naši ptáciBLÍŽ K PŘÍRODĚ

Z PTAČÍHO SVĚTA · Atlas ptáků

Ledňáček říční

Základní údaje

ÚdajHodnota
ŘádSrostloprstí (Coraciiformes)
ČeleďLedňáčkovití (Alcedinidae)
Latinský názevAlcedo atthis
Anglický názevKingfisher
Délka těla16–17 cm
Rozpětí křídel24–26 cm
Typické prostředí v ČRČisté potoky, řeky a stojaté vody s břehovými stěnami
Hlavní potravaPředevším malé ryby; také vodní bezobratlí
Výskyt v ČRPravidelně hnízdí a vyskytuje se celoročně
Tah a zimováníČástečně tažný a potulný; v zimě vyhledává nezamrzající vody
Ochrana v ČRZvláště chráněný druh – silně ohrožený; červený seznam ČR 2017: VU
Globální hodnoceníIUCN: málo dotčený (LC); nejde o právní kategorii ochrany
 

Popis

Ledňáček říční je pták o něco menší než vrabec domácí. Má velkou hlavu s dýkovitým zobákem a krátký ocas. Svrchu je zářivě modrozelený, odspodu rezavě hnědý a podle tohoto typického zabarvení se nedá zaměnit s jiným naším ptákem. Obě pohlaví a mláďata se navzájem neliší. Hlas – v letu nad vodou se ozývá energickým „týt-týt“.
 

Popis:

Ledňáček říční je malý, nezaměnitelně zbarvený pták, o něco větší než vrabec (délka těla 16-17 cm, rozpětí křídel 24-26 cm). Díky svému pestrému zbarvení je často nazýván „létajícím drahokamem“. Svrchní část těla, včetně temene hlavy, křídel a hřbetu, září různými odstíny modré a tyrkysové. Toto zbarvení není způsobeno pigmentem, ale lomem světla na specifické mikrostruktuře per (tzv. strukturální zbarvení). Spodní část těla (břicho, hruď) a líce jsou rezavě oranžové. Na krku má výraznou bílou skvrnu. Hlava je v poměru k tělu velká, ocas naopak velmi krátký. Dlouhý, dýkovitý zobák je černý; samice se od samce liší tím, že má spodní čelist zobáku u kořene načervenalou nebo oranžovou. Nohy jsou malé a červené.

Výskyt a prostředí: Ledňáček říční obývá rozsáhlé území Evropy, Asie a severní Afriky. Vyhledává blízkost čistých, pomaleji tekoucích nebo stojatých vod s dostatkem drobných rybek a vhodnými břehy pro hnízdění. Typickým prostředím jsou řeky, potoky, rybníky, zatopené lomy či pískovny. V České republice se vyskytuje roztroušeně na celém území od nížin do podhůří. Většina naší populace je stálá nebo potulná – v zimě se může přesouvat k nezamrzajícím úsekům vod. Severnější evropské a asijské populace jsou tažné.

Potrava a lov: Jeho potrava se skládá téměř výhradně z malých rybek (střevle, hrouzci, plotice) do velikosti asi 10 cm. Příležitostně loví i vodní hmyz, jeho larvy nebo pulce. Ledňáček loví typickým způsobem: nehybně sedí na větvi či jiném posedu nad vodou (např. plotní tyčce, kameni) a vyhlíží kořist pod hladinou. Když spatří vhodnou rybku, vrhá se střemhlav do vody, uchopí ji do zobáku a rychle se vrací na posed. Tam rybku zabije úderem o větev a polyká ji vždy hlavou napřed. Denně potřebuje ulovit množství potravy odpovídající zhruba 60 % jeho tělesné hmotnosti.

Chování: Ledňáčci jsou známí svým rychlým, přímým letem nízko nad vodní hladinou. Let často doprovází hlasitým, ostrým pískáním „tyííí“ nebo „zíít“. Jsou silně teritoriální, zejména v hnízdní době si své území (úsek toku) aktivně brání před vetřelci. Mimo lov tráví mnoho času nehybným sezením na oblíbených posedech a pozorováním okolí.

