Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta):

Elegantní klenot mokřadů s unikátním zobákem

Mezi ptačími obyvateli mělkých vod a bahnitých břehů patří tenkozobec opačný k nejnápadnějším a nejelegantnějším druhům. Tento velký, štíhlý bahňák s výrazným černo-bílým zbarvením a především s unikátním, vzhůru prohnutým zobákem je nezaměnitelný. Jeho přítomnost obvykle signalizuje specifické podmínky mělkých, často slaných či brakických vod, i když se dokáže přizpůsobit i některým vnitrozemským sladkovodním biotopům. V České republice je vzácným hostem – protahujícím migrantem a velmi vzácným a nepravidelným hnízdičem. Právě nyní, na začátku dubna (psáno 9. dubna 2025), nastává období jeho příletu a případného zahnízdění na několika málo vhodných lokalitách u nás.

Mistrovské dílo přírody: Podrobný popis a určování

Tenkozobec opačný je velký bahňák (délka těla 42–46 cm, rozpětí křídel 67–77 cm) s velmi štíhlou postavou, dlouhým krkem a extrémně dlouhýma nohama.

• Zbarvení: Je velmi výrazné a kontrastní, černo-bílé. Převládá čistě bílá barva (hlava, krk, spodina těla, hřbet). Černá kresba zahrnuje:
  • Černou „čepičku“ na temeni hlavy, která se táhne úzkým pruhem dolů na zadní stranu krku.
  • Dva černé pruhy na hřbetě/lopatkách.
  • Černé partie v křídlech (část krovek, ruční letky). Zbarvení je stejné u obou pohlaví a nemění se výrazně ani během roku (v zimě může být černá méně lesklá).
• Zobák: Je to nejcharakterističtější znak druhu. Je dlouhý, tenký, černý a výrazně prohnutý směrem nahoru. Toto unikátní zakřivení je adaptací na specifický způsob hledání potravy.
• Nohy: Velmi dlouhé a tenké, mají světle modrošedou barvu. V letu daleko přesahují krátký ocas.
• Let: V letu je nezaměnitelný díky černo-bílé kresbě křídel a hřbetu, dlouhému krku a nohám trčícím daleko za tělo. Let je rychlý a přímý.
• Mladý pták (juvenilní): Podobá se dospělým, ale černé partie jsou matnější, často s hnědavým nádechem, a bílá pera na hřbetě a krovkách mohou mít jemné nahnědlé nebo okrové špičky, vytvářející lehce „šupinatý“ dojem.

Záměna: Díky unikátnímu zobáku a černo-bílému zbarvení je záměna s jinými evropskými bahňáky prakticky vyloučena. Určitou podobnost v černo-bílém zbarvení a dlouhých nohách má pisila čáponohá (Himantopus himantopus), ta má však rovný zobák, zcela odlišnou kresbu křídel a především jasně červené nohy.

Hlas: Nejčastěji se ozývá hlasitým, melodickým, vzestupným hvizdem „kluit“ nebo „kliiip“, často opakovaným. Poplašný hlas je ostřejší a rychlejší. Na hnízdištích jsou ptáci poměrně hlasití.

Rozšíření a biotop: Specialista na mělké vody

Tenkozobec opačný má rozsáhlý, ale velmi nesouvislý (fragmentovaný) areál rozšíření. Hnízdí lokálně podél pobřeží západní Evropy (od Velké Británie a Francie po Dánsko a Německo), ve Středomoří, u Černého moře a poté v pásech přes střední Asii (kolem slaných jezer a stepí) až po severní Čínu. Izolované populace hnízdí také ve východní a jižní Africe.

• Migrace: Chování populací je různé. Ptáci z jižnějších a afrických populací jsou převážně stálí nebo podnikají jen krátké přelety. Populace ze severnějších částí Evropy a Asie jsou tažné. Evropští ptáci zimují převážně ve Středomoří, na atlantickém pobřeží Francie, Pyrenejského poloostrova a v západní Africe. Asijské populace zimují na Blízkém východě, v Indii a jihovýchodní Asii. Na hnízdiště v Evropě přilétají od března do dubna.
• Habitat: Je potravním a hnízdním specialistou vázaným na velmi mělké stojaté nebo pomalu tekoucí vody, slané, brakické nebo i sladké, s rozsáhlými plochami obnaženého bahna, písku nebo nízké vegetace. Typickými biotopy jsou:
  • Pobřežní laguny, watty (bahnité mělčiny za odlivu), solné pánve (saliny), slaniska a ústí řek.
  • Vnitrozemská slaná a alkalická jezera a mokřady.
  • Stále častěji využívá i umělé biotopy, pokud splňují jeho nároky: okraje rybníků (zejména při výlovech nebo letnění), mělké zátoky přehradních nádrží, odkaliště, štěrkopísky se mělkými lagunami. Klíčová je mělká voda (obvykle do 15–20 cm) a dostupnost holých či řídce porostlých ostrůvků nebo břehů pro hnízdění.

