Jak vybrat dalekohled?

Tento průvodce výběrem dalekohledu má za cíl nejen odpovědět na časté, opakující se dotazy a žádosti o pomoc při výběru vhodného dalekohledu, ale i detailně seznámit budoucí uživatele se všemi aspekty a fyzikálními vlastnostmi sportovní optiky, a pomoci se tak vyvarovat nejčastějších chyb při volbě nového binokulárního dalekohledu nebo teleskopu. Všimli jsme si totiž toho, že v dnešní době se lidé sice slušně orientují při výběru například digitálních fotoaparátů i jiné elektroniky, ale když přide řeč na tak úžasně jednoduchou věc, jakou je dalekohled, jsou bezradní. Čím to může být? Zřejmě tím, že dalekohled je stále opomíjenou věcí, většina lidí nikdy kvalitní dalekohled neměla a myslí si, že se bez něj v životě dokáží obejít. Ano, bez dalekohledu lze přežít, ale my si myslíme, že by měl mít v každé rodině alespoň jeden univerzální dalekohled mít své místo. Proč?

Proč vlastnit dalekohled?

Čas trávený v přírodě dává dnešnímu civilizovanému člověku správné hodnotové měřítko a vrací mu již často utlumený smysl pro pokoru před řádem přírody. Ať už je pro člověka zdrojem obživy, předmětem poznání, ochrany nebo jen útočištěm před přetechnizovaným světem, vždy se snaží ji pečlivě pozorovat, neboť tak se lze mnohému naučit. Lidské oko je ve spojení s mozkem jedním s nejdokonalejších optických přístrojů jaké známe. Přesto má svá omezení. Ozbrojí-li se optickým přístrojem, jsou vjemy lidských očí tím dokonalejší, čím dokonalejší je optický přístroj – dalekohled. Zde citujeme slova jediného českého výrobce sportovní optiky MEOPTA, jejíž špičkové dalekohledy máme tu čest také prodávat. 

Jedno oko, nebo dvě?

Přichází ten pravý okamžik si objasnit základní pojmy. Za úplně základní rozdělení dalekohledů považujeme jejich konstrukci, tedy to, zda jsou určeny pro pozorování jedním okem nebo oběma. Zde však přísloví ‚méně je někdy více‘ neplatí…

Binokulární dalekohled = pro dvě oči 

Pozorujete-li dění před vámi binokulárním dalekohledem (také se mu říká triedr), máte v ruce vlastně dalekohledy dva. Důvody i výhody jsou velice jednoduché. Do celého procesu vnímání obrazu tak zapojíte obě mozkové hemisféry, které dokáží ze dvou mírně odlišných obrazů složit jeden, který disponuje třetím rozměrem, chcete-li plasticitou, která vám dá schopnost hloubkového vidění, lepší odhad vzdálenosti, větší zorný úhel. Pro jednoduchost můžeme klidně říci, že binokulár má 3D obraz. Pozorování binokulárním dalekohledem je tak jednoznačně větším požitkem, než pozorování přes monokulár, a většina tohoto článku bude věnována proto binokulárům. 

Výhody: Jednoznačnou výhodou binokuláru je fakt, že používáte obě oči a pozorovaný obraz je tedy plastický, chcete-li 3D. To s sebou přináší schopnost hloubkového vidění, lepšího odhadu vzdáleností a celkového vjemu pozorovaného prostředí. Díky relativně menšímu přiblížení, ve srovnání s monokulárními pozorovacími dalekohledy, mají binokuláry větší zorný úhel, který je potřebný zejména pro pozorování pohybujících se cílů. Chcete-li mít z pozorování požitek, kupte si binokulár! A pokud jste to nepochopili, zalepte si na 1 den lepící páskou jedno oko a pochopíte… 🙂

Nevýhody: Zdánlivou nevýhodou binokulárů by se mohlo zdát to, že mají menší přiblížení než dalekohledy monokulární, které mají zpravidla proměnlivé a podstatně větší přiblížení, např. 20-80x, apod. Musíte si ale uvědomit, že od přiblížení 12x a více je v pozorovaném obraze již markantní třes obrazu, který monokuláry eliminují tím, že se používají takřka výhradně připevněné na stativ, a díky většímu průměru předního objektivu tak říkajíc ‚dohání‘ ztrátu světelnosti způsobenou velkým přiblížením. Binokulár tedy v podstatě žádné nevýhody nemá, je jen vybaven optimálním přiblížením ‚stravitelným‘ pro lidské oko, které má ve srovnání se zraky ostatních tvorů naší živočišné říše svá omezení.

Monokulární dalekohled = pro jedno oko

Monokulární dalekohled (řečený také teleskop nebo spektiv) je určen pro pozorování na velké vzdálenosti, a proto je vybaven výrazně větším přiblížením než binokulární dalekohledy. To má však svá omezení. Jak jsme již uvedli, s přibývajícím přiblížením klesá světelná propustnost (světelnost), zmenšuje se zorný úhel a hlavně narůstá třes obrazu, který je od přiblížení 12x a více již neudržitelný. Proto se monukulární dalekohledy používají téměř výhradně připevněné na stativu, nebo minimálně s pevnou oporou o strom, zábradlí, apod. Teleskop si tedy pořizují lidé zpravidla pro nějakou konkrétní činnost, např. amatérské pozorování noční oblohy, ornitologové pro pozorování vzdálených hnízd, fotografové pro focení přes teleskop na velké vzdálenosti (digiscoping), ozbrojené složky, policie, apod.

Výhody: Zdánlivou výhodou pozorovacího monokulárního dalekohledu je jeho větší přiblížení ve srovnání s binokuláry, které je zapotřebí pro identifikaci cíle na velké vzdálenosti. Monokulár je také uživatelsky jednodušší než binokulár. Odpadá zde nastavení dioptrické korekce jako u binokulárů, má zpravidla jen kolečko zaostřování a přiblížení, a to je vše. Další výhodou teleskopů je možnost připevnit fotoaparát a pořizovat fotografie na velké vzdálenosti.

