Pěvuška podhorní (Prunella modularis)

1. Úvod a Systematické zařazení

Pěvuška podhorní (Prunella modularis) je malý pěvec patřící do čeledi pěvuškovitých (Prunellidae) a řádu pěvců (Passeriformes). Ačkoliv je často pro svůj nenápadný vzhled zaměňována s vrabcem domácím (Passer domesticus) nebo strnadem obecným (Emberiza citrinella), představuje samostatnou a evolučně odlišnou linii. V rámci rodu Prunella je jediným druhem běžně se vyskytujícím v nížinách a středních polohách Evropy; ostatní druhy rodu obývají převážně horské oblasti Asie a Evropy.

2. Popis a Rozpoznávací znaky

• Velikost a stavba těla: Drobný pták, velikostí srovnatelný se sýkorou koňadrou, ale štíhlejší stavby těla. Délka těla se pohybuje mezi 13 až 15 cm, rozpětí křídel 19–21 cm a hmotnost typicky mezi 16–25 g (průměrně okolo 20 g). Má poměrně tenký, špičatý, tmavě zbarvený zobák, typický pro hmyzožravé ptáky, který ji odlišuje od zavalitějšího, silnějšího zobáku vrabců.
• Zbarvení: Celkově působí nenápadným, šedohnědým dojmem. Svrchní strana těla (záda, křídla) je hnědá s výrazným tmavším podélným čárkováním. Spodní strana těla, hlava (čelo, temeno, strany hlavy) a hrdlo jsou charakteristicky popelavě šedé. Boky jsou našedlé s méně zřetelným hnědavým proužkováním. Nohy jsou růžovohnědé až červenohnědé. Duhovka oka je hnědá.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví jsou si velmi podobná. Samci bývají v průměru o něco větší a mohou mít nepatrně výraznější a rozsáhlejší šedé zbarvení na hlavě a hrudi, ale v terénu je rozlišení pohlaví podle vzhledu velmi obtížné až nemožné.
• Mladí ptáci (juvenilní šat): Jsou celkově hnědší než dospělí, šedé partie jsou méně výrazné a nahrazené hnědavými tóny. Mají také výraznější skvrnění na hrudi a bocích. Tento šat nosí do prvního přepeření na podzim.
• Záměna: Nejčastěji může být zaměněna s vrabcem domácím (samicí nebo mladým ptákem), který je však celkově robustnější, má silnější kuželovitý zobák a postrádá typickou šedou hlavu a hruď. Od strnadů se liší tenčím zobákem a absencí žluté barvy v opeření.

3. Hlasové projevy

Pěvuška podhorní se ozývá poměrně často.

• Zpěv: Její zpěv je charakteristický, i když ne příliš melodický. Jedná se o rychlou, švitořivou, cvrlikavou a poměrně hlasitou sloku vysokých tónů, která trvá několik sekund a často se opakuje. Zpěv je často popisován jako „spěchající“ nebo „uspěchaný“. Zpívají především samci z vyvýšených míst (vrcholky keřů, nižší stromy, ploty), čímž obhajují teritorium a lákají samice. Zpívají hlavně na jaře a počátkem léta.
• Vábení: Nejčastějším hlasem je vysoké, ostré „cííp“ nebo „siip“, které ptáci používají pro udržování kontaktu nebo jako varování.

4. Rozšíření a Biotop

• Globální rozšíření: Areál rozšíření zahrnuje většinu Evropy (s výjimkou nejsevernějších oblastí Skandinávie a Ruska a některých středomořských ostrovů), zasahuje na Kavkaz a do severního Íránu. Byla úspěšně introdukována na Nový Zéland.
• Výskyt v ČR: V České republice je hojně a rovnoměrně rozšířena na celém území, od nížin až po horské oblasti, kde vystupuje až k horní hranici lesa (cca 1400 m n. m.), místy i do pásma kosodřeviny. Patří mezi naše nejběžnější pěvce.
• Biotop: Je velmi přizpůsobivá. Vyhledává především prostředí s hustým keřovým a bylinným patrem, které jí poskytuje dostatek úkrytu a míst pro hnízdění. Typickými biotopy jsou okraje lesů, lesní světliny a paseky, křovinaté stráně, parky, zahrady, hřbitovy, živé ploty, remízky v zemědělské krajině, porosty podél vodních toků a v horských oblastech porosty kosodřeviny. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel, pokud zde nachází vhodné podmínky.