Unikátní technika lovu: Chování a ekologie

• Potravní chování: Nejcharakterističtějším rysem chování tenkozobce je jeho specializovaná technika lovu. Brodí se mělkou vodou a pohybuje svým nahoru zahnutým zobákem rychle ze strany na stranu, přičemž mírně pootevřenou špičkou „češe“ vodu nebo nejvrchnější vrstvu bahna. Tímto způsobem filtruje drobné vodní bezobratlé. Potravu sbírá i vizuálně z povrchu vody či bahna nebo mělce sonduje. Často loví ve skupinách.
• Společenskost: Je velmi společenský, zejména mimo hnízdní období, kdy vytváří hejna na místech s hojností potravy a na nocovištích. Hnízdí v koloniích nebo volných skupinách, často společně s jinými bahňáky nebo rybáky.
• Obrana hnízdiště: V koloniích využívají ptáci společnou obranu proti predátorům (rackům, krkavcovitým, liškám). Při ohrožení jsou velmi hlasití, nalétávají na vetřelce a používají různé zastrašovací taktiky a manévry k odlákání pozornosti od hnízd nebo mláďat.
• Plavání: Je dobrým plavcem a potravu často hledá i při plavání na hlubší vodě.

Hnízdní biologie: Život v koloniích

Koloniální hnízdění poskytuje tenkozobcům výhodu při obraně proti predátorům. Hnízdo je jen jednoduchý důlek na zemi, často na zcela holém podkladu (bahno, písek, štěrk) nebo v nízké, řídké vegetaci. Někdy bývá skromně vystláno úlomky rostlin, kamínky nebo mušličkami. Umístění na zemi a často na nechráněných místech činí hnízda velmi zranitelnými vůči zaplavení a predaci.

Samice snáší obvykle 4 (někdy 2–5) vejce, která mají ochranné zbarvení – jsou světle béžová, okrová nebo nazelenalá s nepravidelnými černými a hnědými skvrnami a tečkami. Na inkubaci, která trvá přibližně 23–25 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata jsou prekociální, brzy po oschnutí opouštějí hnízdo a následují rodiče. Ti je vodí, zahřívají a velmi aktivně brání.

Potrava: Drobní vodní bezobratlí

Potrava tenkozobce opačného se skládá převážně z drobných vodních bezobratlých živočichů, které získává svou specializovanou filtrační technikou. Konkrétní složení závisí na typu biotopu:

• Ve slaných a brakických vodách: Drobní korýši (např. žábronožky slanomilné – Artemia salina), mnohoštětinatci, larvy hmyzu (pakomárů).
• Ve sladkých vodách: Vodní hmyz a jeho larvy (pakomáři, komáři, vodní ploštice, drobní brouci), drobní korýši (buchanky, perloočky), červi (nitěnky), drobní měkkýši.

Status v České republice: Vzácný migrant a kriticky ohrožený hnízdič

Výskyt tenkozobce opačného v ČR je dvojí:

• Protahující migrant: Je pravidelným, ale nehojným (vzácným až málo početným) protahujícím druhem na jaře (konec března – květen) i na podzim (červenec – říjen). Během tahu se zastavuje jednotlivě nebo v malých skupinkách na rybnících (zejména při výlovech nebo s obnaženými břehy), přehradních nádržích a jiných vhodných mokřadech.
• Hnízdící druh: Jako hnízdící druh je extrémně vzácný, lokální a nepravidelný. Hnízdění není každoroční a je vázáno na specifické podmínky na několika málo lokalitách, především v rybničních oblastech jižní Moravy (např. Lednické rybníky, soustava u Hodonína) a velmi vzácně i jižních Čech. Úspěšnost hnízdění silně závisí na managementu rybníků (výška vodní hladiny, existence vhodných ostrůvků či břehů) a bývá často nízká. Celková hnízdní populace v ČR se odhaduje na 0–10 párů ročně a druh je zde na pokraji vymizení jako hnízdící.

Ochrana a ohrožení: Závislost na specifických biotopech

Celosvětově je tenkozobec opačný hodnocen IUCN jako málo dotčený (LC). V Evropě je však považován za zranitelnějšího a je uveden v Příloze I Směrnice o ptácích EU, což vyžaduje ochranu jeho biotopů.

V České republice je jako hnízdící druh kriticky ohrožený (CR) a je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v nejvyšší kategorii ochrany. Hlavními hrozbami jsou:

• Ztráta a degradace biotopů: Zánik vhodných mělkých mokřadů, nevhodný management rybníků (udržování vysoké hladiny, odstraňování ostrůvků, zarůstání břehů), znečištění vod.
• Rušení: Zejména na potenciálních hnízdištích.
• Predace: Vysoký tlak predátorů na nechráněná hnízda a mláďata.
• Klimatické změny: Mohou ovlivňovat vodní režim a dostupnost biotopů.

Ochrana v ČR spočívá v ochraně existujících lokalit výskytu a především ve vhodném managementu rybničních soustav a dalších mokřadů, který by vytvářel a udržoval mělké zóny s obnaženými břehy a ostrůvky během hnízdního období.

Závěr

Tenkozobec opačný je nezaměnitelný klenot mezi bahňáky, jehož elegance a unikátní adaptace v podobě prohnutého zobáku a specializovaného způsobu lovu fascinují pozorovatele. Ačkoliv je globálně relativně rozšířený, jeho vazba na specifické mělké mokřadní biotopy ho činí zranitelným vůči změnám v krajině. V České republice je jeho osud jako hnízdícího druhu velmi nejistý a balancuje na hraně vymření. Je symbolem potřeby ochrany a citlivého managementu našich rybníků a mokřadů, které mohou poskytnout útočiště nejen jemu, ale i mnoha dalším vzácným a ohroženým druhům.