Orel východní (Haliaeetus pelagicus) – Majestátní vládce severovýchodní Asie

Orel východní (Haliaeetus pelagicus), někdy nazývaný také orel kamčatský, je jedním z největších, nejtěžších a nejimpozantnějších dravců na světě. Tento charismatický pták s výrazným zbarvením a obrovským zobákem obývá pobřežní oblasti a velké řeky severovýchodní Asie a je úzce spjat s populacemi pacifických lososů. Bohužel patří mezi zranitelné druhy a jeho budoucnost čelí řadě hrozeb.

Systematika a Taxonomie

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Krahujcovití (Accipitridae)
• Rod: Orel (Haliaeetus) – tzv. mořští orli
• Druh: Orel východní (Haliaeetus pelagicus)

Druh byl vědecky popsán Peterem Simonem Pallasem v roce 1811. Své jméno (v angličtině Steller’s Sea Eagle) nese na počest německého přírodovědce Georga Wilhelma Stellera, který se účastnil druhé kamčatské expedice Vituse Beringa a jako první Evropan tohoto orla pozoroval a popsal v polovině 18. století. Dříve byl někdy uznáván poddruh H. p. niger (orel korejský), charakteristický absencí většiny bílých znaků, ale dnes je obecně považován jen za velmi vzácnou tmavou morfou základního druhu, možná již vyhynulou. Druh je tedy považován za monotypický.

Popis a Identifikace

• Velikost a Hmotnost: Orel východní patří k absolutní špičce co do velikosti a hmotnosti mezi orly.
  • Délka těla: 85–105 cm
  • Rozpětí křídel: 195–250 cm (některé údaje uvádějí i více)
  • Hmotnost: Samice jsou výrazně větší a těžší (6,8–9,5 kg) než samci (4,9–6,8 kg). Patří tak k nejtěžším orlům světa.
• Zbarvení dospělce: Velmi nápadné a kontrastní. Tělo je převážně tmavě hnědé až černé. S tímto tmavým základem ostře kontrastují čistě bílé partie: bílé čelo, výrazné bílé menší křídelní krovky (tvořící charakteristický bílý klín nebo „nárameník“ na přední hraně křídla v ohybu), bílá opeřená stehna („kalhotky“) a velký, klínovitý bílý ocas.
• Zobák: Extrémně velký, mohutný, vysoce klenutý a sytě žlutý. Je to jeden z největších zobáků mezi všemi ptáky a dominantní rys hlavy.
• Nohy a Pařáty: Silné, sytě žluté, opeřené jen v horní části (na rozdíl od orlů rodu Aquila). Pařáty jsou zakončeny mohutnými, zahnutými černými drápy, uzpůsobenými k lovu kluzkých ryb.
• Oči: Duhovka dospělých ptáků je jasně žlutá.
• Mláďata a nedospělí ptáci: Mladí ptáci jsou zpočátku celkově tmavě hnědí, bez bílých znaků. Jejich zobák je tmavý, šedohnědý, a duhovka oka hnědá. Během několika let (plné dospělosti dosahují až v 5–7 letech) postupně přepeřují do šatu dospělých. Bílé partie se objevují postupně, peří může být skvrnité a nepravidelně zbarvené. Zobák a duhovka postupně žloutnou. Ocas mladých ptáků je zpočátku tmavý s bělavým mramorováním u kořene a postupně bělá.

Rozšíření a Biotop

• Hnízdní areál: Orel východní hnízdí v relativně omezené oblasti severovýchodní Asie. Hlavní hnízdní populace se nacházejí na Kamčatském poloostrově, podél pobřeží Ochotského moře, na ostrově Sachalin, na Šantarských ostrovech a v povodí dolního toku řeky Amur. Historicky možná hnízdil i v Koreji.
• Biotop: Vyžaduje oblasti s dostatkem potravy (především ryb) a vhodnými místy k hnízdění. Typickými biotopy jsou skalnatá mořská pobřeží, ústí velkých řek a okolí velkých jezer. Preferuje oblasti s vysokými stromy (topoly, modříny) nebo nepřístupnými skalními útesy pro stavbu masivních hnízd. V zimě je klíčová přítomnost nezamrzajících vodních ploch nebo zdrojů mršin.
• Zimoviště: Většina populace je tažná nebo částečně tažná. Ptáci se na zimu stahují poněkud jižněji, ale obvykle zůstávají v regionu. Hlavními zimovišti jsou jižní Kurilské ostrovy, japonský ostrov Hokkaidó (kde se shromažďují stovky ptáků), pobřeží Korejského poloostrova a přilehlé oblasti Číny.
• Migrace a toulaví jedinci: Migruje na podzim (říjen–listopad) a vrací se na jaře (březen–květen). Mimo svůj hlavní areál se objevuje jen velmi vzácně jako zatoulanec. Existují záznamy z vnitrozemí Asie a několik pozorování ze Severní Ameriky (Aljaška). Jeden jedinec se v posledních letech (cca od roku 2020) stal mediálně známým díky svému putování z Aljašky přes Kanadu až na severovýchod USA.
• Výskyt v Evropě a ČR: Ve volné přírodě Evropy je tento druh extrémně vzácným zatoulancem, s několika málo historickými záznamy. V České republice byl ve volné přírodě pozorován na Třeboňsku. Ptáci chovaní v zoologických zahradách jsou samozřejmě jiný případ.