Nevýhody: Nevýhodou monokulárního pozorovacího dalekohledu je jeho malá pohotovost pro rychlé použití. Musíte si postavit stativ, vybalit teleskop z brašny a na stativ jej připevnit, po akci to zase celé sbalit, a pokud máte ještě k teleskopu připevněný fotoaparát, není to proces na minutu. V tomto ohledu je jednoznačně ve výhodě binokulár. Další nevýhodou je také samozřejmě vyšší hmotnost. Nosit teleskop i se stativem celý den po horách vás asi moc bavit nebude.

Naše vtipná rada: Pokud netrpíte kyklopií (máte obě oči) a kupujete si první a univerzální dalekohled, kupte si binokulár 🙂

Přiblížení dalekohledu, aneb méně je někdy více

Je jedno, zda budeme používat výraz ‚zvětšení‘ nebo ‚přiblížení‘ – je to to samé. Jedná se o základní parametr, a takový údaj je pak na dalekohledu uveden společně s průměrem přední čočky (čoček).

Značení dalekohledů – parametry

Každý dalekohled má dvou číselné označení, jako např. 12×25, 7×42, 10×50, 8×56, a podobně. Dalekohledy s proměnlivým přiblížením (tzv. ZOOM) jsou pak označeny např. 8-15×25 nebo 10-30×50, a podobně. První číslo před znaménkem ‚x‘ nám udává zvětšení (přiblížení), u zoomových dalekohledů pak rozsah přiblížení. Druhé číslo, které se nachází za znaménkem ‚x‘, udává průměr předních čoček dalekohledu v milimetrech.

Jak vybrat parametr binokulárního dalekohledu?

Nejčastější 2 chyby při výběru dalekohledu

Chyba 1.: Velmi často lidé chybují tím, že při koupi preferují co největší přiblížení, aby to všechno viděli pěkně hezky z blízka, aniž by si vůbec uvědomili, že menší přiblížení má více výhod.

Chyba 2.: Při výběru dalekohledu zákazníci požadují dalekohled malý, aby se nemuseli tahat s velkým krámem. Níže v článku o velikosti se dočtete výhod většího dalekohledu, resp. dalekohledu s větším průměrem předních čoček.

Nevýhody většího přiblížení:

S přibývajícím přiblížením se zmenšuje zorný úhel (zorné pole), což je pozorovaný prostor před dalekohledem ve tvaru kužele. Tento parametr je na dalekohledu obvykle také značen, a udává se buď ve stupních (např. 6,3°), nebo v metrech na vzdálenosti 1000 metrů (např. 135m/1000m). Je jasné, že dalekohled s velkým přiblížením, a tedy s menším zorným úhlem, nebude vhodný pro pozorování pohybujících se objektů na krátké vzdálenosti. S přibývajícím přiblížením také klesá světelnost (světelná propustnost) dalekohledu, což v praxi znamená horší obraz zejména za horších světelných podmínek. S přibývajícím přiblížením narůstá třes obrazu, který je od zvětšení 12x již v rukou neudržitelný a pro komfortnější obraz je zapotřebí velice pevné ruky nebo nějaké opory (o strom, zábradlí, apod.).

Fixní přiblížení nebo ZOOM? Budete se divit!

Na rozdíl od monukuláru je volba jasná. Fixní! Ptáte se proč? Mnoho zákazníků se mylně domnívá, že veškerý výše popsaný problém s volbou správného přiblížení dalekohledu – binokuláru vyřeší tím, že si koupí binokulár zoomový. Dobře si všimněte, že drahé profesionální dalekohledy, např. Nikon, Meopta, Swarovski, apod. vůbec zoomové binokuláry nevyrábí, a má to svůj důvod. Důvod ten, že profesionál by si binokulár se zoomem nikdy nekoupil. Proměnlivé přiblížení neskutečně ubírá optice na kvalitě, na světelné propustnosti, obraz je podstatně horší, dalekohled je těžší a náchylnější na poškození. A co je nejhorší, při stejném přiblížení má zoomový binokulár až o 30% menší zorný úhel než dalekohled s fixním přiblížením. Zoom je u binokulárů v podstatě komerční a marketingovou záležitostí, protože tyto dalekohledy se dobře prodávají lidem, kteří dalekohledům nerozumí a nenechají si poradit! Zeptejte se profesionálního fotografa, proč si kupuje drahé objektivy, i když nemají zoom!

ZOOM ano, ale pouze u teleskopů

Jak jsme již v článku popsali, přiblížení 12x a více se již projevuje citelným třesem obrazu, který je potřeba eliminovat stativem. Proto je velké přiblížení (zpravidla proměnlivé – zoom) obvykle výsadou teleskopů (monokulárů) připevněných na stativ. Ano, i binokuláry se vyrábějí s přiblížením 16x či 20x, ale musíme upozornit, že pro běžné univerzální použití jsou téměř nevyužitelné, a pro nízkou světelnost při špatných světelných podmínkách takřka nepoužitelné. K takovýmto binokulárům lze obvykle dokoupit i držák na stativ, u některých je i přímo v balení. Tyto jednoúčelové binokulární dalekohledy si kupují spíše firmy pro jeden konkrétní účel, například různí montéři antén, řídící letového provozu na letištích, armáda, atp.

Rozsah přiblížení u teleskopů

Z výše uvedeného je tedy patrné, že zoomem jsou vybaveny hlavně teleskopy, které pak nesou označení např. 20-60×70, což znamená rozsah přiblížení 20x až 60x a průměr předního objektivu 70 mm. Parametry a velikosti teleskopů jsou samozřejmě různé, ale zde bychom vás rádi upozornili, že je lepší volit rozsah zoomu posazený do nižších hodnot, protože při zoomování nad hodnotu 40x-50x je v závislosti na kvalitě optiky již obraz i zorný úhel špatný, a velice často se vám bude stávat, že i když máte teleskop na stativu (a eliminujete tím třes obrazu), stejně nebudete přibližovat pozorovaný objekt na maximum pro lepší čitelnost. Někteří výrobci lacinější optiky se snaží zákazníky nalákat nesmyslnými parametry, jako např. 30-100×80 a podobě. Věřte, že u stejně velkých teleskopů stejné kvality vám bude více k užitku parametr např. 15-45×60 než 30-80×60. A co víc, takový teleskop můžete použít při nejmenším přiblížení i z volné ruky, či jenom s pevnou oporou.

