Káně potkáváme úplně tmavé, úplně světlé nebo  nejčastěji něco mezi tím. Patří  totiž k asi 3,5 % ptačích druhů, u nichž se vysky- tuje barevný polymorfismus, tedy dvě nebo víc barevných variant nazývaných morfy. U dravců je takovýto polymorfismus častější než  u většiny jiných skupin  ptáků a rod Buteo (káně)  má víc polymorfních druhů než kterýkoli jiný rod dravců. Barevné morfy nesouvisejí ani s věkem, ani s pohlavím, jsou dány geneticky a v průběhu života jedince se  nemění. I když jsou  mláďata celkově o něco světlejší  než dospělé káně, jedinec, který je mezi mláďaty tmavší, bude tmavší i mezi dospělými

U kání se dříve rozlišovaly tři morfy: tmavá, střední  a světlá. Pokročilá obrazová analýza ale ukázala spojité spektrum mnoha barevných variant od nejsvětlejších po nejtmavší. Existence barevných morf je zřejmě určena větším množ- stvím různých genů, které dohromady  určují míru melanizace, tedy množství tmavého barviva melaninu, jež se ukládá do peří.

Potud jde o popisnou vědu, která je výcho- diskem k dalším otázkám. Ta hlavní zní: Jak a proč se tato variabilita v populaci udržuje? Obecně by se dalo očekávat, že jedna z morf bude evolučně výhodnější a v průběhu  doby ostatní varianty vytlačí. Pokud se dlouhodobě udržuje více variant, budou zřejmě jednotli- vé morfy různě úspěšné v různých situacích nebo v různých podmínkách.  Mezi morfami se mohou lišit i životní strategie. U dravců to zatím popsáno není, ale například šedá mláďata labutí velkých přežívají lépe než bílá, bílá ovšem začínají hnízdit dříve než šedá. Díky tomu je celková fitness obou morf obdobná a jedna ani druhá morfa tu zbývající z populace nevytlačí. Barevným morfám kání se v poslední době věnovalo několik studií a výzkumy dále pokra- čují. V uplynulých deseti letech běžel v Evropě například občanskovědní projekt Buteo morphs, do nějž se zapojila i řada  českých ornitolo- gů. Pozorovatelé  zařazovali barevné varianty

pozorovaných kání do sedmi kategorií podle připravené srovnávací tabulky (což byla docela zábava). Všechny výsledky ještě nejsou zpracované a na další poznatky se můžeme těšit, nicméně prozatímní výsledky přinášejí spíš víc otázek než odpovědí.

Publikované práce z Nizozemska a Německa ukazují na to, že by morfy neměly vůbec existovat nebo že rychle vymizí. Konkrétní barevná morfa má totiž vliv na fitness konkrétního jedince, přičemž středně zbarvení ptáci mají fitness nej- vyšší. Navíc stejně (podobně)  zbarvení rodiče tvoří soudržnější  páry a mají vyšší pravděpo- dobnost,  že vyvedou mláďata. V Nizozemsku za posledních 20 let přibylo středně zbarvených ptáků  na úkor obou extrémů.  Současně  tito ptáci vykazovali o něco vyšší míru přežívání, ale hnízdní úspěšnost se mezi morfami nelišila. Naopak v Německu střední morfy vyvedly za svůj život dvojnásobné  množství  mláďat než tmavé i světlé morfy.

Jen mírně  jasno do spleti otázek  přináší parazitologie. Tmavá mláďata jsou náchylněj- ší k parazitaci krev sajícími peřivkami Carnus haemapterus, zatímco  na světlejší mláďata hůře  dopadá  infekce krevními  cizopasníky Leucocytozoon buteonis. Navíc mláďata středně zbarvených samců jsou těmito prvoky napadána nejméně často. Parazité tak zřejmě k udržení barevných  morf v populaci  přispívají, beze zbytku k jeho vysvětlení ale nestačí. Klíčem budou zřejmě vzájemné vztahy mezi genotypem a prostředím, protože selekční tlaky se mohou v různých částech areálu rozšíření lišit. Již z uvedeného  vidíme, že nějaké rozdíly jsou i mezi tak blízkými oblastmi, jako je Nizozemsko a Německo.  Je proto  klidně možné,  že třeba v Rusku, Finsku nebo na Balkáně bude mít vyšší fitness tmavá nebo světlá morfa. O této prosto- rové variabilitě selekčních mechanismů nemáme zatím prakticky žádné informace.  Výzkumná otázka pro nastupující generaci  občanských i profesionálních  vědců tedy zní: Jaké selekční tlaky a jak silně působí na káně v různých částech jejich areálu? A jak a proč tyto tlaky zvýhodňují či potlačují tu kterou barevnou morfu?

autor: Zdeněk Vermouzek