Holub doupňák (Columba oenas)

Úvod

Holub doupňák (Columba oenas) je středně velký druh holuba z čeledi holubovitých (Columbidae). Ačkoliv je méně nápadný a známý než jeho příbuzní, holub hřivnáč nebo holub domácí (zdivočelá forma holuba skalního), hraje důležitou roli v ekosystémech, zejména v lesních a parkových krajinách Evropy a části Asie. Jeho jméno „doupňák“ výstižně odkazuje na jeho specifický způsob hnízdění – využívá totiž přirozené stromové dutiny. V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy a je zařazen na Červený seznam jako druh zranitelný.

Systematika a taxonomie

• Říše: Živočichové (Animalia)
• Kmen: Strunatci (Chordata)
• Třída: Ptáci (Aves)
• Řád: Měkkozobí (Columbiformes)
• Čeleď: Holubovití (Columbidae)
• Rod: Holub (Columba)
• Druh: Holub doupňák (Columba oenas)

Holub doupňák je jedním z mnoha druhů rodu Columba. Je blízce příbuzný holubu skalnímu (Columba livia), ze kterého byl domestikován holub domácí, a také holubu hřivnáči (Columba palumbus).

Popis a rozpoznávání

Holub doupňák je o něco menší a štíhlejší než holub hřivnáč, dorůstá délky těla 32–34 cm a rozpětí křídel 63–69 cm. Váží obvykle mezi 250 a 350 gramy.

• Zbarvení: Celkové zbarvení je převážně modrošedé. Oproti holubu hřivnáči mu chybí bílá skvrna na krku a bílé pásky na křídlech, které jsou u hřivnáče dobře viditelné za letu. Krk a horní část hrudi mají vínový nádech s kovově zeleným až purpurovým leskem po stranách krku (viditelným hlavně zblízka a na slunci). Křídla mají na konci tmavé, téměř černé letky a nevýrazný tmavší příčný proužek. Spodní strana křídel je světlejší. Kostřec (oblast nad ocasem) je světle šedý, což může být dobrým rozpoznávacím znakem za letu oproti zdivočelým holubům domácím, kteří mívají kostřec často bílý nebo tmavý. Ocas je zakončen širokou tmavou páskou.
• Oko: Výrazným znakem holuba doupňáka je jeho tmavé, téměř černé oko (duhovka). Holub hřivnáč má oko světlé (žluté až oranžové).
• Zobák: Zobák je narůžovělý se světlejší špičkou.
• Nohy: Nohy jsou červené.

Pohlaví jsou si velmi podobná, samec bývá jen nepatrně větší a může mít výraznější lesk na krku. Mladí ptáci jsou celkově matnější, bez kovového lesku na krku.

Hlasový projev

Hlas holuba doupňáka je charakteristický a liší se od houkání holuba hřivnáče. Je to tlumené, dvouslabičné, rytmicky opakované „hu-húú“ nebo „uu-up“, často s důrazem na druhou slabiku. Zní trochu melancholicky a dutě. Tento hlas je nejčastěji slyšet během hnízdní sezóny.

Rozšíření a biotop

Holub doupňák je rozšířen ve většině Evropy (kromě nejsevernějších oblastí Skandinávie a Islandu), v severozápadní Africe a v pásu přes západní a střední Asii až po západní Sibiř.

Jeho typickým biotopem jsou starší listnaté a smíšené lesy s dostatkem doupných stromů (buky, duby, osiky). Vyhledává zejména okraje lesů, světlé lesní porosty, aleje, staré parky, sady a někdy i větší zahrady se starými stromy. Klíčovým faktorem pro jeho výskyt je dostupnost vhodných hnízdních dutin. Může se vyskytovat i v blízkosti zemědělské krajiny, kde nachází potravu na polích. V České republice se vyskytuje roztroušeně po celém území, hojnější je v nížinách a pahorkatinách s vhodnými lesními porosty (např. lužní lesy, doubravy, bučiny).

Migrace

Holub doupňák je částečně tažný pták. Ptáci ze severních a východních populací (Skandinávie, východní Evropa, Rusko) jsou tažní a zimují v západní a jižní Evropě (Francie, Pyrenejský poloostrov, Itálie). Populace ze střední a západní Evropy, včetně České republiky, jsou převážně stálé nebo přelétavé a podnikají jen kratší potulky za potravou během zimy. Na jaře se na hnízdiště vrací obvykle v březnu.

Potrava

Potravní spektrum holuba doupňáka je převážně rostlinné. Živí se semeny různých divokých bylin (lebeda, merlík, ptačinec), semeny stromů (žaludy, bukvice), obilím (pšenice, ječmen), luštěninami (hrách, vikev) a zelenými částmi rostlin (pupeny, listy, výhonky). Sbírá také bobule (např. bezinky). V menší míře požírá i drobné bezobratlé živočichy, jako jsou plži a hmyz, zejména v období krmení mláďat. Potravu hledá převážně na zemi, na polích, loukách, úhorech a v lesích pod stromy. Často zaletuje za potravou i na větší vzdálenosti od hnízdiště.