Velikost dalekohledu. Čím větší, tím lepší

Čím větší jsou přední čočky dalekohledu, tím má větší světelnou propustnost (světelnost), a tím je také vhodnější do snížených světelných podmínek (noc, šero, hluboký les, mlha, sníh, apod.). Přední objektiv vašeho dalekohledu není ničím jiným, než tzv. sběrnou plochou, která pojme více světla čím větší je.

Pro univerzální použití:

• Kapesní dalekohled (průměr čoček 18-25 mm): 8×21, 10×21, 8×25, 10×25
• Kompaktní dalekohled: 8×32, 10×32, 8×42, 10×42
• Klasický dalekohled: 10×50, 12×50, 10×56, 12×56
• Velký dalekohled: 10×56, 12×56

Pro myslivce:

• 7×42, 8×42, 7×50, 8×56

Jednoúčelové binokulární dalekohledy:

Jednoúčelovým dalekohledem máme na mysli normální binokulární dalekohled s větším přiblížením než 10x, u kterého víme, že jej budeme používat pouze k určitému účelu na velké vzdálenosti, a jsme si vědomi všech nevýhod, které velké přiblížení (12x a více) přináší, tzn.:

• třes obrazu (lze eliminovat použitím na stativu)
• nižší světelná propustnost (nevhodný pro pozorování za tmy nebo horšího počasí)
• menší zorný úhel (nevhodné pro pohybující se cíle)

Takový dalekohled pak určitě není vhodný pro běžné toulky přírodou, procházky lesem, a vůbec ne do snížených světelných podmínek (noc, šero, mlha, sníh, zataženo). Obzvláště nevhodné jsou pak pro starší lidi. Typickými zákazníky, kteří u nás kupují binokulár s velkým přiblížením jsou:

• spoteři (to jsou ti, co postávají u dopravních letišť a koukají na letadla)
• montéři různých antén
• řídící letového provozu (dalekohled se používá pouze na řídící věži)
• lidé, kteří mají ze svého domu velký výhled, dalekohled mají umístěný doma na parapetu a nikam jej nenosí

Nejuniverzálnější parametr binokulárního dalekohledu – dalekohled na všechno:

No, a pokud jste to dočetli až sem a pochopili, je vám naprosto jasné, že nejuniverzálnější jsou parametry:  

• 10 x 25, 8 x 42, 10 x 42, 10×50

Existuje mnoho optických pomůcek, které lidskému oku dopomáhají blíže spatřit vzdálený předmět, živou bytost nebo detail noční oblohy. Ne každý typ dalekohledu je však vhodný právě na činnost, kterou chceme provozovat. Klasické binokulární dalekohledy (binokulární = pro obě oči) se komerčně prodávají již více než 100 let a výrobci během této doby vyvinuli několik typových řad se speciálními vlastnostmi. Takovéto vlastnosti spolu s pozitivním přínosem přinášejí ale i nevýhody v podobě otázek vhodnosti použití, výkonu při různých podmínkách, a v neposlední řadě také ceny dalekohledu. Nyní vám objasníme jednotlivé typy a parametry dalekohledů a pomůžeme vám s výběrem. 

Výkon dalekohledu – parametry  

Každý dalekohled má dvou číselné označení, jako například 6 x 30 nebo 10 x 50, apod. První z čísel označuje zvětšení (přiblížení). Například zvětšení 10x znamená, že pozorovaný objekt vzdálený 1000 m vidíme, resp. vnímáme ze vzdálenosti 100 m (čím větší zvětšení, tím méně kvalitní obraz). Druhé číslo udává průměr předních čoček objektivu v milimetrech (čím větší, tím kvalitnější obraz). Začátečníci se často domnívají, že čím větší má dalekohled zvětšení, tím lépe. Není to pravda. Dalekohledy s velkým přiblížením jsou vskutku obecn00ě preferovány; efektivněji pronikají ‚světelným smogem‘ a jsou obzvláště vhodné na pozorování velmi vzdálených objektů. Velké zvětšení nicméně zužuje zorné pole (objekty, zejména ty pohybující se se pak hledají hůře), způsobuje ztrátu kontrastu, barevného podání a celkovou kvalitu obrazu. A pokud je dalekohled držen jen v ruce, tak způsobuje asi nejnepříznivější efekt – třes obrazu. To je důvod, proč se pro ruční použití doporučuje dalekohled se zvětšením nejvýše 12x. Pro výkonnější dalekohled je vhodné použít nějakou oporu, stativ nebo mít přinejmenším ‚jistou ruku‘. Obecně platí, že čím je přiblížení dalekohledu menší, tím je obraz kvalitnější (něco za něco). Při horších světelných podmínkách (ráno, večer nebo za špatného počasí) je proto vhodné přiblížení menší, např. 7x nebo 8x. Myslivci například používají dalekohledy 7 x 50 nebo 8 x 56, protože menší zvětšení ve spojení s velkým průměrem předních čoček objektivu jim zajistí perfektní optické vlastnosti i ve špatných světelných podmínkách.

