Velikost

Drozd zpěvný (Turdus philomelos)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Drozdovití (Turdidae)
• Rod: Drozd (Turdus)
• Druh: Drozd zpěvný (Turdus philomelos)

Popis: Drozd zpěvný je středně velký pták z čeledi drozdovitých, o něco menší a štíhlejší než známější kos černý (délka těla 20–24 cm, rozpětí křídel 33–36 cm). Patří mezi naše nejlepší a nejznámější ptačí zpěváky. Jeho zbarvení je typicky „drozdí“. Svrchní strana těla, včetně hlavy, hřbetu, křídel a ocasu, je jednolitě teplě hnědá, bez výraznější kresby. Spodní strana těla je bělavá až světle nažloutlá či okrová (zejména na hrudi a bocích) a je pokryta hustými, ostře ohraničenými, tmavě hnědými skvrnami. Tyto skvrny mají charakteristický tvar šipek, obrácených srdíček nebo písmene V – jsou zašpičatělé směrem dolů. Tím se liší od velkých, kulatých skvrn drozda brávníka. Tváře jsou poměrně světlé, bez výrazného světlého nadočního proužku, který má například drozd cvrčala. Zobák je tmavý se světlejší, nažloutlou bází dolní čelisti. Nohy jsou narůžověle hnědé. Důležitým znakem, viditelným za letu, jsou rezavě okrové až oranžovohnědé spodní křídelní krovky (pera na „podpaží“). Pohlaví se zbarvením neliší.

Výskyt a prostředí: Drozd zpěvný je velmi rozšířený druh, který hnízdí ve většině Evropy (s výjimkou Islandu a nejjižnějších oblastí Středomoří) a v širokém pásu Asie až po jezero Bajkal na východě. Ptáci ze severnějších a východnějších populací jsou tažní a zimují v západní a jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Ptáci z mírnějších oblastí západní Evropy mohou být stálí. V České republice se jedná o velmi hojného a plošně rozšířeného ptáka, který zde pravidelně hnízdí a protahuje. Vyskytuje se na celém území, od nížin až po horní hranici lesa v horách (až do 1500 m n. m.). Je jedním z našich nejpočetnějších lesních ptáků. Na jižní Moravě je velmi běžným hnízdičem. Obývá širokou škálu prostředí, preferuje však lesy všech typů (listnaté, smíšené i jehličnaté), pokud mají dobře vyvinuté keřové a bylinné patro. Hojný je také na okrajích lesů, v parcích, větších zahradách, sadech, na hřbitovech, v křovinách, živých plotech a remízcích. Důležitá je pro něj přítomnost stromů nebo keřů pro hnízdění a zpěv a zároveň dostupnost vlhčí půdy nebo travnatých ploch, kde hledá svou hlavní potravu – bezobratlé. Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, pokud zde najde vhodné podmínky.

Potrava a způsob obživy: Je všežravý, ale významnou část jeho potravy tvoří živočišná složka, především bezobratlí živočichové. Proslulý je zejména svým lovem plžů (šneků a slimáků) a žížal. Dále sbírá různý hmyz (brouky, housenky, larvy dvoukřídlých), pavouky, stonožky a mnohonožky. Potravu hledá převážně na zemi, kde poskakuje, zastavuje se, naklání hlavu a pátrá po kořisti zrakem i sluchem (naslouchá pohybu žížal pod zemí). Listovou hrabanku často odhrabává zobákem. Je známý svým unikátním a inteligentním chováním – používáním nástrojů, tzv. „kovadlin“. Když najde plže s pevnou ulitou (např. hlemýždě zahradního nebo páskovku keřovou), donese ho k oblíbenému tvrdému povrchu – nejčastěji k plochému kameni, ale i k betonu, pařezu nebo kusu dřeva – a opakovanými údery zobáku rozbíjí ulitu o tento povrch, dokud se nedostane k měkkému tělu uvnitř. Pod takovou aktivně používanou „drozdí kovadlinou“ lze často nalézt charakteristickou hromádku rozbitých šnečích ulit. Na podzim a v zimě doplňuje svůj jídelníček o bobule a měkké plody, jako jsou bezinky, jeřabiny, plody tisu, hlohu, jmelí, ptačího zobu, ale i ostružiny, maliny nebo vinná réva.

