Velikost

Délka: 38-50 cm.
Rozpětí: 90-110 cm.
Hmotnost: M 500-630 g, F 900-1100 g.

Vejce.
Výška x šířka:47-56×38-41 mm.
Hmotnost:44-47 g.

Popis

Dospělí ptáci jsou na spodku těla bílí, s tmavými skvrnami, vrch těla je tmavošedý. Na bílé tváři má nápadný vous. Mladí ptáci mají poněkud tmavší spodinu těla s podélným skvrněním (u starých ptáků jsou skvrny příčné).

Ekologie

Sokol preferuje otevřenou krajinu, větším lesním celkům se vyhybá. Hnízdo sám nestaví, používá stará hnízda po jiných dravcích nebo po krkavcovitých. Použitá hnízda jsou většinou ve skalních stěnách, méně na stromech nebo na starých zříceninách. Od konce března snáší nejčastěji 3-4 vejce, oba rodiče na nich sedí 29-31 dní. Po 35-42 dnech mláďata hnízdo opouští a jsou ještě až několik týdnů krmena v okolí. Nejvyšší věk dosažený v přírodě je 17 let, v zajetí 21.
Hlavní součástí potravy jsou ptáci až do velikosti kachny, méně savci(až do velikosti králíka).

Rozšíření

Falco peregrinus peregrinus – Evropa mimo nejjižnějších a nejsevernějších oblastí,na východ až po Jenisej a Krym. V celé Evropě hnízdí asi 8200 párů, z okolních zemí nejvíce v Německu – kolem 600 párů.
V ČR nebyl sokol nikdy příliš hojný, stavy se stále snižovaly, poslední páry u nás ojediněle zahnízdily v 60. letech min. století. Od 80.let se počet pozorovaných ptáků začal zvyšovat a byla opět prokázána první zahnízdění. Na přelomu 80. a 90. let hnízdilo u nás 5 párů, v současnosti asi 20. Naše populace jsou stálé, severnější se na zimu stahují jižněji. Z minulosti je známo z našeho území i několik zimních pozorování ssp. Falco peregrinus calidus ze severní Evropy.

Význam

Ohrožený druh, velmi ceněný v sokolnictví. Pro časté vybírání hnízd je nutné v době hnízdění některá nepřetržitě hlídat. V poslední době v souvislosti s odchovy v zajetí a následnou reintrodukcí, i se zvýšenou ochranou stavy sokolů pomalu stoupají.

Dlouhá křídla a krátký ocas. Zblízka je i za letu vidět černý lícní pruh na světlé šíji. Látá rychlými plochými údery křídel, často nakrátko přerušenými plachtěním. Zbarvení je u jednotlivých ras velmi variabilní. Staří ptáci mají pruhované břicho, mladí jsou hnědaví s břichem podélně pruhovaným.

Rozšíření

Protože loví ve vzduchu, není sokol stěhovavý závislý na určitém životním prostředí. Vyskytuje se ve všech světadílech, vyhýbá se však rozlehlým lesům a jednotvárným nížinám. Dává přednost územím s hojností ptactva, jako jsou říční údolí ve stepích, okolí ptačích kolonií apod. Hnízdí i na kostelních věžích velkých měst kde žijí zdivočelí holubi.

Rozmnožování

Středoevropští sokoli se zdržují po celý život ve stejném hnízdišti, mohou ale obsazovat více hnízd. Ta jsou většinou ve skalních stěnách, v krajích, kde skály nejsou, využívají sokoli opuštěná hnízda jiných velkých ptáků. Ve střední Evropě kladou sokoli v posledních dnech března 3 až 4 vejce, na nichž sedí asi 20 dní. Mláďata pak zůstávají v hnízdě asi 35 dní. Jen málokdy opouští hnízdo tolik mladých ptáků, kolik samice nakladla vajec. V srpnu se mladí ptáci osamostatňují a rozletují se Především pro středoevropská – stejně jako pro sokoly z nejzazšího severu – se hodí přívlastek stěhovavý.

Potrava

Sokol stěhovavý je specializovaný lovec ye vzduchu. Krouží nejdříve v závratné výšce, vzneseni se pod ním do vzduchu pták vhodné velikosti asi tak mezi špačkem a divokou kachnou – vrhá se s mohutnými údery křídel dolů. Může přitom dosáhnout rychlosti až 280 km/h. Hravě dohoní letícího ptáka, ale srážce s ním se vyhne. Když je těsně u své kořist, zraní ji pařáty, takže se objeví oblak peří. Pak sokol srazí ptáka na zem, přistane vedle něj a usmrtí jej klovnutím. Jsou-li nablízku kolonie racků, loví racky, jinak loví sokol stěhovavý i vrány, sojky, čejky, kukačky, holuby, špačky a všechny ptáky střední velikosti, kteří v jeho blízkosti vzlétnou.

Všeobecně

Sokol stěhovavý je symbolem ohrožení přírody. Jeho stav silně klesá ve všech hustěji osídlených částech světa. Na mnoha místech vymizel úplné. Je ohrožen nejen tím, že mizí všeobecně ptáci, kteří jsou jeho potravou, ale i sokolníky, kteří jej používají jako loveckého ptáka. Proto je např. v Německu těch několik známých sokolích hnízd hlídáno elektronicky. Úbytek sokolů mají na svědomí i jedovaté herbicidy, hromadící se v jeho kořisti a vedoucí k jeho neplodnosti. Proto se stal právě obsah těchto látek v sokolích vejcích indikátorem znečištění přírody.