Dalekohledy s proměnlivým přiblížením – tzv. ZOOM

Některé modely dnes prodávaných dalekohledů jsou vybaveny proměnlivým přiblížením, tzv. zoomem, což s sebou přináší řadu výhod i nevýhod. Na takových dalekohledech pak naleznete označení např. 8-12 x 25 nebo 10-30 x 50, apod. První parametr nám tedy udává rozsah přiblížení a druhý opět průměr přední čočky objektivu. Omylem je, že dalekohledy zoom (s proměnným zvětšením) jsou univerzální. Ano, jsou to modely, kterými komfortně pozorujete při malém a středním zvětšení, a v případě potřeby můžete obraz přiblížit a pak prohlédnout jeho detail. Je to bezesporná výhoda. Nese to však i řadu mínusů.

Výhody: Dalekohled se zoomem vám umožní pozorování v dálce i pozorování nablízko. Získáte to nejlepší z obou těchto světů. Najděte v dálce objekt, a pak posunem páčky na dalekohledu přiblížíte pro jeho podrobnou prohlídku. Proměnlivé zvětšení vám umožní naopak přelétnout zdaleka do blízkého okolí.

Nevýhody: Dalekohledy se zoomem mají menší zorné pole než dalekohledy s konstantním zvětšením. Další nevýhodou je, že konstrukce dalekohledu je složitější, obsahuje více optických článků, což vede k větším světelným ztrátám. Dalekohledy se zoomem jsou díky své složitější konstrukci (posuv čoček uvnitř dalekohledu) většinou dražší, mají větší hmotnost, jsou náchylnější na poškození při pádu. A jak bylo již uvedeno, čím více páčkou ZOOMu přibližujeme, tím klesá celková kvalita obrazu (menší zorný úhel, horší světelnost, třes obrazu, špatný kontrast a barevné podání, neostré okraje obrazu). Páčku ZOOMu tedy v praxi využijete tak do 2/3 chodu. 

Nutno dodat, že většina profesionálů zoomové binokulární (pro obě oči) dalekohledy nepoužívá, ba dokonce ani většina špičkových výrobců je nevyrábí. Proměnlivé přiblížení je zejména výsadou monokulárních (pro jedno oko) pozorovacích dalekohledů, protože ty mají většinou větší rozměry, větší průměr přední čočky objektivu a s tím spojenou výhodu větší světelnosti. Zpravidla se používají připevněné na stativu a tím je navíc eliminován třes obrazu při větším přiblížení.

Dalekohledy bez zaostřování – tzv. PERMAFOKUS 

V naší nabídce naleznete i typy binokulárních dalekohledů, které nejsou vybaveny zaostřováním. U těchto dalekohledů prostě chybí klasické středové zaostřovací kolečko a nejsou vybaveny ani dioptrickou korekcí, nehodí se tedy pro uživatele s rozdíly v dioptrických hodnotách mezi očima (tito uživatelé mohou dalekohled použít pouze s brýlemi). Říkáte, že takový dalekohled je k ničemu? Ale přece to musí mít nějaký důvod, že se takové dalekohledy vyrábí, že? Ano, tyto dalekohledy jsou určeny zejména pro akční aktivity (např. stadionové sporty na okruhu), kde by uživateli dalekohledu dělalo velké problémy neustále přeostřovat (např. běžce na okruhu nebo motocykl na ploché dráze), a uživateli by pak ‚utekly‘ všechny důležité okamžiky jen proto, že neměl právě zaostřeno. Dalekohledy s tzv. permafokusem mají fixně zaostřeno obvykle od 20 m do nekonečna a jsou vhodné kromě stadionových sportů i na moře a na aktivity, kde se dalekohled půjčuje více lidem (majiteli dalekohledu tak odpadá neustálé vysvětlování, jak se s přístrojem zachází). Je sice pravda, že ostrost obrazu u těchto dalekohledů není dokonalá (nelze např. doostřit požadovaný detail směrem, kterým se díváme) jako u klasických dalekohledů, ale pro výše popsané aktivity jsou tyto dalekohledy ideální.

Příklady použití – doporučené typy 

Všeobecné použití, dovolená, autoturistika

V této kategorii máme opravdu široký výběr. Vycházíme z předpokladu, že dalekohled budeme vozit převážně v autě, ve vlaku nebo ho nosit v brašně přes rameno na krátkých procházkách a používat jej převážně za dobrých světelných podmínek. V takovém případě doporučujeme udělat kompromis, co se týče velikosti dalekohledu, resp. předního průměru čoček. To znamená, že pro takovéto aktivity nejsou vhodné kapesní dalekohledy (průměr čoček 25, 21 mm a menší), protože se díky svým malým rozměrům hůře ovládají a mají horší optické vlastnosti. Zejména pro starší lidi s horším zrakem jsou takovéto dalekohledy nevhodné. A naopak, pokud je pro nás klasický dalekohled s průměrem předních čoček 50 mm příliš velký, doporučujeme průměr čoček alespoň 35 – 42 mm.

• 7 x 30, 8 x 30, 10 x 30, 7 x 35, 8 x 35, 10 x 30, 8 x 42, 10 x 42, 10 x 50, 12 x 50 

Lov, pozorování ptáků 

Nejčastěji 7 x 50 nebo 8 x 56 (pro zvlášť vysokou světelnost). Dále je možné použít typy 7 x 35, 7 x 42, 8 x 42. Přednost se dává pogumovaným typům kvůli hluku při manipulaci a zabarvením Camo, zeleným nebo černým.

Divadlo, halové sporty  

Pro tyto aktivity jsou vhodné např. dalekohledy 4×21, 4×30, 6×15, 8×21, 8×25, apod. Dalekohledy pro tyto účely se vyznačují malým přiblížením (použití na krátké vzdálenosti) i menším průměrem objektivu. Díky tomu jsou kompaktní, dají se snadno strčit do kapsy a jejich optické vlastnosti jsou uspokojivé při dostatečném osvětlení haly nebo pódia v divadle.

Stadionové sporty a pozorování venku na krátké vzdálenosti 

7 x 35 – Vynikající univerzální dalekohled pro cesty, lov a sporty. Ideální svým velkým zorným polem. Má pohodlnou velikost a hmotnost. Vynikající dalekohled pro podrobnější prohlídku nečekaných pohledů. Optimální vyvážení zvětšení, světelnosti a zorného pole.

