Velikost

Drozd brávník (Turdus viscivorus)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Drozdovití (Turdidae)
• Rod: Drozd (Turdus)
• Druh: Drozd brávník (Turdus viscivorus)

Popis: Drozd brávník je největším evropským zástupcem čeledi drozdovitých, znatelně větší a robustnější než kos černý či drozd zpěvný (délka těla 26–29 cm, rozpětí křídel 42–48 cm). Často ho můžeme pozorovat ve velmi vzpřímeném postoji, jak sedí na vyvýšeném místě (vrcholek stromu, střecha, sloup) a pozorně sleduje okolí. Jeho zbarvení je na první pohled typicky „drozdí“, ale má svá specifika. Svrchní strana těla je poměrně světlá, šedohnědá, bez výraznější kresby. Spodní strana těla je bělavá až světle okrová s velmi nápadnými, velkými, kulatými až srdčitými černými skvrnami. Tyto skvrny jsou výraznější, ostřeji ohraničené a méně „rozmazané“ než u drozda zpěvného (který má skvrny spíše ve tvaru šipek nebo obrácených srdíček). Křídla a ocas jsou hnědé, na křídlech jsou patrné světlé lemy krovek a letek. Důležitým znakem viditelným za letu je bělavá spodní strana křídel (drozd zpěvný ji má rezavě okrovou). Pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci se podobají dospělým, ale na svrchní straně těla mají světlé špičky per, což jim dodává skvrnitý vzhled.

Výskyt a prostředí: Drozd brávník je rozšířený ve většině Evropy (s výjimkou Islandu a nejsevernějších částí Skandinávie a Ruska), v severozápadní Africe a v mírném pásu Asie až po střední Sibiř a Himálaje. V České republice se jedná o běžný a plošně rozšířený druh, který se vyskytuje od nížin až po horní hranici lesa (cca 1400 m n. m.). Je převážně stálým nebo potulným ptákem, což znamená, že většina naší populace zde zůstává po celý rok. Pouze ptáci ze severnějších a horských populací se na zimu mohou stahovat do nižších poloh nebo o něco jižněji. Na jižní Moravě je běžným druhem ve všech vhodných biotopech. Obývá širokou škálu prostředí, preferuje však otevřenější typy biotopů než například drozd zpěvný. Najdeme ho ve světlých listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, na jejich okrajích, na pasekách, ale velmi často i v zemědělské krajině s roztroušenými stromy, remízky a alejemi, ve velkých parcích, starých sadech, na hřbitovech a dokonce i v zahradách, pokud jsou dostatečně velké a mají vzrostlé stromy. Důležitá je pro něj kombinace stromů (pro hnízdění, zpěv a úkryt) a otevřených ploch (pro hledání potravy).

Potrava a způsob obživy: Je všežravý, složení jeho potravy se mění v závislosti na ročním období a dostupnosti zdrojů. Na jaře a v létě, zejména v době krmení mláďat, tvoří hlavní složku potravy bezobratlí živočichové, které sbírá především na zemi. Patří sem hlavně žížaly, plži, slimáci, různý hmyz (brouci, kobylky, housenky) a pavouci. Potravu hledá typickým „drozdím“ způsobem – poskakuje po zemi, náhle se zastaví, vzpřímeně pátrá zrakem po kořisti a pak rychle zobne. Na podzim a v zimě se jeho potrava přesouvá k bobulím a plodům. Má zvláštní oblibu v bobulích jmelí bílého, které polyká celé. Tím se stává významným šiřitelem semen jmelí – semena projdou jeho trávicím traktem nepoškozená a jsou s trusem přilepena na větve stromů, kde mohou vyklíčit. Tato vazba na jmelí mu dala jak české jméno „brávník“ (starší výraz pro jmelí je „bráví“), tak vědecké druhové jméno viscivorus (z latinského viscum = jmelí a vorare = požírat). Kromě jmelí požírá i velké množství dalších bobulí a plodů, jako jsou jeřabiny, plody hlohu, tisu, břečťanu, ptačího zobu, kaliny, ale i jablka, hrušky a další ovoce. V zimě si často agresivně obhajuje jednotlivé plodící stromy nebo keře jako své potravní teritorium a odhání od nich ostatní ptáky (včetně jiných drozdů).

