Lejsek malý (Ficedula albicollis) – Podrobný referát

1. Úvod a systematické zařazení

Lejsek malý (vědeckým jménem Ficedula albicollis) je malý pěvec z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). Patří mezi typické obyvatele starších listnatých a smíšených lesů Evropy a je známý svým výrazným pohlavním dimorfismem a jako dálkový migrant. V České republice patří mezi běžnější, i když ne všude hojné, hnízdící druhy.

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Lejskovití (Muscicapidae)
• Rod: Lejsek (Ficedula)
• Druh: Lejsek malý (Ficedula albicollis)

2. Popis a identifikace

Lejsek malý je drobný pták, velikostí srovnatelný s vrabcem (délka těla 12–13,5 cm, rozpětí křídel 22–25 cm, hmotnost 10–16 g). Vyznačuje se štíhlým tělem, relativně dlouhými křídly a ocasem a tenkým, špičatým zobákem typickým pro hmyzožravé ptáky.

• Samec (svatební šat): Je velmi kontrastně zbarvený. Svrchní část těla, včetně hlavy, zad a křídel, je převážně černá. Spodina těla (hrdlo, hruď, břicho) je čistě bílá. Nejvýraznějším znakem je široký bílý límec na šíji, který dal druhu jeho jméno (latinsky albicollis = bělohrdlý/bělošíjný). Dalšími nápadnými znaky jsou velká bílá skvrna na čele a výrazná bílá páska na křídlech (na velkých krovkách a loketních letkách). Kostřec je šedavý.
• Samice: Je zbarvena mnohem nenápadněji. Svrchní část těla je šedohnědá, spodina bělavá s béžovým nebo našedlým nádechem na bocích a hrudi. Bílá křídelní páska je přítomna, ale je užší a méně výrazná než u samce. Chybí bílý límec i výrazná bílá skvrna na čele (může být naznačena malá světlá skvrnka).
• Mláďata a samci v prostém šatu: Podobají se samici, mladí ptáci mají na svrchní straně těla světlé skvrnění.

Záměna: Lejska malého lze zaměnit především s blízce příbuzným lejskem černohlavým (Ficedula hypoleuca). Samec lejska černohlavého však postrádá kompletní bílý límec (bílá barva nezasahuje na šíji) a jeho bílá čelní skvrna je obvykle menší. Kostřec má černý (u l. malého šedavý). Samice obou druhů jsou si velmi podobné a jejich rozlišení v terénu může být obtížné. Samice lejska malého mívá o něco světlejší, šedší zbarvení a zřetelnější křídelní pásku. Důležitým rozlišovacím znakem, pokud je viditelný, je rozsah bílé barvy na bázi ručních letek – u lejska malého zasahuje bílá dále než u lejska černohlavého.

3. Rozšíření a biotop

Lejsek malý je evropským endemitem s těžištěm rozšíření ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. Jeho hnízdní areál sahá od východní Francie a severní Itálie přes střední Evropu (Německo, Polsko, ČR, Slovensko, Rakousko, Maďarsko) a Balkán až po západní Rusko a Kavkaz. Izolovaná populace hnízdí na ostrovech Gotland a Öland ve Švédsku.

• Biotop: Typickým hnízdním prostředím jsou vzrostlé, světlé listnaté a smíšené lesy s dostatkem starých stromů poskytujících dutiny. Preferuje dubohabřiny, bučiny, lužní lesy, ale hnízdí i ve starých parcích, velkých zahradách a sadech, pokud zde nalezne vhodné dutiny. Důležitá je přítomnost volného prostoru pod korunami stromů pro lov hmyzu. Vyhýbá se hustým jehličnatým lesům a otevřené krajině bez stromů. V České republice se vyskytuje od nížin do podhorských oblastí, nejhojnější je v teplejších oblastech s dostatkem starých listnatých porostů.

4. Migrace

Lejsek malý je striktně tažný druh, patří mezi dálkové migranty. Celá evropská populace zimuje v subsaharské Africe, především v oblasti od Guineje po Angolu, v savanách a řídkých lesích.

• Jarní přílet: Na hnízdiště ve střední Evropě přilétá relativně pozdě, obvykle v druhé polovině dubna až začátkem května. První přilétají samci, kteří obsazují teritoria a vyhledávají vhodné hnízdní dutiny.
• Podzimní odlet: Hnízdiště opouští od konce července do září. Migruje převážně v noci.

5. Chování a potrava

• Chování: Lejsek malý je aktivní během dne. V hnízdní době jsou samci teritoriální a své území obhajují zpěvem a výhružnými postoji. Mimo hnízdní období žije spíše skrytě. Je známý svým typickým způsobem lovu – tzv. „flycatchingem“. Sedí na vyvýšené pozorovatelně (větvi) a vyhlíží létající hmyz. Jakmile kořist spatří, rychle vyrazí, uloví ji v letu a vrací se zpět na stejné nebo jiné místo. Občas sbírá hmyz i z listů a větví.
• Potrava: Je převážně hmyzožravý. Základ potravy tvoří létající hmyz (mouchy, komáři, motýli, brouci), ale loví i pavouky, housenky, larvy a další bezobratlé. Složení potravy se mění v závislosti na sezónní nabídce. Na podzim může v malé míře konzumovat i bobule. Potravu pro mláďata tvoří především měkký hmyz a housenky.

