Strnad severní (Calcarius lapponicus)

1. Zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Calcariidae (strnadi a sněhule) – dříve řazen mezi strnadovité (Emberizidae)
• Rod: Strnad (Calcarius)
• Druh: Strnad severní (Calcarius lapponicus)

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Strnad severní je o něco menší a štíhlejší než vrabec domácí (délka těla 14–16 cm), s poměrně silným kuželovitým zobákem typickým pro strnady. Charakteristickým znakem, který dal jméno celé čeledi (v angličtině „longspurs“), je prodloužený dráp na zadním prstu, ten je ale v terénu často obtížně viditelný.

• Samec (svatební šat – jaro/léto): Velmi nápadný a nezaměnitelný. Má černou hlavu, hrdlo a horní část hrudi („černá kapuce“), která je ostře ohraničena bílými proužky táhnoucími se od oka dozadu a dolů. Zářivě kaštanově hnědý (rezavý) týl a šíje jsou velmi výrazné. Hřbet je hnědý s tmavým proužkováním. Spodina těla je bělavá s černými proužky na bocích.
• Samice (svatební šat): Podobá se samici strnada rákosního, ale je celkově „ušpiněnější“. Je převážně hnědě proužkovaná shora i zespodu. Má světlejší obličej s tmavšími lícemi a proužky na temeni. Důležitým znakem je alespoň naznačený rezavý týl a boky krku. Hruď a boky jsou výrazně proužkované.
• Prostý (zimní) šat: Obě pohlaví se podobají samici ve svatebním šatu, ale jsou méně výrazná. Samec má stále viditelné stopy černého zbarvení na hlavě a hrudi, ale překryté světlými lemy per. Rezavý týl je stále patrný, i když může být méně jasný. Klíčové znaky pro zimní určení jsou: celkově proužkovaný vzhled, výrazné proužkování boků, rezavý nádech na šíji/stranách krku a typický tvar hlavy a zobáku.
• Hlas: V letu se často ozývá charakteristickým suchým chřestivým „prrrrt“ nebo jasným „ťü“. Zpěv (na hnízdištích) je krátká, cvrlikavá a zvonivá fráze, často přednášená za třepotavého letu.

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Má cirkumpolární rozšíření – hnízdí v arktické a subarktické tundře Severní Ameriky, Grónska, severní Skandinávie a severní Sibiře.
• Migrace: Je to dálkový migrant. Na zimu táhne na jih do mírného pásma.
• Zimoviště: Zimuje v otevřené krajině – na polích, stepích, prériích, pastvinách a pobřežních mokřadech a dunách v Severní Americe, Evropě (od Britských ostrovů a pobřeží Severního moře na východ přes střední Evropu) a Asii.
• Habitat:
  • Hnízdní: Bezlesá arktická tundra, kamenitá i travnatá, často poblíž vody nebo porostů nízkých vrb a bříz.
  • Tah a zimoviště: Striktně otevřená, bezlesá krajina – především zemědělská půda (strniště, ozimy, úhory), krátkostébelné louky a pastviny, slaniska, pobřežní duny.

4. Chování

• Potravní chování: Potravu hledá převážně na zemi, pobíhá a sbírá semena nebo hmyz.
• Společenskost: Mimo dobu hnízdění je velmi společenský. Často tvoří hejna, která mohou mít několik desítek až stovek jedinců. V zimě se často zdržuje ve smíšených hejnech s jinými ptáky otevřené krajiny, jako jsou skřivani polní, sněhule severní, pěnkavy nebo jiní strnadi.
• Let: Let je poměrně silný, vlnkovitý.

5. Rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdí na zemi. Samice staví miskovité hnízdo z trav, mechů a kořínků, vystlané jemnou trávou, chlupy (např. sobí srstí) a peřím. Hnízdo je dobře ukryté v trsu trávy, pod keříkem nebo u kamene.
• Snůška: Klade 4–6 vajec.
• Inkubace a péče: Na vejcích sedí převážně samice po dobu 10–14 dní. Mláďata krmí oba rodiče, převážně hmyzem. Mláďata opouštějí hnízdo již po 8–10 dnech, ještě než umí létat.

6. Potrava

• Zima a tah: Převážně semena různých trav a plevelů, která sbírá na zemi na polích a úhorech.
• Léto (hnízdění): Hlavní složkou potravy je hmyz (mouchy, komáři, brouci, housenky) a jiní bezobratlí (pavouci). Hmyzem krmí i mláďata.

7. Výskyt v ČR (aktuální k 9. dubnu 2025)

• Status: V České republice nehnízdí. Je zde pravidelným, ale obvykle málo početným zimním hostem a protahujícím migrantem.
• Období výskytu: Nejčastěji se vyskytuje od pozdního října do začátku dubna. Aktuální datum (9. dubna) spadá do období jarního tahu, kdy ptáci migrují na sever, nebo mohou odlétat poslední zimující jedinci.
• Lokality: Vyskytuje se téměř výhradně v otevřené zemědělské krajině nížin a pahorkatin – na polích (zejména strništích, ozimech), úhorech, rozlehlých loukách.
• Početnost: Jeho výskyt je nepravidelný a početnost mezi jednotlivými zimami značně kolísá. Někdy se objeví jen jednotliví ptáci nebo malé skupinky, jindy mohou být pozorovány i větší hejna (desítky jedinců), často ve společnosti sněhulí severních nebo skřivanů polních.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern) – druh má extrémně velký areál rozšíření a velmi vysokou celkovou populaci.
• Hrozby: Potenciální dlouhodobou hrozbou může být změna klimatu, která ovlivňuje křehké arktické ekosystémy. Změny v zemědělském hospodaření na zimovištích (např. úbytek strnišť) mohou také hrát roli.
• Ochrana v ČR: Je chráněn zákonem jako volně žijící pták, ale nepatří mezi zvláště chráněné druhy. Jeho ochrana spočívá v ochraně otevřené zemědělské krajiny a mokřadů, které využívá během tahu a zimování.

9. Zajímavosti

• Jeho vědecké jméno lapponicus odkazuje na Laponsko, část jeho hnízdního areálu. Anglický název „Lapland Longspur“ zmiňuje jak Laponsko, tak charakteristický dlouhý zadní dráp.
• Patří mezi ptáky s jedním z nejsevernějších hnízdních areálů na světě.
• Výrazná změna zbarvení samce mezi svatebním a prostým šatem je typická pro mnoho severských druhů.

Závěr

Strnad severní je odolný pěvec arktické tundry, který se v zimním období stává hostem naší otevřené zemědělské krajiny. Ačkoli je v České republice obvykle vzácný a jeho výskyt nepravidelný, jeho pozorování, zejména samce v přechodném jarním šatu nebo v hejnech se sněhulemi, je pro ornitology vždy zajímavým zážitkem. Jeho přítomnost v zimě obohacuje ptačí společenstva našich polí a luk.