Potápka žlutorohá ( Podiceps auritus )

Úvod

Potápka žlutorohá (Podiceps auritus) je fascinující vodní pták patřící do řádu potápek (Podicipediformes) a čeledi potápkovitých (Podicipedidae). Tento druh je známý především svým nápadným svatebním šatem, kterému dominují zlatavě žlutá „růžky“ z peří po stranách hlavy, jež daly druhu jeho české i vědecké jméno (auritus znamená „uchatý“). Jedná se o tažný druh, který hnízdí v severních oblastech Eurasie a Severní Ameriky a zimuje na mořských pobřežích a větších nezamrzajících vodních plochách. V České republice se vyskytuje především během tahu, vzácně zde i hnízdí.

Systematika a taxonomie

Potápka žlutorohá patří do rodu Podiceps, který zahrnuje několik dalších druhů potápek střední velikosti. Dříve se rozlišovaly dva poddruhy:

• Podiceps auritus auritus (Linnaeus, 1758) – hnízdící v Eurasii.
• Podiceps auritus cornutus (Gmelin, 1789) – hnízdící v Severní Americe. Některé moderní taxonomické systémy však tyto poddruhy již nerozlišují a považují druh za monotypický, případně rozdíly považují za klinální (postupné).

Popis a identifikace

Potápka žlutorohá je středně velká potápka, dosahující délky těla 31–38 cm a rozpětí křídel 55–64 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 300–570 gramy. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci bývají v průměru jen o málo větší než samice.

• Svatební šat (jaro, léto): V tomto období je potápka nejnápadnější. Hlava je černá s výraznými, vějířovitými chomáči zlatavě žlutého peří („růžky“ nebo „uši“), které se táhnou od oka dozadu. Krk, hruď a boky jsou sytě rezavě hnědé. Hřbet je tmavý, břicho bílé. Oko má výraznou červenou duhovku. Zobák je černý s bělavou špičkou, poměrně krátký a rovný.
• Prostý šat (podzim, zima): Mimo hnízdní období je zbarvení mnohem méně kontrastní. Vrch hlavy, zadní část krku a hřbet jsou tmavě šedé až černé. Tváře, přední strana krku a spodina těla jsou bílé. Ostrá hranice mezi tmavou čepičkou a bílými tvářemi prochází přibližně v úrovni oka. Červená duhovka zůstává patrná. „Růžky“ chybí. V tomto šatu je snadno zaměnitelná s potápkou černokrkou (Podiceps nigricollis), která má ale mírně vzhůru zahnutý zobák a hranice tmavé a světlé barvy na hlavě je méně ostrá a probíhá pod okem.
• Mláďata: Mají pruhovanou hlavu a krk (černo-bíle), podobně jako mláďata potápky roháče. Postupně přepeřují do šatu podobného dospělým v prostém šatu.

Rozšíření a biotop

Potápka žlutorohá má holarktické rozšíření. Hnízdí v severní Evropě (Island, Skandinávie, Pobaltí, severozápadní Rusko), napříč Sibiří až po Dálný východ, a také v Kanadě a na severu USA (zejména Aljaška a prérijní oblasti).

• Hnízdní biotop: Preferuje menší až středně velké sladkovodní plochy s bohatou vodní vegetací a dostatkem otevřené hladiny. Vyhledává mělká jezera, rybníky, tůně, klidné zátoky větších jezer nebo pomalu tekoucí řeky. Důležitá je přítomnost porostů rákosu, orobince či ostřic, které poskytují úkryt a materiál pro stavbu hnízda.
• Zimní biotop: Zimuje převážně na moři, často v chráněných zátokách, ústích řek a podél pobřeží. Menší část populace zimuje na velkých nezamrzajících vnitrozemských jezerech a vodních nádržích.

Výskyt v České republice

V České republice je potápka žlutorohá považována za pravidelně, i když nehojně protahující druh. Nejčastěji ji lze pozorovat na jaře (březen–květen) a na podzim (září–listopad) na větších rybnících a vodních nádržích po celé zemi. Někteří jedinci zde mohou i přezimovat, pokud vodní plochy nezamrznou. Hnízdění je v ČR velmi vzácné a nepravidelné, doloženo bylo jen několikrát, především v rybničnatých oblastech (např. jižní Čechy). Jedná se o zvláště chráněný druh, vedený jako kriticky ohrožený.

Chování

Potápky žlutorohé jsou mistrnými plavci a potápěči. Pod vodou se pohybují pomocí silných nohou posunutých dozadu na těle, které jim slouží jako efektivní vesla. Potápějí se za potravou nebo v případě ohrožení. Doba ponoru obvykle trvá do 30 sekund. Létají poměrně neochotně, ale při tahu překonávají velké vzdálenosti. Vzlet z vody je namáhavý a vyžaduje dlouhý rozběh po hladině.

• Tok: Na jaře předvádějí potápky žlutorohé komplexní a synchronizované zásnubní tance. Patří k nim vzájemné uklánění, potřásání hlavou, prezentace vodních rostlin a rituální „tanec plevelů“, kdy oba partneři s rostlinami v zobáku plavou proti sobě, vztyčí se na hladině a dotýkají se hrudí. Tyto rituály slouží k upevnění párového pouta. Jsou teritoriální a své hnízdní okrsky si brání proti vetřelcům.
• Hlasové projevy: Během hnízdění se ozývají různými chraptivými a cvrčivými zvuky, zejména při toku a obraně teritoria. Mimo hnízdní období jsou spíše tiché.

