Poznávací znaky
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je štíhlý holubovitý pták s rezavě lemovanými pery na křídlech a jemně narůžovělou hrudí. Dospělí mají po stranách krku černobílé proužky. Šedavá hlava a delší ocas doplňují vzhled, který se od hrdličky zahradní výrazně liší.
Prostředí a rozšíření
Vyhledává pestrou otevřenou krajinu s křovinami, remízky, lesními okraji a zemědělskými plochami. Stromy a keře jí poskytují úkryt i hnízdní místa. Na zemi potřebuje přístupné plochy s dostatkem semen. Důležitá je také blízkost vody, kam přilétá pít.
Potrava
Živí se převážně semeny divokých bylin a zemědělských rostlin. Potravu sbírá na povrchu půdy při pomalé chůzi. Rodiče zpočátku krmí mláďata výměškem volete, později přidávají semena. Přirozené zdroje drobných semen jsou pro tento druh zásadní během celého hnízdního období.
Hnízdění
Hnízdo tvoří poměrně jednoduchá plošinka z větviček ukrytá v keři nebo stromě. Samice obvykle snáší dvě vejce. Na jejich zahřívání a péči o potomstvo se podílejí oba rodiče. Husté porosty pomáhají hnízdo skrývat před predátory i rušivými zásahy.
Život během roku
Je tažná a evropskou zimu tráví v Africe jižně od Sahary. Na hnízdištích ji často prozradí jemné, poměrně tiché, opakované vrčivé houkání. Prospívá jí zachování křovin, úhorů a okrajů polí s přirozenou vegetací. Pozorování z odstupu umožňuje sledovat nenápadný život tohoto ptáka bez narušování klidu na hnízdišti.
Poznejte ptáky blíže: Hrdlička divoká v atlasu · Hlasy ptáků – přehled nahrávek
