Poznávací znaky
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je bahňák s dlouhou chocholkou, světlým břichem a tmavými zády se zelenavým leskem. Široká zaoblená křídla vytvářejí charakteristickou siluetu při letu, který může zahrnovat prudké obraty a kolébavý pohyb. Kontrastní kresba hlavy doplňuje její výrazný vzhled.
Prostředí a rozšíření
Obývá vlhké louky, pastviny, pole a otevřené mokřady. Potřebuje přehledný terén s nízkou vegetací, v němž nachází potravu a může včas postřehnout nebezpečí. Vlhká půda nabízí množství bezobratlých. Vyšší rostliny v okolí zároveň poskytují mláďatům úkryt před predátory.
Potrava
Sbírá žížaly, hmyz a další drobné živočichy. Potravu získává z povrchu půdy nebo mělké vody. Při hledání často popoběhne a poté se zastaví. Dostatek potravy je zásadní hlavně pro kuřata, která po vylíhnutí brzy opouštějí hnízdo a sama se živí.
Hnízdění
Hnízdo je mělký důlek na zemi, obvykle se čtyřmi skvrnitými vejci. Na péči o snůšku se podílejí rodiče, kteří později mláďata vodí a varují. Dospělí mohou při ohrožení hlasitě bránit hnízdní prostor. Vejce a kuřata jsou citlivá na zemědělské zásahy i vyrušování.
Život během roku
Po hnízdění se čejky sdružují do hejn a přesouvají za vhodnými podmínkami. Jejich volání patří k výrazným hlasům otevřené krajiny. Zachování vlhkých luk, mělkých tůní a pestrých polí podporuje jejich život. Při pozorování je důležité nevstupovat do hnízdních ploch a ponechat rodinám klid pro hledání potravy.
Poznejte ptáky blíže: Čejka chocholatá v atlasu · Hlasy ptáků – přehled nahrávek
