Morčák prostřední (Mergus serrator)

Úvod

Morčák prostřední (Mergus serrator) je středně velký druh potápivé kachny z čeledi kachnovitých (Anatidae). Je známý svým štíhlým tělem, dlouhým tenkým zobákem se zoubkovanými okraji (odtud anglický název „sawbill“ – pilozubý) a výrazným pohlavním dimorfismem ve zbarvení peří, zejména ve svatebním šatě. Je to převážně tažný druh, hnízdící v severních oblastech Eurasie a Severní Ameriky a zimující na mořských pobřežích a velkých nezamrzajících vodních plochách jižněji.

Systematické zařazení

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Podčeleď: Morčáci (Merginae)
• Rod: Morčák (Mergus)
• Druh: Morčák prostřední (Mergus serrator)

Popis a určování

• Velikost: Dorůstá délky 52–58 cm, s rozpětím křídel 70–86 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 750–1350 g, samci bývají o něco větší a těžší než samice.
• Zobák: Dlouhý, úzký, červenooranžový (u samce) nebo tmavší (u samice), s pilovitými zoubky po stranách pro lepší uchopení kluzké kořisti. Hákovitě zakončený.
• Samec (svatební šat): Má leskle tmavě zelenou hlavu s výraznou rozježenou dvojitou chocholkou vzadu. Krk je bílý s ostrým přechodem k hrudi. Hruď je rezavě hnědá s tmavými skvrnami. Hřbet je černý, boky šedě vlnkované. Na křídlech má velké bílé pole viditelné v letu i při plavání. Oko je červené.
• Samice: Je celkově šedohnědá. Hlava a horní část krku jsou rezavě hnědé s méně výraznou, ale stále patrnou rozježenou chocholkou. Od šedého spodního krku a těla je barva hlavy oddělena méně ostře než u samice morčáka velkého. Bílé pole na křídle je menší než u samce. Oko je hnědé. Zobák je matnější, spíše oranžovohnědý.
• Samec (prostý šat): Podobá se samici, ale zachovává si větší bílé pole na křídlech.
• Mláďata: Podobná samici, ale s méně výraznou kresbou.
• Let: Rychlý, přímý, často nízko nad vodou. Údery křídel jsou velmi rychlé. V letu je patrný štíhlý profil těla s hlavou a krkem nataženými dopředu.

Rozšíření a biotop

• Hnízdní rozšíření: Obývá severní části Severní Ameriky (Kanada, Aljaška, sever USA), Grónsko, Island, severní Evropu (Skandinávie, Skotsko, Pobaltí) a severní Asii (Sibiř).
• Zimoviště: Tažný druh. Zimuje podél mořských pobřeží Severní Ameriky (až po Mexiko), Evropy (včetně Britských ostrovů, Středomoří) a Asie (Čína, Korea, Japonsko). Lze ho zastihnout i na velkých nezamrzajících vnitrozemských vodních plochách.
• Biotop: Během hnízdění preferuje sladkovodní jezera, rybníky a pomalu tekoucí řeky v boreálních lesích a tundře, často v blízkosti pobřeží. Může hnízdit i přímo na mořském pobřeží nebo na ostrovech. V zimě se zdržuje převážně na moři v chráněných zátokách, ústích řek (estuáriích) a podél pobřeží, méně často ve vnitrozemí na velkých jezerech a přehradách.

Výskyt v České republice

V České republice je morčák prostřední především protahujícím a zimujícím hostem. Pravidelně se objevuje během jarního (březen-duben) a podzimního (říjen-listopad) tahu na větších vodních plochách, jako jsou rybniční soustavy (např. Třeboňsko, Poodří) a přehradní nádrže (např. Nové Mlýny, Rozkoš, Nechranice). V zimě zde zůstávají menší počty ptáků, pokud vodní plochy nezamrznou. Hnízdění v ČR je zcela výjimečné a nepravidelné, historicky bylo zaznamenáno jen několikrát.

Chování a potrava

• Potápění: Je vynikající potápěč. Pod vodou se pohybuje pomocí silných nohou, někdy si pomáhá i přitažením křídel. Ponory za potravou mohou trvat až minutu a dosahovat hloubky několika metrů.
• Potrava: Živí se převážně menšími až středně velkými rybami (do cca 15 cm). Složení potravy se liší podle lokality a ročního období. Kromě ryb loví také korýše, měkkýše, vodní hmyz a jeho larvy, méně často i obojživelníky nebo části rostlin.
• Lov: Kořist vyhledává zrakem, často s hlavou ponořenou pod hladinu. Ulovené ryby polyká hlavou napřed. Někdy loví i ve skupinách, kdy ptáci spolupracují a nahánějí ryby na mělčinu nebo k sobě navzájem.
• Sociální chování: Mimo hnízdní období se často sdružuje do menších či větších hejn, zejména na zimovištích a během tahu. Během hnízdění jsou ptáci teritoriální.
• Hlas: Poměrně tichý pták. Samec se během toku ozývá sérií chraptivých a skřípavých zvuků. Samice vydává drsné „karr“.

Hnízdění

• Tok: Probíhá na jaře, často ještě na zimovištích nebo během tahu. Samci předvádějí komplexní rituály, při kterých napřimují krk, potápějí hlavu a vystřikují vodu.
• Hnízdo: Staví pouze samice. Je umístěno na zemi, dobře ukryté v husté vegetaci, pod keři, ve skalních štěrbinách, někdy i v dutinách stromů nebo umělých budkách. Bývá to mělká jamka vystlaná trávou, listím a bohatou vrstvou prachového peří, které samice vytrhává ze své hrudi.
• Snůška: Obvykle 7–12 (rozpětí 5–14) vajec krémové až světle okrové barvy.
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu asi 28–32 dnů. Samec opouští samici brzy po začátku inkubace a sdružuje se do hejn s ostatními samci.
• Mláďata: Jsou prekociální – krátce po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo a samice je odvádí na vodu. Sama je vodí a chrání, potravu si hledají od počátku sama. Jsou schopna letu asi po 60–65 dnech.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern). Druh má velmi velký areál rozšíření a početnou globální populaci, která se nezdá být výrazně ohrožena.
• Ohrožení: Lokálně může být ohrožen ztrátou a degradací hnízdních i zimních biotopů, znečištěním vod (což ovlivňuje rybí populace), rušením na hnízdištích i zimovištích, úmrtností v rybářských sítích a ropnými haváriemi na moři.
• Ochrana v ČR: V České republice je chráněn zákonem jako volně žijící pták. Jelikož zde téměř nehnízdí, specifická ochrana se zaměřuje spíše na ochranu jeho migračních zastávek a zimovišť, tj. velkých vodních ploch a jejich kvality.

Zajímavosti

• Název „prostřední“ odkazuje na jeho velikost mezi morčákem malým (Mergellus albellus) a morčákem velkým (Mergus merganser).
• Zoubkovaný okraj zobáku funguje jako pila a umožňuje pevné uchopení kluzkých ryb.
• Při lovu často plave s hlavou ponořenou pod vodu, aby lépe viděl kořist.

Morčák prostřední je atraktivním a specializovaným druhem vodního ptáka, který je zajímavým objektem pozorování pro ornitology i laiky, zejména během tahu a zimování na našich větších vodních plochách.