7 x 50 –  Pro pozorování při slabém světle, při západu slunce vidíte jasněji. Jasnější pozorování v noci, při zatažené obloze a při použití na moři. Má až o 43% větší světelnou mohutnost než standartní dalekohledy. Velký výběr velikostí a konfigurací pro uspokojení většiny uživatelů.

10 x 50 – Výkonnější. Přiblíží vám cíl desetkrát. Má největší užitečné zvětšení z dalekohledů pro ruční pozorování. Vysoce světelné (objektivové) čočky mu dávají potřebnou světelnost. Je to vaše příležitost pro ostré a jasné pozorování ve velké dálce 

Pro stadionové sporty a pohybující se cíle na krátké vzdálenosti jsou všeobecně vhodné i širokoúhlé typy dalekohledů, často značované jako ‚Wide‘ nebo ‚Extra Wide‘ – nejlepší pro sledování celého pole, + Zoom (kompaktní typy jsou rovněž přijatelné).

• Plavba – 7 x 50, 7 x 60 (pro největší světelnost), 10 x 50. Přednost je třeba dát vodotěsným nebo pogumovaným modelům
• Koncerty pod širým nebem – 7 x 35, 7 x 50, 10 x 50, 12 x 50, 16 x 50. Kterýkoli kompaktní, přibližovací nebo širokoúhlý typ (Extra Wide).
• Pobyt venku, příroda – širokoúhlý 7 x 35, 7 x 50, 10 x 50. Kterýkoli širokoúhlý případně širokoúhlý přibližovací typ.

Typ dalekohledu

Binokulární dalekohledy se střechovými hranoly (Roof) – snížená hmotnost, kompaktní rozměry. Nejnovější praktická konstrukce. Odstraňuje velkou hmotnost standartního triedru s minimální ztrátou jasnosti a světelnosti. Tvar H těchto dalekohledů se snadno drží a snadno je udžíme v klidu. Při každé příležitosti jsou funkční a stylové.

Kompaktní binokulární dalekohledy – malý rozměr, vysoký výkon. Jsou dostatečně malé, aby se vešly do kapsy nebo taštičky; jsou dostatečně výkonné, aby vás přenesly do středu děje. Robustní venkovní typy. Elegantní a kompaktní. Zdokonalené konstrukce a výrobní metody umožňují zasadit vysoké zvětšení do pohodlných malých rozměrů.

Námořní binokulární dalekohledy – vodotěsné s mlhovzdornou ochranou. Tyto triedry poskytují jasný obraz i při špatných povětrnostních podmínkách, včetně mlhy, deště, ledu a slané vody. Standardní vybavení pro zdatné námořníky, dychtivé lovce a aktivní sportovce. Jsou hermeticky utěsněny a propláchnuty dusíkem pro spolehlivou mlhovzdornost.

Binokulární hvězdářské dalekohledy – výkon a světelnost. Sbližují výkon dalekohledu s pohodlím poskytovaným jen binokulárními dalekohledy (triedry). Tyto binokulární dalekohledy jsou vynikající pro astronomické pozorování, střežení a studium přírody tam, kde potřebujeme pozorovat podrobnosti na velkou vzdálenost i při špatných světelných podmínkách. 

Dalekohled na cestách

Jsou chvíle, kdy se dalekohled hodí, většinou však není životně důležitý, a proto při minimalizaci věcí, které berete s sebou, bývá často vyřazován. Je to škoda, protože lehký pozorovací dalekohled vám nejen obohatí rozhled o podrobnosti, o kterých bez něj nemáte ani tušení, ale pomůže vám vyhledat a předem si prohlédnout další cestu, podrobnosti a možné překážky na ní, můžete také pozorovat volně žijící zvěř a ptáky, ale i obyvatelstvo, zvláště není-li příliš přátelské. Při orientaci v pustinách je to nenahraditelný pomocník!

Dalekohledy vhodné pro outdoor jsou buď jednooké (monokuláry) nebo dvouoké (binokuláry). Konstrukcí se pak rozlišují na dlouhé, většinou výsuvné, tzv. spektivy a pak ty, prizmatickými hranoly zkrácené, tzv. triedry. Na trhu narazíte na nejrůznější provedení a můžete si proto vybrat dobře nebo hůř. Já s sebou obvykle nosím jen jednoduchý spektiv ruského původu, který byl překvapivě levný a je i dostatečně robustní. Vezmu-li si někdy kvalitní triedr, srovnání se spektivem odhalí velké nedostatky mého levného pomocníka, ale při porovnání jejich váhy a rozměrů, opět se příště rozhoduji pro spektiv. Existují také jednodušší, relativně levné triedry, které jsou po všech stránkách lepší než můj cestovní dalekohled, ale rozdíly až tak zásadní tu nejsou. U triedrů se například část světla ztrácí v jejich hranolech – tradiční porro hranoly jsou velké a těžké, ale s malou ztrátou průchozího světla; střechové hranoly jsou naopak malé, lehké, používané v tzv. kompaktech, ale ztráta světla v nich je značná.

Triedry mívají širší zorné pole a jsou v ruce příjemně malé, zvláště při delším pozorování. U dalekohledů je velmi důležité použití antireflexní vrstvy na všech čočkách (modrofialový potah), která značně snižuje ztráty světla v objektivu rozptylem a odrazem. Tvoří ji ve vakuu nanesená vrstvička fluoridu magnesia. Výhodné je, když je opravdu na všech optických částech, a někdy bývá i několikanásobně opakována. Označení pak je fully-multi coated a zaručuje také i 70% odfiltrování UV a IR záření. Většinou si koupíte dalekohled s plastovými čočkami, které jsou pro naše pozorování dostatečně kvalitní, levné a hlavně lehké. Skleněné čočky najdete hlavně ve zděděných vojenských a loveckých dalekohledech, které mohou být i velmi kvalitní, bohužel jsou však dost těžké. Důležitá je také odolnost dalekohledu ke vnějším vlivům a zacházení. Například rychlá změna teploty způsobí snadno jeho vnitřní zamlžení, takže některé typy se honosí nejen vodotěsností (O-kroužky), ale i tím, že navíc jsou naplněny dusíkem, čímž vám všechny problémy s mlžením odpadají, jsou ale pak i o dost dražší. Malé triedry lze také výhodně složit, čímž se značně zmenší i rozměr přepravního pouzdra.

