Velikost

Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina)

Úvod

Zrzohlávka rudozobá je velký a atraktivní druh potápivé kachny z čeledi kachnovitých. Samec v hnízdním šatě patří díky své zářivě rezavě oranžové hlavě a jasně červenému zobáku k nejnápadnějším vodním ptákům Evropy. Obývá především větší a hlubší sladkovodní plochy s bohatými porosty ponořených vodních rostlin, kterými se převážně živí. V České republice prošla v posledních desetiletích výrazným nárůstem početnosti a rozšířením areálu, zejména v rybničních oblastech, a stala se zde pravidelně hnízdícím i zimujícím druhem.

Systematické zařazení:

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Rod: Zrzohlávka (Netta)
• Druh: Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina)
  • Poznámka: Patří mezi potápivé kachny, ale rod Netta se některými znaky a chováním liší od typických poláků rodu Aythya.

Popis:

• Velikost: Velká, statná kachna, o něco větší než polák velký, velikostí se blíží kachně divoké. Délka těla 53–57 cm, rozpětí křídel 85–90 cm. Hmotnost 0,8–1,5 kg. Má charakteristickou siluetu s velkou, kulatou hlavou a poměrně dlouhým tělem.
• Pohlavní dimorfismus: Zbarvení samce a samice se dramaticky liší.
  • Samec (hnízdní šat): Velmi nápadný. Hlava je velká, kulatá, zářivě rezavě oranžová, peří na temeni je prodloužené a načechrané, což vytváří dojem velké „chocholky“ (i když nejde o pravou chocholku). Zobák je jasně červený s bělavým nehtem na špičce. Hruď, břicho, zadní část těla (podocasní krovky, kostřec) jsou černé. Boky jsou zářivě bílé, ostře kontrastující s černou hrudí a břichem. Hřbet je světle hnědý. Oko je červené.
  • Samec (prostý šat – eclipse): Po přepeření v létě se podobá samici (je převážně hnědý), ale zachovává si jasně červený zobák a často i tmavší zadní část těla.
  • Samice: Zbarvena nenápadně, převážně šedohnědě. Má charakteristickou dvoubarevnou hlavu: tmavší šedohnědé temeno a zátylek ostře kontrastují se světlejšími, špinavě bílými až našedlými tvářemi, hrdlem a stranami krku. Tělo je poměrně jednotně šedohnědé, boky mohou být mírně světlejší. Zobák je tmavě šedý, často s narůžovělou nebo naoranžovělou skvrnou u špičky. Oko je hnědé.
• Letové znaky: Obě pohlaví mají za letu viditelný široký bílý pruh táhnoucí se podél zadního okraje křídla (tvořený bílými konci loketních letek a vnitřních ručních letek). Přední okraj křídla je tmavý.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí nesouvisle v jižní a střední Evropě (zejména Španělsko, Francie, střední Evropa, Balkán, oblast Černého a Kaspického moře) a dále ve střední Asii až po Mongolsko. Zimuje především ve Středomoří, v severní Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii.
• Habitat: Preferuje větší, hlubší sladkovodní plochy s čistou vodou a bohatými porosty ponořených vodních rostlin. Typickými biotopy jsou rozlehlé rybníky, jezera, údolní nádrže, pomalu tekoucí řeky. Potřebuje jak otevřenou vodní hladinu, tak hustou pobřežní vegetaci (rákosiny, orobince) pro hnízdění a úkryt. V zimě se může vyskytovat i na brakických lagunách nebo chráněných mořských zátokách.
• Výskyt v ČR: V České republice došlo od poloviny 20. století k výraznému nárůstu hnízdní populace a rozšíření areálu. Dnes hnízdí především v hlavních rybničních oblastech, zejména v jižních Čechách (Třeboňsko, Českobudějovicko) a na jižní Moravě (Lednicko-valtický areál, Pohořelicko, Hodonínsko). Mimo hnízdní období se vyskytuje na tahu a stále častěji i v zimě na větších nezamrzajících vodních plochách. V okolí Břeclavi je charakteristickým a poměrně běžným hnízdícím druhem na větších rybnících soustavy Lednických rybníků (např. Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský) a lze ji zde pozorovat prakticky po celý rok.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Na rozdíl od většiny ostatních potápivých kachen je převážně býložravá. Základ její potravy tvoří ponořené vodní rostliny, zejména parožnatky (rod Chara) a různé druhy rdestů (Potamogeton). Požírá jejich listy, stonky, oddenky, semena a rozmnožovací tělíska (tzv. turiony).
• Doplňková potrava: Živočišná složka tvoří jen malý podíl potravy dospělých ptáků (vodní hmyz, měkkýši, korýši). Mláďata v prvních dnech života a samice před snášením vajec konzumují více bezobratlých.
• Způsob obživy: Potravu získává potápěním se pod hladinu, kde pod vodou zůstává obvykle 10–20 sekund. Často se však krmí i na hladině sbíráním potravy z povrchu nebo „panáčkováním“ (ponořením přední části těla s hlavou a krkem pod vodu), podobně jako plovavé kachny.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne. Často odpočívá na volné hladině, někdy ve větších skupinách, zejména v zimě. Je poměrně plachá. Vzlet z vody je na potápivou kachnu relativně snadný, bez dlouhého rozběhu. Let je rychlý a přímý.
• Společenský život: Mimo hnízdění je společenská, tvoří hejna. V době hnízdění žijí ptáci v párech.
• Námluvy: Samci předvádějí charakteristické svatební tance, při kterých načechrávají peří na hlavě, potřásají hlavou, zaujímají různé postoje a ozývají se specifickými hlasy.
• Hlas: Není příliš hlasitá. Samec se během toku ozývá tichým, hvízdavým, poněkud sípavým „vihp“ nebo dvouslabičným „ví-voo“. Samice vydává drsné, chraptivé „karrr“ nebo „errr“, podobné jiným kachnám.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v blízkosti vody, dobře ukrytá v husté pobřežní vegetaci (rákosí, orobinec, ostřice) nebo na ostrůvcích.
• Hnízdo: Staví pouze samice. Je to mělká prohlubeň v zemi nebo na hromadě staré vegetace, vystlaná suchými rostlinami a bohatě lemovaná tmavým prachovým peřím, které si samice vytrhává z hrudi.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od května do července. Snáší 6–12 (nejčastěji 8–10) poměrně velkých, hladkých vajec světle šedozelené nebo krémové barvy. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 26–28 dní. Mláďata jsou prekociální (nekrmivá) a krátce po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo a následují samici na vodu. Samice je vodí a chrání, potravu si hledají sama. Samec se na péči o mláďata nepodílí. Mláďata jsou vzletná ve věku asi 45–50 dní.

