Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je středně velký vodní pták z čeledi chřástalovitých (Rallidae), řádu krátkokřídlých (Gruiformes). Patří mezi nejrozšířenější a nejznámější obyvatele stojatých a pomalu tekoucích vod s bohatou pobřežní vegetací v mírném a tropickém pásmu téměř celého světa. V České republice se jedná o běžný druh, který můžeme pozorovat na rybnících, jezerech, slepých ramenech řek či v mokřadech od nížin do podhůří. Její charakteristické pocukávání hlavou při plavání a výrazné zelené nohy ji činí snadno rozpoznatelnou.

Systematické zařazení

• Řád: Krátkokřídlí (Gruiformes)
• Čeleď: Chřástalovití (Rallidae)
• Rod: Slípka (Gallinula)
• Druh: Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)

Popis a identifikace

Slípka zelenonohá dosahuje velikosti menší kachny, délka těla se pohybuje mezi 30–38 cm a rozpětí křídel činí 50–55 cm. Hmotnost dospělého jedince se obvykle pohybuje v rozmezí 190–490 gramů, přičemž samci bývají o něco robustnější než samice.

Zbarvení dospělých ptáků je převážně tmavé, na většině těla břidlicově šedé až černé. Hlava a krk jsou nejtmavší, téměř černé. Hřbet a křídla mají často hnědavý nádech. Velmi nápadným znakem jsou bílé podocasní krovky, které jsou dobře viditelné zejména při plavání nebo když pták nervózně pocukává ocasem nahoru a dolů. Dalším charakteristickým prvkem je bílý přerušovaný pruh táhnoucí se po bocích těla.

Nejvýraznějším identifikačním znakem je však zbarvení zobáku a nohou. Zobák je středně dlouhý, kuželovitý a jasně červený, avšak jeho špička je kontrastně žlutá. Od kořene zobáku se na čelo táhne červený kožní štítek, který je u samců obvykle o něco větší a výraznější než u samic, zvláště v období hnízdění. Nohy jsou poměrně dlouhé, silné a mají charakteristickou zelenožlutou barvu. Prsty jsou velmi dlouhé, bez plovacích blan, ale po stranách opatřené úzkými kožními lemy, které usnadňují pohyb po měkkém bahně a vodní vegetaci a pomáhají i při plavání. Oči jsou červené.

Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci a samice se zbarvením téměř neliší, pouze samci mohou být nepatrně větší a mít výraznější čelní štítek.

Mláďata v prachovém peří jsou černá s řídkým ochmýřením, mají tmavý zobák a holou kůži kolem očí a na temeni s modravým a načervenalým nádechem. Mladí ptáci (juvenilní) jsou zbarveni méně kontrastně než dospělí. Jejich peří je spíše šedohnědé, hrdlo a přední část krku jsou bělavé. Chybí jim červený čelní štítek a zobák je šedozelený s tmavší špičkou. Výrazné bílé znaky na bocích a pod ocasem jsou již přítomny. Plného zbarvení dospělých dosahují až během první zimy.

Rozšíření a biotop

Slípka zelenonohá má extrémně velký areál rozšíření, zahrnující většinu Evropy (kromě nejsevernějších oblastí), velkou část Asie, Afriku, Severní i Jižní Ameriku a mnoho ostrovů. V rámci tohoto obrovského území vytváří několik poddruhů, které se mohou mírně lišit velikostí nebo odstínem zbarvení.

V České republice se vyskytuje na celém území, od nížin až po horské oblasti (cca do 800 m n. m.), ačkoliv nejhojnější je v nižších a středních polohách. Její výskyt je vázán na vodní prostředí. Preferuje stojaté nebo pomalu tekoucí vody, jako jsou rybníky, jezera, tůně, zatopené lomy, přehradní nádrže, slepá ramena řek, pomalé úseky toků a různé mokřady. Klíčovým faktorem je přítomnost bohaté pobřežní a vynořené vodní vegetace (rákos, orobinec, ostřice, vodní trávy), která jí poskytuje úkryt, materiál na stavbu hnízda a částečně i potravu. Nevyhýbá se ani antropogenním biotopům, jako jsou parkové rybníčky, městské nádrže nebo zavlažovací kanály, pokud splňují její základní nároky.