Potrava

Potrava potápky žlutorohé je převážně živočišná. Skládá se hlavně z vodního hmyzu a jeho larev (potápníci, vážky, chrostíci), korýšů (blešivci, perloočky) a měkkýšů. V menší míře loví i malé rybky (do 5–7 cm) a obojživelníky (pulce). Potravu získávají při potápění pod vodní hladinou, kde aktivně pátrají mezi vodními rostlinami nebo pronásledují kořist v otevřené vodě. Stejně jako ostatní potápky polykají vlastní peří, které v žaludku vytváří plsťovitou zátku, pravděpodobně chránící stěnu žaludku před ostrými kostmi ryb a krunýři korýšů.

(Pokračování na další straně)

---

Potápky žlutorohé jsou monogamní, páry se tvoří obvykle na jaře během toku, někdy již na zimovištích. Hnízdění probíhá od května do července, v závislosti na geografické poloze.

• Hnízdo: Staví si plovoucí hnízdo z odumřelých i čerstvých vodních rostlin, které je ukotveno k živé vegetaci (rákosí, orobinec) nebo ponořeným větvím, obvykle v mělké vodě (do 1 metru). Hnízdo má podobu kupky s mělkým důlkem uprostřed. Na stavbě se podílejí oba partneři.
• Snůška: Samice snáší obvykle 3–5 (vzácněji 2–7) vajec, která jsou zpočátku bílá nebo nažloutlá, ale brzy zhnědnou od materiálu hnízda. Snášení probíhá v jednodenních intervalech.
• Inkubace: Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 22–25 dní. Při opuštění hnízda (např. za potravou nebo při vyrušení) vejce pečlivě zakrývají hnízdním materiálem, aby je ochránili před predátory a chladem.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální (brzy opeřená) a nidifugní (brzy opouštějí hnízdo). Krátce po vylíhnutí jsou schopna plavat, ale první dny až týdny tráví převážně na hřbetech rodičů, kde jsou v teple a bezpečí před predátory (štiky, velcí racci). Rodiče je krmí drobným hmyzem a korýši. Mláďata mají charakteristické podélné pruhování na hlavě a krku. Osamostatňují se zhruba po 8–10 týdnech. Pohlavně dospívají ve druhém nebo třetím roce života.

Migrace

Potápka žlutorohá je typickým tažným ptákem. Hnízdiště opouští na podzim (srpen–říjen) a migruje na zimoviště. Evropské populace zimují především na pobřeží Atlantiku (od Norska po Biskajský záliv), v Severním a Baltském moři, a také ve Středomoří a Černém moři. Menší počty zimují na velkých vnitrozemských vodách střední a západní Evropy. Severoamerické populace zimují podél pobřeží Tichého i Atlantského oceánu. Na hnízdiště se vracejí na jaře (březen–květen). Tah probíhá jednotlivě nebo v malých skupinkách, často v noci.

Status ochrany a ohrožení

Globálně je potápka žlutorohá podle IUCN vedena jako zranitelný (Vulnerable) druh. Důvodem je výrazný pokles početnosti, zejména v Severní Americe a některých částech Evropy.

• Hlavní hrozby:
  • Ztráta a degradace hnízdních biotopů: Vysoušení mokřadů, regulace vodních toků, intenzifikace rybníkářství (odstranění litorální vegetace), znečištění vody (eutrofizace, pesticidy).
  • Znečištění zimovišť: Ropné havárie na moři představují vážné riziko.
  • Vyrušování: Zvýšená lidská aktivita (rekreace, rybolov) na hnízdištích i zimovištích.
  • Klimatické změny: Mohou ovlivňovat dostupnost potravy a vodní režim hnízdních lokalit.
  • Predace: Hnízda a mláďata mohou být ohrožena predátory (norci, mývalové, velcí racci, vrány).
  • Náhodný odchyt: Mohou se zamotat do rybářských sítí.

V České republice je potápka žlutorohá chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený. Její ochrana spočívá především v ochraně potenciálních hnízdních lokalit (zachování mělkých rybníků s bohatou vegetací) a zajištění klidu na vodních plochách během tahu a případného zimování.

Zajímavosti

• Potápky polykají peří, které v žaludku tvoří filtr a ochranu. Tuto „zátku“ z peří podávají i svým mláďatům.
• Mláďata jsou schopna se krátce potápět již pár hodin po vylíhnutí.
• Navzdory svému elegantnímu vzhledu na vodě jsou na souši velmi neohrabané kvůli nohám posunutým dozadu.

Závěr

Potápka žlutorohá je unikátní a krásný vodní pták, jehož přítomnost v krajině obohacuje biodiverzitu mokřadních ekosystémů. Její nápadný vzhled ve svatebním šatu a fascinující chování, zejména komplexní zásnubní tance, ji činí oblíbeným objektem pozorovatelů ptáků. Bohužel, čelí řadě hrozeb, které vedly k poklesu jejích populací a zařazení mezi zranitelné druhy. Ochrana jejích hnízdních i zimních biotopů, snižování znečištění vod a omezení vyrušování jsou klíčové pro její přežití a zachování pro budoucí generace. V České republice je její výskyt vzácný, a proto je důležité věnovat pozornost každému pozorování a chránit lokality, kde se může objevit.