Orel východní
orel východní

Orel východní (Haliaeetus pelagicus), známý též pod názvy orel kamčatský, bělokřídlý nebo Stellerův (podle svého objevitele, německého přírodovědce Georga Wilhelma Stellera), je velký dravec z čeledi jestřábovitých.

Vyskytoval se ve dvou poddruzích: H. p. pelagicus a H. p. niger, který je v současné době již zřejmě vyhuben.

Popis

Orel východní je největším zástupcem rodu Haliaeetus, nejtěžším dravcem světa a jedním z největších dravců vůbec. Dorůstá 86,5-105 cm a v rozpětí křídel měří 203-241 cm. Samice dosahují hmotnosti obvykle v rozmezí od 6,8 do 9 kg, samci pak od 4,9 do 6 kg. Je převážně černý se žlutým zobákem a bílým zbarvením na končetinách, ocasu, spodních krovkách ocasních a křídlech.

Rozšíření

Hnízdí na Kamčatském poloostrově, v pobřežních oblastech Ochotského moře jižně až po řeku Amur a severně po Sachalin a Šantarovy ostrovy v Rusku. Je částečně tažný se zimovišti na jihu Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaidō v Japonsku.

Potrava

Orel východní se živí zejména rybami, převážně pak lososy, pstruhy a treskami. Mimo ně však požírá i vodní ptáky (kachny, racky, mladé labutě), savce, kraby, chobotnice a mršiny.

Rozmnožování

Je monogamní. Objemné hnízdo z větví staví vysoko na stromě nebo na skále. Během dubna až května samice klade 1-3 zeleno-bílá vejce, na kterých sedí po dobu 39-45 dnů. Mláďata jsou po vylíhnutí popelavě šedá s bílou spodinou těla. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 4-5 let.

Ačkoli jsou jejich hnízda občas pleněna savci a krkavcovitými, dospělí ptáci již nemají žádného přirozeného predátora a jsou na vrcholu potravního řetězce.

Orel východní byl v dalších letech opakovaně viděn na různých místech ČR, především na Třeboňsku, v blízkosti rybníka Velký Tisý a Chlumské rybniční soustavy. Za tuto dobu postupně získal typické zbarvení dospělých ptáků s výrazným kontrastem tmavohnědé až černé s čistě bílou.
V přírodě se orel východní pozná velmi snadno. Je to mohutný dravec s  rozpětím křídel přesahujícím 2,4 m. Samice dosahují hmotnosti až 9 kg, samci, kteří jsou podobně jako u některých dalších dravců o něco menší, 6 kg.  Zdaleka nápadné je i jeho černobílé kontrastní zbarvení a mohutný, žlutý zobák. Orel východní dosahující maximální délky až 105 cm je o něco málo větší  než na Třeboňsku běžný orel mořský s maximální délkou 92 cm.
Orlu mořskému je podobný i způsobem života. Živí se především rybami, částečně i ptáky a či savci žijícími okolo vody.  Často, především v zimním období, tvoří podstatnou část jeho potravy mršiny.  Pokud neloví, s oblibou vysedává na vyvýšených místech, vrcholcích nejvyšších stromů. S oblibou se zdržuje v blízkosti orlů mořských. Dobře se dá rozlišit i podle hlasu. Je podobný hlasu orla mořského, jenom zní více „chřaplavě“.
Ač někteří pozorovatelé tvrdí, že na Třeboňsku viděli pohromadě dva orly východní, vždy jsem viděl jenom jednoho. Tento orel si poslední roky oblíbil Chlumskou rybniční soustavu, poslední léto se často zdržoval ve skupině starých borovic či na vrcholcích nejvyšších stromů na hrázích.  Postupně ztratil původní plachost, v roce 2020 mne několikrát nechal přijít až pod strom, na jehož vrcholu seděl.
Přítomnost  tohoto orla ale přináší jeden velký problém.  Dosáhl pohlavní dospělosti a hledá partnera, v hnízdní době často naletuje do blízkosti zdejších hnízd orla mořského. Ti na něj okamžitě reagují, jeho přílety obvykle končí divokou honičkou. Což může, především v počátečních fázích hnízdění, znamenat zničení hnízda.
Pokud se ve střední Evropě vyskytují ve volné přírodě dva nebo i více jedinců různého pohlaví a vhodného věku mohlo by dojít i k vytvoření páru a hnízdění.
A konečně druhou spíše teoretickou možností je vytvoření smíšeného páru. U blízce příbuzných dravců k tomu někdy dochází.
Z hlediska zájmu ochrany přírody žádná z těchto dvou alternativ pochopitelně není žádoucí.  Jediným přijatelným řešením je orla odchytit, což nemusí být při jeho malé plachosti problém a poslat ho letecky na Kamčatku.


Send this to a friend