Drozd brávník ( Turdus viscivorus)

Úvod a Systematické zařazení

Drozd brávník (Turdus viscivorus) je velký zpěvný pták z čeledi drozdovitých (Turdidae) a řádu pěvců (Passeriformes). Patří mezi největší evropské drozdy, velikostí dokonce mírně přesahuje kosa černého (Turdus merula). Je známý svým silným, melodickým zpěvem, který se často ozývá již na konci zimy, i za nepříznivého počasí, což mu v angličtině vyneslo přezdívku „stormcock“ (bouřkový kohout). Jeho český název „brávník“ pravděpodobně souvisí s jeho oblibou v pojídání bobulí jmelí (viscum), případně s jeho „surovým“, divokým zpěvem (připomínajícím „brava“ – kance) nebo starým označením pro drozda. Vědecký druhový název viscivorus doslova znamená „požírající jmelí“.

Popis a Rozpoznávání

Drozd brávník je robustní pták dosahující délky těla 26–29 cm a rozpětí křídel 42–48 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 95 a 140 gramy. Oproti jiným drozdům působí vzpřímenějším dojmem. Svrchní strana těla, včetně hlavy a zad, je šedohnědá až olivově hnědá. Spodní strana těla je bělavá až nažloutlá s výraznými, velkými, kulatými až mírně oválnými černými skvrnami, které jsou hustěji rozmístěny na hrudi a bocích. Tyto skvrny jsou klíčovým rozpoznávacím znakem oproti drozdu zpěvnému (Turdus philomelos), který má skvrny menší, ve tvaru šipek či srdíček, a celkově je menší a tepleji hnědě zbarvený.

V letu je pro brávníka charakteristická bílá spodní strana křídel (spodní křídelní krovky), která kontrastuje s tmavšími letkami. Také vnější ocasní pera mají bělavé špičky. Let je silný, přímý, mírně vlnitý na delší vzdálenosti. Nohy jsou světle hnědé až narůžovělé, zobák je tmavý se žlutavou bází. Pohlaví jsou zbarvena stejně, samice může být nepatrně menší. Mladí ptáci v prvním opeření jsou na svrchní straně těla světleji skvrnití a celkově působí „rozpitějším“ dojmem.

Výskyt a Biotop

Drozd brávník je rozšířen ve velké části Evropy (s výjimkou nejsevernějších oblastí Islandu a Skandinávie), v severozápadní Africe a směrem na východ přes Malou Asii, Kavkaz až po Střední Asii a západní Sibiř.

V České republice se jedná o běžně rozšířený druh, který hnízdí na celém území od nížin až po horní hranici lesa v horách (až cca 1400 m n. m.). Jeho početnost je v posledních desetiletích považována za stabilní, místy možná mírně klesající. Celková evropská populace je však velká a druh je klasifikován jako málo dotčený (LC).

Typickým biotopem drozda brávníka jsou světlé listnaté a smíšené lesy, okraje lesů, lesoparky, velké zahrady, sady, aleje a otevřená krajina s roztroušenými stromy a remízky. Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, pokud zde najde vhodné podmínky – zejména starší, vysoké stromy pro hnízdění a zdroje potravy. Oproti drozdu zpěvnému je méně vázán na hustý podrost a často se pohybuje i na otevřenějších plochách. Důležitá je pro něj přítomnost stromů plodících bobule, zejména jmelí, jeřábů, hlohu či tisu.

Chování a Zpěv

Drozd brávník je známý svým hlasitým a daleko slyšitelným zpěvem. Ten je tvořen krátkými, melodickými, flétnovými frázemi, které jsou často opakovány s malými obměnami. Zpěv je melancholický, divočejší a méně strukturovaný než zpěv drozda zpěvného, který typicky opakuje motivy dvakrát až třikrát za sebou. Brávník zpívá z vyvýšených míst, jako jsou vrcholky stromů nebo střechy budov, často již od konce ledna či února, i za deště, větru a sněžení. Zpěv slouží k obhajobě teritoria a lákání samice.

Kromě zpěvu vydává také charakteristické drsné, chraptivé „trrr“ nebo „šrarrr“, které slouží jako varovný signál, zejména při vyrušení u hnízda nebo při obraně potravních zdrojů v zimě.

Je to poměrně plachý pták, ale v zimě může být při obraně keřů s bobulemi velmi agresivní vůči jiným ptákům, včetně příslušníků vlastního druhu i větších ptáků, jako jsou kosi nebo kvíčaly. Mimo hnízdní sezónu se může sdružovat do menších, volných hejn, zejména na místech s bohatou nabídkou potravy. Při hledání potravy na zemi se pohybuje typickými dlouhými poskoky, zastavuje se a vzpřímeně pozoruje okolí.

