Jespák křivozobý (Calidris ferruginea)

Úvod a Systematické zařazení

Jespák křivozobý (Calidris ferruginea) je malý až středně velký bahňák z čeledi slukovitých (Scolopacidae) a řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). Patří do početného rodu Calidris, který zahrnuje mnoho druhů malých jespáků. Tento druh je pozoruhodný hned z několika důvodů: má velmi specifický, úzce vymezený hnízdní areál v arktické Sibiři, podniká jednu z nejdelších migračních cest mezi ptáky a jeho vzhled se dramaticky mění mezi svatebním (letním) a prostým (zimním) šatem. Jeho český název „křivozobý“ i vědecký druhový název ferruginea (rezavý) výstižně odkazují na jeho klíčové charakteristiky – tvar zobáku a zbarvení ve svatebním šatu.

Popis a Rozpoznávání

Jespák křivozobý dosahuje délky těla 19–21 cm a rozpětí křídel 38–41 cm, hmotnost se pohybuje mezi 45–75 gramy. Má štíhlou, elegantní postavu s poměrně dlouhým krkem a dlouhýma černýma nohama. Nejvýraznějším znakem, přítomným ve všech šatech, je jeho středně dlouhý (delší než u jespáka obecného), černý zobák, který je zřetelně a rovnoměrně sklopený dolů po celé délce.

Svatební šat (léto): V tomto období je jespák křivozobý nezaměnitelný. Spodina těla (hrdlo, hruď, břicho) a tváře jsou sytě cihlově červené až rezavě hnědé. Hřbet a křídelní krovky jsou tmavé (černošedé) s výraznými rezavými a bělavými lemy per, což vytváří pestrý, skvrnitý vzhled. Samice bývá o něco méně výrazně zbarvená než samec, často s bělavějšími okraji na břiše.

Prostý šat (zima): V zimním období je zbarvení velmi nenápadné a kontrastuje se svatebním šatem. Svrchní strana těla je jednotně šedá, jednotlivá pera mají jemné tmavší středové proužky a úzké bělavé lemy. Spodina těla je čistě bílá. Výrazný je bílý nadoční proužek (supercilium) táhnoucí se od zobáku nad okem dozadu. V tomto šatu je důležité zaměřit se na tvar zobáku a celkovou siluetu pro odlišení od podobných druhů.

Juvenilní šat (mladí ptáci na podzim): Mladí ptáci se podobají dospělým v prostém šatu, ale svrchní strana těla má výraznější šupinovitý vzor díky tmavým středům per a širokým béžovým až nažloutlým lemům. Hruď a boky krku mají jemný lososový nebo broskvový nádech. Nadoční proužek je také výrazný.

Odlišení od podobných druhů:

• Jespák obecný (Calidris alpina): Podobná velikost, ale zobák je kratší a prohnutý spíše jen na špičce (ne rovnoměrně). V prostém šatu má šedší hruď, ve svatebním šatu má charakteristickou velkou černou skvrnu na břiše, která křivozobému chybí.
• Jespák písečný (Calidris alba): V prostém šatu je světlejší, téměř bílý, s kontrastní tmavou skvrnou na ohbí křídla. Zobák je kratší a rovnější. Chybí mu zadní prst.

V letu má jespák křivozobý bílý kostřec (nápadně kontrastující s tmavým hřbetem a ocasem) a úzkou bílou křídelní pásku.

Výskyt a Biotop

Hnízdní areál: Jespák křivozobý má extrémně omezený hnízdní areál, který se nachází výhradně ve vysoké Arktidě na severu Sibiře, především na poloostrově Tajmyr a v přilehlých oblastech Novosibiřských ostrovů a delty řeky Leny. Hnízdí v otevřené, nízko položené mechové a lišejníkové tundře, často v blízkosti mělkých sladkovodních jezírek a mokřadů.

Migrace a zimoviště: Jedná se o dálkového migranta. Po vyhnízdění podniká dlouhou cestu na zimoviště, která se nacházejí v Africe (zejména západní a jižní pobřeží, ale i vnitrozemské mokřady), jižní a jihovýchodní Asii a v Austrálii a na Novém Zélandu. Během tahu využívá klíčové zastávky (stopover sites) k doplnění energie, jako jsou například rozsáhlé wattové oblasti (Waddenzee v Evropě, Žluté moře v Asii).

Výskyt v České republice: V ČR se jespák křivozobý vyskytuje pravidelně, ale nepříliš početně jako protahující druh. Hlavní období průtahu je na podzim (od července do října, s vrcholem v srpnu a září), kdy tudy táhnou dospělí ptáci i letošní mláďata. Jarní průtah (květen) je mnohem méně výrazný a pozorování jsou vzácnější. Zastavuje se na bahnitých březích rybníků, nádrží, na vypuštěných rybničních dnech a jiných vhodných mokřadních lokalitách.

Biotop mimo hnízdění: Během tahu a na zimovištích preferuje rozsáhlé přílivové bahnité pláže (watty), ústí řek, laguny, slaniska, ale i vnitrozemské sladkovodní mokřady, jako jsou okraje jezer, nádrží, zaplavená pole a rýžoviště. Vyhledává mělké vody a bahnité plochy bohaté na potravu.

Chování a Potrava

Jespák křivozobý je aktivní pták, který tráví většinu času hledáním potravy. Pohybuje se rychlými kroky po bahně nebo v mělké vodě (často až po břicho) a typicky sonduje svým dlouhým zakřiveným zobákem v bahně a písku. Technika připomíná rychlé „šicí“ pohyby. Může také sbírat potravu z povrchu.

