Vodouš šedý (Xenus cinereus)

Úvod

Vodouš šedý (Xenus cinereus) je fascinující a nezaměnitelný druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae). Na první pohled zaujme svým charakteristicky vzhůru zahnutým zobákem, který jej odlišuje od všech ostatních druhů vodoušů a bahňáků vyskytujících se v Evropě. Jedná se o dálkového migranta, jehož hnízdiště leží v severské tajze a zimoviště na pobřežích Afriky, Asie a Austrálie. V České republice je pozorován jen velmi vzácně jako protahující zatoulanec.

Systematické zařazení

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Podčeleď: Vodouši (Tringinae) – někdy řazen do samostatné podčeledi
• Rod: Xenus (monotypický rod – obsahuje pouze tento druh)
• Druh: Vodouš šedý (Xenus cinereus)

Název rodu Xenus pochází z řeckého slova „xenos“, což znamená cizí nebo zvláštní, což odkazuje na jeho unikátní vzhled, zejména zobák. Druhové jméno cinereus je latinské a znamená „popelavý“ nebo „šedý“.

Popis a identifikace

Vodouš šedý je pták o něco menší než vodouš kropenatý, dosahuje délky těla 22–25 cm a rozpětí křídel 57–59 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 50 a 120 gramy.

• Zobák: Nejvýraznějším znakem je dlouhý (cca 4-5 cm), tenký a výrazně vzhůru prohnutý zobák. Báze zobáku je obvykle nažloutlá nebo oranžová, špička je tmavá. Tento tvar zobáku je adaptací na specifický způsob sběru potravy.
• Nohy: Poměrně krátké, zbarvené výrazně žlutě až oranžovožlutě.
• Zbarvení:
  • Svatební šat (jaro/léto): Hřbet a křídla jsou šedohnědé s výraznými černými podélnými proužky na středu per. Hlava a krk jsou světlejší šedé s jemným tmavším proužkováním. Spodina těla je čistě bílá. Přes oko se táhne tmavý proužek.
  • Prostý šat (zima): Zbarvení je celkově méně kontrastní. Hřbet a křídla jsou více jednolitě šedé, bez výrazných černých proužků. Spodina zůstává bílá. Hlava je světle šedá.
  • Letky: V letu je vidět bílý zadní okraj křídla (podobně jako u jiných vodoušů) a tmavé letky. Kostřec je bílý s tmavým středovým pruhem, ocas je šedý s jemným bílým lemováním.
• Hlas: Jeho volání je charakteristické, zní jako rychlé, melodické „tví-ví-ví-ví“ nebo „huit-huit-huit“.

Díky svému unikátnímu zobáku je záměna s jinými druhy prakticky vyloučena, jakmile je tento znak dobře viditelný.

Rozšíření a habitat

Vodouš šedý je typickým druhem severské tajgy. Jeho hnízdní areál se táhne v pásu od Finska přes severní Rusko až po východní Sibiř.

• Hnízdní habitat: Obývá především otevřené oblasti v blízkosti vodních toků a jezer v zóně tajgy a lesotundry. Preferuje štěrkové a písčité břehy řek, okolí jezer s řídkou vegetací, bažinaté louky a podmáčené paseky.
• Migrace: Patří mezi dálkové migranty. Hnízdiště opouští již v červenci a srpnu. Migruje širokou frontou přes Evropu a Asii. Hlavní tahové cesty vedou přes východní Evropu a Střední Asii.
• Zimoviště: Zimuje na rozsáhlém území podél pobřeží východní a jižní Afriky, Madagaskaru, Arabského poloostrova, jižní a jihovýchodní Asie až po Austrálii.
• Habitat na zimovištích a tahu: Během tahu a na zimovištích vyhledává především bahnité a písčité břehy moří, ústí řek (estuáry), laguny, mangrovy, slaniska a občas i vnitrozemské sladkovodní plochy, jako jsou okraje rybníků a nádrží.

Chování a potrava

Vodouš šedý je velmi aktivní pták. Při hledání potravy rychle pobíhá po bahně nebo v mělké vodě.

