Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)

1. Úvod a systematické zařazení

Pisila čáponohá (Himantopus himantopus) je nezaměnitelný a elegantní druh bahňáka z řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes) a čeledi tenkozobcovitých (Recurvirostridae), kam patří společně s tenkozobci. Její jméno dokonale vystihuje její nejnápadnější znak – extrémně dlouhé, tenké nohy připomínající nohy čápa, které jí v poměru k velikosti těla patří mezi nejdelší v ptačí říši (po plameňácích). V kombinaci s kontrastním černobílým zbarvením a tenkým rovným zobákem působí velmi exoticky. V České republice se jedná o poměrně nedávno usídlený, vzácný a nepravidelně hnízdící druh, jehož výskyt je soustředěn především do oblasti jižní Moravy, včetně Břeclavska.

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Podřád: Bahňáci (Charadrii)
• Čeleď: Tenkozobcovití (Recurvirostridae)
• Rod: Pisila (Himantopus)
• Druh: Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)

(Poznámka: Taxonomie rodu Himantopus je složitá a stále diskutovaná. Někteří autoři považují pisilu čáponohou za součást tzv. superspecies, zahrnující několik velmi podobných forem (někdy považovaných za poddruhy nebo samostatné druhy) s téměř celosvětovým rozšířením v teplých oblastech.)

2. Popis a identifikace

Pisila je středně velký bahňák (délka těla 33–36 cm, bez započtení nohou), ale díky svým nohám působí mnohem vyšší. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 67–83 cm a hmotnost je 140–210 g. Její stavba těla je velmi štíhlá a delikátní.

• Nohy: Jsou absolutně dominantním znakem. Jsou neuvěřitelně dlouhé (mohou tvořit až 60 % celkové výšky ptáka), tenké a mají výraznou růžovou až červenorůžovou barvu. Prsty jsou krátké, bez plovacích blan.
• Zobák: Dlouhý (cca 6 cm), velmi tenký, jehlovitý, rovný a černě zbarvený.
• Zbarvení dospělých ptáků: Je elegantně kontrastní, černobílé. Spodina těla (břicho, hruď), krk a hlava jsou čistě bílé. Hřbet a křídla (svrchu) jsou leskle černé. Rozsah černé na hlavě a zadním krku je variabilní – samci ve svatebním šatu mají často hlavu a krk téměř celé bílé nebo jen s malou černou skvrnou v týle, zatímco samice a ptáci v prostém šatu mívají na temeni a zadním krku více šedavého nebo černavého zbarvení, které může splývat s černým hřbetem. Duhovka je červená.
• Zbarvení mladých ptáků (juvenilní): Svrchní strana křídel a hřbet jsou spíše tmavě hnědé s bělavými lemy per (působí šupinatě), nikoli leskle černé. Na hlavě a krku mají výraznější šedý nádech. Nohy jsou světlejší, spíše šedorůžové.
• Let: V letu jsou charakteristické dlouhé nohy, které daleko přesahují ocas. Křídla jsou dlouhá, špičatá a celá černá, kontrastující s bílým tělem a kostřecem. Let je přímý, s pomalejšími, pravidelnými údery křídel.

Záměna: Díky extrémně dlouhým růžovým nohám a černobílému zbarvení je prakticky nezaměnitelná.

• Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta): Patří do stejné čeledi, ale má výrazně nahoru zahnutý zobák, černou kresbu na hlavě a krku a bílý hřbet s černými pruhy (pisila má hřbet černý).
• Pro laika by snad mohla vzdáleně připomínat malou volavku, ale stavba těla, tvar zobáku a především zbarvení jsou zcela odlišné.

3. Rozšíření a biotop

Pisila čáponohá má velmi rozsáhlý, téměř kosmopolitní areál rozšíření v teplých mírných, subtropických a tropických oblastech Evropy, Afriky, Asie a Austrálie. V Americe se vyskytují blízce příbuzné formy.

• Evropský areál: Těžiště výskytu je v jižní a západní Evropě (Pyrenejský poloostrov, Francie, Itálie, Balkán, pobřeží Černého moře). V posledních desetiletích dochází k postupné expanzi areálu směrem na sever a do vnitrozemí.
• Zimoviště: Populace z mírných oblastí Evropy jsou tažné a zimují převážně v subsaharské Africe a jižní Asii. Populace v teplejších oblastech jsou často stálé nebo potulné.
• Biotop: Je typickým obyvatelem mělkých mokřadů. Vyhledává:
  • Mělké sladkovodní, brakické nebo slané vody (jezera, laguny, delty řek).
  • Okraje rybníků, zejména extenzivně obhospodařovaných s bahnitými břehy.
  • Soliska a slaniska (přirozená i umělá – např. odpařovací nádrže pro těžbu soli).
  • Zaplavená pole (např. rýžoviště), poldery, periodicky zaplavované louky.
  • Klíčová je přítomnost velmi mělké vody (několik cm až cca 20 cm) pro hledání potravy a nezapojených, obnažených ploch (bahno, písek, nízká vegetace, ostrůvky) pro hnízdění.

