Popis
Tento dravec je potravně specializován na blanokřídlý hmyz, hlavně vosy. Tuto potravu si z velké části vyhrabáváze země. Proto jeho nohy nejsou tak úplně dravčí, stejně jako zobák. Pomocí nohou a zobáku hrabe v zemi jakoslepice, někdy vyhrabe jámu dosti hlubokou, až 0,4 m. Drápy na jeho nohou jsou menší, kromě 3. prstu. Neslouží mu k probodnutí kořisti, ale k hrabání. Zobák je delší a méně zahnutý. Velikostí a zbarvením se včelojed velmi podobákáni lesní. Jeden z rozlišovacích znaků je mírně delší zobák. Bývá to patrné za letu, a také když včelojed sedí. Hlavním rozlišovacím znakem je ale kresba na ocasu. Má na něm sice koncovou černou pásku, jaká bývá i u mladých kání,hlavně ale má dva výrazné černé pásky u kořene ocasu. Tím se vyznačují všichni včelojedi bez ohledu na pohlavía věk a u žádného jiného dravce je nenajdeme. Tyto černé pruhy bývají dobře pozorovatelné. Zblízka může být vidět,že včelojed má žluté oko, zatímco káně je má tmavé. Celkové zbarvení včelojeda není pro určování rozhodující. Jsou formy, které jsou velmi světlé, jiné formy jsou tmavé nebo i rezavé. Nejsou to biologické druhy, ale pouze individuální varianty. Hlas včelojeda lesního je nevýrazné „kijé, kijé“, kterým se ozývá v době hnízdění. Jinak je ticho.

Rozšíření
U nás hnízdí v lesnatých oblastech bez ohledu na typ lesa, jeho velikost a nadmořskou výšku. Důležité je, aby měl možnost živit se svojí hlavní potravou, to je vosami. Ty sice žijí všude, nikdy jich ale není tolik, aby mohl být včelojed hojným. Obývá řídce celé naše území. Za vosami vystupuje i dosti vysoko do hor. Na Šumavě hnízdil na Stožci v nadmořské výšce 1 065 m. Kromě Česka obývá celou Evropu a menší navazující část Asie. Charakter jeho potravy jej předurčuje k tomu, že je přísně tažný. Jeho zimoviště leží od Ghany přes Kongo do Zimbabwe. Naši ptáci tam létají pravděpodobně přes Španělsko, Itálii i Balkán. Někdyse na cestě zdrží. Takže byl včelojed z Finska třeba 1. června ještě v Itálii. K nám se běžně vrací již v dubnu a odlétá v říjnu.

Potrava
Potrava je závislá od výskytu vos. Dospělé vosy a jejich larvy tvoří až 85 % jeho potravy. Živí se všemi druhy vos,které v lese žijí. Mohou to být vosy žijící v zemi, v dutinách a volně na stromech. Podobně se živí i čmeláky a jiným velkým hmyzem, například brouky, kobylkami a mravenci. V dobách kalamity obaleče dubového se živí výhradně jeho housenkami. Spolu s vosami spolkne i celé plástve s medem. Včela v jeho potravě nebyla zaznamenána. Každopádně do běžných včelích úlů se neumí dostat a ani to nebylo nikdy zaznamenáno. Vosy loví tak, že z úkrytu sleduje letící vosuaž k jejich hnízdu a pak již jen hrabe v zemi nebo pařáty vybírá plástve s vosami z dutiny. Útočící vosy chytá zobákem.Někteří pozorovatelé tvrdí, že včelojed vosám zobákem vytáhne žihadlo. Asi je to „hloupost“, protože v žaludcích mrtvých včelojedů byly zjištěny vosy i se žihadly. Kromě vos bývají jeho potravou často žáby. Někdy, a to již výjimečně,uloví hraboše polního. V potravě včelojeda byli zaznamenáni i ptáci. Převážně to jsou ptačí mláďata vybíraná z hnízd.Z rostlinné složky bylo zjištěno požírání třešní a švestek.

Hnízdění
Včelojed začíná hnízdit brzy po příletu. Páry jsou pravděpodobně dlouhodobé. Před hnízděním tokají. Oba partneři stoupají v kruzích vzhůru, na vrcholu se dotknou křídly nad zády, říká se tomu, že tlesknou, a pak klesají šikmo dolů,udělají oblouk zdola nahoru a zase tlesknou. Někdy takto tokají i v době, kdy jsou v hnízdě již mladí. Hnízdo je na stromě u kmene nebo v rozsoše silných větví. Hnízdo je ve výšce 14–23 m nad zemí. Bývá na stromech, které rostou v místě hnízdění, třeba smrcích nebo borovicích a dubech. Základ hnízdaje ze silných větví, pak postupně ze slabších a slabších větviček. Hnízdní kotlina je pečlivě vystlána čerstvými listy a okraj hnízda čerstvými větvičkami. Hnízdo staví samice i samec po dobu 10–15 dní. Hnízdí 1krát do roka. První snůšky se objevují v hnízdech od počátku května a poslední v červnu. Samice snáší dvě vejce. Jejich barva je béžová a majína sobě různě hnědé a různě velké skvrny. Na vejcích sedí oba 30–32 dnů velmi pevně. Při odlétnutí někdy vejce zakryjí listím. Po vylíhnutí samice asi 10 dní mladé zahřívá. Do 20.dne je stále ještě na hnízdě a z plástů, které nosí samec, vytahuje larvy vos po jedné a krmí jimi mladé. Později už nosí plástve vos i samice. Ve věku 35–40 dní mláďata opouštějí hnízdo a začínají být schopna letu. Dalších asi 20 dní se mladí ještě vracejí na hnízdo, rodiče se o ně stále starají. Nejstarší kroužkovaný včelojed se dožil téměř 29 let