Chování: Drozd brávník je známý svým odvážným, sebevědomým a teritoriálním chováním. Často působí nebojácně a hlasitě brání své teritorium, hnízdo nebo potravní zdroje. Jeho zpěv je velmi hlasitý, zvučný, flétnovitý, ale ve srovnání s drozdem zpěvným nebo kosem černým je melodicky jednodušší a monotónnější. Skládá se z krátkých, jasných, opakovaných motivů (frází), které jsou odděleny zřetelnými pauzami. Zpívá často z nejvyšších míst v krajině (vrcholky stromů, střechy, stožáry) a jeho zpěv je slyšet na velkou vzdálenost. Charakteristické pro něj je, že začíná zpívat velmi brzy na jaře, někdy již v lednu nebo únoru, a často zpívá i za velmi nepříznivého počasí – ve větru, dešti nebo dokonce za sněžení. Tato vlastnost mu vynesla anglickou lidovou přezdívku „Stormcock“ (volně přeloženo „bouřlivák“). Jeho varovné nebo poplašné volání je ostré, suché, hlasité a chřestivé „trrrr“ nebo „crrrrek“, které připomíná zvuk staré řehtačky.

Hnízdění: Hnízdí velmi brzy na jaře, patří mezi nejdříve hnízdící pěvce u nás. Hnízdění může začít již v březnu, nejčastěji však probíhá od dubna do června. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy je v plném proudu hnízdní sezóna – ptáci již mohou sedět na vejcích nebo dokonce krmit první mláďata. Pár je monogamní. Hnízdo staví převážně samice, obvykle poměrně vysoko ve vidlici silné větve stromu, často blízko kmene, kde je dobře podepřené. Je to velká, masivní a hluboká miskovitá stavba postavená z trávy, mechu, kořínků, listí a klacíků, často zpevněná hlínou nebo blátem (i když méně výrazně než u kosa či drozda zpěvného). Vnitřek (kotlinka) je pečlivě vystlán jemnými stébly trávy, kořínky a mechem. Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4) vajec. Ta jsou poměrně velká, zbarvená světle modrozeleně, šedozeleně nebo nažloutle, s řídkými, ale poměrně velkými tmavými (hnědými, rezavými nebo fialovými) skvrnami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 12–15 dní. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je především bezobratlými živočichy (žížaly, hmyz, plži). Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 14–16 dní. Drozd brávník často hnízdí dvakrát ročně.

Migrace: Je převážně stálým nebo potulným ptákem. Většina populace v České republice zůstává po celý rok v blízkosti svých hnízdišť nebo podniká jen kratší, nepravidelné přelety v zimním období, často v závislosti na dostupnosti potravy (zejména bobulí). Pouze ptáci ze severnějších a východnějších částí evropského areálu (např. Skandinávie, Pobaltí, Rusko) jsou částečně tažní a na zimu se stahují do mírnějších oblastí střední, západní a jižní Evropy.

Ochrana a ohrožení: V České republice je drozd brávník považován za běžný druh a jeho populace je hodnocena jako stabilní nebo jen mírně kolísající. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přesto byly v některých částech západní Evropy (např. ve Velké Británii, Francii, Nizozemsku) v posledních desetiletích zaznamenány výrazné poklesy jeho početnosti, jejichž příčiny nejsou zcela jasné, ale mohou souviset se změnami v zemědělské krajině a lesním hospodaření. Potenciální hrozby pro něj mohou představovat intenzifikace zemědělství (ztráta remízků, alejí a roztroušené zeleně, používání pesticidů snižující dostupnost potravy), změny ve struktuře lesů (i když je poměrně přizpůsobivý) a také velmi tuhé zimy, které mohou způsobit vyšší úmrtnost, zejména pokud je nedostatek potravy (bobulí). Jako relativně velký pták může být také ohrožen kolizemi s dráty elektrického vedení nebo nárazy do skleněných ploch.

Závěr: Drozd brávník je nápadný a charakteristický pták našich lesů, parků a otevřené krajiny se stromy. Zaujme svou velikostí, vzpřímeným držením těla, výrazným skvrněním na hrudi a především svým hlasitým, zvučným zpěvem, který můžeme slyšet často jako první již na konci zimy, bez ohledu na počasí. Jeho vazba na jmelí a obrana potravních teritorií v zimě jsou zajímavými aspekty jeho biologie. Je důležitou součástí naší avifauny a hraje svou roli i v ekosystému, například při šíření semen jmelí a dalších dřevin.