O něco větší než potápka černokrká – délka asi 33 cm. Ve svatebním šatě ji rozeznáme podle rezavě zbarveného krku, černého vousu na lících a rezavě červených péřových oušek. V zimě je potápka žlutorohá skromně šedá a bílá. Od potápky černokrké ji nejjistěji rozeznáme podle tvaru a zbarvení zobáku: je rovný, silný a černošedý se žlutočervenou špičkou. Hlas má trylkovitý až kdákavý. Mimo čas hnízdění je němá.
Prostředí
V létě žije na vodním, rostlinstvem zarostlých sladkovodních jezerech v severské zóně jehličnatých lesů, též na Islandu a v Severní Americe. Někdy během období hnízdění i na pomalu tekoucích řekách, zřídka ale na otevřené vodě, spíše v příbřežní vegetaci. Zimoviště leží přes 1000 km jižně od hnízdišť v západní a jižní Evropě. Jen v mírném anglickém klimatu se letní a zimní výskytiště stýkají. V zimě žije většinou na řekách a při mořském pobřeží, nezřídka i v přístavech. Někteří ptáci přezimují i na německých a švýcarských alpských jezerech. Jarní tah se odbývá v dubnu a květnu. Ptáci zůstávají na hnízdištích do října. Podzimní tah má charakter útěku před zimou. Potápka žlutorohá je vzácný pták. Nejhojnější je ještě v některých sibiřských krajích.
Rozmnožování
Rybníky obsazuje obvykle jeden pár, na jezerech mohou v příhodných zálivech existovat i malé hnízdní kolonie. V květnu a v červnu je často možno zaslechnout trylek, který ptáci vyluzují za toku. Ptáci si pak ukazují z vody vytažený hnízdní materiál a zaujímají různé půvabné pózy. Hnízdění může začínat už v květnu nebo až v červnu, hlavní období nastává v červnu. Typické hnízdo tvoří vodní rostlinstvo. Hnízdo staví a na vejcích sedí oba rodiče, při sezení se asi po 5 hodinách střídají. Tři až 6, obvykle ale 4 až 5 vajec, jež jsou zpočátku bílá, často se zelenavým nádechem a jsou později, když je ptáci přikrývají zahnívajícím rostlinstvem, špinavě hnědá. Sezení na vejcích trvá 22 až 25 dnů. Když ptáci hnízdo opouštějí, přikrývají vejce rostlinným materiálem, jak to známe i u ostatních potápek. V prvních dnech po vyklubání odpočívají mláďata ráda na hnízdě, při nejmenším nebezpečí se však z hnízda sesmeknou do vody a odplavou. Většina snůšek se líhne koncem června, mláďata začínají létat v srpnu a v září opouštějí své rodiče. Pak přepelichají do šatu mladého ptáka a v něm odtahují. Tak se také objevují na pobřeží Severního a Baltského moře. Staré ptáky je pak možno vidět ve střední Evropě už v nenápadném zimním šatu. V březnu nebo v dubnu, často už na zimovištích, získávají svatební šat, a to během částečného přepelichání, při němž ještě nedochází k výměně většiny opeření. Koncem období hnízdění, v srpnu, dochází pak k úplnému přepelichání. Nejdříve vypadá okrasné opeření hlavy, pak následuje současně opeření křídel, takže nejsou po nějaký čas schopni letu. V říjnu peří opět naroste a ptáci se mohou vydat na svou zimní cestu. Táhnou za nocí, většina jednotlivě, zřídka i dva ptáci nebo menší skupiny. Potrava: Vodní hmyz, perloočky, rybky, mimoto i vodní rostlinstvo a jeho semena v takovém množství, že nelze hovořit o přídavku, ale o smíšené živočišné a rostlinné potravě. Ptáci nesbírají jen rostliny plovoucí na hladině, ale často se potápějí a odštipují pod vodou výhony. Jako všechny potápky žere i potápka žlutozobá ráda peří a při pelichání si nevšímá jen velkých per z letek.
Všeobecně
Všechny potápky tráví každodenně hodiny maštěním svého peří tukem z kostřecových žláz. Maštění se děje jednak pomocí zobáku, jednak i pozoruhodným kroucením krku v peří.
