Velikost

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus)

Úvod

Zvonohlík zahradní je nejmenším evropským pěnkavovitým ptákem, blízkým příbuzným kanára. Tento drobný, ale energický pěvec je nápadný především díky jasně žlutému zbarvení samečka a svému neúnavnému, vysokému, cvrlikavému zpěvu, který připomíná zvonění nebo tření skla a často tvoří zvukovou kulisu parků, zahrad a světlých lesů od jara do léta. Původně jihoevropský druh v průběhu 19. a 20. století výrazně rozšířil svůj areál směrem na sever a stal se běžným hnízdícím ptákem i v České republice.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: ¹ Zvonohlík (Serinus)  
   
• Druh: Zvonohlík zahradní (Serinus serinus)

Popis:

• Velikost: Velmi malý pták, menší než vrabec nebo sýkora koňadra. Délka těla jen 11–12 cm, rozpětí křídel 20–23 cm. Hmotnost 8–14 g. Má kompaktní tělo a krátký, mírně vidličnatý ocas.
• Zobák: Krátký, silný, kuželovitý, rohově zbarvený.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice se zbarvením liší.
  • Samec: V hnízdním období je převážně jasně citrónově až sírově žlutý, zejména na čele, hrdle, hrudi a kostřeci. Hřbet a pláštík jsou žlutozelené s výrazným tmavým podélným proužkováním. Boky jsou také světle žluté s tmavšími proužky. Křídla a ocas jsou tmavě hnědé se světlejšími lemy.
  • Samice: Je mnohem méně výrazná, celkově šedohnědá až zelenohnědá, s výrazným tmavým proužkováním na svrchní i spodní straně těla. Žlutá barva je přítomna jen v náznaku, zejména na kostřeci, případně na obočí a hrudi. Spodina těla je bělavá nebo našedlá s hustým čárkováním.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou ještě více proužkovaní a celkově hnědší, bez zřetelné žluté barvy.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Původní areál zahrnoval Středomoří a severní Afriku. Od 19. století se začal šířit na sever a východ a dnes hnízdí ve většině Evropy (kromě Islandu, severní Skandinávie, většiny Britských ostrovů) a v části Blízkého východu. Populace ze střední a severní Evropy jsou tažné.
• Habitat: Preferuje otevřenou krajinu s roztroušenými stromy a keři, teplá a slunná stanoviště. Typickými biotopy jsou okraje lesů (listnatých i jehličnatých), parky, velké zahrady, hřbitovy, sady, vinice, aleje, světlé háje a křovinaté stráně. Často hnízdí ve skupinách jehličnanů (smrky, borovice, túje).
• Výskyt v ČR: Zatímco ještě na počátku 20. století hnízdil jen v nejteplejších oblastech, postupně expandoval na celé území a dnes je běžným hnízdícím druhem od nížin do středních poloh (cca do 800 m n. m.). Je hojný i v oblasti Břeclavi, kde nachází vhodné podmínky v parcích (např. Lednicko-valtický areál), zahradách, vinicích i na okrajích lužních lesů.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je převážně semenožravý. Živí se především drobnými semeny různých plevelů a bylin (ptačinec žabinec, kokoška pastuší tobolka, starček, rdesno, různé trávy), ale také semeny stromů (bříza, olše). Na jaře sbírá i pupeny a jehnědy.
• Význam hmyzu: V době krmení mláďat tvoří důležitou složku potravy také drobný hmyz (mšice) a pavouci.
• Způsob obživy: Potravu sbírá velmi obratně jak na zemi, tak přímo na rostlinách, často šplhá po tenkých stéblech nebo větvičkách. Může se krmit i v korunách stromů. V zimě někdy navštěvuje krmítka.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Je to velmi čilý, aktivní a neposedný pták. Neustále poletuje, často v charakteristickém vlnitém, jakoby poskakujícím letu. Mimo hnízdní období se často sdružuje do menších i větších hejn.
• Hlas: Kontaktní volání za letu nebo při sezení je vysoké, rychlé, cvrlikavé „trillililit“, „tirrilillit“ nebo podobné variace.
• Zpěv: Zpěv samce je velmi charakteristický, nezaměnitelný. Je to nepřetržitý, velmi rychlý, vysoký, cvrlikavý proud tónů a trylků, který zní jako nepřetržité zvonění, tření skla nebo šustění střepů. Tento zpěv přednáší velmi vytrvale z vyvýšeného místa (špička stromu, anténa, dráty) nebo během typického svatebního letu, kdy samec krouží nad teritoriem pomalým, motýlím letem.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí jednotlivě, páry jsou teritoriální. Hnízdo si staví vysoko na stromech, často na jehličnanech (smrk, borovice, jedle, modřín, túje), ale i na listnatých stromech. Obvykle je umístěno daleko od kmene, na konci větve, dobře ukryté v hustém jehličí nebo listí.
• Hnízdo: Staví pouze samice. Je to velmi malé, úhledné a pevné miskovité hnízdo, mistrovsky spletené z jemných travin, kořínků, mechu, lišejníků a pavučin. Kotlinka je pečlivě vystlána rostlinnou vlnou (např. z topolů, vrb), srstí a peřím.
• Snůška a péče: Hnízdí od dubna do července, běžně mívá dvě snůšky ročně. Snáší 3–5 (obvykle 4) malých, bělavých nebo namodralých vajec s jemnými červenohnědými tečkami a čárkami, často soustředěnými na širším konci. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 12–14 dní, samec ji během sezení krmí. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče. Krmí je vyvrhovanou kaší z převážně semen a malého množství hmyzu. Mláďata opouštějí hnízdo po 13–17 dnech.

