Velikost

Volavka bílá (Ardea alba)

Úvod

Volavka bílá je velký, elegantní druh brodivého ptáka z čeledi volavkovitých, který je díky svému sněhobílému peří a impozantní velikosti nezaměnitelný. Tento téměř kosmopolitní druh prošel v Evropě a zejména v České republice v posledních desetiletích pozoruhodným vývojem – z historicky vzácného zatoulance se stal pravidelně hnízdícím a stále běžnějším, často celoročně se vyskytujícím ptákem našich mokřadů a rybničních oblastí. Její návrat a šíření je považováno za jeden z velkých úspěchů ochrany ptáků v Evropě.

Systematické zařazení:

• Řád: Pelecaniformes (Veslonozí) – dříve řazena do řádu Ciconiiformes (brodiví)
• Čeleď: Volavkovití (Ardeidae)
• Rod: Volavka (Ardea) – dříve někdy řazena do rodů Egretta nebo Casmerodius
• Druh: Volavka bílá (Ardea alba)

Popis:

• Velikost: Velká volavka, dosahující velikosti volavky popelavé. Výška těla až 1 metr, délka 85–100 cm, rozpětí křídel 140–170 cm. Hmotnost 0,7–1,5 kg.
• Zbarvení: Celé tělo je vždy čistě bílé, bez ohledu na věk nebo roční období.
• Klíčové znaky:
  • Krk: Velmi dlouhý, esovitě prohnutý, a to i za letu (na rozdíl od čápů nebo jeřábů, kteří létají s nataženým krkem).
  • Nohy: Dlouhé, černé nebo tmavě šedé až po prsty.
  • Zobák: Dlouhý, dýkovitý, špičatý. Po většinu roku je zářivě žlutý. V krátkém období na vrcholu hnízdění (jaro) může báze zobáku zčernat nebo zezelenat a neopeřená kůže mezi okem a zobákem (tzv. uzdička) se zbarvuje jasně zeleně.
  • Ozdobná pera: V hnízdním období vyrůstají dospělým ptákům na hřbetě dlouhá, jemná, vláknitá ozdobná pera („aigrety“), která přesahují ocas. Právě tato pera byla v minulosti důvodem jejího masivního lovu pro módní účely.
• Odlišení od podobných druhů:
  • Volavka stříbřitá (Egretta garzetta): Je výrazně menší (velikost cca havrana), má vždy černý zobák a černé nohy se žlutými prsty („žluté bačkůrky“). V hnízdním období má ozdobná pera v týle.
  • Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis): Je menší, zavalitější, s kratším krkem a zobákem, který je v nehnízdním období žlutý, ale v době hnízdění oranžový až červený. V hnízdním šatě má navíc rezavě oranžové chocholky na hlavě, hrudi a zádech.
  • Kolpík bílý (Platalea leucorodia): Má charakteristický lžícovitě rozšířený zobák.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Téměř kosmopolitní druh, vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy. Obývá vhodné biotopy v Americe, Evropě, Africe, Asii i Austrálii.
• Habitat: Vyhledává mělká, stojatá nebo pomalu tekoucí vodní prostředí. Typickými biotopy jsou okraje rybníků a jezer, močály, bažiny, záplavová území, rýžová pole, pomalé říční toky, delty řek, ale i mořská pobřeží (laguny, estuáry). Pro hnízdění a nocování potřebuje klidná místa s porosty rákosu nebo stromy a keři v blízkosti vody.
• Výskyt v ČR: Její status v České republice prošel dramatickou změnou. Zatímco ještě v polovině 20. století byla považována za velmi vzácného zatoulance, od 80. let začala její početnost narůstat. První úspěšné hnízdění bylo prokázáno na přelomu let 1988/1989 na jižní Moravě. Od té doby se její hnízdní populace rychle šířila a početně rostla. Dnes pravidelně hnízdí především v hlavních rybničních oblastech (jižní Morava – Lednické rybníky, Pálava, Pohořelicko; jižní Čechy – Třeboňsko, Českobudějovicko; Poodří). Mimo hnízdní období a stále častěji i v zimě se s ní lze setkat běžně po celé republice u vhodných vodních ploch, zejména v nížinách. V oblasti Břeclavi je dnes běžným, celoročně pozorovatelným druhem na rybnících, v lužních lesích podél Dyje a na dalších mokřadech.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Hlavní složku potravy tvoří ryby různých velikostí. Loví však také obojživelníky (žáby, čolky), plazy (hady, ještěrky), vodní hmyz a jeho larvy, korýše (raci) a příležitostně i drobné savce (hraboše, myši) nebo malé ptáky.
• Způsob lovu: Loví typicky vyčkáváním – nehybně stojí v mělké vodě a čeká, až se kořist přiblíží na dosah. Někdy také pomalu kráčí vodou a pátrá po kořisti. Jakmile je kořist na dosah, bleskově udeří dlouhým krkem a nabodne ji nebo sevře ostrým zobákem.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne. Při hledání potravy bývá často samotářská nebo v malých skupinkách, ale na nocovištích nebo v hnízdních koloniích se shromažďuje ve velkém počtu, často společně s jinými druhy volavek a kormorány. Pohybuje se rozvážně a elegantně.
• Let: Let je pomalý, klidný, s mocnými údery křídel. Krk má za letu charakteristicky esovitě stočený dozadu (podobně jako volavka popelavá), nohy natažené dozadu.
• Hlas: Mimo hnízdiště je poměrně tichá. V kolonii nebo při vyrušení se ozývá hlubokými, drsnými, chraptivými zvuky „krráá“ nebo „kroak“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v koloniích, často smíšených s jinými druhy volavek, kormoránů nebo kolpíků. Hnízda staví buď v nepřístupných rákosinách na jezerech a rybnících, nebo na stromech a keřích v blízkosti vody.
• Hnízdo: Je to poměrně velká, neuspořádaná plošina postavená z větví, rákosových stébel a dalšího rostlinného materiálu. Samec přináší stavební materiál, samice staví.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do července. Samice snáší 3–5 (vzácně 2–6) světle modrozelených vajec. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče po dobu asi 25–26 dní. Mláďata krmí oba rodiče vyvrhovanou potravou. Mláďata začínají lézt po hnízdě a okolních větvích asi ve 3 týdnech, vzletná jsou přibližně v 6–7 týdnech.

