Vodouš tmavý (Tringa erythropus): Elegantní poutník ze severské tajgy

Mezi bahňáky, kteří pravidelně protahují přes Českou republiku, patří vodouš tmavý k těm nejelegantnějším a nejzajímavějším. Tento štíhlý pták s dlouhýma nohama a tenkým zobákem je známý především svým dramatickým přechodem mezi nenápadným zimním šatem a oslnivě černým svatebním rouchem. Jeho cesta vede z rozlehlých severských lesů a mokřadů až do Afriky a Asie, a právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), vrcholí období jeho jarního tahu, kdy ho můžeme zastihnout na našich rybnících a mokřadech.

Mistr převleků: Podrobný popis a určování

Vodouš tmavý je středně velký bahňák (délka těla 29–32 cm, rozpětí křídel 48–55 cm), celkově štíhlejší, s delšíma nohama a delším, jemnějším zobákem než jeho příbuzný vodouš rudonohý (Tringa totanus). Jeho vzhled se dramaticky mění v závislosti na ročním období:

• Svatební šat (jaro/léto): Je naprosto nezaměnitelný. Dospělí ptáci jsou převážně sytě sazově černí na hlavě, krku, hrudi a břiše. Hřbet, krovky a boky jsou černé, ale hustě pokryté drobnými bílými tečkami a lemy per, které vytvářejí charakteristický „posypaný“ nebo „stříkaný“ vzhled (odtud anglický název „Spotted Redshank“). Nohy jsou tmavě červené. Dlouhý, tenký zobák je u kořene červený a směrem ke špičce černý. V letu je nápadný bílý klín táhnoucí se od kostřece nahoru na záda a absence výrazné bílé zadní hrany křídla (na rozdíl od vodouše rudonohého).
• Prostý (zimní) šat: Zbarvení je velmi odlišné a nenápadné. Svrchní strana těla je světle popelavě šedá, spodina čistě bílá. Velmi výrazný je bílý nadoční proužek (supercilium), který začíná již před okem u kořene zobáku a táhne se dozadu. Nohy jsou světlejší, oranžovo-červené. Zobák si zachovává dvoubarevnost (červený kořen, tmavá špička). V tomto šatu je třeba ho odlišovat od jiných druhů:
  • Vodouš šedý (Tringa nebularia): Je robustnější, má silnější, mírně nahoru prohnutý zobák se zelenavým nádechem a zelenavé nohy. Volání je odlišné („ťu-ťu-ťu“).
  • Vodouš rudonohý (Tringa totanus): Je celkově „zavalitější“, má kratší a silnější, jasně červený zobák (s tmavou špičkou) a kratší, jasně červené nohy. V letu má široký bílý zadní okraj křídla. Nadoční proužek je méně výrazný.
• Přechodný šat: Během jarního a podzimního pelichání mají ptáci různě skvrnitý, černo-bílý vzhled.
• Mladý pták (juvenilní): Podobá se dospělým v zimním šatu, ale je celkově hnědavější. Svrchní strana má světlejší (béžové) lemy per, spodina, zejména krk a hruď, je jemně šedohnědě proužkovaná nebo skvrnitá. Nohy a zobák jsou méně výrazně zbarvené.

Hlas: Charakteristické je ostré, dvouslabičné volání, často přepisované jako „čuit“, „ťuit“ nebo „džüit“, které je obvykle vyšší a pronikavější než u vodouše rudonohého. Ozývá se jím často v letu.

Domov v tajze: Areál rozšíření a migrace

Vodouš tmavý je ptákem severské tajgy a lesotundry. Hnízdí v poměrně úzkém pásu od severní Skandinávie (Norsko, Švédsko, Finsko) přes severní Rusko a celou Sibiř. Jeho hnízdní areál nezasahuje tak daleko na jih jako u vodouše rudonohého.

Je to typický dálkový migrant. Na podzim (od července do října/listopadu) opouští svá hnízdiště a táhne jihozápadním a jižním směrem. Zimuje na rozsáhlém území: podél pobřeží západní Evropy, ve Středomoří, v Africe (v pásmu Sahelu, ve východní a jižní Africe), na Blízkém východě, v jižní a jihovýchodní Asii. Část ptáků táhne přes vnitrozemí Evropy. Jarní tah probíhá od konce března do května, s vrcholem často v dubnu a začátkem května – právě v tomto období ho můžeme nejčastěji zastihnout v České republice.

