Bekasina otavní (Gallinago gallinago)

Úvod

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) je středně velký pták patřící do řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes) a čeledi slukovitých (Scolopacidae). Tento druh je známý především svým nenápadným, kryptickým zbarvením, extrémně dlouhým zobákem a charakteristickým zvukovým projevem během toku, tzv. „bekáním“ či „mečením“. Jedná se o typického obyvatele mokřadů, vlhkých luk a rašelinišť, jehož populace však v mnoha částech Evropy, včetně České republiky, dramaticky klesá.

Systematické zařazení

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Rod: Bekasina (Gallinago)
• Druh: Bekasina otavní (Gallinago gallinago)

Popis

Bekasina otavní dosahuje velikosti kosa, délka jejího těla se pohybuje mezi 25–27 cm a rozpětí křídel činí 37–43 cm. Hmotnost se obvykle pohybuje v rozmezí 80–140 gramů, přičemž samice bývají o něco těžší než samci. Nejvýraznějším znakem je její velmi dlouhý, rovný a štíhlý zobák, který může měřit 6–7 cm. Ten je u kořene hnědavý a na konci tmavý a slouží k prohledávání měkké půdy při hledání potravy. Špička zobáku je citlivá a do jisté míry ohebná, což umožňuje ptákovi uchopit kořist pod zemí, aniž by musel zobák plně otevřít.

Zbarvení bekasiny je dokonale přizpůsobeno prostředí, ve kterém žije. Svrchní strana těla je hnědá s komplexním vzorem černých skvrn a podélných, světle béžových až nažloutlých pruhů, které jí poskytují vynikající maskování v trávě a ostřici. Hlava je výrazně pruhovaná – tmavý pruh se táhne od zobáku přes oko a další tmavé pruhy jsou na temeni, oddělené světlým středovým proužkem. Břicho je bělavé s hnědým příčným vlnkováním na bocích. Nohy jsou poměrně krátké, žlutozelené až šedozelené barvy. Oči jsou umístěny vysoko a daleko vzadu na hlavě, což bekasině umožňuje téměř 360° zorné pole a pomáhá jí detekovat predátory, i když má zobák zanořený v bahně. Pohlaví se zbarvením neliší.

Biotop

Bekasina otavní je typickým druhem otevřených mokřadních biotopů. Vyhledává především podmáčené a slatinné louky, okraje rybníků a jezer s mělkými břehy, rašeliniště, bažiny a zaplavovaná území. Klíčová je pro ni přítomnost měkké, vlhké půdy nebo bahna bohatého na bezobratlé živočichy, které tvoří hlavní složku její potravy. Zároveň potřebuje dostatečně hustou, ale ne příliš vysokou vegetaci (trávy, ostřice, rákosí), která jí poskytuje kryt před predátory a místo pro hnízdění. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti, pokud zde najde vhodné podmínky. Během tahu a zimování může využívat i další typy vlhkých stanovišť, jako jsou rýžová pole nebo okraje zavlažovacích kanálů.

Rozšíření a migrace

Areál rozšíření bekasiny otavní je obrovský a zahrnuje velkou část Palearktické oblasti (Evropa, Asie) a Severní Ameriky (někdy je severoamerický poddruh G. g. delicata považován za samostatný druh – bekasina Wilsonova). V Evropě hnízdí od Islandu a Britských ostrovů přes Skandinávii a střední Evropu až daleko na východ Sibiře.

Jedná se o převážně tažný druh. Ptáci hnízdící v severnějších a kontinentálních oblastech (včetně České republiky) jsou tažní a na zimu migrují na jih a západ. Evropské populace zimují především v západní a jižní Evropě (Britské ostrovy, Francie, Pyrenejský poloostrov, Itálie) a v Africe (severní Afrika a oblasti jižně od Sahary). Asijské populace zimují v jižní Asii. Severoamerické populace táhnou na jih USA, do Střední a severní Jižní Ameriky. Některé populace v mírnějším přímořském klimatu (např. na Britských ostrovech) mohou být stálé nebo přelétavé jen na krátké vzdálenosti.

Migrace probíhá převážně v noci. Jarní přílet na hnízdiště v ČR probíhá od března do dubna, podzimní odlet vrcholí v září a říjnu.

Chování

Bekasina otavní je plachý a nenápadný pták, který většinu času tráví skrytý ve vegetaci. Spoléhá na své dokonalé maskování. Při vyrušení často vzlétá až na poslední chvíli, obvykle s hlasitým, ostrým výkřikem znějícím jako „kšéč“ nebo „scaap“. Její let je charakteristický – zpočátku rychlý, trhavý a klikatý (cik-cak), což ztěžuje její ulovení predátory (např. dravci). Po několika sekundách přechází do přímějšího letu. Mimo období hnízdění může tvořit menší, volná hejna, zejména na místech s bohatou nabídkou potravy nebo během tahu.

Nejpozoruhodnějším prvkem chování bekasiny je její tokový let, spojený s unikátním zvukovým projevem. Během hnízdní sezóny, zejména za soumraku a za úsvitu (ale i během dne), samec (někdy i samice) provádí vzdušné akrobatické lety. Vystoupá do výšky 50–100 metrů a poté se střemhlav vrhá k zemi. Během tohoto pádu roztáhne krajní ocasní pera, která jsou speciálně tvarovaná. Proudící vzduch tato pera rozvibruje, což vytváří zvláštní, daleko slyšitelný „mekotavý“ nebo „bzučivý“ zvuk, často přirovnávaný k mečení kozy nebo bzučení. Tento zvuk, známý jako „bekání“ či „mečení“, slouží k označení teritoria a přilákání samice.

