Poznávací znaky
Konipas luční (Motacilla flava) je štíhlý pěvec s dlouhým ocasem a žlutou spodinou těla. Zbarvení hlavy se liší mezi pohlavími a jednotlivými formami, záda bývají zelenavá. Jemný zobák odpovídá získávání drobných bezobratlých při chůzi i při krátkých výpadech za potravou.
Potrava
Potravu tvoří hmyz a drobní bezobratlí. Kořist sbírá z povrchu půdy i vegetace, někdy za ní podniká krátké výpady. Může se zdržovat v blízkosti pasoucích se zvířat, jejichž pohyb vyplašuje hmyz. Změny vlhkosti a obhospodařování louky ovlivňují dostupnost potravy.
Prostředí a rozšíření
Vyhledává louky, pastviny, vlhčí polní okraje a další otevřené plochy s dostatkem hmyzu. Se pohybuje po zemi mezi nízkými rostlinami. Při chůzi nebo zastavení pravidelně pohupuje ocasem, což je charakteristický znak konipasů. K odpočinku využívá stonky, kameny a vyvýšené posedy.
Hnízdění
Hnízdo ukrývá na zemi v hustším porostu nebo malé prohlubni. Používá suché rostlinné části a jemnou výstelku. Rodiče přinášejí mláďatům živočišnou potravu. Nízké umístění hnízda znamená citlivost vůči sečení, pojezdu techniky a rušení v porostu.
Život během roku
Konipas luční je tažný a zimu tráví v Africe. Na jaře se vrací na hnízdiště, po vyhnízdění se může sdružovat do skupin. Prospívá mu pestrá zemědělská krajina s mokřejšími místy a travnatými pásy. Při pozorování stačí klidně vyčkat na okraji vhodné plochy a sledovat pohyb ptáků po zemi.
Poznejte ptáky blíže: Konipas luční v atlasu · Hlasy ptáků – přehled nahrávek





































