Velikost

Potáplice severní (Gavia immer)

Úvod

Potáplice severní (Gavia immer), známá v Severní Americe jako „Common Loon“ a v Evropě často jako „Great Northern Diver“, je velký a impozantní vodní pták z čeledi potáplicovitých (Gaviidae). Nelze ji zaměňovat s potápkami (Podicipedidae), které patří do jiného řádu. Potáplice severní je symbolem severské divočiny, proslulá svým nádherným svatebním šatem, silným ponorem a především svými nezaměnitelnými, tajuplně znějícími hlasy, které se rozléhají nad jezery v její hnízdní domovině. V České republice se jedná o velmi vzácného zatoulance, jehož výskyt je mimořádnou událostí.

Systematické zařazení

• Řád: Potáplice (Gaviiformes)
• Čeleď: Potáplicovití (Gaviidae)
• Rod: Gavia
• Druh: Potáplice severní (Gavia immer)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Je to velký, robustní pták, zřetelně větší než kachna divoká, velikostí se blížící menší husi. Délka těla je 69–91 cm, rozpětí křídel 127–147 cm a hmotnost se pohybuje od 2,5 do 6 kg. Má dlouhé tělo, silný krk a na vodě plave nízko posazená.
• Svatební šat (Jaro/Léto): Velmi atraktivní a nezaměnitelný. Hlava a krk jsou sametově černé s výrazným zeleným až fialovým leskem. Na bocích krku má výrazný „náhrdelník“ tvořený svislými bílými proužky a pod hrdlem kratší bílý „límeček“. Hřbet je černý s nápadným, pravidelným šachovnicovým vzorem tvořeným bílými čtvercovými a obdélníkovými skvrnami. Spodina těla je bílá. Oko má sytě červenou barvu. Zobák je silný, dýkovitý, černý a držený obvykle vodorovně.
• Prostý šat (Zima): Zbarvení je mnohem nenápadnější, převážně šedohnědé a bílé. Svrchní část těla je tmavě šedohnědá, hřbet může mít slabé světlé lemy per nebo náznak proužkování. Hrdlo, přední strana krku a celá spodina těla jsou bílé. Mezi tmavou zadní stranou krku a bílou přední stranou je poměrně ostrý přechod. Temeno hlavy je tmavé, tváře a boky krku světlejší šedé. Často je patrný neúplný bílý proužek („límec“) na bocích zadní části krku. Oko je obvykle matněji červené nebo hnědavé. Zobák je světlejší, šedavý, často s tmavým hřbetem (culmen).
• Mláďata (Juvenilní šat): Podobají se dospělým v prostém šatě, ale peří na hřbetě má výrazné světlé lemy, což vytváří šupinatý (vlnkovaný) vzhled. Zobák je světlejší.
• Odlišení od podobných druhů: Od ostatních potáplic (lední, pacifické, malé), které se v ČR mohou také vzácně objevit, se liší především větší velikostí a mohutnějším, tmavým (v létě) nebo šedavým s tmavým hřbetem (v zimě) zobákem. Její šachovnicový hřbet ve svatebním šatě je unikátní. V zimním šatě je klíčová velikost, tvar a barva zobáku a detaily kresby hlavy a krku (např. neúplný bílý límec). Od potápek se liší velikostí, tvarem těla, zobákem a celkovým zbarvením. Od kormoránů se liší světlou spodinou těla, tvarem zobáku (není hákovitý), plovací pozicí a vzory opeření.

Hlas

Potáplice severní je proslulá svými hlasovými projevy na hnízdištích. Patří sem daleko slyšitelné, táhlé, naříkavé houkání („wail“), hlasité, vibrující „jódlování“ (teritoriální hlas samce) a rychlý, chvějivý smích („tremolo“), používaný při vzrušení nebo jako poplašný hlas. Mimo hnízdiště je většinou tichá.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí v severních oblastech Severní Ameriky (Kanada, sever USA, Grónsko) a na Islandu. Zimuje podél mořských pobřeží jižněji – na západním i východním pobřeží Severní Ameriky a podél pobřeží severozápadní Evropy (od Islandu a Norska po Pyrenejský poloostrov).
• Výskyt v ČR: V České republice se jedná o velmi vzácného zatoulance. Nehnízdí zde ani pravidelně neprotahuje či nezimuje. Všechny výskyty jsou považovány za výjimečné zálety ptáků mimo jejich obvyklé migrační trasy nebo zimoviště. Pozorování jednotlivých ptáků pocházejí nejčastěji z období pozdního podzimu, zimy a časného jara (typicky říjen–únor, ale i březen–květen) a jsou hlášena z velkých vodních ploch, jako jsou přehradní nádrže (např. Rozkoš, Nové Mlýny, Nechranice, Jesenice), velká jezera vzniklá po těžbě (např. Milada, Medard) nebo výjimečně velké rybníky. Každý výskyt podléhá schválení Faunistickou komisí České společnosti ornitologické.
• Biotop: Na hnízdištích vyžaduje velká, hluboká a čistá sladkovodní jezera s členitým pobřežím a ostrůvky, v lesnaté nebo tundrové krajině, s bohatou nabídkou ryb. Potřebuje dlouhou vodní plochu pro vzlet. Na zimovištích obývá převážně příbřežní mořské vody (zátoky, ústí řek), jen výjimečně velké nezamrzající vnitrozemské vodní plochy.