Je to společenský druh, zejména mimo hnízdní období. Často tvoří hejna, někdy i velmi početná (na zimovištích a tahových zastávkách), často ve společnosti jiných druhů jespáků, zejména jespáka obecného. V letu se hejno pohybuje rychle a koordinovaně, často provádí složité obraty.

Hlasově se projevuje především během tahu a na zimovištích. Typickým voláním je měkké, cvrčivé „čirrip“ nebo „djurrip“, které se ozývá jak za letu, tak od ptáků na zemi.

Potrava: Základ potravy tvoří drobní bezobratlí živočichové. Na arktických hnízdištích jsou to především larvy hmyzu (pakomárů a dalších dvoukřídlých). Během tahu a na zimovištích loví širokou škálu kořisti dostupné v bahnitých substrátech: mnohoštětinatce (mořské kroužkovce), malé měkkýše (mlže a plže), korýše (např. různonožce) a larvy i dospělce hmyzu. Složení potravy se liší podle lokality a sezóny.

Hnízdění a Rozmnožování

Hnízdění probíhá v krátkém arktickém létě (červen, červenec). Hnízdo je jednoduchá jamka v zemi, obvykle na suchém, mírně vyvýšeném místě v tundře, často skrytá mezi nízkou vegetací (mechy, lišejníky, suchopýr). Bývá vystláno kousky listů, mechu a lišejníků.

Samice snáší obvykle 4 vejce (méně často 3). Vejce jsou olivově zelená až hnědavá s tmavšími skvrnami, což zajišťuje vynikající kamufláž. Inkubace trvá přibližně 20–22 dní. Na vejcích sedí převážně samice, samec se může podílet jen málo nebo vůbec.

Mláďata jsou prekociální – krátce po vylíhnutí opouštějí hnízdo, jsou osrstěná prachovým peřím a schopná sama si hledat potravu. Samice (a někdy i samec) je vodí a chrání před predátory a nepřízní počasí. Často se stává, že samice opouští mláďata ještě před jejich vzletností a odlétá na jih; péči pak může dokončit samec, nebo jsou mláďata ponechána svému osudu. Mláďata vzlétají ve věku přibližně 14–19 dní. Hnízdní úspěšnost může výrazně kolísat v závislosti na podmínkách v Arktidě, zejména na počasí a cyklech predátorů (např. lišek polárních, které se při nedostatku lumíků více zaměřují na ptačí vejce a mláďata).

Tah

Jak již bylo zmíněno, jespák křivozobý je extrémním dálkovým migrantem. Vzdálenost mezi jeho sibiřskými hnízdišti a nejvzdálenějšími zimovišti v Austrálii nebo jižní Africe může přesahovat 10 000 km jedním směrem. Ptáci migrují po několika hlavních trasách (flyways), včetně Východoasijsko-australasijské tahové cesty a Východoatlantické tahové cesty (která zahrnuje průtah přes Evropu).

Podzimní tah dospělých ptáků začíná již v červenci, brzy po vyhnízdění (nebo po neúspěšném hnízdění). Mláďata táhnou o několik týdnů později, samostatně. Jarní tah zpět na hnízdiště probíhá od března do května. Během tahu jsou ptáci závislí na síti kvalitních mokřadních zastávek, kde mohou odpočívat a doplňovat tukové zásoby nezbytné pro další let. Tyto zastávky jsou kriticky důležité pro jejich přežití.

Status Ochrany a Ohrožení

Podle Červeného seznamu IUCN je jespák křivozobý od roku 2015 klasifikován jako téměř ohrožený (NT – Near Threatened). Tento status odráží znepokojivý pokles jeho globální populace, který je pozorován zejména na Východoasijsko-australasijské tahové cestě. Hlavní příčiny ohrožení jsou:

1. Ztráta a degradace klíčových tahových zastávek: Především masivní přeměna a zánik přílivových wattových oblastí ve Žlutém moři (Čína, Korea) v důsledku získávání nové půdy pro průmysl a zemědělství. Tyto oblasti jsou kriticky důležité pro doplnění energie během dlouhého tahu.
2. Změna klimatu: Oteplování v Arktidě může negativně ovlivnit hnízdní biotopy a dostupnost potravy (např. časování líhnutí hmyzu), a také narušit synchronizaci s migračními cykly. Může také vést ke změnám v populacích predátorů.
3. Znečištění: Znečištění mokřadů na tahových cestách a zimovištích může ovlivnit kvalitu potravy a zdraví ptáků.
4. Lov a rušení: V některých částech areálu může být stále problémem lov nebo rušení na zimovištích a tahových zastávkách.

V České republice, stejně jako v celé EU, je chráněn legislativou (mj. Směrnicí o ptácích). Jeho ochrana však vyžaduje mezinárodní spolupráci zaměřenou na zachování biotopů podél celých jeho migračních tras.

Závěr

Jespák křivozobý je fascinující ptačí druh, který vyniká svým specifickým vzhledem (zejména tvarem zobáku a sezónní proměnou šatu), extrémně omezeným hnízdním areálem v daleké Arktidě a neuvěřitelnými migračními výkony. Jeho současný status téměř ohroženého druhu je varovným signálem, který poukazuje na křehkost migračních systémů a na globální dopady ničení životního prostředí, zejména v klíčových mokřadních oblastech. Ochrana jespáka křivozobého je tak úzce spjata s ochranou celých ekosystémů, na kterých je během svého životního cyklu závislý.