Chování

• Let: Let je mohutný, s pomalými, hlubokými údery křídel. Často plachtí a krouží ve stoupavých proudech. Silueta v letu je impozantní díky širokým křídlům a velkému klínovitému ocasu.
• Lov a Potrava: Orel východní je potravní specialista, i když jeho jídelníček je poměrně pestrý:
  • Ryby: Tvoří hlavní složku potravy, zejména v období tření pacifických lososů (rody Oncorhynchus a Salvelinus), kteří táhnou v obrovských množstvích do řek v jeho areálu. Loví také tresky, vranky, lipany a další dostupné ryby. Kořist chytá z hladiny nebo těsně pod ní, obvykle z vyhlídky na stromě či skále, nebo při pomalém pátracím letu nad vodou.
  • Ptáci: Loví různé vodní ptáky, jako jsou alky, alkouni, rackové, kachny a potáplice.
  • Savci: Příležitostně uloví i menší až střední savce, například polární lišky, soboly, zajíce běláky nebo mláďata tuleňů.
  • Mršiny: Značnou část potravy, zejména v zimě, mohou tvořit mršiny ryb a mořských savců (velryby, tuleni).
  • Kleptoparazitismus: Neváhá ukrást kořist jiným dravcům nebo rackům.
• Sociální chování: Mimo hnízdní období, zejména v zimě, se mohou orli východní shromažďovat ve velkých počtech (desítky, někdy i stovky jedinců) na místech s bohatou nabídkou potravy, jako jsou nezamrzající úseky řek plné ryb, okolí rybářských přístavů nebo velké mršiny. Během hnízdění jsou páry teritoriální.
• Hlas: Ozývá se hlubokým, drsným štěkavým voláním „kra-kra-kra“ nebo „kja-kja-kja“, které je podobné hlasu orla mořského, ale často zní hlouběji a silněji.

Rozmnožování

• Páry a Hnízdiště: Tvoří monogamní páry, které jsou pravděpodobně celoživotní. Vracejí se na stejná hnízdiště po mnoho let.
• Hnízdo: Staví obrovská hnízda z silných větví, která jsou vystlaná jemnějším materiálem (tráva, mech, mořské řasy, peří). Hnízda jsou umístěna vysoko na mohutných stromech (často topoly, modříny) v blízkosti vody nebo na nepřístupných skalních římsách a útesech. Pár hnízdo používá opakovaně a každoročně ho zvětšuje, takže může dosáhnout impozantních rozměrů – výšky přes 2 metry, průměru až 2,5 metru a hmotnosti několika tun.
• Snůška: Samice snáší obvykle 1–3 (nejčastěji 2) velká, bílá nebo zelenavě bílá vejce. Snášení probíhá brzy na jaře, často už v dubnu nebo květnu, kdy může být v okolí ještě sníh.
• Inkubace: Na vejcích sedí převážně samice, ale samec ji střídá. Inkubace trvá přibližně 38–45 dní.
• Mláďata: Mláďata jsou altriciální (krmivá), líhnou se slepá a pokrytá bílým prachovým peřím. Jsou zcela závislá na péči rodičů. Mezi mláďaty panuje konkurence o potravu a často přežije jen jedno, silnější mládě, i když přímý kainismus (zabíjení sourozence) zde není tak běžný jako u orlů rodu Aquila. Oba rodiče krmí mláďata rybami a další kořistí. Mladí orli opouštějí hnízdo (vylétají) ve věku 70–105 dní, ale zůstávají závislí na rodičích ještě několik dalších měsíců. Pohlavní dospělosti dosahují až v 5–7 letech.

Status ochrany a Ohrožení

• IUCN Status: Orel východní je klasifikován jako Zranitelný (Vulnerable, VU).
• Populace: Celková světová populace se odhaduje na zhruba 3600–4700 dospělých jedinců (odhady se mohou mírně lišit podle zdroje a data). Trend populace je považován za klesající.
• Hlavní hrozby:
  • Ztráta a degradace biotopů: Těžba starých lesů v okolí řek a pobřeží ničí hnízdní stromy. Rozvoj infrastruktury (silnice, přehrady, průmysl) narušuje hnízdiště i potravní zdroje.
  • Úbytek rybích populací: Nadměrný rybolov (zejména lososů), stavba přehrad bránících migraci ryb a znečištění řek snižují dostupnost klíčové potravy.
  • Znečištění životního prostředí: Průmyslové znečištění (těžké kovy jako rtuť a olovo, polychlorované bifenyly – PCB) se hromadí v potravním řetězci a může vést k otravám a reprodukčním problémům orlů.
  • Otrava olovem: Pozření olověných broků nebo fragmentů střel v mršinách lovné zvěře (např. jelenů) je významnou příčinou úmrtnosti.
  • Přímé pronásledování a kolize: Ilegální odstřel (i když méně častý než dříve), kolize s elektrickým vedením a větrnými turbínami.
  • Rušení: Lidské aktivity (turismus, rybolov, těžba) v blízkosti hnízdišť mohou vést k opuštění hnízda.
  • Změna klimatu: Může ovlivnit ledové podmínky na zimovištích, načasování tahu ryb a celkovou dynamiku ekosystémů.
• Ochranná opatření: Probíhají snahy o ochranu tohoto druhu, včetně zřizování chráněných území (např. rezervace na Kamčatce, Sachalinu), monitoringu populace, výzkumu hrozeb (např. otravy olovem), osvětových programů, zimního přikrmování (zejména v Japonsku) a mezinárodní spolupráce mezi Ruskem, Japonskem, Koreou a Čínou.

Závěr

Orel východní je skutečným klenotem světové avifauny. Jeho majestátní vzhled, obrovská velikost a specializovaný způsob života ho činí jedinečným. Jeho status zranitelného druhu však jasně ukazuje na křehkost populací velkých predátorů v dnešním světě. Úspěch jeho ochrany závisí na zachování rozsáhlých, nenarušených biotopů, udržení zdravých populací ryb a minimalizaci negativních lidských vlivů. Je symbolem divoké a nespoutané přírody severovýchodní Asie, kterou je nutné chránit pro budoucí generace.