Velikost

Lyska černá (Fulica atra)

Úvod

Lyska černá (Fulica atra) je středně velký vodní pták z čeledi chřástalovitých (Rallidae), kam patří také chřástali, slípky a další. Je to jeden z nejběžnějších a nejznámějších vodních ptáků Evropy, Asie, Austrálie a severní Afriky. V České republice, včetně rybničních soustav a vodních toků jižní Moravy, se jedná o velmi hojný druh, který zde hnízdí, protahuje a částečně i zimuje. Je snadno rozpoznatelná díky svému typickému černému zbarvení a kontrastní bílé lysině na čele. Její přítomnost na rybnících, jezerech a řekách je neodmyslitelnou součástí naší přírody. Aktuální období (začátek dubna) je charakteristické začátkem hnízdní sezóny.

Systematické zařazení

• Řád: Krátkokřídlí (Gruiformes)
• Čeleď: Chřástalovití (Rallidae)
• Rod: Lyska (Fulica)
• Druh: Lyska černá (Fulica atra)

Podrobný popis a morfologie

Lyska černá je pták velikosti menší kachny, s typicky zakulaceným tělem a relativně malou hlavou.

• Rozměry: Délka těla 36–42 cm, rozpětí křídel 70–80 cm, hmotnost 600–1000 g (samci bývají v průměru o něco těžší než samice).
• Zbarvení dospělých ptáků: Tělo je téměř jednotně černé nebo velmi tmavě břidlicově šedé, bez výraznějších vzorů. Peří má jemný lesk.
• Hlava a zobák: Nejvýraznějším znakem je zářivě bílý zobák a především velká bílá kožovitá lysina (čelní štítek), která se táhne od kořene zobáku vysoko na čelo. Velikost a tvar štítku se může individuálně mírně lišit (bývá větší u samců a v hnízdní době). Oči jsou nápadně červené.
• Nohy a prsty: Končetiny jsou poměrně silné, zelenošedé barvy. Prsty nejsou opatřeny plovací blánou jako u kachen, ale každý prst má po stranách rozšířené kožovité (masité) laloky. Tyto laloky se při pohybu ve vodě rozšiřují a zvyšují tak záběrovou plochu, což usnadňuje plavání a potápění. Zároveň nebrání pohybu po souši nebo po měkkém bahnitém dně. Nohy jsou posazeny poměrně dozadu na těle.
• Ocas: Krátký, černý.
• Pohlavní dimorfismus: Velmi malý. Samci jsou v průměru nepatrně větší a mohou mít o něco větší čelní štítek, ale v terénu jsou pohlaví prakticky nerozlišitelná.
• Zbarvení mladých ptáků (juvenilní): Jsou výrazně odlišní od dospělých. Svrchu jsou matně šedohnědí, zespodu světle šedí až bělaví, zejména na hrdle a přední části krku. Chybí jim výrazný bílý štítek – mají jen malý, našedlý náznak. Zobák je také tmavší, našedlý. Postupně přepeřují do šatu dospělých během prvního podzimu a zimy.

Hlasový projev

Lyska černá je poměrně hlasitý pták s repertoárem různých ostrých, často až explozivních zvuků. Nemá melodický zpěv.

• Nejčastější hlasy: Ostré, krátké „köwk“, „kup“ nebo „pit“. Také cvakavé, kovově znějící „pix“. Při rozrušení nebo v konfliktech vydává různé skřehotavé a prskavé zvuky. Hlasy samců a samic se mírně liší (samice často vydává spíše „pix“).

Rozšíření a biotop

Lyska černá má obrovský areál rozšíření zahrnující většinu Evropy, mírný a jižní pás Asie, Austrálii, Nový Zéland a severní Afriku.

• Biotop: Obývá širokou škálu stojatých nebo pomalu tekoucích sladkovodních a brakických vodních ploch. Klíčová je přítomnost vodní vegetace (ponořené i vynořené) a otevřené vodní hladiny. Typické biotopy zahrnují:
  • Rybníky (včetně intenzivně obhospodařovaných).
  • Jezera, přehradní nádrže.
  • Pomalé úseky řek, kanály, slepá ramena.
  • Zatopené lomy, pískovny, štěrkovny.
  • Mělké mořské zátoky a laguny (méně často v ČR).
  • Parkové rybníčky a vodní plochy ve městech.
• Je velmi adaptabilní a tolerantní k lidské přítomnosti.
• Výskyt v ČR: Je velmi hojným a plošně rozšířeným druhem po celém území od nížin do podhůří. Obzvláště početná je v rybničnatých oblastech, jako je Třeboňsko, jižní Čechy a samozřejmě jižní Morava (Lednicko-valtický areál, Podyjí, rybníky u Pohořelic atd.).

Chování

• Je primárně vodní pták, výborně plave, často přitom charakteristicky pohupuje hlavou dopředu a dozadu.
• Potápí se pro potravu, ale méně obratně než potápky; obvykle se ponoří jen na krátkou dobu.
• Často se pohybuje i na souši v blízkosti vody, kde spásá vegetaci. Chůze je trochu kolébavá.
• Vzlétá poměrně těžkopádně, potřebuje dlouhý rozběh po vodní hladině za intenzivního plácání křídel a nohou. Let je přímý, s rychlými údery křídel.
• Teritorialita a agresivita: Během hnízdní sezóny jsou lysky velmi teritoriální a agresivní. Samci (ale i samice) urputně brání své teritorium proti jiným lyskám i dalším vodním ptákům. Časté jsou hlasité potyčky, kdy na sebe ptáci najíždějí s rozstříknutou vodou, kopou nohama a útočí zobákem.
• Společenskost: Mimo hnízdní období (zejména na podzim a v zimě) se často shromažďují do velkých hejn, někdy čítajících stovky až tisíce jedinců, na větších nezamrzajících vodních plochách.