U dalekohledů pro outdoor rozhoduje tedy nejvíc váha, rozměry a odolnost vůči vnějšímu prostředí, optické vlastnosti jsou druhořadé, přesto mohou být na slušné úrovni, vybíráte-li pečlivě a vybaveni základními informacemi k tomu, co požadujete.

Jaké optické hodnoty se u dalekohledů tedy uvádějí, co znamenají a co si můžeme sami zjistit či spočítat: 

Zvětšení se uvádí téměř vždy na prvním místě a znamená to, kolikrát se nám objekt zdá blíž než ve skutečnosti je. Dostatečné zvětšení za dne je už 6 až 8× a větší než 10 až 12× postrádá smysl, protože pak je problém udržet při pozorování dalekohled v klidu (dech, třes rukou, ap.) a pozorovaný obraz je rozostřen nebo přímo roztřesený. Dalekohledy s menším zvětšením mají širší zorné pole, k pozorování jsou nejvhodnější a myslivci jim proto říkají obzorky. 

Průměr objektivu bývá často uváděn jako druhé číslo v násobku a lze si ho také snadno změřit. Kvalitnější objektivy s velkou světelností mívají průměry 40 až 56 mm, ale na malých dalekohledech nepřekvapí ani průměry mezi 20 až 35 mm. 

Šířka zorného pole je uváděna v Evropě v metrech ve vzdálenosti 1000 m nebo v nemetrických zemích ve stopách (foods) na 1000 yardů. Větším zvětšením se zorné pole zužuje a bývá u většiny dalekohledů uvedeno. Příklad: monokulár 8×21 (váha jen 80 g!), v Evropě se uvádí šíře zorného pole 128 m na 1000 m a v zámoří je to 367` na 1000 yds. Někdy se můžete setkat i s údajem ve stupních, hlavně při velkých zvětšeních. 

Světelnost je důležitá zvlášť za horších světelných podmínek, za šera až téměř tmy. Zornice vašeho oka se s tmou stále více roztahuje až do maximálních asi 7 mm, ale ne víc (u velmi mladých lidí může být maximum i 8 mm, ale běžných je 6-7 mm, po šedesátce věku 4 mm a po osmdesátce je to jen 2,5 mm!). Tomu by měl minimálně odpovídat i průměr výstupní pupily u okuláru. Světelnost je tedy dána druhou mocninou průměru této pupily, při průměru ideálních 7 mm je tedy geometrická světelnost 49. Průměr pupily vašeho dalekohledu si vypočítáte tak, že průměr objektivu vydělíte zvětšením, tedy opět na příkladu dalekohledu označeného tentokrát 7×50. Počítáme 50:7=7,14.

Výkonnost za šera je údaj, který ještě lépe charakterizuje možnosti dalekohledu ve špatných světelných podmínkách. Tento údaj si lze vypočítat. Je to druhá odmocnina ze součinu zvětšení a průměru objektivu v mm, a měla by být lepší než 18. Náš příklad tedy vyjde 18,7. Čím vyšší hodnota, tím je ostrost a rozlišení obrazu lepší! 

Hodnoty dalekohledu uváděného v příkladu (7×50) tedy vyhovují i náročnějším požadavkům v outdooru, ale rozumně vzato, vystačíme se i s nižšími hodnotami (6 – 8×20 – 32), protože pozorovat v noci většinou nemusíme. 

Dvouoké triedry mají obvykle tzv. středové zaostřování, které je praktické a je doplněno obvykle i dioptrickou korekcí na pravém okuláru. 

Monokuláry pak mají tzv. okulárové ostření, které vyrovná i případnou dioptrickou korekci. Někdy lze výměnou okuláru dosáhnout i jiného zvětšení. Pozor však u levných spektivů, které se ostří jen popotahováním tubusu, je to velmi nepraktické i jen jako dětská hračka! 

Dalekohledy s proměnou ohniskovou vzdáleností se také prodávají a nazývají se variable, ale trochu kvalitnější jsou poměrně drahé. Např. Tosco Variabel 8 – 24×50GA, vážící 830 g.

Jste-li fotografové a nosíte s sebou i větší teleobjektiv, pak si můžete dokoupit i monokulárový nástavec. Takto s okulárem ve spojení s teleobjektivem díky kvalitní optice získáte i velmi dobrý dalekohled, jehož optické hodnoty jsou odvozeny z teleobjektivu a přesné údaje získáte z tabulky, která je dodávána s nástavcem. Jako objektiv lze použít i teleobjektiv s proměnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoom. 

Zajímavý údaj je také, někdy uváděný, rozsah ostření, např. 10 m až nekonečno. To znamená, že na blíž než 10m nezaostříte!

U dalekohledů s velkým zvětšením (>20) je výhodný na dalekohledu vestavěný upevňovací závit na stativ 1/4 nebo 3/8. Se stativem pak budete mít snažší pozorování, zvláště stále ze stejného místa. Že se optiky prsty nedotýkáme, je snad všem jasné.

Dříve bývalo tělo dalekohledů vyráběno z mosazi, nyní se ale používá ocel, slitiny hliníku nebo umělá hmota. Ocel je těžká, pro naše účely se nehodí, hliník ve většině parametrů vyhovuje, ale bývají problémy s kompenzací jeho velké tepelné roztažnosti. Zbývají tedy moderní umělé hmoty s plnivy jako je grafit nebo keramika, které splňují všechny požadavky pro outdoor. 