Populace slípek zelenonohých v mírném pásu (včetně České republiky) jsou převážně tažné nebo částečně tažné. Ptáci ze severnějších a středoevropských populací na zimu odlétají do jižní a západní Evropy a Středomoří. Někteří jedinci, zejména v oblastech s nezamrzajícími vodami (např. ve městech), mohou přezimovat i u nás. Přílet na hnízdiště probíhá od března do dubna, odlet pak od srpna do října či listopadu. Populace v teplejších oblastech světa jsou stálé.

Chování

Slípka zelenonohá je aktivní převážně ve dne. Je dobrým plavcem, při plavání charakteristicky pocukává hlavou a krkem dopředu a dozadu a často zvedá a sklápí ocas, čímž ukazuje bílé podocasní krovky. Umí se i potápět, což dělá zejména při úniku před nebezpečím nebo při hledání potravy pod hladinou.

Na souši se pohybuje obratně, často pobíhá po březích, plovoucích listech leknínů nebo husté vegetaci. Její dlouhé prsty jí umožňují rozložit váhu a pohybovat se i po měkkém podkladu nebo plovoucích rostlinách. Někdy šplhá i do nízkých keřů nebo stromů nad vodou. Létá spíše neohrabaně, s visícíma nohama, obvykle nízko nad vodou a na krátké vzdálenosti, například při přeletu mezi rákosím nebo při úniku. Při vzletu potřebuje krátký rozběh po hladině.

Je to poměrně hlučný pták. Hlasový repertoár zahrnuje řadu zvuků. Nejčastější je ostré, explozivní „kyrrk“ nebo „kik“, které často opakuje. Vydává také cvakavé, bublavé nebo skřehotavé zvuky, zejména při vyrušení nebo v sociálních interakcích.

Během hnízdní sezóny jsou slípky silně teritoriální a své území (obvykle úsek pobřeží s hnízdem) si brání proti jiným párům i dalším vetřelcům. Mimo hnízdní období mohou být více společenské a někdy se shlukují do menších skupin, zejména na místech s bohatou nabídkou potravy nebo na zimovištích.

Při ohrožení (např. predátorem jako je liška, kuna, norek americký nebo ptáci jako moták pochop) se snaží rychle ukrýt v husté vegetaci nebo se potopí pod vodu a zůstane ponořená s vystrčeným pouze zobákem pro dýchání.

Potrava

Slípka zelenonohá je všežravec s velmi pestrým jídelníčkem, který se mění v závislosti na sezónní a místní dostupnosti. Rostlinná složka potravy převažuje a zahrnuje semena, plody a zelené části vodních i pobřežních rostlin (trávy, rákos, lekníny, okřehek), řasy a kořínky.

Živočišná složka je rovněž důležitá a tvoří ji především vodní hmyz a jeho larvy, měkkýši (plži, mlži), červi, pavouci a drobní korýši. Příležitostně loví i malé obratlovce, jako jsou pulci, malé rybky nebo žabky. Nepohrdne ani ptačími vejci nebo mláďaty jiných vodních ptáků, pokud se k nim dostane.

Potravu sbírá různými způsoby: na hladině vody, při potápění pod hladinu, procházením mělkých okrajů vod a břehů, ozobáváním rostlin nebo i na souši v blízkosti vody. Někdy „pase“ trávu podobně jako husy.

Rozmnožování

Hnízdní sezóna slípky zelenonohé v našich podmínkách začíná obvykle v dubnu a může trvat až do srpna, protože páry často zahnízdí dvakrát, někdy i třikrát za rok. Jsou převážně monogamní, páry se tvoří na začátku sezóny a často spolu zůstávají po celý rok nebo i více let.

Námluvy zahrnují různé projevy, jako je společné plavání, potápění, vzájemné čištění peří a hlasové projevy. Samec může samici nabízet potravu nebo materiál na stavbu hnízda.

