naši ptáciBLÍŽ K PŘÍRODĚ

Z PTAČÍHO SVĚTA · Atlas ptáků

Ťuhýk šedý

Základní údaje

ÚdajHodnota
ŘádPěvci (Passeriformes)
ČeleďŤuhýkovití (Laniidae)
Latinský názevLanius excubitor
Anglický názevGreat Grey Shrike
Délka těla22–26 cm
Rozpětí křídel30–36 cm
Typické prostředí v ČROtevřená krajina s rozptýlenými stromy, keři a vyvýšenými posedy
Hlavní potravaDrobní savci, ptáci a velký hmyz
Výskyt v ČRRoztroušeně hnízdí a pravidelně protahuje i zimuje
Tah a zimováníČástečně tažný; v zimě přilétají také severní ptáci
Ochrana v ČRZvláště chráněný druh – ohrožený; červený seznam ČR 2017: VU
Globální hodnoceníIUCN: málo dotčený (LC); nejde o právní kategorii ochrany
 

Ťuhýk šedý (Lanius excubitor)

Zařazení a taxonomie: Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) je pěvec patřící do čeledi ťuhýkovitých (Laniidae) a řádu pěvců (Passeriformes). Je největším druhem ťuhýka vyskytujícím se v Evropě. V České republice se můžeme setkat především s nominátním poddruhem Lanius excubitor excubitor, vzácněji mohou během zimního období zalétnout i jedinci východnějšího poddruhu Lanius excubitor homeyeri, který má světlejší zbarvení a více bílé v křídlech a na ocase.

Popis: Ťuhýk šedý je statný pták velikosti kosa (délka těla 22-26 cm, rozpětí křídel 30-36 cm, hmotnost 50-80 g). Má charakteristické zbarvení a vzhled:

  • Hlava: Šedé temeno a týl, výrazná černá páska přes oko („maska“). Silný, mírně zahnutý zobák s ostrým háčkem na špičce, typický pro ťuhýky.
  • Hřbet a křídla: Popelavě šedý hřbet. Křídla jsou černá s výraznou bílou skvrnou (u kořene ručních letek).
  • Spodina těla: Bělavá, někdy s velmi jemným šedavým vlnkováním (výraznější u samic a mladých ptáků).
  • Ocas: Dlouhý, černý s bílými okraji.
  • Pohlavní dimorfismus: Minimální. Samice bývá na spodní straně těla nepatrně tmavší nebo s náznakem vlnkování a oční páska může být méně sytě černá.
  • Mladí ptáci: Jsou zbarveni více do hněda a mají výraznější vlnkování na hřbetě i na spodině těla.

Výskyt a biotop: Ťuhýk šedý má rozsáhlý, holarktický areál rozšíření (Severní Amerika, Evropa, Asie). Obývá především otevřenou krajinu s mozaikou luk, pastvin, vřesovišť, rašelinišť, polí, doplněnou o rozptýlené stromy, keřové skupiny, remízky nebo aleje. Tyto dřeviny mu slouží jako pozorovatelny pro lov a místa pro hnízdění. Vyhýbá se souvislým lesům a husté městské zástavbě.

V České republice se vyskytuje roztroušeně po celém území, hojnější je v nižších a středních polohách. Část populace u nás hnízdí, ale početnější je během zimního období (od října do března), kdy k nám přilétají ptáci ze severní a východní Evropy. Hnízdní populace je považována za stálou až potulnou.

Potrava a lov: Je to převážně masožravý pták. Jeho kořist tvoří:

  • Větší hmyz (brouci, kobylky, sarančata)
  • Drobní obratlovci: hlodavci (hraboši, myši), rejsci, drobní ptáci (i velikosti vrabce nebo sýkory), ještěrky, obojživelníci.

Pro ťuhýky je typický způsob lovu. Sedí vzpřímeně na vyvýšeném místě (vrcholek stromu, keře, sloup, dráty) a vyhlíží kořist. Jakmile ji spatří, podnikne rychlý výpad. Má také charakteristický zvyk napichovat ulovenou kořist na trny keřů (např. trnky, hlohu) nebo na ostny drátěných plotů. Tímto způsobem si vytváří „spižírny“ pro pozdější konzumaci nebo si usnadňuje porcování větší kořisti. Díky tomuto chování si vysloužil přezdívku „masák“ (anglicky „butcher bird“ – ptačí řezník).

Chování a rozmnožování: Ťuhýk šedý je teritoriální pták, své území si hájí zejména v době hnízdění. Mimo hnízdní období žije spíše samotářsky. Je velmi ostražitý, což odráží i jeho latinské jméno excubitor (strážce, hlídač). Jeho let je vlnovitý, střídá mávání křídly s klouzavým letem. Ozývá se různými drsnými i pískavými zvuky, dokáže také napodobovat zpěv jiných ptáků, i když jeho imitace bývají drsnější.

  • Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, od dubna do června. Je monogamní. Pár společně staví objemné, miskovité hnízdo z větviček, kořínků, trávy a mechu, které je obvykle umístěno v trnitých keřích nebo v korunách stromů.
  • Vejce a mláďata: Samice snáší 4-7 (nejčastěji 5-6) bělavých, nazelenalých nebo našedlých vajec s tmavšími skvrnami. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 15-17 dní, zatímco samec jí přináší potravu. O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 19-20 dnech, ale rodiče je ještě nějakou dobu přikrmují.

Ohrožení a ochrana: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je ťuhýk šedý hodnocen jako zranitelný (VU) druh a je chráněn zákonem. Hlavní příčiny jeho ohrožení souvisejí se změnami v krajině:

  • Intenzifikace zemědělství: Scelování lánů, úbytek mezí, remízků, solitérních stromů a keřových skupin vede ke ztrátě vhodných hnízdišť a pozorovatelen pro lov.
  • Úbytek kořisti: Používání pesticidů snižuje množství hmyzu. Změny v obhospodařování luk a pastvin mohou ovlivnit populace drobných hlodavců.
  • Zarůstání otevřených ploch: Zanechání ladem nebo naopak zalesňování některých dříve otevřených biotopů (např. vřesovišť, pastvin).

Ochrana ťuhýka šedého spočívá především v udržování pestré zemědělské krajiny s dostatkem rozptýlené zeleně, extenzivním obhospodařováním luk a pastvin a omezením používání chemických prostředků. Jeho přítomnost v krajině je indikátorem relativně zdravého a druhově bohatého prostředí.

 

Možné záměny

V našich podmínkách je možná záměna s ťuhýkem menším (Lanius minor) – rozdíly viz tam.
 

Rozšíření

Obývá Evropu na jih po Maďarsko a Rumunsko, severní část Asie a většinu Kanady. Je částečně tažný, ptáci ze severu migrují do jižních částí areálu, někteří však i zimují.
 

Rozšíření v ČR.

Hnízdí nepříliš hojně na většině území mimo hor, kde jen zřídka vystupuje nad 900 m.n.m. Od 70. let minulého století se početnost mírně zvyšovala, tento trend se v posledních letech zastavil, v letech 2001-2003 u nás hnízdilo 1-2 tisíce párů. Celoevropské populace jsou po výkyvech početnosti na konci minulého století považovány za ztenčené, čítají přes 250 tisíc párů.
 

Význam

V Červeném seznamu ČR je v kategorii VU – druh zranitelný.
 

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google

Další obsah k tomuto druhu

Mohlo by vás zajímat

U krmítek
U krmítek

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) má mimořádně velký zobák, robustní hlavu a krátký ocas. Hnědavé tělo doplňuje šedý týl a černá oblast u zobáku.…

Ledňáček říční na Tvrdonském šutráku
Ledňáček říční na Tvrdonském šutráku

Ledňáček říční (Alcedo atthis) patří mezi nejcharakterističtější druhy evropských vodních biotopů. Dne 28. září 2026 byl jeho výskyt zaznamenán na lokalitě Tvrdonský šutrák…

Kostické větrolamy
Kostické větrolamy

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) je pěvec, jehož ocas výrazně přesahuje délku těla. Peří kombinuje bílou, černou a růžovohnědé odstíny. Hlavy jednotlivých populací se…

Ledňáček
Ledňáček

Ledňáček říční (Alcedo atthis) je vodní pták s modrým a oranžovým zbarvením. Na úvodní fotografii je patrná velká hlava, dlouhý přímý zobák a…

Ekologie Sýkořice Vousaté
Ekologie Sýkořice Vousaté

V rozlehlých a často neprostupných rákosových porostech českých rybníků a mokřadů se skrývá jeden z nejpozoruhodnějších ptačích druhů naší avifauny – sýkořice vousatá…

Ptáci Oderských vrchů
Ptáci Oderských vrchů

Oderské vrchy, rozsáhlá a členitá vrchovina na pomezí Moravy a Slezska, představují jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejméně probádaných koutů naší přírody. Po…

Toulky po podluží
Toulky po podluží

Sojka obecná (Garrulus glandarius) má silný zobák a růžovohnědé tělo doplněné nápadnou modrou kresbou křídel. Černý vous kontrastuje se světlou tváří. Tento lesní…

konipas luční severoevropský
konipas luční severoevropský

Konipas luční (Motacilla flava) je druhem, který ornitologům dokáže pěkně zamotat hlavu. Tento štíhlý, žlutě zbarvený pták s typickým pohupováním dlouhým ocáskem totiž…