Důležitou součástí dalekohledu je pevné, voděodolné pouzdro, které váš dalekohled ochrání a také umožňuje vždy jeho snadné vyjmutí. Vzpomeňte si na poctivá kožená pouzdra starších dalekohledů, na doplňující krytky objektivů i okulárů a nemyslete, že koženkové pouzdro se zipem to nahradí. Dalekohled lze doplnit gumovou ochranou okrajů objektivu, sloužící jako sluneční či dešťová clona. Okulár lze vylepšit anatomickou gumovou očnicí a krytem proti prachu a dešti. Můj výše zmíněný ruský spektiv je uzavřen v pevném šroubovacím pouzdře z plastu a krom váhy této ochraně nelze nic vyčíst, dokonce i plave. Dalekohled je také nutné nosit na snadno dostupném místě, a s tím bývá většinou problém, protože o toto místo soupeří s fotoaparátem, nožem, telefonem, lahví s pitím a dalšími důležitými věcmi. Je-li připevněn k batohu, nosným popruhům nebo k bederáku, je tu nebezpečí poškození při odložení batohu, třeba při dopravě. Nosit dalekohled na krku doporučuji při pozorování někde na vyhlídce, kde vám může snadno upadnout, ale jít s batohem a houpajícím se dalekohledem na krku je příliš i pro otrlé jedince. Opravdu dobré řešení jsem zatím neviděl a ti opatrní, co ho mají ukrytý v hloubi batohu, toho zase moc nenapozorují, bývá to bohužel i osud mého velkého a drahého foťáku, kde pak vítězí má lenost nad možnými akčními záběry.

Existují dalekohledy pro lidi s brýlemi?

Nosí-li majitel dalekohledu brýle, pak mu budou některé modely k ničemu. Vadí především kaučukové kruhové očnice, neboť je téměř nemožné ohnout je tak, aby do okulárů bylo vidět i přes brýle. Nehledě na to, že tato manipulace zabere více či méně drahocenného času v okamžiku, kdy je dalekohled zaměřen na běžící zvíře nebo letícího ptáka. Obrýlení zákazníci by tedy měli dávat přednost přístrojům s posuvnými a snadno odnímatelnými očnicemi z pevného materiálu.

Je lépe dát přednost rovným dalekohledům před klasickými?

Z rovných dalekohledů, které jsou vybaveny střechovými hranoly, jsou okuláry v jedné rovině s objektivy. Oproti tomu jsou klasičtější modely vybavené takzvanými porro hranoly, které jsou navzájem vychýlené. Střešní hranoly jsou konstrukčně náročnější a dražší. Proto jsou také rovné dalekohledy nižší třídy spíše průměrné. 

Triedr
Zdroj: Astronomický deník

Je to k nevíře, ale tahle soustava čoček a skleněných hranolů, jejichž základní konstrukce se od počátku dvacátého století příliš nezměnila, je dosud nejdostupnější kvalitní astronomický dalekohled. Samozřejmě, triedr má jistá omezení, ale jinak je s ním na co koukat. Posuďte sami. 

Snad nejvděčnějším cílem je Měsíc. Snadno se hledá a i ten nejjednodušší triedr, pokud možno upevněný na stativu, vám na jeho povrchu ukáže více detailů, než spatřil Galileo Galilei na počátku sedmnáctého století. Především na terminátoru – rozhraní světla a stínu – najednou vystoupí nepřeberné množství kráterů a rozmanitě tvarovaných pohoří. Všechny tyto jemné detaily navíc s postupnou změnou osvětlení, den za dnem, změní i podobu.

Dobrým cílem, který se snadno hledá, je i Slunce. Projekcí se můžete podívat na řadu větších či menších skvrn a můžete také sledovat, jak ze dne na den mění polohu, ale i podobu. Pozor! V žádném případě se ale na Slunce nedívejte přímo! Můžete si poškodit zrak!

U ostatních těles Sluneční soustavy už to tak slavné není. Na světlé večerní nebo ranní obloze vám triedr pomůže nalézt planetu Merkur, která se nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Venuše je sice nepřehlédnutelná i bez dalekohledu, ale na druhou stranu vám kvalitní přístroj na stativu ukáže, jak v průběhu týdnů mění úhlovou velikost a fázi. Bez zajímavosti není ani fakt, že právě tato pozorování přivedla Galilea Galileiho k přesvědčení, že Země skutečně obíhá kolem Slunce. (Po pravdě řečeno, tyto změny vysvětloval i jiný, tzv. Tychonův model, ve kterém byla naše planeta stále centrem vesmíru.) Zatímco Mars v triedrech vypadá jenom jako naoranžovělá hvězda, při sledování Jupiteru snadno v přilehlém okolí naleznete hned čtyři jasné měsíce: Ió, Európu, Ganymed a Kallistó (v pořadí od planety). Obzvlášť snadné je zahlédnout poslední dva satelity. Naopak Ió a Európa se mohou často ukrývat v záři oslnivé planety – v jejich případě proto vyčkejte na dobu, kdy se dostanou úhlově dále od planety. Tuhle informaci vám prozradí třeba Hvězdářská ročenka či některý z běžně dostupných astronomických programů. Spatřit Saturnův prstenec není vůbec jednoduché. Na subtilní ozdobu druhé největší planety musíte použít dalekohled na stativu, jenž zvětšuje alespoň 20x až 30x. Můžete ale zkusit zahlédnout měsíc Titan. Vypadá jako hvězdička osmé velikosti, která Saturn oběhne jednou za šestnáct dní. Od Saturnu se vzdaluje až na tři úhlové minuty.