Hnízdění a rozmnožování

Hnízdní biologie holuba doupňáka je jeho nejvýraznějším rysem. Na rozdíl od jiných holubů si nestaví volné hnízdo na větvích, ale je striktně vázán na dutiny.

• Hnízdo: Vyhledává přirozené dutiny ve starých stromech (vylámané větve, dutiny po datlech a žlunách), skalní štěrbiny, nory králíků nebo lišek, a vzácně i dutiny v budovách nebo speciální budky. Samotné hnízdo je jen velmi jednoduchá a mělká podestýlka z několika stébel, větviček nebo listí na dně dutiny.
• Snůška: Samice snáší obvykle 2 čistě bílá vejce. Holubi doupňáci mohou zahnízdit 2krát, výjimečně i 3krát ročně, od března/dubna až do srpna/září.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče, samice většinou v noci a přes den se střídají. Inkubace trvá 16–18 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmena oběma rodiči tzv. „holubím mlékem“ – kašovitou hmotou bohatou na tuky a bílkoviny, kterou rodiče produkují ve voleti. Později dostávají i natrávená semena. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 25–30 dní. Po vylétnutí jsou ještě nějakou dobu krmena rodiči.

Konkurence o hnízdní dutiny může být značná, zejména ze strany kavky obecné, špačka obecného, ale i veverek nebo kun.

Chování

Holub doupňák je poměrně plachý pták, méně nápadný než holub hřivnáč. Mimo hnízdní období se často sdružuje do menších či větších hejn, někdy i společně s holuby hřivnáči, zejména na polích při hledání potravy nebo na společných nocovištích. Let je rychlý a přímý, s energickými údery křídel. Tok probíhá na jaře a zahrnuje typické holubí úklony samce před samicí, načepýření peří na krku a charakteristické houkání. Součástí toku mohou být i svatební lety s plachtěním a tleskáním křídel.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Holub doupňák je celosvětově hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern – LC). Jeho populace je velká a areál rozšíření rozsáhlý. V některých částech Evropy však jeho stavy v minulosti klesaly.
• Česká republika: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocen jako druh „zranitelný“ (Vulnerable – VU). Je také zařazen mezi zvláště chráněné druhy živočichů v kategorii „ohrožený“.

Hlavní hrozby:

1. Ztráta hnízdních příležitostí: Intenzivní lesní hospodaření, odstraňování starých a doupných stromů z lesů, parků a alejí je největší hrozbou. Moderní lesnictví často preferuje rychle rostoucí monokultury a dřívější těžbu stromů, než stihnou zestárnout a vytvořit dutiny.
2. Změny v zemědělské krajině: Intenzifikace zemědělství, úbytek úhorů, mezí a pestrých polních kultur omezuje dostupnost potravy (semena plevelů). Používání pesticidů může mít také negativní dopad.
3. Konkurence o dutiny: Zvyšující se populace kavek nebo introdukovaných druhů může zvyšovat konkurenci o omezené hnízdní zdroje.
4. Lov: Ačkoliv není primárním cílem lovu, může být omylem zaměněn za jiné druhy holubů a uloven.

Ochranná opatření

Ochrana holuba doupňáka spočívá především v zachování jeho přirozeného prostředí:

• Ponechávání starých a doupných stromů: V lesích, parcích, alejích i sadech je klíčové zachovávat staré stromy s dutinami. Podpora přirozené obnovy lesa a pestřejší druhové skladby.
• Vyvěšování speciálních hnízdních budek: Tam, kde chybí přirozené dutiny, mohou pomoci umělé budky navržené pro holuby doupňáky (s dostatečně velkým vletovým otvorem a vnitřním prostorem).
• Extenzivnější zemědělské postupy: Podpora ekologického zemědělství, ponechávání úhorů, biopásů a krajinných prvků, které poskytují potravu.
• Osvěta: Informování lesníků, vlastníků pozemků i veřejnosti o potřebách tohoto druhu.

Závěr

Holub doupňák je zajímavý a svým způsobem života jedinečný ptačí druh naší přírody. Jeho závislost na starých stromech s dutinami z něj činí citlivý indikátor stavu lesních ekosystémů a tradiční krajiny. Ačkoliv není globálně ohrožen, jeho zranitelnost v České republice ukazuje na potřebu cílené ochrany jeho biotopů, zejména zachování starých stromů, které jsou domovem nejen pro něj, ale i pro mnoho dalších druhů živočichů. Ochrana holuba doupňáka tak přispívá k zachování biodiverzity našich lesů a krajiny jako celku.