Hnízdo staví oba partneři. Je to poměrně velká, robustní stavba miskovitého tvaru, postavená z odumřelých i čerstvých částí vodních a pobřežních rostlin (rákosí, orobinec, ostřice, trávy). Obvykle je umístěno nízko nad vodou, dobře ukryté v husté pobřežní vegetaci, na hromadě starého rákosí, na potopené větvi nebo někdy i na plovoucí platformě z rostlin. Někdy si staví i několik „náhradních“ nebo odpočinkových plošin v okolí hlavního hnízda.

Samice snáší 5–11 (nejčastěji 6–9) vajec. Vejce jsou hladká, mírně lesklá, mají světle hnědožlutý až šedavý podklad a jsou hustě pokrytá drobnými tmavě hnědými až černými skvrnami a tečkami. Velikost vajec je přibližně 43 x 31 mm.

Na inkubaci, která trvá 19–22 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata jsou prekociální a nidifugní, což znamená, že se líhnou plně vyvinutá, pokrytá hustým černým prachovým peřím, a brzy po oschnutí jsou schopna opustit hnízdo a následovat rodiče. I když si potravu hledají částečně sama, rodiče je ještě několik týdnů vodí, chrání, zahřívají a ukazují jim vhodné zdroje potravy nebo je přímo krmí z zobáku. Mláďata z první snůšky někdy pomáhají rodičům s krmením a ochranou mláďat z pozdějších snůšek. Plně samostatná jsou zhruba ve věku 6–8 týdnů. Pohlavně dospívají v následujícím roce.

Status a ochrana

Díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké globální populaci je slípka zelenonohá hodnocena Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) jako „málo dotčený“ druh (LC – Least Concern). Její celková populace je považována za stabilní nebo jen mírně klesající.

V České republice je slípka zelenonohá podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „ohrožený“ (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Počty hnízdících párů byly v ČR odhadovány na 20 000 – 40 000 (v období 2001-2003), což ji řadí mezi poměrně hojné vodní ptáky.

Přesto i ona čelí určitým hrozbám. Nejvýznamnější je ztráta a degradace vhodných biotopů – meliorace mokřadů, regulace vodních toků, odstraňování pobřežní vegetace, znečištění vod a eutrofizace. Negativní vliv má také intenzivní rybniční hospodaření (např. vysoké obsádky ryb, vyhrnování bahna a likvidace litorálních porostů). Predace ze strany přirozených nepřátel i zavlečených druhů (např. norek americký) může lokálně ovlivnit hnízdní úspěšnost. Kolize s dráty elektrického vedení nebo s dopravními prostředky představují další riziko.

Ochrana slípky zelenonohé spočívá především v ochraně a obnově jejích přirozených biotopů – mokřadů, rybníků s členitými břehy a bohatou vegetací, a v zajištění čistoty vod. Důležité je zachování pásů pobřežní vegetace a extenzivnější formy hospodaření na rybnících.

Zajímavosti

• Dlouhé prsty slípky umožňují nejen chůzi po měkkém podkladu, ale i efektivní uchopení vegetace při šplhání.
• Typické pocukávání hlavou při plavání pravděpodobně zlepšuje vnímání hloubky a vzdálenosti pod vodou i nad ní.
• Bílé podocasní krovky slouží pravděpodobně jako vizuální signál při komunikaci mezi jedinci, například jako varování nebo při námluvách.
• Mláďata mají na konci křídel malý drápek, který jim pomáhá při šplhání z vody do hnízda nebo po vegetaci.

Závěr

Slípka zelenonohá je adaptabilní a úspěšný druh vodního ptáka, který obývá širokou škálu vodních biotopů po celém světě. Její přítomnost oživuje naše rybníky a mokřady a její chování poskytuje zajímavé možnosti pozorování. Ačkoliv je celosvětově běžná, v České republice je chráněná a její ochrana je spojena s péčí o kvalitu vodního prostředí a zachování přirozených mokřadních ekosystémů, které jsou důležité pro mnoho dalších druhů živočichů a rostlin.ž 10 vajíček zahřívají střídavě samička i sameček, kteří krátce po vylíhnutí odvádějí mláďata z hnízda. U nás hnízdí dvakrát za sezónu, první snůška se objevuje v dubnu. Částečně tažný druh; odlétající ptáci zimují ve Francii a Itálii, případně na území bývalé Jugoslávie a v Řecku.