Linduška lesní patří do příbuzenstva konipasů. Je to vidět na stavbě jejího těla. Je štíhlá a má delší ocas. Co do velikosti se podobá vrabci a zbarvena je podobně jako skřivan. Horní strana těla, kostřec a hlava je olivově hnědá, hruď je žlutohnědá a břicho a hrdlo jsou světlejší. Na prsou a zádech má tmavé podélné skvrnění. Tmavé skvrnění na hlavě a zádech vytváří podélné pruhy. Na křídlech jsou dva úzké nevýrazné pásky. Krajní péra na ocase jsou bílá. Má delší béžové nohy, někdy je patrný dlouhý dráp na zadním prstu. Pohybuje se často na zemi, i když žije v lese. Její let je vlnovkovitý. Žije jednotlivě, po vyhnízdění a na tahu vytváří menší hejnka. Je poměrně plachá. Velmi výrazný jejejí zpěv, který přednáší za letu, výjimečně na zemi. Za zpěvu vyletuje ze stromu v úhlu 45° nahoru a pak se snáší v oblouku dolů s roztaženými křídy a ocasem opět na strom. V této fázi je jasně slyšet závěrečná fáze zpěvu, která zní jako „ciá, ciá, ciá“.
Rozšíření
Linduška lesní žije v listnatých i jehličnatých lesích. Má ráda přirozené lesy, kde se vyskytují paseky a řidší porosty.Více obývá lesní okraje. Může žít i v malých polních hájcích a někdy výjimečně i mimo les. Obývá celé Česko. Vystupuje velmi vysoko do našich hor, a to až do pásma kosodřevin. Její hnízdění bylo zaznamenáno na Sněžce a na vrcholu Pradědu. Její stavy u nás ale pozvolna klesají. Celkové rozšíření lindušky lesní zabírá celou Evropu, kromě Středomoří,a lesní pás v Asii za Bajkal. Je tažná. Přilétá v polovině dubna a od nás odlétá na rozhraní září a října. Zimoviště lindušek lesních leží zčásti již ve Středomoří a zčásti v tropické Africe v oblasti jižně od Sahary a kolem rovníku.U nás kroužkovaní ptáci táhnou převážně přes Itálii.
Potrava
Potravu lindušky lesní tvoří hmyz a jiní bezobratlí živočichové jako střevlíci, drabčíci, mandelinky, krasci, nosatčíci,lumci, mravenci, pavouci, kobylky, mouchy a larvy motýlů. Tuto potravu sbírá především na zemi. V pozdním létě se na jeho jídelníčku mohou v malém množství objevit i borůvky nebo semena rostlin, jako jsou trávy a černýše.
Hnízdění
Hnízdí na zemi. Hnízdo je tak dobře skryto, že houbaři, kteří se v lese pohybují, spíše hnízdo rozšlápnou, než aby jej uviděli. Hnízda jsou stavěna v lese, jen výjimečně mimo. Materiálem pro stavbu hnízda je tráva, kořínky, listí a mech.Vystláno je chlupy zvířat a někdy i peřím. Hnízdí 2krát do roka. Začíná hnízdit počátkem května a poslední snůškyse objevují ještě koncem července. Samice snáší 4–5 vajec. Mají variabilní zbarvení. Většinou jsou mírně namodralá s hustými hnědými skvrnami nebo jsou skvrny tak husté, že namodralá barva ani není vidět. Mohou být i načervenalá.Na vejcích sedí jen samice 12–13 dní a samec ji někdy krmí. Mláďata tak krmí oba rodiče. Dělají to dobře, takže i kukačka někdy zanese své vejce do linduščina hnízda. Doba péče o mladé v hnízdě je 12–13 dní. Nejvyšší zjištěný věk u lindušky lesní je necelých 8 let.
Příbuzní
Velmi blízkým příbuzným a zároveň velmi podobným druhem jelinduška luční(Anthus pratensis). V terénu jsou od sebe těžko rozlišitelné i pro odborníky. Nejvíce se odlišuje od předchozí lindušky hlasem a rozdílným prostředím,ve kterém žije. Její zpěv je směsice tří základních motivů, které se zrychlují, a zpěv zakončuje trylkem. Nezní tam koncové „ciá“. Zpívá také hlavně za letu, ale liší se tím, že vyletuje ze země a letí v nápadných vlnovkách na jiné místo,také na zemi. Hlavní rozdíl mezi nimi je, že linduška luční žije na vlhkých loukách, bažinách a rašeliništích. Většinou to bývá ve vyšších polohách. Tam hnízdí i velmi vysoko nad horní hranicí lesa, například podobně jako linduška lesníi na vrcholu Pradědu. Na Moravě a v Polabí ji skoro nezahlédneme. Zdá se, že jejímu životu svědčí bývalé vojenské prostory a imisní holiny porostlé třtinami. Je tažná, přilétá již v březnu a odlétá v říjnu. Za tahu bývá často vidět v těsné blízkosti řek. Všechny životní projevy jsou jinak velmi podobné lindušce lesní.