Migrace

Je striktně tažným druhem. Přesunuje se z vnitrozemských hnízdních jezer na mořská pobřeží. Migruje jednotlivě nebo v malých volných skupinách, často v noci. Ptáci zjištění ve střední Evropě jsou považováni za vagranty, kteří se odchýlili od své normální migrační trasy.

Potrava

• Složení potravy: Hlavní složkou potravy jsou ryby různých druhů, obvykle o velikosti 10–20 cm. Doplňkově loví i obojživelníky (žáby), korýše (raky), vodní hmyz, měkkýše a dokonce i malé množství vodních rostlin.
• Způsob lovu: Je mimořádně zdatným potápěčem. Kořist pronásleduje pod vodou, k pohonu používá silné nohy. Dokáže se potopit do značných hloubek (i přes 60 metrů) a pod vodou vydrží déle než minutu. Menší kořist polyká pod vodou, větší vynáší na hladinu.

Chování

Tráví většinu života na vodě, kde se pohybuje s elegancí. Na souši je velmi neohrabaná, protože má nohy posunuté daleko dozadu, a pohybuje se spíše odstrkováním a posouváním po břiše. Ke vzletu potřebuje velmi dlouhý (několik set metrů) rozběh po hladině. Let je přímý a rychlý, s pravidelnými údery křídel a nataženým krkem. Mimo hnízdění je spíše samotářská nebo v párech, na tahu a zimovištích může tvořit volná hejna. Na hnízdišti jsou páry silně teritoriální.

Hnízdění a rozmnožování (Neplatí pro ČR)

• Období: Hnízdí v pozdním jaru a létě (květen–srpen). Páry jsou monogamní a často spolu zůstávají po mnoho let.
• Hnízdo: Jednoduchá hromada z rostlinného materiálu, postavená těsně u vody na břehu jezera nebo častěji na ostrůvku, což poskytuje ochranu před suchozemskými predátory.
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 2 (vzácně 1) velká, olivově hnědá, tmavě skvrnitá vejce. Na inkubaci, která trvá 28–30 dní, se podílejí oba rodiče.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou prekociální, ale plně závislá na rodičích. Hnízdo opouštějí den či dva po vylíhnutí. V prvních týdnech je rodiče často vozí na zádech. Jsou krmena rybami oběma rodiči. Než se naučí létat (kolem 10–11 týdnů), trvá dlouho. Rodina obvykle odchová jen jedno, vzácně obě mláďata.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je druh hodnocen jako „Málo dotčený“ (Least Concern – LC). Má rozsáhlý areál rozšíření a početnou populaci, zejména v Severní Americe.
• Česká republika: Jako velmi vzácný zatoulanec nemá v ČR přidělen status ohrožení v Červeném seznamu. Požívá však obecné ochrany jako volně žijící pták podle zákona č. 114/1992 Sb. Její výskyt je sledován Faunistickou komisí ČSO a má především faunistický význam.
• Příčiny ohrožení (v areálu rozšíření):
  • Ztráta a degradace hnízdních biotopů (zástavba břehů jezer, znečištění – zejména okyselování vod /acidifikace/ a kontaminace rtutí, která se v potápicích bioakumuluje).
  • Rušení lidskými aktivitami na jezerech (lodní doprava, rybaření).
  • Náhodné ulovení do rybářských sítí a vlasců.
  • Otrava olovem z pozřených rybářských olůvek.
  • Ropné znečištění na mořských zimovištích.
  • Botulismus (zejména na Velkých jezerech v S. Americe).
  • Dopady klimatických změn na hnízdní prostředí a dostupnost potravy.

Závěr

Potáplice severní je majestátní a charismatický pták severských jezer a mořských pobřeží. Její zjev, hlas i potápěčské umění jsou obdivuhodné. V České republice je její výskyt mimořádnou událostí, která vždy přiláká pozornost ornitologů a pozorovatelů ptáků. Přestože je globálně hodnocena jako málo dotčená, čelí ve svém přirozeném prostředí řadě hrozeb, které ukazují na citlivost arktických a boreálních ekosystémů vůči lidským vlivům a změnám klimatu. Každý zatoulanec, který se objeví ve vnitrozemí Evropy, je připomínkou fascinujícího světa ptačí migrace a disperze.

Rozšíření