Volavka vlasatá (Ardeola ralloides)

Úvod

Volavka vlasatá (Ardeola ralloides) je malý druh brodivého ptáka z čeledi volavkovitých (Ardeidae). Je to tažný pták, hnízdící především v jižní Evropě, Africe a západní Asii, zimující hlavně v subsaharské Africe. Vyznačuje se na první pohled nenápadným, žlutohnědým zbarvením v klidu, které však při vzlétnutí kontrastuje s oslnivě bílými křídly. V České republice se jedná o velmi vzácného hosta a extrémně vzácně hnízdící druh, který zde v minulosti hnízdil pravidelněji.

Systematické zařazení

• Řád: Pelecaniformes (Veslonozí) – Pozn.: Čeleď volavkovití byla dříve řazena do řádu brodiví (Ciconiiformes)
• Čeleď: Volavkovití (Ardeidae)
• Rod: Ardeola
• Druh: Volavka vlasatá (Ardeola ralloides)

Popis a určování

• Velikost: Patří k menším volavkám, dorůstá délky 44–47 cm a rozpětí křídel 80–92 cm. Má poměrně zavalitou postavu s krátkým krkem (ve srovnání s jinými volavkami).
• Zbarvení (svatební šat): Hlava, krk a hruď jsou okrově žluté až světle hnědé. Na týle vyrůstá chocholka prodloužených per („vlasů“), která jsou typicky černá s bílým nebo nažloutlým lemováním a splývají na záda. Hřbet je světle hnědý. Křídla, břicho a ocas jsou čistě bílé, což je velmi nápadné v letu. Zobák je u kořene jasně modrý, na špičce černý. Nohy jsou narůžovělé až načervenalé.
• Zbarvení (prostý šat – mimo hnízdění): Celkově matnější. Krk a hruď jsou tmavší, s výrazným podélným hnědým proužkováním. Chocholka je méně výrazná. Zobák je žlutavý nebo šedozelený s tmavou špičkou nebo hřbetem. Nohy jsou žlutozelené až šedavé.
• Mláďata: Podobná dospělým v prostém šatě, ale proužkování na krku a hrudi je ještě hustší a výraznější. Chocholka je jen naznačená.
• Let: V letu působí díky širokým bílým křídlům a bílé spodině téměř jako zcela bílý pták. Hnědý hřbet je shora vidět, ale kontrast s bílými křídly je dominantní. Let je poměrně rychlý, s mělkými údery křídel. Krk drží esovitě prohnutý, jako ostatní volavky.
• Postoj: Při lovu často zaujímá skrčený postoj, pomalu se pohybuje nebo nehybně číhá, využívajíc své maskovací zbarvení.

Rozšíření a biotop

• Hnízdní rozšíření: Hnízdí nesouvisle v jižní Evropě (Pyrenejský poloostrov, jižní Francie, Itálie, Balkán, Řecko, oblasti kolem Černého a Kaspického moře), severní Africe, na Blízkém východě a dále v západní a střední Asii.
• Zimoviště: Většina populací je tažných a zimuje v Africe jižně od Sahary. Některé populace ze Středomoří mohou být stálé nebo migrují jen na krátké vzdálenosti.
• Migrace: Dálkový migrant. Na evropská hnízdiště přilétá v dubnu až květnu, odlétá v srpnu až říjnu.
• Biotop: Vyhledává mělké sladkovodní a brakické mokřady s bohatými porosty vodní a pobřežní vegetace. Preferuje zarostlé okraje jezer a rybníků, slepá říční ramena, bažiny, rýžová pole, delty řek a zavlažovací kanály. Klíčová je pro ni přítomnost husté vegetace (rákosiny, křoviny), která poskytuje kryt a místa pro hnízdění.

Výskyt v České republice (stav k 4/2025)

Volavka vlasatá je v ČR vedena jako kriticky ohrožený (CR) druh v Červeném seznamu ptáků ČR. Důvodem je její status bývalého hnízdícího druhu a současná extrémní vzácnost.

