Nejmenší a nejpůvabnější z vodoušů, dlouhý asi 23 cm. Vodouš štíhlý má velmi tenký rovný zobák. Za letu můžeme vidět stejně jako u vodouše rudonohého bílou zadní část hřbetu, nohy pak dosahují daleko za konec ocasu. Křídla jsou stejnoměrně tmavá. Nohy jsou olivově zelené, čelo a hrdlo bílé. Je to pták velmi čilý, rád pobíhá po listech plovoucích rostlin nebo po koberci řas, kam jej nemohou následovat těžší vodouši. Má příjemný a silný hlas, i když ne tak pronikavý jako jeho větší příbuzní. V zimním šatu je poněkud světlejší než v létě. Na obrázku jej vidíme v zimním šatu, v němž můžeme ptáky pozorovat za tahu v jižní Evropě.

Prostředí

Vodouš štíhlý hnízdí na asijských stepních jezerech, kde je místy velice hojný. Za tahu byl už často pozorován v jižní a střední Evropě. Jeho zimoviště jsou v takřka všech tropických oblastech Starého světa, někdy na mořském pobřeží, někdy na mělkých březích sladkých jezer i jezer slaných či hořkých. Část ptáků přečkává léto také v místech, kde druh nehnízdí.

Rozmnožování

V centru areálu rozšíření hnízdí ptáci i na těch nejmenších místech s bahenní vegetací, na březích řek a jezer a též rašelinišť. Na jaře poletují samečkové za zpěvu podobně jako rackové a zakončují jej střemhlavým letem k samici. Vodouš štíhlý hnízdí místy v koloniích. Od poloviny května do poloviny června klade samice 4, zřídka 3 vejce, rodiče obletují na hnízdišti každého vetřelce s monotónním křikem. Mláďata zůstávají zpočátku v pobřežní vegetaci, později se objevují na otevřených místech na březích.

Potrava

Drobní živočichové, které ptáci sbírají většinou na hladině nebo z povrchu řas.