Velikost

Datlík tříprstý (Picoides tridactylus)

Zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Datlík (Picoides)
• Druh: Datlík tříprstý (Picoides tridactylus)

Popis: Datlík tříprstý je středně velký druh datla, o něco menší než strakapoud velký (délka těla 21–24 cm). Jeho nejunikátnějším anatomickým znakem, který mu dal i druhové jméno (vědecké tridactylus i české „tříprstý“), je skutečnost, že má na každé noze pouze tři prsty (dva směřují dopředu a jeden dozadu), na rozdíl od většiny ostatních datlů, kteří mají prsty čtyři. Tento znak je však v terénu obvykle velmi těžko pozorovatelný. Zbarvení datlíka tříprstého je převážně černobílé. Charakteristickým znakem je hřbetní strana, která není jednolitě černá jako u strakapoudů, ale má výrazný bílý podélný pruh táhnoucí se středem zad, nebo je tento pruh rozpadlý do černobílého příčného pruhování či žebříčkovitého vzoru. Křídla jsou černá s bílými páskami a skvrnami. Spodní strana těla je bělavá, ale na bocích a spodních krovkách ocasních má výrazné tmavé (černé) příčné pruhování. Hlava je černobílá – má bílý nadoční a podočnicový proužek a černou pásku přes oko a černý vous táhnoucí se od koutku zobáku. Pohlaví se liší zbarvením temene hlavy: samec má na temeni jasně žlutou čepičku, zatímco samice má temeno šedavé, bělavé nebo stříbřité, někdy s jemným černým proužkováním, ale žlutá barva zcela chybí. Zobák je silný, šedočerný.

Výskyt a prostředí: Datlík tříprstý má cirkumpolární rozšíření v severských (boreálních) a horských jehličnatých lesích severní polokoule. Vyskytuje se ve Skandinávii, Alpách, Karpatech, rozsáhlých oblastech Sibiře a v horských lesích Severní Ameriky. V České republice se jedná o vzácného a lokálně rozšířeného hnízdícího ptáka. Jeho výskyt je striktně vázán na horské oblasti s rozsáhlými, staršími a přirozenějšími jehličnatými nebo smíšenými lesy s vysokým podílem smrku. Hnízdí především na Šumavě a v Novohradských horách, dále v Krušných horách, Krkonoších, Jizerských horách, Orlických horách, Jeseníkách a Beskydech. Vyžaduje lesy s přítomností odumírajících nebo mrtvých stromů, často se vyskytuje v oblastech po větrných kalamitách nebo kůrovcových gradacích, kde nachází dostatek potravy. V nižších polohách a v oblastech bez rozsáhlých jehličnatých lesů se nevyskytuje. Na jižní Moravě se tedy datlík tříprstý přirozeně nevyskytuje a nehnízdí. Jednalo by se zde o zcela výjimečný zálet.

Potrava a způsob obživy: Datlík tříprstý je potravní specialista. Jeho hlavní potravou jsou larvy dřevokazného hmyzu, které žijí pod kůrou a v lýku stromů. Specializuje se především na larvy kůrovců (čeleď Scolytidae), které aktivně vyhledává na oslabených, odumírajících nebo čerstvě mrtvých jehličnatých stromech (hlavně smrcích). Dále požírá larvy tesaříků a jiných brouků. Potravu získává odlupováním a odsekáváním kůry a tesáním spíše mělkých otvorů a rýh do povrchových vrstev dřeva. Méně často tesá hluboké otvory jako například datel černý. V menší míře může sbírat i jiný hmyz a pavouky z povrchu kůry a na podzim příležitostně konzumuje i bobule nebo pije stromovou mízu.

