Luňák červený

Reklamy

 

Velikost

Vejce.
Výška x šířka: 51-62 x 40-49 mm
Hmotnost: 49-70 g.
 
Délka: 60-72 cm.
Rozpětí křídel: 140-165 cm.
Hmotnost: 1200-1600 g.
 

Luňák červený (Milvus milvus)

Úvod

Luňák červený (Milvus milvus) je středně velký až velký dravec z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Je to jeden z nejelegantnějších a nejcharakterističtějších dravců Evropy, snadno rozpoznatelný podle svého dlouhého, hluboce vykrojeného ocasu, rezavého zbarvení a kontrastních bílých skvrn na spodní straně křídel. Jeho výskyt je soustředěn převážně v Evropě. Luňák červený je známý svým obratným letem a oportunistickým způsobem obživy, zahrnujícím lov drobné kořisti i požírání mršin a odpadků. V České republice, včetně vhodných lokalit na jižní Moravě, se jedná o hnízdící druh, který je však klasifikován jako ohrožený a čelí řadě hrozeb, zejména nelegálnímu trávení. Aktuální období (začátek dubna) spadá do počátku jeho hnízdní sezóny.

Systematické zařazení

  • Řád: Dravci (Accipitriformes)
  • Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
  • Rod: Luňák (Milvus)
  • Druh: Luňák červený (Milvus milvus)

Podrobný popis a morfologie

Luňák červený je poměrně velký dravec s dlouhými křídly a charakteristickým ocasem.

  • Rozměry: Délka těla se pohybuje mezi 60–72 cm, rozpětí křídel dosahuje 145–165 cm. Hmotnost se pohybuje od 800 do 1300 g u samců a 950 až 1600 g u samic (samice jsou v průměru o něco větší).
  • Zbarvení dospělých ptáků:
    • Tělo a horní krovky křídel: Převážně jasně rezavě hnědé.
    • Hlava: Výrazně světlejší, šedobílá až našedlá, s jemným tmavším podélným čárkováním.
    • Letky: Vnější ruční letky jsou černé, vnitřní ruční a loketní letky jsou tmavě šedé.
    • Spodní strana křídel: Velmi charakteristická – na spodní straně báze vnějších ručních letek se nachází velká, kontrastní bílá skvrna („okno“), která je v letu velmi nápadná. Spodní krovky jsou rezavé.
    • Ocas: Dlouhý, hluboce vidličnatě vykrojený, shora i zespodu rezavě červený. Toto hluboké vykrojení je klíčovým rozpoznávacím znakem.
  • Ostatní znaky: Zobák je zahnutý, tmavý s jasně žlutým ozobím. Nohy jsou také žluté, s tmavými drápy. Duhovka oka je světle žlutá nebo nažloutlá.
  • Zbarvení mladých ptáků (juvenilní): Jsou celkově matněji a světleji zbarvení než dospělí. Hlava je světlejší a méně kontrastní. Rezavé zbarvení těla je bledší. Bílé skvrny na křídlech jsou méně výrazné. Ocas je méně hluboce vykrojený. Peří na těle a krovkách má světlé špičky, což dodává ptákovi lehce „šupinatý“ vzhled.

Hlasový projev

Luňák červený není příliš hlasitý dravec, ozývá se hlavně v blízkosti hnízda nebo během toku. Jeho hlas je vysoký, táhlý, jakoby „mňoukavý“ nebo pískavý, často popisovaný jako třeslavé „híééé“ nebo „piíiíiúúú“.

Rozšíření a biotop

Výskyt luňáka červeného je téměř výhradně omezen na Evropu, s malou izolovanou populací v severozápadní Africe. Těžiště jeho areálu leží v Německu, Francii a Španělsku. Další významné populace se nacházejí ve Velké Británii (díky úspěšným reintrodukcím), Švédsku, Švýcarsku, Polsku a České republice.