Chování: Drozd zpěvný je proslulý především svým velmi hlasitým, melodickým, zvučným a rozmanitým zpěvem. Je považován za jednoho z nejlepších pěvců Evropy. Jeho zpěv je charakteristický tím, že drozd opakuje jednotlivé krátké motivy (fráze) dvakrát, třikrát nebo i čtyřikrát za sebou, než přejde k dalšímu motivu. Repertoár jednoho samce je velmi bohatý a může obsahovat desítky až stovky různých motivů, často včetně imitací hlasů jiných ptáků nebo dokonce zvuků z okolí. Zpívá nejčastěji z vyvýšeného místa (vrcholek stromu, střecha, anténa), nejintenzivněji brzy ráno a pozdě večer, a to od časného jara (již od března) až do července. Zpěv slouží samcům k označení teritoria a k přilákání samice. Jinak je drozd zpěvný spíše plachý a ostražitý pták, méně důvěřivý než kos černý nebo červenka. Při vyrušení obvykle rychle odlétá do krytu, často s hlasitým varovným voláním, které zní jako ostré „cip“, „cuk“ nebo krátké, vysoké „sít“. V letu se někdy ozývá i jemnějším „síh“.

Hnízdění: Hnízdní období začíná brzy na jaře, obvykle od konce března nebo začátku dubna, a může trvat až do července, přičemž páry často hnízdí dvakrát, výjimečně i třikrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná hlavní hnízdní sezóna. Hnízdí jednotlivě, pár je monogamní. Hnízdo staví pouze samice, obvykle v hustých keřích, živých plotech, mladých stromcích (často jehličnanech), v popínavých rostlinách (břečťan), na římsách budov nebo v polodutinách, většinou ve výšce 1–5 metrů nad zemí. Hnízdo je velmi charakteristické a snadno rozpoznatelné: je to pevná, hluboká miskovitá stavba postavená z vnější vrstvy trávy, kořínků, listí a mechu. Vnitřní stěny kotlinky jsou však dokonale vymazány hladkou a pevnou vrstvou směsi rozmělněného trouchnivého dřeva, hlíny a slin. Tato vrstva po zaschnutí vytvoří hladký, tvrdý a nepropustný vnitřek hnízda, který není vystlán žádným měkkým materiálem (jako peří nebo srst). Samice snáší 4–5 (vzácně 3–6) krásně zbarvených vajec. Mají jasně světle modrou barvu s řídkými, ale výraznými černými nebo tmavohnědými tečkami a skvrnkami. Na vejcích sedí sama po dobu 12–14 dní. O vylíhlá, slepá a holá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je především bezobratlými živočichy (žížalami, hmyzem, slimáky). Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 12–15 dní.

Migrace: Drozd zpěvný je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severní a východní Evropy jsou převážně tažní a na zimu se stahují do západní a jižní Evropy (od Britských ostrovů a Francie po Středomoří) a severní Afriky. Populace z mírnějších oblastí západní a jižní Evropy mohou být stálé. V České republice jsou naše populace převážně tažné, i když v mírných zimách a v nížinách mohou někteří jedinci (pravděpodobně spíše starší samci) přezimovat. Přílet na hnízdiště v ČR probíhá již od března, hlavní příletová vlna je v březnu a začátkem dubna. Odlet na zimoviště probíhá od září do listopadu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je drozd zpěvný velmi hojným a běžným druhem. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Jeho populace je v ČR považována za stabilní a dlouhodobě neohroženou. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože je běžný, mohou ho lokálně ohrožovat některé faktory:

• Intenzifikace zemědělství: Ztráta remízků, živých plotů a křovin v krajině. Používání pesticidů (snižuje dostupnost hmyzu) a zejména moluskocidů (přípravků proti plžům), které mohou způsobit sekundární otravy.
• Změny v lesním hospodaření: Odstraňování podrostu a křovin v lesích.
• Urbanizace: I když se přizpůsobil životu ve městech, může být ohrožen nedostatkem vhodných hnízdních příležitostí (příliš „uklizené“ parky a zahrady) nebo predací ze strany koček domácích.
• Velmi tuhé zimy nebo dlouhotrvající sucha mohou negativně ovlivnit jeho potravní zdroje (žížaly, plži).

Závěr: Drozd zpěvný je jedním z nejcharakterističtějších a nejoblíbenějších ptačích druhů naší přírody. Jeho nádherný, hlasitý a melodický zpěv s typickým opakováním motivů je nezaměnitelnou zvukovou kulisou jara a léta v lesích, parcích i zahradách. Spolu s jeho zajímavým chováním při rozbíjení šnečích ulit na „kovadlinách“ a krásně zbarvenými modrými vajíčky ho činí velmi známým a snadno rozpoznatelným ptákem. Je důležitou součástí našich ekosystémů, podílí se na regulaci bezobratlých a zároveň je sám potravou pro dravce. Jeho hojnost svědčí o relativně dobrém stavu prostředí, které obývá.

Rozšíření