Potrava

Drozd brávník je všežravec, jehož složení potravy se mění v závislosti na ročním období. Na jaře a v létě, během hnízdění a výchovy mláďat, tvoří hlavní složku potravy živočichové. Loví především bezobratlé – žížaly, hmyz (brouky, housenky, dvoukřídlé), pavouky, měkkýše (plže a slimáky). Potravu sbírá převážně na zemi, prohledává trávníky, listovou opadanku a půdu.

Na podzim a v zimě se jeho jídelníček přesouvá k rostlinné stravě, zejména k plodům a bobulím. Klíčovou roli hraje jmelí bílé (Viscum album). Brávník je jedním z hlavních rozšiřovatelů semen jmelí. Bobule polyká celé a nestravitelná semena obalená lepkavou dužinou později vyloučí trusem na větvích stromů, kde mohou vyklíčit. Intenzivně brání stromy nebo keře obsypané zralými bobulemi (jmelí, jeřáby, hloh, tis, bez černý, ptačí zob) před konkurencí. Konzumuje také padaná jablka a jiné ovoce.

Hnízdění a Rozmnožování

Drozd brávník patří mezi ptáky, kteří začínají hnízdit velmi brzy na jaře, často již v březnu nebo začátkem dubna. Hnízdní okrsek si samec obhajuje intenzivním zpěvem. Hnízdo staví převážně samice, obvykle vysoko ve vidlici větví stromu, často listnatého, ale i jehličnatého. Někdy může být umístěno i na budovách nebo jiných strukturách.

Hnízdo je poměrně velká a robustní miskovitá stavba. Vnější vrstva je tvořena hrubším materiálem, jako jsou větvičky, tráva, mech a kořínky, často zpevněná hlínou nebo blátem. Vnitřní výstelka je jemnější, tvořená jemnou trávou, listím a mechem. Stavba hnízda trvá přibližně 1-2 týdny.

Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4) vajec. Vejce jsou světle modrozelená nebo krémová s červenohnědými až fialovými skvrnami a tečkami. Inkubace trvá 12–15 dní a sedí na nich převážně samice, kterou samec občas střídá nebo krmí.

O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. Krmí je hmyzem a jinými bezobratlými. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 12–16 dní, ale rodiče je ještě několik týdnů přikrmují v okolí hnízda. Drozd brávník hnízdí zpravidla dvakrát ročně, druhé hnízdění probíhá od května do června.

Tah

Drozd brávník je částečně tažný pták. Ptáci ze severnějších a východnějších populací (Skandinávie, Rusko, východní Evropa) jsou převážně tažní a zimují v jižní a západní Evropě a Středomoří. Populace ze střední, západní a jižní Evropy jsou spíše stálé nebo potulné, přičemž ptáci se v zimě mohou přesouvat na kratší vzdálenosti do oblastí s větší potravní nabídkou, často do nižších poloh nebo blíže k lidským sídlům.

Ptáci hnízdící v České republice jsou většinou stálí nebo přelétaví. Část populace zde zůstává přes zimu, zejména pokud je dostatek potravy (bobulí). Jiní jedinci odlétají na zimoviště do jihozápadní Evropy. Během zimního období se u nás mohou objevit i ptáci ze severovýchodu. Jarní návrat na hnízdiště probíhá brzy, často již v únoru a březnu.

Status Ochrany a Ohrožení

Podle Červeného seznamu IUCN je drozd brávník celosvětově hodnocen jako málo dotčený druh (LC – Least Concern). Jeho populace je považována za velkou a stabilní v rámci celého areálu rozšíření. V České republice je chráněn zákonem jako většina volně žijících ptáků.

Přestože není bezprostředně ohrožen, mohou ho lokálně negativně ovlivňovat některé faktory:

1. Ztráta a fragmentace biotopů: Kácení starých stromů v parcích, sadech a alejích, odstraňování remízků a lesíků v krajině snižuje možnosti hnízdění a potravní nabídku.
2. Intenzifikace zemědělství: Používání pesticidů může snižovat dostupnost hmyzu a bezobratlých, kteří jsou důležitou složkou potravy, zejména pro mláďata. Změny ve struktuře krajiny mohou také omezovat zdroje bobulí.
3. Odstraňování jmelí: I když je jmelí často vnímáno jako parazit, pro drozda brávníka je klíčovým zdrojem zimní potravy a jeho plošné odstraňování může mít negativní dopad.

Závěr

Drozd brávník je nepřehlédnutelným a hlasitým obyvatelem naší přírody. Jeho robustní postava, výrazné skvrnění, silný zpěv ozývající se i v zimě a jeho ekologická role jako rozšiřovatele semen (zejména jmelí) z něj činí zajímavý a důležitý druh evropské avifauny. Přestože jeho populace je v současnosti stabilní, ochrana jeho přirozených biotopů, včetně starých stromů a zdrojů bobulí, je klíčová pro jeho dlouhodobé přežití v naší krajině.