6. Hnízdění a rozmnožování

Lejsek malý hnízdí jednou ročně, od května do července.

• Hnízdo: Hnízdí v přirozených stromových dutinách (po datlech, vyhnilých), ale velmi ochotně obsazuje i ptačí budky vhodných rozměrů (s vletovým otvorem cca 32-35 mm). Preferuje dutiny ve výšce 2–10 metrů nad zemí. Samec často obsadí více dutin ve svém teritoriu a ukazuje je samici, která si finální místo vybere. Samotnou stavbu hnízda obstarává převážně samice. Hnízdo je miskovitá stavba z mechu, suché trávy, listí a kořínků, vystlaná jemnějšími materiály, často peřím a srstí.
• Snůška: Samice snáší obvykle 5–7 (vzácněji 4 nebo 8) vajec. Vejce jsou světle modrá, bez skvrn.
• Inkubace: Na vejcích sedí pouze samice po dobu 13–15 dnů. Samec ji během inkubace může krmit.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní). Krmí je oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 14–17 dnů. Po vylétnutí je rodiče ještě asi týden dokrmují v okolí hnízda.
• Hybridizace: V oblastech, kde se jeho areál překrývá s areálem lejska černohlavého (např. severní Německo, Polsko, Švédsko, ale i lokálně v ČR), dochází k mezidruhovému křížení (hybridizaci). Kříženci jsou plodní, což komplikuje taxonomické a ochranářské otázky. Samci hybridů mívají znaky obou druhů (např. neúplný límec).

7. Hlas

• Zpěv: Samec zpívá z vyvýšených míst ve svém teritoriu. Zpěv je poměrně hlasitý, rytmický a melodický, i když jednodušší než u lejska černohlavého. Skládá se ze série jasných, mírně klesajících nebo stoupajících tónů a krátkých frází, často popisovaný jako „cíí-cíí-cip-cip-cirrr“ nebo podobně. Tempo je spíše pomalejší a jednotlivé fráze jsou odděleny pauzami.
• Vábení: Nejčastějším kontaktním a varovným hlasem je ostré, krátké „hvít“ nebo „vit“, podobné lejsku černohlavému. Používá také tvrdší „tek“.

8. Status, ohrožení a ochrana

• Status: Podle IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) je lejsek malý celosvětově hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Jeho populace je považována za početnou a celkově stabilní, i když v některých částech areálu může docházet k lokálním poklesům. V České republice je chráněn zákonem jako ohrožený druh (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.).
• Ohrožení: Hlavní hrozbou je ztráta a fragmentace vhodných biotopů – starých listnatých a smíšených lesů s dostatkem doupných stromů. Intenzivní lesní hospodaření, které odstraňuje staré a odumírající stromy, snižuje počet dostupných hnízdních dutin. Dalším faktorem může být konkurence o dutiny s jinými druhy ptáků (sýkory, brhlík, špaček) nebo používání pesticidů v lesích a zemědělské krajině, které snižuje dostupnost hmyzí potravy. Negativní dopady mohou mít i změny klimatu ovlivňující migrační trasy a dostupnost potravy na hnízdištích i zimovištích.
• Ochrana: Ochrana lejska malého spočívá především v zachování a podpoře přirozených listnatých a smíšených lesů s ponecháním starých doupných stromů. Velmi pozitivní vliv má vyvěšování vhodných ptačích budek, které mohou lokálně výrazně zvýšit hnízdní hustotu. Důležité je také omezení používání chemických prostředků v lesním hospodářství a podpora biodiverzity, která zajišťuje dostatek potravy.

9. Zajímavosti

• Lejsek malý je jedním z modelových druhů pro studium migrace ptáků, evoluce zbarvení, pohlavního výběru a hybridizace.
• Bílá čelní skvrna samců hraje roli při pohlavním výběru – samice preferují samce s většími skvrnami, což může signalizovat jejich kvalitu.
• Konkurence o hnízdní dutiny může být intenzivní, zejména s lejskem černohlavým a sýkorou koňadrou.

10. Závěr

Lejsek malý je atraktivním a zajímavým ptačím druhem našich lesů. Jeho kontrastní zbarvení samců, dálková migrace a závislost na starých stromech s dutinami z něj činí důležitý indikátor zdraví lesních ekosystémů. Ačkoliv jeho celková populace není globálně ohrožena, lokální ochrana prostřednictvím šetrného lesního hospodaření a podpory hnízdních možností je klíčová pro jeho dlouhodobé udržení v naší přírodě.