Velikost

Žluva hajní (Oriolus oriolus)

Úvod

Žluva hajní je středně velký, nádherně zbarvený pěvec a jediný evropský zástupce čeledi žluvovitých. Samec svým zářivě žlutým a černým opeřením připomíná exotického ptáka. Navzdory svému nápadnému vzhledu je však často těžké ji spatřit, neboť se zdržuje převážně vysoko v korunách stromů. Její přítomnost nejčastěji prozradí krásný, flétnový zpěv. Žluva hajní je striktně tažný pták, který do České republiky přilétá až později na jaře a tráví zde pouze letní měsíce, aby vyvedla mláďata. V našich podmínkách se jedná o běžnější druh v teplejších oblastech s listnatými lesy.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Žluvovití (Oriolidae)
• Rod: Žluva (Oriolus)
• Druh: Žluva hajní (Oriolus oriolus)

Popis:

• Velikost: Velikostí odpovídá přibližně kosu černému nebo špačkovi. Délka těla 22–25 cm, rozpětí křídel 44–47 cm. Hmotnost 42–100 g. Má štíhlou postavu.
• Pohlavní dimorfismus: Zbarvení samce a samice se výrazně liší.
  • Samec (dospělý): Je nezaměnitelný. Tělo a hlava jsou zářivě zlatožluté. Křídla jsou černá se žlutou skvrnou na křídelních krovkách (karpální skvrna) a světlými lemy některých letek. Ocas je černý, ale krajní ocasní pera mají široké žluté špičky. Od oka k zobáku se táhne úzký černý proužek (uzdička).
  • Samice (dospělá): Je zbarvena mnohem nenápadněji. Svrchní strana těla je žlutozelená až olivově zelená. Spodina těla je bělavá nebo světle nažloutlá s jemným tmavším podélným proužkováním, zejména na hrudi a bocích. Křídla a ocas jsou tmavší, zelenohnědé nebo šedozelené, se světlejšími znaky než u samce. Míra žluté a zelené barvy a intenzita proužkování se u samic může lišit.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou celkově matnější, často více dohněda, a mají výraznější proužkování na spodní straně těla. Zobák je tmavší.
• Zobák: Poměrně silný, mírně zahnutý, u dospělých ptáků růžově červený.
• Nohy: Šedé.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí v mírném pásmu Evropy (kromě Britských ostrovů – s výjimkou zatoulanců, Irska a severní Skandinávie), v severozápadní Africe a v západní a střední Asii. Je striktně tažná. Zimuje v tropické Africe jižně od Sahary.
• Habitat: Obývá především světlé listnaté a smíšené lesy, zejména lužní lesy, doubravy, bučiny, ale i velké parky se starými stromy, rozsáhlé staré sady, hřbitovy a aleje podél vodních toků. Preferuje vzrostlé stromy s bohatými korunami. Vyhýbá se hustým jehličnatým lesům a zcela otevřené krajině.
• Výskyt v ČR: V České republice je rozšířeným hnízdícím druhem, zejména v teplejších nížinách a pahorkatinách. Je charakteristickým ptákem lužních lesů jižní Moravy, kde je v okolí Břeclavi běžným hnízdičem. Vyskytuje se také v Polabí, Poodří a dalších oblastech s vhodnými biotopy. Na hnízdiště přilétá pozdě, obvykle až koncem dubna nebo v první polovině května.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Potrava je smíšená, s převahou živočišné složky v hnízdním období a rostlinné složky koncem léta a před odletem.
  • Živočišná potrava: Hlavně hmyz, především velké housenky (i chlupaté, kterým se jiní ptáci vyhýbají), brouci, blanokřídlí, rovnokřídlí, vážky. Loví také pavouky.
  • Rostlinná potrava: Koncem léta a na podzim požírá ve velkém množství zralé ovoce a bobule, jako jsou třešně, višně, moruše, fíky, bezinky, hrozny.
• Způsob obživy: Potravu sbírá převážně vysoko v korunách stromů, obratně prohledává listy a větve. Jen zřídka slétá na zem. Může chytat hmyz i v letu.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní během dne. Je velmi plachá a ostražitá. Většinu času tráví skrytě ve vysokých korunách stromů, takže i přes pestré zbarvení samce je často obtížné ji spatřit. Její přítomnost obvykle prozradí až její hlas. Mimo hnízdění žije převážně samotářsky.
• Let: Let je rychlý, silný a mírně vlnitý, poněkud připomíná let drozda.
• Hlas: Má velmi charakteristické hlasové projevy.
  • Zpěv: Je hlasitý, melodický, flétnový, tvořený krátkými, opakovanými motivy. Nejčastěji zní jako „ví-dlí-óó“, „dy-dlí-jó“ nebo „ori-ole“. Zpěv je považován za jeden z nejkrásnějších v naší přírodě. Zpívá převážně samec z vrcholků stromů.
  • Volání: Varovné volání je ostré, drsné, kočičí mňoukání připomínající „kvééék“, „chrééch“ nebo rychlé „gi-gi-gi“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí jednotlivě, páry jsou teritoriální. Hnízdo si staví vysoko v korunách stromů, obvykle ve vodorovné vidlici větví daleko od kmene. Preferuje listnaté stromy (dub, topol, jasan, ovocné stromy).
• Hnízdo: Je unikátní mistrovské dílo. Má tvar hluboké, závěsné misky nebo hamaky, která je pevně vpletena do vidlice větví. Je umně spleteno z dlouhých stébel trávy, rostlinných vláken, proužků lýka, vlny, mechu a pavučin. Vnitřek je vystlán jemnějšími materiály a někdy i peřím. Hnízdo staví převážně samice za pomoci samce.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od května do července. Samice snáší 3–5 (obvykle 3–4) bělavých nebo narůžovělých vajec s řídkými, ale kontrastními černými nebo tmavě purpurovými skvrnkami a čárkami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 14–18 dní. Samec ji během sezení krmí. O vylíhlá mláďata pečují oba rodiče. Krmí je převážně hmyzem, zejména housenkami. Mláďata opouštějí hnízdo po 14–20 dnech.