• Historie: V minulosti (zejména v 19. a na počátku 20. století) hnízdila pravděpodobně pravidelněji, především na jižní Moravě (např. Lednické rybníky). Později její hnízdění ustalo.
• Současnost: V posledních desetiletích je pozorována pouze jako velmi vzácný, nepravidelný host nebo zatoulanec, nejčastěji během jarního tahu (květen, červen). Výskyty jsou hlášeny především z tradičních mokřadních oblastí, jako je jižní Morava a jižní Čechy. Případné zahnízdění by bylo naprosto výjimečnou událostí a vyžadovalo by okamžitou a přísnou ochranu lokality.

Chování a potrava

• Potrava: Živí se především vodním hmyzem (larvy vážek, potápníci) a jeho larvami, dále obojživelníky (žáby, pulci) a jejich larvami. Loví také malé rybky, korýše, měkkýše a příležitostně i drobné plazy nebo savce.
• Lov: Potravu vyhledává obvykle osamoceně nebo v malých, volných skupinkách. Loví v mělké vodě, kde buď nehybně číhá na kořist, nebo se pomalu a nenápadně pohybuje. Je aktivní i za soumraku (krepuskulární aktivita).
• Sociální chování: Hnízdí v koloniích, často smíšených s jinými druhy volavek (např. volavkou stříbřitou, kvakošem nočním), ibisů nebo kormoránů. Mimo hnízdní dobu může tvořit menší společné skupiny na místech s dostatkem potravy.
• Hlas: Mimo hnízdní kolonie je poměrně tichá. V koloniích se ozývá různými drsnými, chraptivými zvuky, jako je „karr“, „krekk“ nebo „kek-kek“.

Hnízdění

• Období: Hnízdí jednou ročně, v Evropě od května do července.
• Hnízdo: Staví si hnízda nízko nad vodou v hustých rákosinách, vrbových porostech nebo na nízkých stromech a keřích v blízkosti vody. Hnízdo je poměrně jednoduchá plošina z větviček, rákosových stébel a dalšího rostlinného materiálu. Na stavbě se podílejí oba partneři.
• Kolonie: Hnízdí v koloniích, které mohou čítat několik párů až stovky párů, často ve společnosti jiných druhů.
• Snůška: Samice snáší 3–6 (obvykle 4–5) světle modrozelených vajec.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče po dobu asi 20–24 dnů.
• Mláďata: Jsou krmivá (altriciální), rodí se slepá a pokrytá prachovým peřím. Oba rodiče je krmí vyvrhovanou potravou. Mláďata opouštějí hnízdo po cca 30–40 dnech, ale už dříve mohou šplhat po okolní vegetaci.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern). Druh má sice velký areál rozšíření a početnou populaci, ale lokální trendy mohou být negativní a celkový trend je nejasný nebo mírně klesající.
• Evropský status: V Evropě je situace méně příznivá. V minulosti byl druh hodnocen i jako zranitelný kvůli poklesům stavů. Je zařazen v Příloze I Směrnice EU o ptácích, což vyžaduje zvláštní opatření na ochranu jeho biotopů.
• Ohrožení: Hlavní hrozbou je ztráta a degradace mokřadních biotopů (vysoušení, regulace vodních toků, intenzifikace zemědělství, znečištění vod). Dalšími faktory jsou rušení na hnízdištích, případně kolize s elektrickým vedením.
• Ochrana v ČR: Vzhledem k extrémní vzácnosti je klíčová ochrana potenciálních hnízdních i tahových lokalit – tedy zachovalých mokřadů s bohatými litorálními porosty. Jakýkoli potvrzený výskyt, zejména pokus o hnízdění, vyžaduje monitoring a zamezení rušení.

Zajímavosti

• České jméno „vlasatá“ odkazuje na prodloužená pera v týlní chocholce ve svatebním šatě.
• Její schopnost dokonale splynout s okolní vegetací díky kryptickému zbarvení je v kontrastu s její nápadnou bělostí v letu.

Volavka vlasatá je krásným a zajímavým druhem, jehož pozorování v české přírodě je vždy vzácným zážitkem, připomínajícím bohatší biodiverzitu našich mokřadů v minulosti.