Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus)

1. Zařazení

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Krahujcovití (Accipitridae)
• Rod: Orlík (Circaetus)
• Druh: Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus)

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Orlík krátkoprstý je velký dravec (délka těla 62–69 cm, rozpětí křídel 162–178 cm) s dlouhými, širokými křídly a poměrně dlouhým ocasem. Má charakteristický vzhled:

• Hlava: Velká, široká, připomínající hlavu sovy, s velkýma, dopředu směřujícíma, jasně žlutýma očima.
• Zbarvení: Spodní strana těla je velmi světlá, bělavá až krémová, obvykle s proměnlivým množstvím tmavě hnědých skvrn, proužků nebo teček. Hlava a horní část hrudi jsou tmavší, šedohnědé, a tvoří kontrastní „bryndák“ nebo „kápi“. Svrchní strana těla je šedohnědá. Ocas má obvykle 3–4 tmavší příčné pruhy.
• Let: V letu působí mohutně, plachtí na plochých nebo jen mírně zdvižených křídlech („do V“). Velmi charakteristické je časté a dlouhé třepotání na místě (hovering), kdy s pomalými, hlubokými údery křídel vyhlíží kořist na zemi. Tím se liší od většiny ostatních velkých dravců. Zespodu v letu vyniká světlá spodina těla a křídelních krovek proti tmavším letkám a tmavé hlavě/hrudi.
• Hlas: Ozývá se melodickými, flétnovými hvizdy, například „pí-pí-píí-jo“ nebo podobně znějícími tóny. Na velkého dravce je poměrně hlasitý.

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Hnízdí v jižní a východní Evropě, severní Africe, na Blízkém východě a ve střední Asii až po Indii. Severní hranice areálu v Evropě probíhá přibližně přes Francii, střední Evropu (ojediněle), Balkán a Ukrajinu.
• Migrace: Evropské a středoasijské populace jsou dálkovými migranty. Zimují v subsaharské Africe, zejména v pásmu Sahelu. Indické populace mohou být stálé nebo migrují na kratší vzdálenosti.
• Načasování tahu (aktuální k 9. dubnu 2025): Právě v tomto období (konec března – duben/květen) probíhá přílet orlíků krátkoprstých na jejich evropská hnízdiště. Ptáci se vracejí ze zimovišť v Africe. Odlétají v srpnu až říjnu.
• Habitat: Vyžaduje teplé, suché, otevřené nebo polootevřené krajiny s nízkou vegetací a dostatkem své hlavní kořisti – plazů. Typickými biotopy jsou:
  • Křovinaté stepi, kamenité stráně, vřesoviště.
  • Středomořská makchie a garrigue.
  • Rozvolněné světlé lesy (borové, dubové).
  • Extenzivně využívaná zemědělská krajina, pastviny.
  • Polopouště a pouštní okraje.
  • Potřebuje stromy nebo skalní římsy pro stavbu hnízda.

4. Chování a Lov

• Potravní specializace: Je vysoce specializovaným lovcem plazů, především hadů.
• Lov: Tráví mnoho času kroužením nebo charakteristickým třepotáním (hovering) ve výšce 20–100 metrů nad zemí, odkud pátrají po kořisti svýma velkýma očima. Jakmile spatří hada nebo ještěrku, střemhlavě nebo klouzavým letem se snese k zemi a uchopí kořist do silných, krátkých prstů (odtud název „krátkoprstý“). Hady polyká od hlavy, často je vidět letět s hadem visícím ze zobáku.
• Společenskost: Většinou žije samotářsky nebo v párech, mimo dobu tahu.

5. Rozmnožování

• Hnízdo: Staví si na svou velikost poměrně malé hnízdo z větví, obvykle vysoko na stromě (často borovice, dub) na okraji lesa nebo v osamělém stromě, méně často na skalní římse.
• Snůška: Klade pouze jedno velké, bílé vejce.
• Inkubace a péče: Na vejci sedí převážně samice zhruba 45–47 dní. Samec jí přináší potravu. Mládě se vyvíjí pomalu, rodiče ho krmí převážně hady. Hnízdo opouští až ve věku 70–75 dní. Nízká reprodukční schopnost je pro tento druh typická.

6. Potrava

• Extrémní specialista: Potrava se skládá z více než 80–90 % z plazů, především hadů (užovek, zmijí i nejedovatých druhů). Loví také ve velkém ještěrky.
• Jen výjimečně a doplňkově loví drobné savce (hlodavce), ptáky, obojživelníky nebo velký hmyz, obvykle jen v případě nedostatku plazů.

7. Výskyt v ČR

• Status: V České republice nehnízdí. Je zde pouze velmi vzácným zatoulancem a protahujícím migrantem.
• Historie: Existují starší, nepotvrzené údaje o možném hnízdění, ale v současnosti se zde pravidelně nevyskytuje.
• Pozorování: Většina pozorování pochází z období jarního (duben–květen) a podzimního (srpen–září) tahu, kdy jednotliví ptáci přelétají přes naše území. Nejvíce záznamů je z nejteplejších oblastí, zejména z jižní Moravy. Jedná se však o velmi řídké a nepravidelné události.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern) – díky velkému areálu rozšíření.
• Evropský status: Evropské populace však v minulosti zaznamenaly pokles a čelí řadě hrozeb. Je uveden v Příloze I Směrnice o ptácích EU.
• Status v ČR: I jako vzácný zatoulanec je chráněn zákonem, pravděpodobně v kategorii kriticky ohrožený (CR), což odráží jeho vysokou ochranářskou hodnotu a vzácnost výskytu.
• Hlavní hrozby:
  • Ztráta a degradace biotopů: Zalesňování stepí a otevřených ploch, intenzifikace zemědělství, zástavba, velké lesní požáry ve Středomoří.
  • Úbytek kořisti: Plazi jsou citliví na změny krajiny, používání pesticidů, fragmentaci biotopů a úmrtnost na silnicích.
  • Přímé pronásledování: Nelegální odstřel.
  • Kolize: Náraz do drátů elektrického vedení nebo větrných turbín.
  • Rušení: Zejména u hnízdišť.

9. Zajímavosti

• Jeho specializace na lov hadů je mezi evropskými dravci unikátní.
• Velká „sovovitá“ hlava s velkýma očima je adaptací na vyhledávání kořisti z výšky.
• Schopnost dlouhodobého třepotavého letu (hovering) je impozantní.
• Strategie kladení pouze jednoho vejce souvisí s dlouhou dobou péče o mládě a specializovanou potravou.

Závěr

Orlík krátkoprstý je majestátní dravec, dokonale přizpůsobený lovu plazů v teplých, otevřených krajinách. Jeho charakteristický vzhled a lovecké chování, zejména časté třepotání ve vzduchu, ho činí nezaměnitelným. Pro Českou republiku je pouze velmi vzácným hostem během migrace. Jeho ochrana v Evropě je úzce spjata se zachováním vhodných biotopů a ochranou populací plazů, na kterých je existenčně závislý.