Pohyb (Migrace):

Žluva hajní je striktní dálkový migrant. Celá evropská a západoasijská populace zimuje v tropické Africe, jižně od Sahary. Migruje převážně v noci, často jednotlivě. Na hnízdiště přilétá pozdě (konec dubna, květen) a odlétá brzy (srpen, začátek září).

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Evropská populace je považována za velkou a celkově stabilní, i když v některých oblastech mohou být zaznamenány lokální poklesy.
• Stav v ČR: V České republice je rozšířeným hnízdícím druhem v vhodných biotopech. V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazena jako „málo dotčený“ (LC). Patří mezi druhy chráněné zákonem (jako všichni volně žijící ptáci). Její populace se zdá být stabilní.
• Ohrožení a ochrana: Hlavní hrozbou je ztráta a fragmentace vhodných biotopů – starých listnatých a lužních lesů, velkých parků a sadů. Intenzifikace lesního hospodářství, kácení starých stromů a alejí může negativně ovlivnit její hnízdní možnosti. Používání pesticidů může snižovat dostupnost hmyzí potravy. Pro její ochranu je důležité zachování rozsáhlých a starších listnatých porostů, zejména v říčních nivách, a podpora extenzivního hospodaření v sadech a parcích. Důležitá je i ochrana na migračních trasách a zimovištích.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je jediným evropským zástupcem převážně tropické čeledi žluvovitých.
• Navzdory pestrému zbarvení samce je velmi těžké ji v korunách stromů zahlédnout.
• Její krásný flétnový zpěv patří k nejcharakterističtějším zvukům letních listnatých lesů a parků.
• Stavba jejího závěsného hnízda je obdivuhodná ukázka ptačí architektury.

Závěr:

Žluva hajní je nádherný, i když často skrytý, letní host našich listnatých lesů, parků a sadů. Její zářivý sameček a melodický zpěv jsou nezaměnitelné. Jako dálkový migrant spojuje Evropu s tropickou Afrikou. Její přítomnost v naší krajině závisí na zachování vzrostlých listnatých stromů a lesních porostů, které jí poskytují úkryt, potravu i místo pro její unikátní hnízdo. Přestože její populace v ČR je zatím stabilní, ochrana těchto biotopů je klíčová pro její dlouhodobé udržení.

Rozšíření

Význam

Literatura