Pohyb:

• Migrační chování: Je komplexní. Populace ze severnějších částí Evropy jsou tažné a zimují jižněji. Populace ze střední a jižní Evropy jsou stále častěji stálé nebo podnikají jen kratší přelety a potulky. Zejména po vyhnízdění dochází k rozptylu ptáků do širšího okolí. V České republice se stále více ptáků zdržuje i přes zimu, pokud jim to podmínky (nezamrzlé vody, dostatek potravy) dovolí.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern).
• Historický vývoj a současnost: V 19. a na začátku 20. století byla volavka bílá téměř vyhubena v mnoha částech světa (včetně Evropy) kvůli lovu pro její nádherná ozdobná pera („aigrety“), která byla velmi žádaná v módním průmyslu („perilová horečka“). Díky přísné zákonné ochraně ve 20. století se její stavy začaly zotavovat. V posledních desetiletích zažívá v Evropě mimořádnou expanzi a nárůst početnosti.
• Stav v ČR: Jak bylo zmíněno, její status se dramaticky změnil. Z vzácného hosta se stala pravidelně hnízdícím a běžně se vyskytujícím druhem. V Červeném seznamu ptáků ČR byla dříve vedena jako druh ohrožený (EN) nebo zranitelný (VU) v kategorii hnízdících ptáků, ale vzhledem k silnému nárůstu populace pravděpodobně již splňuje kritéria pro kategorii „málo dotčený“ (LC), i když formální přeřazení může proběhnout až s další aktualizací seznamu. Stále však patří mezi zvláště chráněné druhy podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
• Faktory nárůstu: Příčiny tohoto úspěchu zahrnují zejména důslednou ochranu před lovem, možná i mírnější zimy v posledních desetiletích, vytvoření a ochranu vhodných mokřadních biotopů (např. rybniční soustavy, chráněná území) a přirozenou expanzi druhu z jeho jádrových oblastí (např. z oblasti Neziderského jezera).
• Ochrana: I přes současný pozitivní trend je důležité nadále chránit její hnízdní kolonie před rušením a udržovat kvalitní mokřadní biotopy s dostatkem potravy a klidu.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Její téměř vyhubení kvůli módě se stalo jedním z hlavních impulsů pro vznik prvních organizací na ochranu ptáků (např. Audubon Society v USA, RSPB ve Velké Británii). Její záchrana a návrat je tak ikonickým příběhem úspěšné ochrany přírody.
• Její elegantní vzhled a velká velikost ji činí velmi atraktivním a obdivovaným ptákem.

Závěr:

Volavka bílá je nádherný a impozantní obyvatel našich mokřadů, jehož příběh je inspirujícím dokladem toho, že ochrana přírody může přinést pozitivní výsledky. Její dramatický návrat a šíření v České republice v posledních desetiletích obohatilo naši avifaunu o další nepřehlédnutelný druh. Pro její další prosperitu je klíčové zachování rozsáhlých a kvalitních mokřadních ekosystémů, včetně rybničních soustav a říčních niv, které jí poskytují potravu i bezpečné útočiště pro hnízdění a odpočinek.

Rozšíření

Význam