí či zamítnutí. Přijatá pozorování jsou pak publikována ve faunistických zprávách a stávají se součástí oficiálních dat o výskytu ptáků v ČR. Tím je zajištěna důvěryhodnost a vědecká validita údajů. Pro sběr a sdílení pozorování (i těch běžných) slouží také online databáze jako Avif.cz nebo eBird.cz.

Kde hledat vzácné ptáky?

Ačkoliv se vzácný pták může teoreticky objevit kdekoliv, existují místa a biotopy, kde je šance na jejich zastižení vyšší:

• Významné mokřady a rybniční soustavy: Zejména na jaře a na podzim přitahují velké množství migrujících ptáků, včetně zatoulanců. Jižní Morava (Lednické rybníky, Novomlýnské nádrže, rybníky na Hodonínsku a Břeclavsku), jižní Čechy (Třeboňsko, Českobudějovicko), Poodří.
• Migrační zastávky a „nálevky“: Výrazné krajinné body, horská sedla, pobřeží velkých řek.
• Otevřená krajina: Pole, louky, úhory – mohou hostit bahňáky, dravce, pěvce otevřené krajiny.
• Exponovaná místa po bouřích: Mysy vybíhající do velkých vodních ploch, okraje lesů.
• Místa s vysokou koncentrací běžných druhů: Hejna mohou přilákat i vzácnější jedince.

Právě jižní Morava, díky své poloze, teplému klimatu a rozsáhlým mokřadům, patří k ornitologicky nejbohatším a nejzajímavějším oblastem ČR s častějším výskytem vzácných jižních a východních druhů.

Závěr

Vzácná pozorování ptáků jsou kořením ornitologie a birdwatchingu. Přinášejí nejen radost z objevování, ale jsou i důležitým zdrojem informací o změnách v ptačím světě. Ukazují nám, jak jsou ptačí populace propojené napříč kontinenty, jak reagují na změny klimatu a prostředí a jak dynamická je příroda kolem nás. Pečlivá dokumentace těchto pozorování a jejich odborné posouzení, například Faunistickou komisí ČSO, jsou nezbytné pro udržení kvality našich znalostí o avifauně. I když je někdy obtížné rozlišit skutečného divokého zatoulance od uprchlíka ze zajetí, každé potvrzené pozorování vzácného druhu přidává další kamínek do mozaiky našeho porozumění ptačí migraci, ekologii a ochraně přírody. Sledování ptačích rarit tak není jen koníčkem, ale i cenným příspěvkem k vědě.