Je to pták, který není mezi lidmi vůbec známý. Většina o ní nikdy neslyšela, ani ji neviděla. Je totiž nenápadná, a navíc žije skrytě. Od ostatních ptáků žijících v podobných podmínkách se liší stupňovitě zakulaceným a širokým ocasem.To je dáno tím, že její spodní krovky ocasní (takové je odborné označení) jsou delší než krajní rýdovací péra. Při pozorování v přírodě to je pro zkušené oko patrné. Její zbarvení svrchu, včetně zad, je olivově hnědé, mírně dozelena.Spodek těla je bílý a prsa jsou mírně okrově nahnědlá. Brada je bílá s hnědými skvrnami tvořícími přerušovanépodélné linie. Ocasní péra jsou shora stejně zbarvena jako záda, vespod jsou šedavě okrové. Na hlavě je patrný světlý nadoční proužek. Cvrčilka říční je o něco menší než vrabec. Obratně a téměř nepozorovaně prolézá porosty ostřic,jiných vodních rostlin a křovin. Jediné, co je pro cvrčilku mezi ptáky nezaměnitelné, je její hlas. Je to dlouhé vrzavé„dzdzdzdzdz“. Dokáže to zpívat i celou minutu a po krátkém oddechu spustí znovu. Takto se ozývá i v noci. Jediným problémem je, že se sice nedá splést s jiným ptákem, ale s úspěchem se dá splést s kobylkou. Proto si většina lidí,pokud cvrčilku náhodou zaslechnou, myslí, že slyší kobylku. Její hlas je kobylce tak podobný, že i její latinské jméno„Locustella“ znamená v překladu kobylka. Kobylky se však zpravidla ozývají v průběhu roku o něco později, než zpívají cvrčilky, i když se toto období někdy může vzájemně krýt.

Rozšíření
U nás cvrčilka říční obývá především lužní lesy. Jsou to lesní porosty s hustým křovitým a bylinným patrem, které jsou zpravidla po určitou část roku zamokřeny. Někde cvrčilka žije i v menších porostech podél řek a rybníků. Žije na celém území Česka. Podél řek vystupuje i dosti vysoko do hor, v Orlických horách například hnízdí i v nadmořských výškách nad 800 m. Její početnost u nás je stabilní, přestože v některých místech vykazuje určité výkyvy. Obývá Evropu od nás dál na východ až asi po Ural. Postupně se šíří také v Evropě. Začíná hnízdit v Německu a Finsku. Je tažná. Zimoviště má v rovníkové a jižní Africe. Přilétá k nám až počátkem května. Je to tedy jeden z nejpozději přilétajících druhů ptáků.Odlétá počátkem září.
Potrava
Potrava cvrčilky říční je pouze živočišná. Živí se dospělci i larvami brouků, molic, mšic, much, komárů, ploštic, motýlů.Nepohrdne ani pavouky a měkkýši. Potravu sbírá při prolézání porostu z keřů a trav a také na zemi.

Hnízdění
Hnízdit začíná již od poloviny května, tedy ihned po příletu. Samec vytrvale zpívá a leze přitom po větvi nahoru.Kromě období krmení mláďat zpívá stále. Hnízdo bývá umístěno v nízkém keři zarostlém kopřivami a trávou nebo přímo v kopřivách a trávě. Může být i na zemi. Výška hnízda nad zemí je 5–60 cm. Je postaveno ze dvou vrstev. Vnější vrstva je ze suchých a starých listů vrb a topolů, které jsou vpleteny až přes okraj hnízda. Dále je spleteno z hrubších stébel kopřiv, ostřic, rákosu a dalších trav. Vnitřní vrstva hnízda je z jemné trávy. Někdy je ještě vystláno chlupy a mechem. Ptáci k hnízdu přilétají nebo chodí z boku po jakémsi můstku. Hnízdění se protahuje až do července.Cvrčilka tedy hnízdí až 2krát do roka. Snáší 4–5 bílých vajec. Ta jsou šedohnědě, jindy rezavohnědě tečkovaná, více na tupém konci. Na vejcích sedí 13 dnů. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí poměrně brzy, asi podle stupně ohrožení 11.–16. den. Pravděpodobně se o ně rodiče ještě asi 14 dní starají.

Příbuzní
U nás žijí ještě dva další druhy cvrčilek. Hojnější z nich jecvrčilka zelená(Locustella naevia). Žije spíše na loukách,lesních oplocenkách, podél řek a potoků a vystupuje i dosti vysoko do hor. Kdysi byla pravděpodobně hojnější než cvrčilka říční. Její zpěv je dlouhodobé jednotvárné cvrčení jako „srrrrrrrr“. Začíná zpívat tišeji a na stabilní hlasse dostane po chvíli. Zpívá ve vyšší tónině. Tím se její hlas liší od dalšího druhu, kterým jecvrčilka slavíková(Locustella luscinioides). Ta navíc žije v mírně odlišném prostředí. Jsou to staré zdevastované rákosiny a porosty ostřic. Může zpívat i v noci. Jednotlivé druhy cvrčilek se sice mezi sebou mírně liší vzhledem, životní projevy jsou si však dosti podobné.