Život u vody: Preferované biotopy

• Hnízdní: Preferuje otevřené, vlhké biotopy v rámci severských lesů – okraje rašelinišť, podmáčené paseky, řídké borové nebo březové lesy v blízkosti jezer a mokřadů, přechody mezi lesem a tundrou.
• Tah a zimoviště: Je velmi přizpůsobivý, využívá širokou škálu mělkých sladkovodních i brakických mokřadů. Často dává přednost sladkovodním biotopům před mořským pobřežím (na rozdíl od vodouše rudonohého). Typickými lokalitami jsou:
  • Obnažená dna a okraje rybníků a jezer
  • Přehradní nádrže (zejména v oblasti nátoků a mělkých zátok)
  • Zaplavené louky a pole
  • Čistírny odpadních vod
  • Slaniska, laguny, delty řek

Neúnavný lovec: Chování a ekologie

Vodouš tmavý je velmi aktivní při hledání potravy. Často brodí v mělké vodě, někdy až po břicho, a energicky pátrá po kořisti. Používá různé techniky:

• Sbírání z povrchu: Ozobává drobné živočichy z hladiny nebo bahna.
• „Kosení“: Rychle pohybuje zobákem ze strany na stranu v mělké vodě nebo tekutém bahně.
• Píchání (probing): Zapichuje zobák do měkkého substrátu.
• Umí také dobře plavat a někdy i „panáčkuje“ (upending) jako kachny.

Mimo hnízdní období se vyskytuje jednotlivě nebo v malých skupinkách, ale na bohatých potravních zdrojích nebo během tahu může vytvářet i větší hejna čítající desítky jedinců. Často se sdružuje s jinými druhy bahňáků.

Severské hnízdění: Role samce v péči

Hnízdí na zemi, obvykle v blízkosti vody, ale v suchším prostředí (např. na mírném kopečku, u paty keře). Hnízdo je mělká jamka vystlaná mechem, lišejníky a suchou trávou. Samice snáší obvykle 4 krypticky zbarvená vejce (žlutohnědá až olivová s tmavými skvrnami). Inkubace začíná po snesení posledního vejce a podílejí se na ní oba rodiče. Zajímavostí tohoto druhu je, že samice často opouští hnízdiště brzy po vylíhnutí mláďat (někdy i před dokončením inkubace) a veškerou péči o mláďata (vodění, ochrana, zahřívání) přebírá samec. Mláďata jsou prekociální a brzy si sama hledají potravu.

Potrava: Bezobratlí z vody i bahna

Živí se širokou škálou drobných bezobratlých živočichů. Hlavní složku tvoří vodní hmyz (larvy i dospělci pakomárů, jepic, chrostíků, potápníků), drobní korýši (blešivci), měkkýši (drobní plži a mlži) a červi (nitěnky, pijavky). Příležitostně může ulovit i drobné rybky nebo pulce.

Status v České republice: Pravidelný migrant

Vodouš tmavý v České republice nehnízdí. Je zde však pravidelným a poměrně hojným protahujícím migrantem, a to jak na jaře, tak na podzim. Jarní tah (konec března – květen) bývá koncentrovanější a vrcholí v dubnu a začátkem května. Podzimní tah je delší (červenec – listopad) a početnost bývá rozprostřena do delšího období.

Vyskytuje se na vhodných mokřadních lokalitách po celé republice, nejčastěji na rybničních soustavách (zejména jižní Čechy a jižní Morava), přehradních nádržích, v říčních nivách a na kاليštích čistíren odpadních vod. Obvykle je pozorován jednotlivě nebo v malých skupinkách do 10–20 ptáků, ale na významných tahových zastávkách (např. rybníky na Poodří, některé jihomoravské rybníky) mohou být vzácněji k vidění i hejna čítající desítky jedinců. Velmi vzácně mohou jednotliví ptáci v ČR i přezimovat na nezamrzajících vodách.

Ochrana a ohrožení: Stabilní, ale s otazníky

Celosvětově je vodouš tmavý hodnocen IUCN jako málo dotčený (LC) druh s velkým areálem rozšíření a početnou populací. Je také zahrnut v dohodě AEWA (Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků). Přesto existují potenciální hrozby:

• Změny na hnízdištích: Těžba dřeva, odvodňování rašelinišť a změny klimatu mohou ovlivnit biotopy v severské tajze a tundře.
• Ztráta a degradace mokřadů na tahu a zimovištích: Odvodňování, regulace řek, znečištění a intenzifikace zemědělství.
• Rušení: Na významných shromaždištích.
• Lov: V některých zemích může být stále loven.

V České republice je chráněn zákonem jako volně žijící pták. Jeho ochrana spočívá především v zachování a zlepšování stavu mokřadních biotopů, které využívá jako tahové zastávky.

Závěr

Vodouš tmavý je elegantní a atraktivní bahňák, který svými pravidelnými návštěvami obohacuje ptačí společenstva našich mokřadů během jarního a podzimního tahu. Jeho proměna z nenápadného šedobílého zimního šatu do dramatické černé barvy svatebního šatu je fascinující podívanou. Zajímavý je i jeho hnízdní biologie s dominantní rolí samce v péči o mláďata. Ačkoliv u nás nehnízdí, jeho pravidelný průtah zdůrazňuje význam České republiky jako důležité migrační trasy a potřebu ochrany mokřadních zastávek pro tyto dálkové poutníky ze severu.