Pohyb:

• Migrační chování: Je částečně tažná. Severní a východní populace jsou tažné na delší vzdálenosti, zimují ve Středomoří, severní Africe a jižní Asii. Populace ve střední a západní Evropě mohou být stálé, přelétavé nebo táhnou jen na krátké vzdálenosti.
• Zimování v ČR: V posledních desetiletích stále častěji zimuje i v České republice, zejména na velkých nezamrzajících vodních plochách (řeky, přehrady, rybníky s přítokem teplé vody). Čeští hnízdící ptáci pravděpodobně zimují hlavně ve Středomoří.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Evropská populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí a druh v posledních desetiletích rozšiřuje svůj areál směrem na sever a západ.
• Stav v ČR: V České republice došlo k výraznému nárůstu početnosti a rozšíření od poloviny 20. století. V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazena jako „málo dotčený“ (LC). Patří mezi druhy chráněné zákonem, ale není považována za ohroženou. Jejímu šíření pravděpodobně napomohlo vytvoření rozsáhlých rybničních soustav, jejich eutrofizace (která podporuje růst vodních rostlin) a možná i mírnější zimy.
• Ochrana: Nevyžaduje specifická naléhavá opatření, ale pro její udržení je důležité zachování kvalitních vodních biotopů s bohatými porosty ponořené vegetace a klidnými hnízdními lokalitami v pobřežních porostech. Důležité je také šetrné rybniční hospodaření.

Zajímavosti:

• Její převážně rostlinná strava je mezi potápivými kachnami poměrně neobvyklá.
• Samec v hnízdním šatě patří k nejbarevnějším kachnám Evropy.
• Její úspěšné šíření a nárůst početnosti v ČR je zajímavým fenoménem posledních desetiletí.

Závěr:

Zrzohlávka rudozobá je atraktivní a zajímavý druh potápivé kachny, který se stal běžnou součástí avifauny našich rybničních oblastí. Její úspěch v české krajině ukazuje na schopnost některých druhů adaptovat se na člověkem vytvořené biotopy, jako jsou rybniční soustavy, pokud poskytují vhodné podmínky. Její přítomnost na našich vodách je dokladem relativně dobrého stavu těchto ekosystémů a obohacuje naši přírodu o další krásný ptačí druh.

Rozšíření