Mimo „bekání“ a poplašného výkřiku při vzletu se bekasiny ozývají i dalšími, méně nápadnými zvuky, například sérií rytmických „tika-tika-tika“ při komunikaci na zemi.

Potrava a způsob jejího získávání

Bekasina otavní je převážně masožravá. Její potrava se skládá hlavně z drobných bezobratlých živočichů, které vyhledává v měkké půdě a bahně. Pomocí svého dlouhého, citlivého zobáku systematicky „propichuje“ substrát (tzv. píchání). Nervová zakončení na špičce zobáku jí umožňují detekovat pohyb kořisti pod zemí. Flexibilní špička zobáku pak dovoluje kořist uchopit a vytáhnout, aniž by musela zobák v bahně široce otevírat.

Hlavní složkou potravy jsou žížaly, larvy a dospělci různých druhů hmyzu (zejména pakomárů, tiplic, brouků), měkkýši (plži) a malí korýši. V menší míře může požírat i rostlinnou potravu, například semena některých mokřadních rostlin, zejména mimo hnízdní sezónu. Potravu hledá nejčastěji za soumraku a v noci, ale i během dne, pokud se cítí bezpečně.

Rozmnožování

Hnízdní sezóna začíná brzy po příletu na hnízdiště, obvykle v dubnu a květnu. Samec obhajuje teritorium pomocí zmíněných tokových letů a hlasových projevů. Hnízdo je jednoduchá jamka v zemi, obvykle dobře ukrytá v husté trávě nebo ostřici, často na mírně vyvýšeném, sušším místě (např. na drnu) uprostřed vlhkého prostředí. Jamka je skromně vystlána suchou trávou a listy.

Samice snáší obvykle 4 vejce. Vejce jsou relativně velká, hruškovitého tvaru, což umožňuje jejich efektivnější uložení v hnízdě. Mají olivově hnědou až žlutohnědou barvu s tmavě hnědými až černými skvrnami a tečkami, což zajišťuje jejich dobré maskování.

Na vejcích sedí převážně samice po dobu 18–20 dnů. Samec se během inkubace zdržuje poblíž a hlídá teritorium. Mláďata jsou prekociální – krátce po vylíhnutí jsou schopná opustit hnízdo, jakmile oschnou. Jsou pokryta hustým prachovým peřím s maskovacím vzorem. Rodiče je nekrmí, ale vodí je na místa s dostupnou potravou a chrání je před nebezpečím a chladem. Často dochází k rozdělení péče – samice se stará o první dvě vylíhnutá mláďata a samec o zbylá dvě. Mláďata rychle rostou a jsou schopna letu ve věku asi 19–20 dnů. Bekasiny mají obvykle jednu snůšku ročně, v případě ztráty mohou zahnízdit náhradně.

Stav ochrany a ohrožení

Celosvětově je bekasina otavní podle IUCN stále hodnocena jako „málo dotčený“ druh (Least Concern – LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké globální populaci. Nicméně v mnoha částech Evropy, zejména v zemědělsky intenzivně využívané krajině západní a střední Evropy, její stavy dramaticky poklesly a stále klesají.

V České republice je situace kritická. Bekasina otavní zde patří mezi kriticky ohrožené druhy (CR) podle Červeného seznamu ptáků ČR a je chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený. Hlavní příčinou tohoto stavu je ztráta a degradace vhodných biotopů. Rozsáhlé odvodňování mokřadů a vlhkých luk, přeměna luk na ornou půdu, intenzifikace zemědělství (časté sečení, hnojení, používání pesticidů), zánik tradičního hospodaření na loukách (pastva, pozdní sečení) a regulace vodních toků vedly k drastickému úbytku míst vhodných pro její hnízdění a život. Změny vodního režimu v krajině v důsledku klimatických změn mohou představovat další hrozbu. V některých zemích může být stále ohrožena i lovem, i když v ČR je její lov zakázán.

Ochrana bekasiny otavní vyžaduje cílená opatření zaměřená na obnovu a udržování mokřadních ekosystémů – revitalizaci mokřadů a rašelinišť, extenzivní hospodaření na vlhkých loukách (pozdní mozaikovitá seč, omezení hnojení, obnova pastvy) a zajištění vhodného vodního režimu. Bez aktivní ochrany jejích biotopů hrozí její úplné vymizení z české krajiny.

Závěr

Bekasina otavní je fascinující pták s mnoha unikátními přizpůsobeními pro život v mokřadním prostředí. Její skrytý způsob života, dokonalé maskování, specializovaný způsob hledání potravy a především nezaměnitelný zvukový projev během toku z ní činí jeden z nejcharakterističtějších druhů našich mokřadů. Bohužel, její budoucnost v České republice a mnoha dalších evropských zemích je velmi nejistá kvůli pokračujícímu ničení a degradaci jejích životních prostředí. Její osud je tak úzce spjat s osudem mizejících mokřadů a vlhkých luk a zdůrazňuje naléhavou potřebu jejich ochrany a obnovy.