Ťuhýk menší (Lanius minor):

Vzpomínka na obyvatele mizející krajiny?

Ťuhýk menší je elegantní pták velikosti kosa, patřící do čeledi ťuhýkovitých – skupiny pěvců známé svými dravými sklony a zvykem napichovat kořist na trny. Tento druh, s charakteristickou černou maskou přes čelo a narůžovělým nádechem na hrudi, byl kdysi typickým obyvatelem teplých, otevřených nížin střední a jižní Evropy. Dnes však jeho hlas v mnoha oblastech, včetně České republiky, utichl nebo je slyšet jen velmi vzácně. Jeho příběh je smutným dokladem toho, jak rychle mohou změny v krajině způsobené člověkem vést k ústupu i kdysi běžnějších druhů. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), bychom mohli očekávat přílet prvních jedinců z afrických zimovišť, ale šance na setkání s tímto ptákem v naší přírodě je mizivá.

Elegán s maskou: Podrobný popis a určování

Ťuhýk menší je středně velký ťuhýk (délka těla 19–21 cm), působí štíhlejším a možná trochu delším dojmem než jeho větší příbuzný, ťuhýk šedý. Má typický vzpřímený posed na vyvýšeném místě, poměrně velkou hlavu a silný, hákovitě zakončený zobák.

• Dospělý pták: Jeho zbarvení je velmi charakteristické:
  • Maska: Široká, sytě černá maska se táhne přes oko a na rozdíl od ťuhýka šedého zasahuje i přes čelo nad zobákem. Tento znak je klíčový pro jeho identifikaci.
  • Hlava a hřbet: Temeno, týl a celý hřbet jsou čistě popelavě šedé.
  • Spodina těla: Bělavá, avšak hruď a břicho mají, zejména na jaře, výrazný narůžovělý nebo lososový nádech. Tento nádech může během léta slábnout nebo zcela zmizet. Hrdlo a spodní krovky ocasní jsou čistě bílé.
  • Křídla: Černá s velkou bílou skvrnou v bázi ručních letek, která je v letu velmi nápadná a obvykle rozsáhlejší než u ťuhýka šedého.
  • Ocas: Černý s bílými okraji vnějších ocasních per.
• Mladý pták (juvenilní): Je zbarven méně výrazně. Svrchní strana je šedohnědá s jemným tmavým vlnkováním. Maska je hnědavá a méně rozsáhlá. Spodina těla je bělavá s nahnědlým nádechem a tmavším, půlměsíčkovitým vlnkováním. Bílá skvrna v křídle je přítomna. Růžový nádech chybí.

Záměna s ťuhýkem šedým (Lanius excubitor): Toto je nejdůležitější rozlišení. Ťuhýk šedý je o něco větší a robustnější, působí často delším ocasem. Jeho černá maska končí u kořene zobáku a nezasahuje na čelo, které je šedé nebo bělavé. Spodina těla je čistě bílá nebo našedlá, nikdy s růžovým nádechem. Bílá skvrna v křídle je obvykle menší. Důležitý je i sezónní výskyt a biotop: ťuhýk menší je v ČR (byl) letní hnízdič teplých nížin, zatímco ťuhýk šedý je u nás především zimní host a migrant (i když velmi vzácně hnízdí, obvykle v jiných typech biotopů).

Hlas: Volání zahrnuje různé drsné, cvrčivé a mlaskavé zvuky, např. „ček-ček“, „trrr“, ale i některé hvízdavé tóny. Zpěv je poměrně tichý, dlouhotrvající švitoření s vpletenými imitacemi jiných ptačích hlasů a drsnějšími zvuky.

Stepní původ a dlouhá cesta do Afriky: Areál a migrace

Ťuhýk menší je ptákem teplých, kontinentálně laděných oblastí. Jeho hnízdní areál se táhne od jihovýchodní a východní Evropy (kde však na západě jeho areál silně ustoupil) přes Malou Asii, Balkán, Ukrajinu, jižní Rusko a dále stepními a lesostepními oblastmi střední Asie až po Altaj a severozápadní Čínu. Preferuje oblasti s teplými léty a dostatkem velké kořisti.

Je to striktní dálkový migrant. Celá jeho evropská a asijská populace zimuje v jižní části Afriky, především v oblasti polopouště Kalahari a okolních savanách (Botswana, Namibie, Jihoafrická republika, Zimbabwe, jižní Angola a Zambie). Migruje převážně jihovýchodním směrem přes východní Středomoří, Blízký východ a východní Afriku. Přílet na evropská hnízdiště probíhá poměrně pozdě, od konce dubna do května. Odlet začíná již v srpnu a vrcholí v září.

Domov v otevřené krajině: Preferované biotopy

Jeho nároky na prostředí jsou poměrně specifické. Vyžaduje otevřenou, teplou nížinnou krajinu s mozaikou různých prvků:

• Nízký travní porost: Louky, pastviny, úhory, okraje polí pro lov kořisti na zemi.
• Roztroušené stromy nebo vysoké keře: Solitéry, aleje, větrolamy, sady, vinice, okraje remízků – slouží jako pozorovatelny pro lov a místa pro stavbu hnízda.
• Dostatek velké kořisti: Zejména velkého hmyzu. Vyhýbá se souvislým lesům, hustě osídleným oblastem a horským polohám. Je typickým ptákem tradiční, extenzivně využívané zemědělské krajiny.