Potrava

Lyska černá je všežravec, ale v její potravě výrazně převažuje rostlinná složka.

• Rostlinná potrava: Vodní rostliny (listy, stonky, semena, kořínky – např. rdesty, stolístky, lekníny), řasy, tráva a byliny spásané na březích.
• Živočišná potrava: Vodní hmyz a jeho larvy, měkkýši (plži, mlži), červi, drobní korýši, pulci, malé rybky. Příležitostně může konzumovat i vejce nebo mláďata jiných vodních ptáků.
• Způsob získávání potravy: Sbírá potravu z hladiny, potápí se pro ponořené rostliny (často je vytahuje na hladinu a tam konzumuje), filtruje drobné organismy, spásá vegetaci na březích.

Hnízdění

• Hnízdní období začíná brzy, často již v březnu nebo dubnu, a může trvat až do srpna.
• Hnízdo: Staví velké, objemné hnízdo ve tvaru plošiny nebo kupy z odumřelých stébel rákosu, orobince, ostřic a jiných vodních rostlin. Bývá umístěno v pobřežní vegetaci, ukotvené ke stéblům, nebo někdy i volně plovoucí na vodě. Na stavbě se podílejí oba partneři. Často si staví i několik dalších „odpočinkových“ plošin v teritoriu.
• Snůška: Obvykle 6–10 (někdy 5–15) vajec. Vejce jsou poměrně velká, světle béžová, krémová nebo našedlá, s jemným, hustým tmavě hnědým až černým tečkováním a skvrněním.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče (střídají se) po dobu 21–24 dní.
• Mláďata: Jsou prekociální (brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují rodiče), ale jsou krmivá (rodiče jim podávají potravu). Mají velmi charakteristický vzhled: tělo pokryté černým prachovým peřím, ale hlava a krk jsou porostlé řídkým, drátovitým oranžovo-červeným prachovým peřím. Kůže na hlavě je červená a zobák je zpočátku červený se žlutou špičkou. Tento výrazný vzhled se postupně mění.
• Péče o mláďata: Oba rodiče se starají o mláďata, krmí je a chrání před predátory a jinými lyskami. Úmrtnost mláďat bývá vysoká.
• Počet hnízdění: Běžně hnízdí dvakrát, někdy i třikrát za sezónu.

Migrace a pohyby

• Lyska černá je převážně stálý nebo částečně tažný pták. Míra migrace závisí na zeměpisné šířce a klimatických podmínkách.
• Česká populace: Je z velké části stálá nebo podniká jen krátké přelety na nezamrzající vodní plochy v zimě. Část populace, zejména mladí ptáci, může táhnout na kratší vzdálenosti do západní a jižní Evropy.
• Zimní hosté: V zimě se počet lysek v ČR zvyšuje příchodem ptáků ze severnějších a východnějších populací (např. z Polska, Pobaltí, Skandinávie).
• Zimování: V zimě se shromažďují ve velkých hejnech na nezamrzajících vodách (řeky – např. Vltava v Praze, Labe; větší nádrže).

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Díky obrovskému areálu rozšíření a velmi vysoké početnosti je celosvětově hodnocena jako LC (Least Concern) – Málo dotčený.
• Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je také hodnocena jako LC – Málo dotčený. Je to jeden z nejhojnějších vodních ptáků u nás.
• Ohrožení: Obecně není považována za ohrožený druh. Lokálně ji mohou ohrozit:
  • Ztráta a degradace mokřadních biotopů (i když je poměrně adaptabilní).
  • Znečištění vod ovlivňující vodní vegetaci a bezobratlé.
  • Extrémně tuhé zimy s dlouhodobým zamrznutím vodních ploch mohou vést k vysoké úmrtnosti.
  • Vyrušování na hnízdištích (rekreace).
  • V některých zemích je stále lovným druhem.

Odlišení od podobných druhů

• Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus): Je menší, má hnědší záda, červený zobák se žlutou špičkou a červený čelní štítek, výrazný bílý pruh na boku a bílé skvrny pod ocasem. Má zelené nohy bez výrazných laloků. Hlas je odlišný.
• Kachny (různé druhy): Mají typický plochý kachní zobák, plovací blány mezi prsty, odlišný tvar těla a většinou výraznější kresbu peří.
• Potápky (např. potápka roháč): Mají špičatý zobák, odlišný tvar těla (více „ponorkovitý“, nižší na vodě), často výrazné svatební opeření. Jsou mnohem obratnějšími potápěči. Mají také lalokovité prsty, ale jiného tvaru.

Závěr

Lyska černá je všudypřítomným a dobře známým obyvatelem našich rybníků, jezer a řek. Její charakteristický vzhled s černým tělem a bílou lysinkou, společně s často hlasitými a teritoriálními projevy, ji činí snadno identifikovatelným druhem. Její adaptabilita a schopnost využívat širokou škálu vodních biotopů, včetně těch ovlivněných člověkem, jí zajišťuje status jednoho z nejúspěšnějších vodních ptáků Evropy. Přestože není v současnosti považována za ohroženou, její přítomnost odráží stav našich mokřadních ekosystémů. Pozorování jejího každodenního života, od potápění za potravou přes péči o svá kuriózně zbarvená mláďata až po energické obrany teritoria, nabízí zajímavý vhled do dynamiky života na našich vodách.

Rozšíření

Význam