5. Migrace a Zimování

Pěvuška podhorní je převážně částečně tažný druh.

• Migrační chování: Populace ze severní a východní Evropy jsou tažné a zimují v západní a jižní Evropě a ve Středomoří (včetně severní Afriky). Ptáci ze střední a západní Evropy (včetně ČR) jsou spíše stálí nebo potulní. Část české populace odlétá na zimu do jihozápadní Evropy, ale značná část zde zůstává zimovat.
• Tah: Hlavní tah probíhá v noci. Jarní přílet na hnízdiště začíná již koncem února a vrcholí v březnu a dubnu. Podzimní odlet probíhá od září do konce října, případně až do listopadu.
• Zimování v ČR: Zimující ptáci se často stahují do nižších poloh a blíže k lidským sídlům, kde vyhledávají potravu na krmítkách nebo v nezamrzajících křovinách a u vodních toků. Jsou však velmi nenápadní a často unikají pozornosti.

6. Potrava a Způsob jejího získávání

• Složení potravy: Potrava je smíšená s výraznou sezónní změnou.
  • Jaro a léto (období hnízdění): Převažuje živočišná složka – drobný hmyz (brouci, dvoukřídlí, mravenci, stejnokřídlí), jeho larvy, pavouci, sekáči, drobní měkkýši a červi. Tuto potravu sbírá především na zemi, pod listím a v nízké vegetaci.
  • Podzim a zima: Větší podíl tvoří rostlinná složka – semena různých plevelů a travin, a také drobné bobule (např. bezu černého). V zimě často navštěvuje krmítka, kde sbírá drobná semena (mák, proso) nebo tukové směsi.
• Foraging: Potravu hledá typicky na zemi nebo těsně nad ní, pomalu se pohybuje a prohledává listí a vegetaci svým tenkým zobákem. Často se pohybuje nenápadným, plíživým „šoupavým“ krokem.

7. Hnízdění a Rozmnožování

Pěvuška podhorní je známá svým mimořádně variabilním a komplexním sociálním a párovacím systémem.

• Sociální systém: Kromě klasické monogamie (jeden samec, jedna samice) se u ní běžně vyskytuje:
  • Polygynie: Jeden samec se páří s více samicemi, které hnízdí v jeho teritoriu.
  • Polyandrie: Jedna samice se páří s více (obvykle dvěma) samci (tzv. alfa a beta samec), kteří se pak oba mohou podílet na krmení mláďat v jejím hnízdě. Toto je mezi ptáky poměrně vzácné.
  • Polygynandrie (Promiskuita): Dva nebo více samců se páří se dvěma nebo více samicemi v rámci jedné sociální skupiny, která společně obhajuje jedno větší teritorium.
  • Tento komplexní systém souvisí s překryvem teritorií samců a samic a vede k intenzivní spermiové konkurenci. Samci se často snaží před kopulací „vyklovat“ sperma předchozího samce z kloaky samice. Míra otcovství pak ovlivňuje ochotu samců podílet se na péči o mláďata.
• Hnízdo: Stavbu hnízda zajišťuje převážně samice, někdy s malou pomocí samce. Je umístěno velmi dobře ukryté, obvykle nízko nad zemí (0,5–2 m) v hustých keřích (trnka, hloh, růže), živých plotech, hromadách větví nebo v mladých jehličnanech. Jedná se o úhlednou, pevnou miskovitou stavbu z větviček, stonků, kořínků a mechu, vystlanou jemným mechem, lišejníky, chlupy a peřím.
• Snůška: Hnízdí 2x, výjimečně i 3x ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (nejčastěji 5) hladkých, lesklých vajíček bez skvrn, která mají charakteristickou tyrkysově modrou až modrozelenou barvu.
• Inkubace: Na vejcích sedí téměř výhradně samice po dobu 12–13 dnů. Samec (nebo samci v polyandrických skupinách) ji během inkubace někdy krmí.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní). Krmí je oba rodiče (v monogamních párech) nebo samice a jeden či oba samci (v polyandrických a polygynandrických skupinách). Intenzita péče samců závisí na jejich podílu na otcovství. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 11–14 dnů, ještě plně nevzletná, a rodiče je dokrmují ještě další cca 2 týdny v okolí hnízda.