4. Migrace

Populace hnízdící v mírném pásmu, včetně České republiky, jsou tažné.

• Jarní přílet: Na hnízdiště ve střední Evropě přilétají od konce března, hlavní přílet probíhá v dubnu. Právě nyní, 10. dubna 2025, probíhá hlavní jarní přílet pisil na jejich hnízdiště, včetně jižní Moravy a oblasti Břeclavska. První pozorování mohou být zaznamenána již koncem března.
• Podzimní odlet: Hnízdiště opouštějí od srpna do září, vzácněji se jednotliví ptáci zdrží až do října.
• Migrační trasy: Evropské pisily táhnou převážně jihozápadním až jižním směrem přes Středomoří a Saharu do Afriky.

5. Chování

• Potravní chování: Potravu sbírá při pomalé, rozvážné chůzi v mělké vodě. Zobákem sbírá kořist z hladiny, z vodního sloupce nebo z povrchu bahna. Může také zobákem jemně pročesávat vodu nebo bahno. Při hledání potravy často ponoří hlavu i část krku pod vodu.
• Pohyb: Na zemi se pohybuje elegantní, vzpřímenou chůzí na svých „chůdách“. V případě potřeby dokáže i plavat.
• Společenskost: Je společenským ptákem, často se vyskytuje v malých skupinkách nebo hejnech, zejména na tahu a na zimovištích. Hnízdí jednotlivě nebo v malých, volných koloniích (několik párů až desítky párů).
• Obrana teritoria a hnízda: Jsou velmi hlasité a ostražité. Při obraně hnízda nebo mláďat jsou velmi agresivní, nalétávají na vetřelce (včetně lidí, psů, dravců) s hlasitým křikem. Používají také známé techniky odlákání pozornosti, jako je předstírání zranění křídla.

6. Potrava

Potrava pisily čáponohé je převážně živočišná, tvořená drobnými bezobratlými a malými obratlovci.

• Hlavní složky: Vodní hmyz a jeho larvy (potápníci, vodomilové, pakomáři, vážky, jepice), drobní korýši (listonozi, žábronožky – typické pro periodické tůně, různonožci), pavouci, měkkýši (drobní plži a mlži), kroužkovci (nitěnky).
• Doplňková potrava: Pulci obojživelníků, potěr ryb. Rostlinná složka (semena) je zanedbatelná.
• Způsob získávání potravy: Aktivní vyhledávání a sběr z různých substrátů v mělké vodě.

7. Hnízdění a rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, od konce dubna do července.
• Umístění hnízda: Hnízdo je umístěno na zemi v blízkosti vody, často na ostrůvcích, bahnitých lavicích, nízkých hrázkách nebo jen mírně vyvýšených místech v mokřadu. Někdy hnízdí i na plovoucí vegetaci.
• Hnízdo: Jedná se o jednoduchý důlek v zemi nebo bahně, někdy mírně vystlaný stébly trav, úlomky rákosu, kamínky nebo jiným dostupným materiálem. V místech s rizikem kolísání hladiny může být hnízdo postaveno na malé hromádce z bahna a vegetace.
• Snůška: Obvykle 3–4 (vzácně 2 nebo 5) vajec. Vejce jsou oválná, s hnědožlutým, okrovým nebo nazelenalým podkladem a hustými černými, tmavě hnědými skvrnami a tečkami, což zajišťuje výborné maskování.
• Inkubace: Na vejcích sedí střídavě oba rodiče po dobu přibližně 23–26 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální (vyvinutá) a nidifugní (brzy opouštějí hnízdo). Krátce po vylíhnutí a oschnutí jsou schopna následovat rodiče a sama si hledat potravu. Oba rodiče je vodí, zahřívají (broodí) a velmi intenzivně brání před predátory a nebezpečím. Letuschopnosti dosahují ve věku asi 4 týdnů, ale s rodiči zůstávají ještě několik dalších týdnů.

8. Hlas

Pisila je velmi hlasitý pták, zejména v hnízdní době a při vyrušení.

• Charakteristický hlas: Ostré, štěkavé, často rychle opakované volání „kjik-kjik-kjik“ nebo „kek-kek-kek“. Tento hlas je slyšet na velkou vzdálenost a je typickým zvukovým projevem na lokalitách s výskytem pisil.

