Vlha pestrá

 

Popis:

Vlha pestrá je bezpochyby jedním z nejpestřeji a nejvýrazněji zbarvených ptáků Evropy, svým vzhledem připomíná spíše obyvatele tropů. Dosahuje velikosti kosa (délka těla 25-29 cm včetně ocasu, rozpětí křídel 36-40 cm). Její zbarvení je nápadnou kombinací barev: hrdlo je zářivě žluté a od oka oddělené černým proužkem, který se táhne až k zobáku. Temeno hlavy, šíje a horní část zad jsou kaštanově hnědé. Spodní část zad (kostřec) a břicho jsou tyrkysově modrozelené. Křídla jsou směsicí zelených, modrých a hnědých tónů. Zobák je dlouhý, mírně dolů zahnutý, černý a špičatý, ideální pro chytání hmyzu za letu. Charakteristickým znakem jsou také dvě prostřední ocasní pera, která jsou výrazně prodloužená do špičky, zvláště u samců. Samice jsou zbarveny podobně, ale bývají o něco matnější a prodloužená ocasní pera mají kratší.

Výskyt a prostředí: Vlha pestrá obývá teplejší oblasti jižní a jihovýchodní Evropy, severní Afriku a západní Asii. Je to striktně tažný pták, který zimuje v tropické a jižní Africe. Vyhledává otevřenou krajinu, jako jsou stepi, pastviny, zemědělská půda s roztroušenými stromy či keři, ale klíčová je pro ni přítomnost kolmých písčitých, sprašových nebo hlinitých stěn, ve kterých si může vyhrabat hnízdní nory. V České republice se vyskytuje především v nejteplejších oblastech – nejhojněji na jižní Moravě (kde se nachází i Hrušky), například v pískovnách, na strmých březích řek nebo v hliněných stěnách. V posledních desetiletích se však vlivem oteplování klimatu šíří i severněji, například do Polabí a dalších vhodných lokalit.

Potrava a lov: Jak její anglický název (Bee-eater) napovídá, hlavní složkou potravy vlh je létající hmyz, zejména blanokřídlí – včely, vosy, sršni a čmeláci. Loví však i vážky, motýly, cikády a brouky. Vlha je mistrným vzdušným akrobatem. Kořist vyhlíží z vyvýšeného posedu (např. suchá větev, drát elektrického vedení) a jakmile ji spatří, rychle vystartuje, obratně ji uchopí za letu zobákem a vrací se zpět na posed. U hmyzu s žihadlem (včely, vosy) používá specifickou techniku zpracování: před spolknutím hmyk tiskne a tře o větev, aby odstranila žihadlo a vymačkala jedový váček.

Chování: Vlhy jsou velmi společenské. Hnízdí v koloniích, často společně i loví, nocují nebo se sluní na exponovaných místech. Jsou také poměrně hlasité, jejich charakteristické, příjemně znějící a v krajině daleko slyšitelné volání zní jako bublavé „prryt“ nebo „krruit“. Jejich let je elegantní, mírně vlnitý, střídají rychlé mávání křídly s krátkými úseky klouzavého letu.

Hnízdění:

Hnízdí v koloniích, které mohou čítat od několika málo párů až po stovky jedinců. Pár si společně vyhrabává hnízdní noru v kolmé stěně. Nora je obvykle 1 až 2 metry dlouhá, mírně stoupá a na konci je rozšířena v hnízdní komůrku. Samice klade 5-7 lesklých bílých vajec přímo na holou zem komůrky. Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 20 dní. O krmení mláďat se starají také oba rodiče. Zajímavostí je, že u vlh se často vyskytují tzv. „pomocníci“ (helpers) – nepářící se jedinci (často potomci z předchozích let), kteří pomáhají rodičovskému páru s krmením mláďat. Mláďata opouštějí noru asi po 30 dnech.

Migrace: Vlha pestrá je dálkovým migrantem. Na svá hnízdiště v České republice přilétá poměrně pozdě, obvykle koncem dubna a během května. (Vzhledem k dnešnímu datu, 1. dubna 2025, jsou tedy vlhy ještě na cestě ze zimovišť nebo teprve přilétají první průzkumníci). Hnízdní oblasti opouštějí v srpnu a začátkem září.

Ochrana:

V České republice je vlha pestrá vedena jako zvláště chráněný a ohrožený druh. Ohrožuje ji především úbytek velkého létajícího hmyzu v důsledku používání pesticidů v zemědělství. Problémem může být i ztráta vhodných hnízdních stěn (rekultivace pískoven a hlinišť, zarůstání břehů). Nicméně, díky oteplování klimatu se její areál v Evropě posouvá na sever a v posledních desetiletích její početnost v ČR výrazně vzrostla a druh se úspěšně šíří. Globálně je vlha hodnocena jako „málo dotčený“ druh (LC).

Další detaily k Popisu a Smyslům:

• Vynikající zrak: Pro úspěšný lov létajícího hmyzu jsou vlhy vybaveny mimořádně ostrým zrakem. Dokáží spatřit i malý hmyz, jako je včela, na vzdálenost desítek metrů. Jejich oči jsou schopné rychle zaostřovat a sledovat pohybující se objekty na obloze.