8. Chování

Pěvuška podhorní je typicky plachý a nenápadný pták, který většinu času tráví skrytě v hustém podrostu nebo na zemi. Při vyrušení rychle mizí v nejbližším křoví. Pohybuje se zvláštním šoupavým, plíživým krokem, někdy poskakuje. Let je rychlý, přímý, ale obvykle jen na krátké vzdálenosti mezi úkryty. Mimo období hnízdění může být více společenská, zejména v zimě na krmítkách, ale i tehdy si udržuje určitý odstup. Samci jsou během hnízdní sezóny teritoriální a svá území obhajují zpěvem a někdy i potyčkami.

9. Vztah k člověku a Ochrana

• Význam a vztah k člověku: Pěvuška je běžným obyvatelem zahrad a parků, kde přispívá k regulaci hmyzu. Lidé si jí často pro její nenápadnost ani nevšimnou nebo ji zamění za vrabce. V zimě ochotně navštěvuje krmítka.
• Ohrožení: Přestože je stále hojná, může být lokálně ohrožena:
  • Ztrátou vhodných biotopů (odstraňování křovin, živých plotů, zarovnávání okrajů lesů).
  • Intenzifikací zemědělství a používáním pesticidů (snižování potravní nabídky).
  • Predací, zejména ze strany koček domácích, které loví ptáky hnízdící a hledající potravu nízko u země.
• Ochranný status:
  • Globálně (IUCN): Málo dotčený druh (Least Concern – LC).
  • Evropa (Birds Directive): Není specificky chráněna, ale vztahuje se na ni obecná ochrana ptáků.
  • Česká republika: Podle Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny není zařazena mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném seznamu ptáků ČR (2017) je hodnocena jako „Málo dotčený“ (LC).

10. Poddruhy

Rozlišuje se několik poddruhů (obvykle 7-8), které se mírně liší zbarvením a velikostí. V České republice a většině kontinentální Evropy se vyskytuje nominátní poddruh Prunella modularis modularis. Další poddruhy obývají Britské ostrovy (P. m. occidentalis), Kavkaz a Írán (P. m. obscura) a další oblasti.

11. Zajímavosti

• Pěvuška podhorní je jedním z nejčastějších a nejznámějších hostitelů kukačky obecné (Cuculus canorus). Modrá barva vajec pěvušky je jedním z mála případů, kdy kukačka klade vejce, která se barvou neshodují s vejci hostitele, přesto je pěvušky obvykle přijmou.
• Složitý párovací systém pěvušek byl předmětem mnoha detailních etologických studií, které významně přispěly k pochopení evoluce sociálního chování, rodičovské péče a sexuálního výběru u ptáků.

Závěr

Pěvuška podhorní je fascinující pták, který navzdory svému nenápadnému zevnějšku skrývá neobvykle složité sociální chování a ekologické adaptace. Je běžnou, ale často přehlíženou součástí naší avifauny, jejíž přítomnost indikuje existenci zdravých ekosystémů s dostatkem přirozených úkrytů a potravy. Ochrana křovinatých biotopů v krajině i v sídlech je klíčová pro její dlouhodobé přežití.