9. Status, ohrožení a ochrana

• Globální status (IUCN): Díky svému obrovskému areálu rozšíření je celosvětově hodnocena jako „málo dotčený“ druh (LC – Least Concern).
• Evropský status: V Evropě je její populace považována za zabezpečenou (Secure), s celkově rostoucím trendem a rozšiřujícím se areálem. Přesto je v některých zemích na okraji areálu vzácná a zranitelná.
• Status v České republice: V ČR je situace odlišná. Jako hnízdící druh je zde vedena v Červeném seznamu ptáků ČR v kategorii „kriticky ohrožený“ (CR). Její hnízdění je nepravidelné a početnost silně kolísá rok od roku (od 0 po několik desítek párů) v závislosti na hydrologických podmínkách.
• Ohrožení (v ČR i jinde):
  • Ztráta a degradace biotopů: Odvodňování mokřadů, úpravy vodních toků, zánik mělkých tůní a periodicky zaplavovaných luk.
  • Intenzifikace rybničního hospodaření: Nevhodné manipulace s vodní hladinou (příliš rychlé napouštění nebo vypouštění rybníků v hnízdní době), odstraňování litorálních porostů a bahnitých mělčin, vysoké rybí obsádky konkurující o potravu.
  • Znečištění vod: Eutrofizace, chemické znečištění.
  • Rušení: Lidské aktivity v blízkosti hnízdišť (rekreace, zemědělství, rybolov).
  • Predace: Zvýšený tlak predátorů (liška, norek, toulaví psi, někteří ptáci) v krajině s menšími a fragmentovanými mokřady.
  • Klimatické změny: Extrémní hydrologické jevy (dlouhá sucha nebo naopak přívalové povodně) mohou zničit hnízdiště nebo snůšky.
• Ochrana: Klíčová je ochrana a vhodný management mokřadních biotopů:
  • Zachování a obnova mělkých mokřadů, tůní a slanisek.
  • Extenzivní hospodaření na rybnících s podporou tvorby mělkých zón a ostrůvků, citlivé manipulace s vodní hladinou (zejména pozdní letnění rybníků).
  • Omezování rušení na hnízdištích (vyhlašování klidových zón).
  • Udržování mozaiky biotopů v zemědělské krajině.

10. Výskyt v České republice

• Historie a status: Pisila čáponohá se v ČR začala objevovat a pokoušet o hnízdění až od 60. let 20. století, pravidelněji pak od 80. a 90. let. Stále je však vzácným a nepravidelným hnízdičem, jehož úspěšnost a početnost závisí na příznivých podmínkách, zejména na dostatku vhodných mělkých vodních ploch v hnízdní sezóně. Její výskyt má charakter expanze z jižních oblastí.
• Rozšíření: Těžiště výskytu a hnízdění leží jednoznačně na jižní Moravě. Klíčovými oblastmi jsou rybniční soustavy v Lednicko-valtickém areálu (např. rybník Nesyt a okolní menší rybníky), Pálava, Pohořelicko a Tovačovsko. Oblast Břeclavska tak patří mezi nejdůležitější lokality pro tento druh v celé ČR. Ojedinělá hnízdění byla zaznamenána i v jiných oblastech (jižní Čechy – Třeboňsko, severní Morava/Slezsko).
• Ekologie v ČR: Její přítomnost je silně vázána na existenci mělkých, rozbahněných břehů a lagun, které vznikají při letnění rybníků nebo při poklesu hladiny v důsledku sucha. Roky s optimálním vodním režimem (např. pozvolna klesající hladina během jara a léta) bývají pro hnízdění pisil příznivější.

11. Zajímavosti

• Pisila čáponohá drží rekord v poměru délky nohou k délce těla – delší nohy v tomto poměru mají pouze plameňáci.
• Její rodové jméno Himantopus pochází z řečtiny a znamená „řemínková noha“ nebo „noha jako řemínek“, což odkazuje na tenkost jejích končetin.

12. Závěr

Pisila čáponohá je skutečným klenotem našich mokřadů a symbolem ptačí fauny jižní Moravy. Její elegantní vzhled a fascinující adaptace na život v mělkých vodách přitahují pozornost ornitologů i laiků. Její status kriticky ohroženého druhu v České republice však zdůrazňuje zranitelnost mokřadních ekosystémů a potřebu jejich důsledné ochrany a citlivého managementu. Zachování vhodných podmínek na našich rybnících a v mokřadech je klíčové pro to, aby se tento pozoruhodný „čáp mezi bahňáky“ mohl i nadále objevovat a úspěšně hnízdit v naší krajině.