  • Biotop: Preferuje pestr ou, mozaikovitou krajinu, kde se střídají lesní porosty s otevřenými plochami. Vyhledává:
    • Okraje listnatých a smíšených lesů.
    • Menší lesíky, remízky, aleje stromů v zemědělské krajině.
    • Otevřené plochy jako jsou pole, louky, pastviny pro hledání potravy.
    • Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, pokud zde nachází vhodné podmínky pro hnízdění a potravu. Vyhýbá se rozsáhlým hustým lesům a zcela otevřené krajině bez stromů.
  • Výskyt v ČR: Hnízdí roztroušeně až lokálně běžně v nižších a středních polohách po většině území. Po výrazném poklesu v minulosti se jeho stavy mírně zvyšují. Vyskytuje se i na jižní Moravě, zejména v oblastech s vhodnou mozaikou lesů a zemědělské půdy (např. pahorkatiny, podhůří Českomoravské vrchoviny, okolí větších lesních komplexů).

Chování

  • Je známý svým mimořádně elegantním a obratným letem. Plachtí na mírně prohnutých křídlech (tvořících mělký dihedral) a neustále natáčí svůj dlouhý vidličnatý ocas, který používá jako kormidlo pro jemné manévrování a udržování směru i při slabém větru.
  • Potravu vyhledává často pomalým letem nízko nad zemí.
  • Je oportunistickým sběračem a lovcem.
  • Mimo hnízdní období se může shromažďovat na společných nocovištích nebo u bohatých zdrojů potravy (např. skládky – i když méně často než luňák hnědý).
  • Je poměrně tolerantní k lidské přítomnosti, pokud není přímo pronásledován.

Potrava

Luňák červený má velmi široké a oportunistické potravní spektrum. Jeho strava je silně závislá na místní a sezónní dostupnosti.

  • Hlavní složky:
    • Mršiny: Hraje důležitou roli jako zdravotní policie krajiny. Často požírá sražená zvířata na silnicích (zajíci, králíci, ptáci, ježci), uhynulou zvěř nebo hospodářská zvířata.
    • Drobní savci: Hraboši, myši, mladí králíci a zajíci.
    • Ptáci: Zejména mláďata a méně zdatní jedinci (holubi, špačci, drozdi, bažanti).
    • Bezobratlí: Žížaly (často sbírané na zoraných polích nebo podmáčených loukách), velký hmyz (brouci, kobylky).
    • Obojživelníci a plazi.
    • Odpadky: Někdy sbírá i zbytky jídla v blízkosti lidských sídel.
  • Způsoby získávání potravy: Aktivní lov, sběr mršin a odpadků, kleptoparazitismus (krade kořist jiným dravcům, například káňatům nebo vranám).

Hnízdění

  • Hnízdní sezóna začíná brzy na jaře, často již v březnu.
  • Hnízdo: Staví si poměrně velké hnízdo z větví, obvykle vysoko v koruně statného stromu (často dubu, buku, borovice), typicky na okraji lesa nebo v menším lesíku. Stará hnízda často používá opakovaně po mnoho let a neustále je dostavuje.
  • „Dekorace“ hnízda: Je známý tím, že své hnízdo „zdobí“ různými nalezenými předměty, jako jsou kusy látek, papíru, plastů, provázků apod. Funkce tohoto chování není zcela jasná.
  • Snůška: Samice snáší 1–4 (nejčastěji 2–3) vejce. Vejce jsou bělavá s červenohnědými skvrnami a tečkami.
  • Inkubace: Sedí převážně samice po dobu 31–38 dní. Samec jí přináší potravu.
  • Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá. Zpočátku loví převážně samec a samice krmí, později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 45–55 dní, ale rodiče je ještě několik týdnů dokrmují v okolí.
  • Obvykle hnízdí jednou ročně.

Migrace a pohyby

  • Populace luňáka červeného vykazují různé migrační strategie. Ptáci ze severnějších a východnějších částí areálu (včetně většiny české populace) jsou částečně tažní. Na zimu se stěhují na kratší až střední vzdálenosti do západní a jihozápadní Evropy (Francie, Španělsko, Portugalsko). Někteří jedinci, zejména dospělí a v mírných zimách, mohou v ČR i zimovat, pokud najdou dostatek potravy. Populace ve Španělsku a Velké Británii jsou převážně stálé.
  • Jarní návrat: Na hnízdiště v ČR se vrací brzy, často již v únoru a březnu. Aktuálně (začátek dubna) tedy již probíhají hnízdní aktivity (stavba či oprava hnízda, tok, snášení vajec).
  • Podzimní odlet: Probíhá od září do listopadu.