Pohyb (Migrace):

• Migrační chování: Populace z jižní Evropy jsou převážně stálé. Ptáci ze střední a severní Evropy, včetně českých populací, jsou převážně tažní. Zimují hlavně v oblasti Středomoří (jižní Francie, Španělsko, Itálie, severní Afrika).
• Přílet a odlet: Na hnízdiště v ČR přilétají v březnu a dubnu, odlétají v září a říjnu. Ojediněle mohou někteří jedinci v mírných zimách přezimovat i u nás, zejména ve městech.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Evropská populace je považována za velkou a celkově stabilní nebo mírně rostoucí, což souvisí s jeho úspěšnou expanzí v minulosti.
• Stav v ČR: V České republice je běžným a rozšířeným hnízdícím druhem. V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazen jako „málo dotčený“ (LC). Jeho populace je považována za stabilní. Patří mezi druhy chráněné zákonem (jako všichni volně žijící ptáci), ale nevyžaduje specifická ochranářská opatření. Zdá se, že mu vyhovuje současná podoba kulturní krajiny s parky, zahradami a rozptýlenou zelení.

Zajímavosti:

• Je nejmenším evropským druhem z čeledi pěnkavovitých.
• Je blízce příbuzný kanáru divokému, předkovi domestikovaných kanárů.
• Jeho šíření Evropou v 19. a 20. století je jedním z dobře zdokumentovaných příkladů expanze ptačího druhu, pravděpodobně související i se změnami klimatu a krajiny.
• Jeho vytrvalý, vysoký zpěv je jedním z charakteristických zvuků jara a léta v mnoha evropských městech a na venkově.

Závěr:

Zvonohlík zahradní je drobný, ale nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný obyvatel našich zahrad, parků a světlých lesů. Jeho úspěšné šíření napříč Evropou z něj učinilo běžný druh i v České republice. Jeho veselý, neúnavný zpěv a čilé chování přináší život do korun stromů a je vítaným společníkem v blízkosti lidských sídel. Jeho stabilní populace je pozitivním signálem v době, kdy mnoho jiných druhů ptáků kulturní krajiny čelí problémům.

Rozšíření

Rozšíření v ČR.