Chování: Je to poměrně nenápadný a tišší druh datla. Často se zdržuje vysoko v korunách stromů a nebývá tak hlasitý jako například strakapoud velký. Jeho bubnování je méně časté, kratší a obvykle tišší než u strakapouda. Hlasové projevy jsou také méně nápadné – nejčastěji se ozývá měkkým, krátkým „kik“, „gik“ nebo „ťuk“, které je znatelně měkčí a méně ostré než volání strakapouda velkého. Je teritoriální a po většinu roku žije v párech nebo jednotlivě. Jeho přítomnost v lese často prozradí spíše typické stopy jeho potravní aktivity – charakteristicky oloupané plochy kůry na kmenech stromů.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do června. Páry jsou monogamní. Hnízdní dutinu si tesají oba partneři (samec i samice), a to nejčastěji v kmeni odumřelého nebo silně oslabeného jehličnatého stromu, jako je smrk, borovice nebo modřín, často ve výšce 2–10 metrů nad zemí. Vytesání nové dutiny trvá několik týdnů. Vletový otvor je typicky kulatý. Vnitřek dutiny není vystlán žádným materiálem, vejce jsou kladena přímo na vrstvu dřevěných třísek, které vznikly při tesání. Samice snáší 3–6 (nejčastěji 4–5) čistě bílých vajec. Na jejich inkubaci se střídají oba rodiče po dobu asi 11–14 dní. O vylíhlá mláďata se rovněž starají oba rodiče. Krmí je především larvami hmyzu, které přinášejí v zobáku. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 22–25 dní, ale rodina zůstává pohromadě ještě několik dalších týdnů.

Tah: Datlík tříprstý je převážně stálým ptákem. Většina populace zůstává po celý rok ve svých hnízdních teritoriích nebo jejich bezprostředním okolí. Pouze v případě extrémního nedostatku potravy (např. po odeznění kůrovcové kalamity a vyčerpání zdrojů) nebo velmi nepříznivých zimních podmínek mohou někteří jedinci, zejména mladí ptáci, podnikat kratší potulky nebo invazní přesuny do nižších poloh nebo sousedních oblastí. Tyto přesuny jsou však spíše výjimečné, nepravidelné a málo prozkoumané.

Ochrana a ohrožení: V České republice je datlík tříprstý zařazen mezi zvláště chráněné druhy a v Červeném seznamu ptáků ČR je hodnocen jako zranitelný (VU) nebo v některých oblastech až ohrožený (EN) druh. Jeho populace je relativně malá a jeho výskyt je omezený na specifické horské biotopy. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření v severské tajze stále hodnocen IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh, ale je považován za citlivého na změny v lesním hospodaření. Hlavními hrozbami pro datlíka tříprstého jsou:

• Ztráta a fragmentace vhodných biotopů: Kácení starých horských lesů a jejich přeměna na věkově a druhově stejnorodé monokultury.
• Intenzivní lesní hospodaření: Především odstraňování odumřelého dřeva, polomů a stromů napadených kůrovcem z lesa (tzv. „sanitární“ těžby). Tím ztrácí jak svou hlavní potravní základnu, tak i stromy vhodné pro tesání hnízdních dutin.
• Fragmentace lesních komplexů a izolace jednotlivých populací.
• Potenciálně i změna klimatu, která může ovlivnit zdravotní stav smrkových porostů a dynamiku populací kůrovců.

Závěr: Datlík tříprstý je unikátní a vysoce specializovaný druh datla, který je svým výskytem neoddělitelně spjat se staršími, přirozenějšími horskými jehličnatými lesy s dostatkem mrtvého dřeva. Je považován za důležitý indikátorový druh zachovalých a ekologicky stabilních horských lesních ekosystémů. Jeho ochrana a přežití závisí na změně přístupu v lesním hospodaření, zejména na ponechávání dostatečného množství odumřelého dřeva a starých stromů v porostech a na podpoře přirozených procesů v lese, včetně přirozené obnovy po přírodních disturbancích (jako je vítr nebo kůrovec). Pozorování tohoto nenápadného datla se žlutou čepičkou (u samce) je pro každého ornitologa či milovníka přírody vzácným a cenným zážitkem, svědčícím o zachovalosti horského lesa.