Podstatně menší než kachna divoká, dlouhý kolem 41 cm. Obě pohlaví jsou podobně zbarvena. Ve svatebním šatu má kačer svítivě kaštanově hnědé peří na hlavě, krku, hrudi a bocích. Kachna je zbarvena matněji. Zimní šat kačera je temně hnědý, ale oko je stejně jako ve svatebním šatě orámováno bíle, zobák při základně tmavě šedý a jeho špička je břidlicově šedá. Nejdůležitějším znakem tohoto druhu je bílé opeření pod ocasem, jež je vpředu ostře ohraničeno od tmavého opeření břicha. Za letu je nápadný široký bílý pásek na zadním okraji křídel. Je velmi tichý. Když vzlétají, vydávají samice zvuk, který zní jako „grrr“, podobné zvuky vydávají i vzrostlejší mláďata. Samečkové vyluzují jen v době toku jemné hvízdání.
Prostředí
Polák malý je rozšířen především na jezerech a rybnících ve stepních a polopouštních oblastech Asie a místy je tam jednou z nejhojnějších kachen. Ve střední Evropě hnízdí pravidelně jen na několika místech, nejběžněji na Neziderském jezeře. Stav poláků malých ve střední Evropě je neměnný a po dlouhou dobu klesal. Hojnější je tato drobná kachna naproti tomu v jižním Španělsku a v severní Africe. Žije na mělkých nížinných rybnících a jezerech s břehy zarostlými rákosím, někdy i na velmi malých nádržích. Nejraději se zdržuje v přechodné zóně mezi rákosinami a plovoucími rostlinami nad poněkud hlubší vodou. Na východě hnízdí často i na slaných či hořkých jezerech. Táhne v noci a přezimuje jednak ve Středomoří, jednak ve střední Asii, v Kaspickém moři a v severní Indii. Objevíme jej často v zimě na lagunách v déltě Nilu. Jednotliví poláci malí přezimují též v západní a střední Evropě.
Rozmnožování
Kačeři tokají od předjaří až do května a přitom nápadně pohybují hlavou, kývají jí nebo vyvracejí dozadu, předvádějí bílé části křídel a přitom potřásají hlavou. Za toku vydávají tiché pískání, jež zní jako „vijů“. Samička staví hnízdo většinou v rákosové houštině. Nezřídka kachna vyšlapává ke hnízdu úzký, tunelovitý chodník v nejhustším rákosí. Hnízdo je většinou zcela obklopeno vodou. Hnízdění začíná v polovině května až v polovině června a sezení na vejcích trvá 24 až 25 dnů. Ve snůšce je obvykle 7 až 11 asi 52 mm dlouhých vajec. Někdy nakladou do jednoho hnízda vejce dvě kachny, pak se však obvykle vylíhne jen část násady. Na počátku doby hnízdění hlídá kačer na vodě a provází svou kachnu během doby, kdy má při hnízdění přestávku, aby se nasytila. Když se obvykle v polovině června klubou první mláďata, kačer rodinu opouští.
Káčata zpočátku loví na vodě hmyz a pokoušejí se též chňapat po šidlech, poletujících ve vzduchu. Ve stáří 2 měsíců již dovedou létat. Pelichání kačerů se protahuje až do října, ale už v září začíná pelichání druhé, při němž kačer až v listopadu znovu získává svůj svatební šat.
Potrava
Polák malý se horlivě a výborně potápí, většinou ale jen na několik sekund a jen asi do metrové hloubky. Na dně vod odškubává vodní rostlinstvo a vynáší je často i s kořeny na hladinu, kde pak potravu v zobáku stlačí a polyká. Mimoto je schopen lovit při dně, přičemž plave s ponořenou hlavou a prohledává vodní hladinu. Tak sbírá parožnatky, stolístek a okřehek, abychom se zmínili alespoň o některých rostlinách. Na podzim a hlavně v zimě tvoří část jeho potravy semena rostlin plovoucí na hladině. Mimoto loví i larvy komárů a chrostíků, plže, pulce a žabky.
V Německu patří polák malý sice k lovným ptákům, je však celoročně chráněn. Ve východní Evropě a ještě víc na zimovištích je intenzívně loven a díky chutnému masu velmi ceněn.
