Poznávací znaky
Šedá hlava, hnědá záda a skvrnitá spodina jsou dobře známými znaky drozda kvíčaly (Turdus pilaris). Má žlutavý zobák a poměrně dlouhý tmavý ocas. Při hledání potravy často sestupuje na zem, zatímco stromy a keře poskytují odpočinek i bezpečná hnízdní místa.
Prostředí a rozšíření
Obývá řídké lesy, stromořadí, parky a krajinu s rozptýlenými dřevinami. Potravu vyhledává také na loukách, polích a v zahradách. Během roku se její prostředí mění podle sezónní nabídky. Stromy a keře poskytují hnízdní možnosti, odpočinek a zdroje plodů.
Potrava
V teplejší části roku sbírá hlavně žížaly, hmyz a další bezobratlé. Potravu získává na zemi, kde popobíhá a pozorně sleduje povrch. Na podzim a v zimě přijímá plody, například jeřabiny a jiné bobule. Bohaté zdroje mohou přilákat větší skupiny ptáků.
Hnízdění
Hnízdo staví na stromě jako pevnou misku z rostlinných materiálů zpevněnou hlínou. Kvíčaly někdy hnízdí blízko sebe a společně reagují na nebezpečí. Rodiče krmí mláďata živočišnou potravou. Bezpečné dřeviny a dostupní bezobratlí v okolí jsou pro úspěšný odchov důležití.
Život během roku
Část ptáků u nás hnízdí, v zimě se objevují také návštěvníci ze severnějších oblastí. Hejna podnikají přesuny za potravou a ozývají se drsným kontaktním voláním. Zachování ovocných stromů, plodonosných keřů a pestrých luk jim prospívá. Pozorování z odstupu umožňuje sledovat společné hledání potravy i vzájemnou komunikaci.
Poznejte ptáky blíže: Drozd kvíčala v atlasu · Hlasy ptáků – přehled nahrávek