Hnízdění:

Ledňáček hnízdí v norách, které si sám vyhrabává v kolmých, nejčastěji hlinitých nebo písčitých březích nad vodou. Nora bývá dlouhá 50 až 100 cm, mírně stoupá a na konci je rozšířena v hnízdní komůrku. Hnízdo jako takové nestaví, vajíčka klade na holou půdu nebo na vrstvu nestrávených zbytků potravy (rybí kůstky, šupiny). Samice snáší 6-7 lesklých, bílých, téměř kulatých vajec. Na jejich zahřívání se střídají oba rodiče po dobu asi 19-21 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči drobnými rybkami a noru opouštějí po 23-27 dnech. Pár často zahnízdí dvakrát, výjimečně i třikrát za sezónu.

Ochrana:

V České republice je ledňáček říční zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „ohrožený“. Jeho populace mohou ohrozit zejména tvrdé zimy, kdy zamrzají vodní plochy a ptáci nemají přístup k potravě. Dalšími hrozbami jsou regulace vodních toků (které ničí přirozené hnízdní stěny), znečištění vody (ovlivňující množství ryb) a rušení na hnízdištích. Přesto je globálně (podle IUCN) stále hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern).

Zajímavosti:

Ledňáček je považován za dobrý indikátor kvality vodního prostředí – jeho přítomnost obvykle signalizuje relativně čistou vodu s dostatkem ryb. Jeho schopnost střemhlavého ponoru a zářivé barvy fascinují pozorovatele ptáků po celém světě.

Ekologie

Hnízdění – nehojně obývá čisté řeky, potoky a jezera s vodorovnými pobřežními stěnami umožňujícími vyhrábání hnízdní nory. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát ročně. Samice snáší 6 – 7 kulovitých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 21 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 25 dnů. Potrava – převážně rybky, též vodní hmyz. Kořist loví ponořením do vody. Ledňáček říční je nepravidelně tažný pták, jedinci se v zímě potulují.
 

Rozšíření

V celé Euroasii ve větším počtu ras.
 

Význam

V Červeném seznamu ČR je veden v kategorii VU – zranitelný druh.
 

Výskyt v ČR

Pravidelně, i když ne příliš hojně hnízdí od nížin do výšek kolem 600 m.n.m., výše jen vyjímečně. Početnost silně kolísá v návaznosti na průběh zim, při tuhých zimách bývají vysoké ztráty. V letech 2001-03 byl stav odhadnut na 500-900 hnízdících párů (celá Evropa necelých 160 tisíc).
 

Další obsah k tomuto druhu

Mohlo by vás zajímat

Dravci na lovu
Dravci na lovu

Zase samice pilicha a pochopa na lovu v podsedkách. Poznejte ptáky blíže: Atlas ptáků · Hlasy ptáků –…

Velký příběh Vlhy pestré
Velký příběh Vlhy pestré

Vlha pestrá (Merops apiaster) využívá otevřený prostor nad krajinou jako lovecké prostředí. Z posedu pozorně sleduje pohyb hmyzu a obratně za ním vyráží.…

V Žižkově
V Žižkově

Vlha pestrá (Merops apiaster) tráví mnoho času pozorováním vzdušného prostoru z posedu. Její pestré tělo a černá páska přes oko jsou snadno zapamatovatelné.…

Dudek chocholatý – pro mě modrý mauricius
Dudek chocholatý – pro mě modrý mauricius

Dudek chocholatý (Upupa epops) je nezaměnitelný díky rezavému opeření, pruhovaným křídlům a vějířovité chocholce. Na úvodní fotografii je patrný také dlouhý zobák zahnutý…

Pěkné podzimní dopoledne
Pěkné podzimní dopoledne

Strakapoud prostřední (Dendrocoptes medius) je lesní šplhavec se světlou tváří a červeným temenem. Černobílou kresbu křídel doplňuje narůžovělá spodina a jemné čárkování boků.…

Strakapoud velký
Strakapoud velký

Druh: strakapoud velký (Dendrocopos major)Lokalita: větrolam, směr TvrdoniceČas pozorování: 8:30Denní doba: ranní hodinyAktivita: pozorování a fotografování

Velký test teleobjektivů (300-800 mm)
Velký test teleobjektivů (300-800 mm)

Teleobjektivy s ohniskovou vzdáleností od 300 mm do 800 mm představují fascinující, avšak náročnou kategorii fotografické optiky. Otevírají dveře do světa vzdálených detailů,…

Konipas luční předoasijský
Konipas luční předoasijský

Konipas luční (Motacilla flava) je druhem malého pěvce z čeledi konipasovitých (Motacillidae), známého svou vazbou na otevřenou krajinu a charakteristickým potřásáním ocasem. Jedná…