• Potrava: Živí se především drobnými bezobratlými živočichy. Jeho jídelníček zahrnuje hmyz a jeho larvy (zejména brouky a dvoukřídlé), korýše (např. blešivce), měkkýše a červy.
• Způsob lovu: Potravu sbírá charakteristickým způsobem. Rychle běží a zobákem „zametá“ ze strany na stranu po povrchu bahna nebo vody, případně do něj krátce píchá. Zahnutý zobák mu umožňuje efektivně sbírat kořist z povrchu nebo těsně pod ním. Někdy také aktivně pronásleduje rychlejší kořist, jako jsou drobní korýši.
• Sociální chování: Během hnízdění je teritoriální. Na tahu a zimovištích se může vyskytovat jednotlivě, v malých skupinkách, nebo se přidružuje k hejnům jiných druhů bahňáků, zejména jespáků a vodoušů.

Hnízdění a rozmnožování

Hnízdní sezóna probíhá od konce května do července.

• Tok: Samci předvádějí nápadné svatební lety, při kterých létají nad hnízdištěm a hlasitě volají.
• Hnízdo: Hnízdo je jednoduchý důlek v zemi, obvykle skrytý v nízké vegetaci, trávě nebo mezi kameny, často v blízkosti vody. Může být vystláno suchými stébly trávy nebo listy.
• Snůška: Samice snáší obvykle 4 vejce (méně často 3). Vejce mají krémové až nahnědlé zbarvení s tmavšími skvrnami a tečkami, což zajišťuje dobré maskování.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče po dobu přibližně 21–24 dnů. Střídají se v zahřívání snůšky.
• Mláďata: Mláďata jsou prekociální, což znamená, že se líhnou plně opeřená, vidí a jsou brzy schopná sama opustit hnízdo a hledat si potravu. Rodiče je vodí a chrání před predátory a nepřízní počasí. Mláďata se osamostatňují zhruba po 3 týdnech.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je vodouš šedý hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Má velmi rozsáhlý areál rozšíření a početnost globální populace je odhadována na statisíce až miliony jedinců.
• Trendy populace: Ačkoliv celková populace je stále považována za relativně početnou, některé lokální studie a monitoring na tahových zastávkách naznačují možný mírný pokles v některých částech areálu.
• Ohrožení: Hlavní hrozby pro tento druh souvisejí především se ztrátou a degradací mokřadních biotopů jak na hnízdištích, tak zejména na tahových zastávkách a zimovištích. Jedná se o vysoušení mokřadů, regulaci řek, znečištění vod, výstavbu v pobřežních oblastech a rušení (např. turismem). Klimatické změny mohou také ovlivnit jeho severská hnízdiště a dostupnost potravy během migrace.

Výskyt v České republice

Vodouš šedý nepatří mezi pravidelně protahující druhy ptáků v České republice. Je zde považován za velmi vzácného zatoulance. Pozorování jsou nepravidelná a týkají se obvykle jednotlivých ptáků.

• Období výskytu: Nejčastěji bývá zastižen během jarního tahu (duben-květen) nebo podzimního tahu (červenec-říjen).
• Lokality: Objevuje se na typických bahňáckých lokalitách – na bahnitých březích vypuštěných nebo mělkých rybníků, na nádržích s obnaženými břehy, případně na jiných vhodných mokřadech. Vzhledem k jeho vzácnosti je každé pozorování pečlivě dokumentováno ornitology. Faunistická komise České společnosti ornitologické posuzuje věrohodnost těchto pozorování.

Závěr

Vodouš šedý je jedinečný a snadno rozpoznatelný druh bahňáka díky svému charakteristickému vzhůru zahnutému zobáku. Jeho život je spojen s obrovskými vzdálenostmi, které překonává mezi svými severskými hnízdišti a tropickými či subtropickými zimovišti. Ačkoliv jeho globální populace je zatím považována za stabilní a druh není přímo ohrožen, ochrana mokřadních biotopů na všech částech jeho migrační trasy je klíčová pro jeho dlouhodobé přežití. V České republice zůstává vzácným a vítaným hostem, jehož občasné objevení vždy potěší pozorovatele ptáků.