Lovec s „jídelníčkem“ na trnech: Chování a ekologie

Ťuhýk menší je typickým představitelem své čeledi. Většinu času tráví posedáváním na vyvýšeném místě (vrchol stromu, keře, dráty elektrického vedení, plotový kůl), odkud pátra po kořisti. Když spatří vhodný cíl (velký hmyz, hlodavec, ještěrka), prudce se snese k zemi a zmocní se ho svým silným zobákem. Menší kořist často konzumuje na místě, větší si odnáší na oblíbené místo.

Je známý svým zvykem napichovat nespotřebovanou kořist na trny keřů nebo ostré výběžky větví či drátů. Vytváří si tak jakousi „spižírnu“ nebo „jídelníček“. Toto chování slouží jednak k uskladnění potravy na horší časy, jednak mu pomáhá při porcování větší nebo tužší kořisti, kterou si o trn přidrží.

Během hnízdění je silně teritoriální a samec své území obhajuje zpěvem a výstražnými postoji.

Hnízdní biologie: Domov ve větvích

Hnízdo staví oba partneři, obvykle poměrně vysoko (3–10 m) v koruně listnatého stromu (často ovocné stromy, topoly, akáty, duby) nebo ve vyšším keři (např. hloh, trnka). Je to poměrně velká, pevná, miskovitá stavba z větviček, kořínků, travin a mechu, pečlivě vystlaná jemnějšími materiály, jako je vlna, srst, peří nebo rostlinné chmýří.

Samice snáší 5–7 (vzácně až 9) vajec, která jsou obvykle nazelenalá, namodralá nebo nažloutlá s hustými hnědými a šedými skvrnami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 15–16 dní, zatímco samec ji krmí a hlídá okolí. Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 16–18 dnech a rodiče je ještě několik týdnů dokrmují a učí lovit.

Potrava: Specialista na velký hmyz

Hlavní složku potravy tvoří velký hmyz, který loví převážně na zemi. Dominují brouci (střevlíci, chrousti, nosatci), rovnokřídlí (sarančata, kobylky, cvrčci) a blanokřídlí (včely, vosy, čmeláci). Důležitou součástí jídelníčku jsou i drobní obratlovci, jako jsou hlodavci (hraboši, myši), ještěrky, vzácněji malí ptáci (zejména mláďata) nebo žáby. Složení potravy závisí na místní a sezónní nabídce. Závislost na velkém hmyzu je klíčovým faktorem ovlivňujícím jeho výskyt.

Status v České republice: Na pokraji vymření

Příběh ťuhýka menšího v České republice je velmi smutný. Ještě v polovině 20. století byl považován za charakteristického a místy i poměrně běžného hnízdiče teplých nížinných oblastí, zejména jižní Moravy, Polabí a Poohří. Od té doby však jeho populace zaznamenala dramatický, katastrofální pokles.

V současnosti je ťuhýk menší v ČR klasifikován jako kriticky ohrožený (CR) druh, který je pravděpodobně již na pokraji nebo za hranicí vymření jako pravidelně hnízdící druh. Poslední sporadická a často neúspěšná hnízdění jednotlivých párů byla zaznamenána na jižní Moravě. Důvodem tohoto drastického úbytku je především zánik jeho životního prostředí v důsledku:

• Intenzifikace zemědělství: Rozorávání mezí, luk a pastvin; scelování pozemků do velkých lánů; likvidace rozptýlené zeleně (solitérní stromy, aleje, remízky, sady).
• Používání pesticidů: Vedlo k masivnímu úbytku velkého hmyzu, který je jeho hlavní potravou.
• Změny ve struktuře krajiny: Zánik tradičního hospodaření, ústup pastvy, zarůstání opuštěných sadů a pozemků.

Jako protahující migrant je u nás pozorován také jen velmi vzácně, převážně na jaře (konec dubna–květen) během návratu na svá východněji položená hnízdiště.

Ochrana a ohrožení: Symbol mizející krajiny

Celosvětově je ťuhýk menší hodnocen IUCN jako málo dotčený (LC), což je dáno jeho stále početnými populacemi ve východní Evropě a Asii. V evropském měřítku je však situace mnohem horší – v mnoha zemích západní a střední Evropy jeho stavy dramaticky klesly a je považován za ohrožený druh (EN v Evropském červeném seznamu). Je uveden v Příloze I Směrnice o ptácích EU, což vyžaduje zvláštní ochranu jeho biotopů.

V České republice je kriticky ohrožený (CR) a zvláště chráněný. Jeho ochrana je extrémně obtížná, protože vyžaduje obnovu rozsáhlých území tradiční zemědělské krajiny s mozaikou luk, pastvin, sadů, alejí a mezí a zároveň zajištění dostatku velkého hmyzu, což je v dnešní intenzivně využívané krajině téměř nemožné. Slouží jako bioindikátor kvality a zachovalosti tohoto typu krajiny.

Závěr

Ťuhýk menší je bezesporu krásný a zajímavý pták s charakteristickým vzhledem a chováním. Jeho osud v České republice je však varovným příkladem toho, jak rychle mohou lidské zásahy do krajiny, zejména intenzifikace zemědělství a používání chemie, vést k ústupu a téměř úplnému vymizení druhů, které byly dříve běžnou součástí naší přírody. Ačkoli šance na setkání s ním v naší krajině je dnes minimální, zůstává symbolem potřeby ochrany pestré a zdravé zemědělské krajiny, která by mohla poskytnout domov nejen jemu, ale i mnoha dalším ohroženým druhům rostlin a živočichů.