Poznávací znaky
Konipas horský (Motacilla cinerea) je štíhlý pěvec s velmi dlouhým ocasem, šedými zády a žlutými částmi spodiny těla. Hlava bývá zdobena jemným světlým proužkem nad okem. Jeho lehká stavba a úzký zobák umožňují obratné získávání drobné potravy podél vody.
Prostředí a rozšíření
Vyhledává tekoucí vodu, kamenité břehy, potoky a říční úseky s místy vhodnými pro sběr potravy. Využívá také okolí mostů a staveb poblíž vody. Důležité jsou přístupné břehy, mělčiny a kameny, po kterých může pobíhat a sledovat pohyb drobných živočichů.
Potrava
Živí se hmyzem a dalšími bezobratlými, často spojenými s vodním prostředím. Kořist sbírá ze břehů, kamenů a hladiny, někdy ji chytá při krátkém výpadu do vzduchu. Potravu hledá svižnou chůzí a během hnízdění ji pravidelně nosí rostoucím mláďatům.
Hnízdění
Hnízdo z trav, kořínků a mechu ukrývá ve výklenku, mezi kameny, v břehové stěně nebo na vhodném místě pod mostem. Samice převážně zahřívá vejce. O krmení mláďat pečují oba rodiče a podporují je také po opuštění hnízda.
Život během roku
Část ptáků se na zimu přesouvá do teplejších oblastí, jiní zůstávají u nezamrzlých vod. Při přeletech se ozývají ostrým kontaktním hlasem. Přirozené vodní toky s pestrými břehy poskytují potravu i hnízdní možnosti. Pozorování z odstupu umožňuje sledovat jejich obratné pobíhání, aniž by se narušovala rodičovská péče.
Poznejte ptáky blíže: Konipas horský v atlasu · Hlasy ptáků – přehled nahrávek
