Vlaštovka skalní (Ptyonoprogne rupestris)

1. Zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vlaštovkovití (Hirundinidae)
• Rod: Ptyonoprogne
• Druh: Vlaštovka skalní (Ptyonoprogne rupestris)

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Vlaštovka skalní je středně velký zástupce čeledi vlaštovkovitých (délka těla 14–15 cm), působí robustnějším dojmem a má širší křídla než naše běžná vlaštovka obecná.

• Zbarvení: Je celkově nenápadně zbarvená. Svrchní strana těla, hlava a křídla jsou jednobarevně šedohnědé. Spodina těla je světlejší, béžová až našedlá, hrdlo je světlejší, někdy s jemným, tmavším čárkováním, ale postrádá výraznou tmavou skvrnu (jako vlaštovka obecná) nebo prsní pásku (jako břehule říční).
• Klíčový znak: Nejlepším rozpoznávacím znakem jsou nápadné bílé skvrny („okénka“) na roztaženém ocase. Jsou viditelné při zatáčení nebo brzdění a nacházejí se na většině ocasních per kromě středního páru a někdy krajních per. Ocas je jen mírně vykrojený, téměř rovně zakončený.
• Záměna: Lze ji zaměnit s jinými vlaštovkovitými:
  • Břehule říční: Je menší, štíhlejší, má výrazný hnědý pásek přes hruď oddělující bílé hrdlo a břicho.
  • Vlaštovka obecná: Má leskle modročerný hřbet, červenohnědé hrdlo a čelo a především hluboce vykrojený, vidlicovitý ocas s dlouhými vnějšími pery.
  • Jiřička obecná: Má leskle modročerný hřbet, jasně bílý kostřec (nápadný v letu) a čistě bílou spodinu těla.
• Hlas: Ozývá se poměrně tichými, krátkými cvrlikavými zvuky jako „črit“, „prrit“ nebo „trrt“.

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Hnízdí v horských a skalnatých oblastech jižní Evropy (od Pyrenejského poloostrova přes Alpy, Apeniny, Balkán), severozápadní Afriky a dále přes Blízký východ, Kavkaz, Himálaj až po Čínu.
• Migrace: Je částečně tažná. Jižní populace jsou převážně stálé nebo potulné. Severnější populace jsou migranty na krátké až střední vzdálenosti, zimují jižněji v rámci hnízdního areálu (např. Středomoří), v severní Africe, na Blízkém východě nebo v Indii. V posledních desetiletích je pozorován trend šíření areálu směrem na sever a častější zimování severněji.
• Habitat: Původně druh vázaný výhradně na skalní stěny, útesy, soutěsky, jeskynní vchody a horské svahy. V současnosti se však stále více adaptuje na antropogenní (člověkem vytvořené) biotopy, které napodobují skalní prostředí:
  • Mosty (zejména velké dálniční a železniční)
  • Přehradní hráze, tunely
  • Vysoké budovy (historické i moderní)
  • Opuštěné lomy a pískovny.
  • K životu potřebuje blízkost otevřené krajiny pro lov potravy.

4. Chování

• Potravní chování: Je hmyzožravá, loví létající hmyz za obratného letu. Často létá v blízkosti skalních stěn nebo staveb. Její let je popisován jako méně trhavý a rychlý než u vlaštovky obecné.
• Odolnost: Je známá tím, že létá a loví i za chladnějšího a horšího počasí než jiné druhy vlaštovkovitých.
• Společenskost: Často je pozorována jednotlivě, v párech nebo malých skupinkách, ale mimo hnízdní sezónu nebo na společných nocovištích může tvořit i větší hejna.

5. Rozmnožování (aktuální k 9. dubnu 2025)

• Hnízdo: Staví si otevřené, miskovité hnízdo z hliněných kuliček slepených slinami, které je přilepeno na svislou stěnu pod převisem (skalní výklenek, strop jeskyně, mostní konstrukce, římsa budovy). Hnízdo je vystláno peřím a rostlinným materiálem a bývá často používáno po více let. Na rozdíl od jiřičky je hnízdo shora otevřené.
• Hnízdění: Začíná hnízdit poměrně brzy. V současné době (začátek dubna) by ptáci v ČR měli být již na hnízdištích a mohli by začínat se stavbou či opravou hnízd nebo již i sedět na vejcích.
• Snůška: Klade 2–5 bílých vajec s hnědými a šedými skvrnami.
• Inkubace a péče: Na vejcích sedí oba rodiče asi 14–17 dní. Mláďata krmí také oba rodiče létajícím hmyzem. Mláďata opouštějí hnízdo po 25–30 dnech. Často hnízdí dvakrát ročně.

6. Potrava

• Živí se výhradně létajícím hmyzem, který chytá za letu (mouchy, komáři, brouci, mšice, létající mravenci, drobní motýli atd.).

7. Výskyt v ČR

• Status: Vlaštovka skalní je v České republice novým, recentně se šířícím druhem. Historicky zde nehnízdila nebo byla jen extrémně vzácným zatoulancem.
• Současnost: Nyní je vzácným, ale pravidelným a stále se šířícím hnízdičem na vhodných lokalitách. Je také pozorována během tahu.
• Načasování výskytu: Přílet na hnízdiště je časný (již od března, hlavní přílet v dubnu), odlet je pozdní (říjen, listopad). V posledních letech jsou stále častější i ojedinělá zimní pozorování.
• Lokality: Hnízdí především v opuštěných lomech, na skalních útvarech (např. České Švýcarsko, Moravský kras) a stále častěji na mostních konstrukcích a výškových budovách, a to i ve městech. Významná a dobře známá populace existuje v Praze, kde hnízdí na mostech přes Vltavu a na různých budovách. Její výskyt je stále velmi lokální, není plošně rozšířená.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern). Její populace je celkově považována za stabilní nebo dokonce rostoucí.
• Evropský status: V Evropě se její areál rozšiřuje směrem na sever.
• Status v ČR: Je chráněna zákonem jako volně žijící pták. Vzhledem k jejímu nedávnému osídlení a stále relativně malé populaci může být v národním Červeném seznamu hodnocena jako zranitelná (VU) nebo ohrožená (EN), i když její trend je pozitivní.
• Ohrožení: V současnosti se nezdá být významně ohrožena. Potenciálním rizikem může být rušení na hnízdištích (např. při opravách mostů či budov v hnízdní době) nebo lokální úbytek hmyzu v důsledku používání pesticidů.

9. Zajímavosti

• Bílé skvrny na ocase jsou jejím nejlepším poznávacím znakem v letu.
• Její schopnost adaptovat se na život na člověkem vytvořených stavbách jí umožnila rozšířit areál.
• Je aktivnější za chladného počasí než jiné vlaštovky, což jí umožňuje dřívější přílet a pozdější odlet.
• Její šíření do střední Evropy je zajímavým příkladem reakce ptáků na změny prostředí (možná i klimatu) a dostupnost nových hnízdních příležitostí.

Závěr

Vlaštovka skalní je nenápadně zbarvený, ale zajímavý obyvatel skal a v poslední době i lidských staveb. Od ostatních našich vlaštovkovitých ji spolehlivě odlišíme podle bílých skvrn na ocase viditelných v letu. Její příběh v České republice je příběhem úspěšné kolonizace a šíření, kdy se z extrémně vzácného zatoulance stal během několika desetiletí sice stále vzácný, ale pravidelný hnízdič na specifických lokalitách, včetně centra Prahy. Její přítomnost obohacuje naši avifaunu.