Podrobnosti k Potravě a Lovu:

• Denní spotřeba potravy: Lov hmyzu je energeticky náročný. Odhaduje se, že dospělá vlha potřebuje denně ulovit a zkonzumovat množství hmyzu odpovídající přibližně 225 včelám, aby pokryla své metabolické potřeby a potřeby krmení mláďat. Skutečný počet závisí na velikosti a druhu loveného hmyzu.
• Vztah ke včelařům: Přestože významnou část jejich potravy tvoří včely medonosné, nejsou vlhy obecně považovány za významnou hrozbu pro včelstva. Obvykle loví v letu, často dále od úlů, a zaměřují se na létající jedince. Navíc likvidují i jiné druhy hmyzu, včetně predátorů včel, jako jsou sršni nebo vosy. Jejich vliv na včelstva je tak většinou lokální a malý ve srovnání s jinými faktory (nemoci včel, pesticidy, nedostatek potravy).

Detaily k Hnízdění:

• Hygiena v noře: Hnízdní komůrka není během hnízdění čištěna. Postupně se plní nestrávenými chitinovými zbytky potravy (krovky brouků, části křídel) a trusem mláďat. Ke konci hnízdění může být v noře poměrně silný zápach a mohou se zde vyskytovat různí paraziti. Mláďata se však s těmito podmínkami dokáží vyrovnat.
• Opouštění nory: Než mláďata definitivně opustí noru, často posedávají u jejího vchodu, protahují si křídla a pozorují okolí. Rodiče je stále krmí a lákají je k prvnímu letu.

Historický kontext a Šíření:

• Vývoj výskytu v ČR: Ještě v polovině 20. století byla vlha pestrá v České republice považována za velmi vzácného ptáka, hnízdícího pouze ostrůvkovitě na nejjižnější Moravě. Její výrazné šíření na sever a zvyšování početnosti, které pozorujeme zejména od konce 20. století, je jedním z nejlépe zdokumentovaných příkladů reakce ptačího druhu na oteplování klimatu v našem regionu.
• Význam jižní Moravy: Právě jižní Morava, včetně oblasti Břeclavska a Hodonínska (kam spadají i Hrušky), představuje pro vlhy v rámci České republiky naprosto klíčové území. Nacházejí se zde historicky nejstabilnější a v současnosti stále nejpočetnější hnízdní kolonie, které slouží jako zdroj pro další šíření druhu.

Další zajímavosti:

• Noční tah: Vlhy táhnou na zimoviště a zpět převážně v noci, často ve velkých hejnech a ve značných výškách.
• Odolnost vůči jedu: Mají vyvinutou určitou míru odolnosti vůči jedu blanokřídlého hmyzu, ale přesto se snaží žihadlo před polknutím kořisti mechanicky odstranit.

Závěr:

Vlha pestrá je fascinujícím ptákem, který svým exotickým zbarvením, specializovaným způsobem lovu a společenským chováním obohacuje přírodu teplých oblastí České republiky, zejména jižní Moravy. Její přítomnost je známkou relativně zachovalé krajiny s dostatkem potravy a vhodnými hnízdními příležitostmi.

Vyhledává otevřenou krajinu nižších poloh s roztroušenými stromy. Hnízdí v koloniích – obvykle 10-20 párů, v jižnějších oblastech čítají kolonie až několik set párů.
Přílet na hnízdiště probíhá nejčastěji v druhé polovině května. Hnízdo je v zemních norách, které vlhy budují v hlinitých nebo písčitých stěnách, někdy i v rovném terénu. Délka nory je 1-2 m, na konci je hnízdní kotlinka která je bez vystýlky, během hnízdění se v ní hromadí zbytky vývržků a trus. Od konce května snáší 5-7 vajec, na kterých sedí převážně samice 20-22 dní. Oba rodiče o mláďata v hnízdě pečují asi 20 dní, pak mladí hnízdo opustí a jsou ještě asi 12 dní krmena v okolí. Často se na krmení podílí třetí dospělý, nespárovaný pták. Odlet do zimovišť začíná koncem srpna a poslední ptáci nás opouštějí do konce září. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. roce, nejvyšší věk je 7 let.
Potravu tvoří výhradně hmyz lovený za letu. Převažují blanokřídlí, dále vážky, dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí a brouci. Typické je pro vlhy otloukání úlovků o větev nebo jinou podložku – u větších druhů hmyzu je tím rozbíjena kutikula, blanokřídlí jsou takto zbavováni žihadla.

Hnízdí v jihozápadní, střední a východní Evropě, v jihozápadní Asii a v severozápadní Africe. Na jihu Afriky hnízdí izolovaná populace vzniklá patrně ze zimujících ptáků. Početnost silně kolísá, pohyblivá je i hranice areálu, v některých letech dochází k vyhnízdění až v severní Evropě. Evropské populace v letech 1970-90 zaznamenaly citelný úbytek, v posledních letech se stavy opět zvyšují. V současnosti v celé Evropě hnízdí více než 480 tisíc párů. Přísně tažný druh, většina zimuje v Africe jižně od rovníku.
V Čechách bylo první zahnízdění doloženo v roce 1952 u České Lípy, a až do současnosti hnízdí pouze ojediněle.
Na Moravě poprvé zahnízdila v roce 1954 u Lednice, od poloviny 80. let hnízdí na jižní a jihovýchodní Moravě pravidelně a stavy se zvyšují – v posledních letech výrazněji. V letech 1985-89 u nás hnízdilo do 10 párů, v letech 2001-03 byl stav 33-90 párů. Pro r.2004 byl odhad 110-130 párů,a v r.2005 už 180.

Vzhledem k nárustu počtů je v novém Červeném seznamu ČR zařazena do kategorie EN – druh ohrožený.