Status a ochrana

  • Globální status (IUCN): V současnosti (od roku 2020) hodnocen jako NT (Near Threatened) – Téměř ohrožený. V minulosti prošel dramatickým poklesem, následně se díky ochraně jeho stavy v některých zemích zvýšily, ale stále čelí vážným hrozbám a celkový trend je nejistý.
  • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je zařazen v kategorii EN (Endangered) – Ohrožený druh. Je také chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii silně ohrožený.
  • Historický pokles: V 19. a velké části 20. století došlo k masivnímu poklesu populace v celé Evropě kvůli přímému pronásledování (střelba, chytání do pastí, vybírání hnízd) a používání jedů (např. strychninu).
  • Současné hlavní hrozby:
    • ILEGÁLNÍ TRÁVENÍ: Toto je v současnosti největší hrozba v ČR i jinde. Luňáci se stávají obětí otrávených návnad pokládaných nelegálně na jiné predátory (lišky, kuny, jiné dravce) nebo se sekundárně otráví požráním hlodavců, kteří zkonzumovali rodenticidy. Jsou velmi citliví i na malé dávky jedu.
    • Kolize: Srážky s automobily (při sběru mršin u silnic), s větrnými turbínami a dráty elektrického vedení.
    • Ztráta a degradace biotopů: Intenzifikace zemědělství, ztráta krajinné mozaiky, kácení starých stromů vhodných k hnízdění.
    • Vyrušování: Zejména na hnízdištích.
  • Ochranná opatření:
    • Boj proti nelegálnímu trávení: Aktivní vyhledávání otrávených návnad a uhynulých zvířat (často pomocí speciálně cvičených psů), osvěta, přísné postihy pachatelů.
    • Ochrana hnízdišť: Zajištění klidu v okolí hnízd, ochrana hnízdních stromů.
    • Bezpečná energetická infrastruktura: Zabezpečení sloupů elektrického vedení, vhodné umisťování větrných elektráren.
    • Osvěta a monitoring populace.
    • V některých zemích (VB, Irsko, Itálie) proběhly úspěšné reintrodukční programy.

Odlišení od podobných druhů

  • Káně lesní (Buteo buteo): Má kratší, na konci zaoblený (nikoli vidličnatý) ocas. Je celkově robustnější, s širšími křídly. Zbarvení je velmi variabilní (od tmavě hnědé po téměř bílou), ale nikdy nemá tak jasně rezavé tělo a hluboce vidličnatý ocas. Bílé skvrny na křídlech u luňáka jsou mnohem výraznější.
  • Luňák hnědý (Milvus migrans): Je celkově tmavší, hnědý (ne rezavý). Ocas je také vidličnatý, ale výkroj je mnohem mělčí (někdy se může jevit až téměř rovný). Chybí mu výrazné bílé skvrny na spodní straně křídel (má spíše světlé pásky). Často se vyskytuje v blízkosti vodních ploch. V ČR je vzácnější než luňák červený.
  • Moták pochop (Circus aeruginosus): Má jiný tvar těla i křídel (delší, užší, držená výrazněji do „V“). Zbarvení je odlišné (samec šedý/hnědý/černý, samice hnědá). Obývá mokřadní biotopy.

Závěr

Luňák červený je nezaměnitelný a elegantní dravec, který představuje důležitou součást evropských ekosystémů, mimo jiné i jako významný mrchožrout. Jeho schopnost přizpůsobit se krajině ovlivněné člověkem je však limitována přetrvávajícími hrozbami, z nichž nejzávažnější je nelegální používání jedů. Navzdory lokálním úspěchům v ochraně a mírnému nárůstu české populace v posledních letech zůstává ohroženým druhem vyžadujícím naši neustálou pozornost a aktivní ochranu. Zachování tohoto charismatického ptáka s typickým vidličnatým ocasem v naší krajině závisí na důsledném potírání nelegálních praktik a na udržení pestré mozaiky lesů, luk a polí.

 

Rozšíření

M. m. milvus – hlavní oblastí výskytu je Pyrenejský poloostrov a dál až do střední Evropy. Jinde v Evropě je areál nesouvislý.
V ČR řídce hnízdí, hojnější je v západní polovině Čech a na jižní Moravě. V ČR hnízdilo v letech 2001-03 70-100 párů.
 
Roku 1989 reintrodukován po více než 100 letech v Anglii a v Irsku.
 

Význam

Téměř ohrožený druh (NT).
V Červené knize ČR je v kategorii kriticky ohrožený druh (CR).
 
Reklamy