Většího zvětšení (vhodného právě pro pozorování planet) lze u triedru dosáhnout tak, že za stávající okulár (za jeden nebo za oba) přidáte další okulár, astronomický nebo i z mikroskopu, upevněný v trubičce (je třeba experimentovat, ne vždy to vede k úspěchu). V dosahu menšího triedru je i Uran, Neptun a zhruba desítka nejjasnějších planetek, jež se toulají mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Abyste měli při jejich identifikaci patřičnou jistotu, bude nejlepší, když si nakreslíte skicu těsného okolí možné planety či planetky a z noci na noc budete sledovat, jak se těleso pohybuje vůči vzdáleným hvězdám. Pokud máte možnost pozorovat tmavou oblohu daleko od pouličního osvětlení, ukáže vám triedr 7×50 či 10×50 stálice slabé až devět magnitud. Do zorného pole se vám tehdy dostane několik desítek dalších objektů.

Začneme-li podzimní oblohou, je na místě jmenovat zajímavé a pro triedr vhodné objekty jako Galaxii v Andromedě (M 31), o něco slabší galaxii M 33 v Trojúhelníku, dvojici otevřených hvězdokup chí a h v Perseovi či skupinu hvězd kolem Mirfaku – alfa Persei. Na zimní obloze jsou vděčným cílem Plejády a Hyády z Býka, Mlhovina v Orionu M 42 a Jesličky (M 44) v Rakovi. Z jarní oblohy lze vybrat otevřenou hvězdokupu M 48 v Hydře a kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi.

Mnoha nádhernými zákoutími kypí především letní nebe. Nezapomenutelné je toulání Mléčnou dráhou, jen tak nazdařbůh. Zahlédnout zde můžete nejrůznější více či méně náhodná nakupení stálic, často podivuhodných tvarů, barevné hvězdy, temné zálivy. Krásná je Laguna (M 8) ve Střelci a nedaleko i otevřená hvězdokupa M 25 či hvězdokupa kulová M 22. Jako drobná mlhavá skvrnka, která ve větších dalekohledech připomíná ohryzek, vypadá planetární mlhovina M 27 v Lištičce. Na západním okraji stejného souhvězdí zase leží Ramínko na šaty – hříčkou náhody zajímavě vytvarovaná skupina různě vzdálených stálic. Poblíž Denebu, nejjasnější hvězdy z Labutě, narazíte nejen na jemnou mlhovinu Severní Amerika (na ní je triedr obzvlášť vhodným přístrojem), ale i otevřenou hvězdokupu M 39. A pokud byste chtěli spatřit zbytek po supernově, podívejte se pod hvězdu epsílon Cygni, kde leží Řasy – cáry dávno zaniklé hvězdy.

Dobře, triedr je skutečný hvězdářský dalekohled. Jenže po kterém z typů sáhnout? Situace na trhu je více než pestrá a rozhodně neplatí úměra, že pokud stojí nějaký přístroj dvacetkrát víc, lze s ním také dvacetkrát víc vidět.

Slovem triedr se dnes označuje každý dalekohled, v němž se používá trojbokých hranolů k dosažení vzpřímeného obrazu. Většinou se přitom jedná o dvojici spojených dalekohledů, v astronomické hantýrce nazývanou binar.

Každý takový přístroj charakterizují dvě čísla: zvětšení a průměr objektivu. Například 7×50 znamená, že triedr s objektivy o průměru pět centimetrů zvětšuje sedmkrát. Na první pohled se může zdát, že větší zvětšení přináší i lepší obraz. Skutečně, s dalekohledem se pak snadněji sledují jak dvojhvězdy, tak i Jupiterovy satelity či krátery na Měsíci. Na druhou stranu ale rostoucí zvětšení omezuje velikost zorného pole a pokud držíte triedr v ruce, může se až nepříjemně chvět. Jednoduše řečeno, pokud nebudete používat triedr na stativu, je optimální nejvýše desetinásobné zvětšení. 

A co průměr objektivu? Binar je v noci skutečně mocným rozšířením našeho zraku, díky kterému vidíme mnohonásobně slabší hvězdy. Triedr 7×35 posbírá zhruba dvacetkrát více světla než naše neozbrojené oči (tj. optická soustava ‚1×8‘). Triedr 7×50 dokonce padesátkrát víc, takže oproti předcházejícímu typu dalekohledu ukáže asi o magnitudu slabší hvězdy. Na druhou stranu je ale těžší, a proto se vám při delším pozorování rychleji unaví ruce. Léta praxe ukázala, že optimální průměr objektivů je 50 milimetrů.

Objektivy triedrů jsou většinou pokryty tzv. antireflexní vrstvou (vypadá jako barevný, nejčastěji modrý, zelený či purpurový povlak). Zvyšuje propustnost čoček a snižuje nežádoucí vnitřní odrazy a dalších rušivé jevy. U levnějších typů je takto upraven pouze vnějších povrch objektivu a okuláru, zatímco dražší triedry mají ošetřeny všechny odrazné plochy. Přesto všechno lze z úspěchem k pozorování používat jednodušší triedry. Daň v podobě menšího kontrastu a dosahu je – zdá se – přijatelná. Triedr byste měli vybírat také s ohledem na průměr vašich zorniček, jejichž velikost si před zrcadlem změříte pomocí průhledného pravítka při tlumeném osvětlení. Ilustrací může být rozdíl mezi binary 7×35 a 7×50. V prvním případě má dalekohled velikost výstupní pupily (světlý kruh viditelný v okuláru) pět milimetrů, ve druhém zhruba sedm milimetrů. (Velikost výstupní pupily můžete změřit pravítkem nebo spočítat podělením průměru objektivu zvětšením.) Jestliže máte průměr zorničky kolem sedmi milimetrů, kupte si 7×50. Pokud ale máte zorničku menší, řekněme kolem pěti milimetrů, bude pro vás vhodnější 7×35. U druhého typu 7×50 by totiž část světla posbíraného objektivy neprošla do vašeho oka. S triedrem 7×35 prostě uvidíte obdobně slabé objekty jako se 7×50. Jinou možností je vybrat si přístroj 10×50 — i ten má totiž průměr výstupní pupily 5 milimetrů (a posbírá více světla než 7×35). Kromě průměru objektivu a zvětšení se triedry tu a tam liší systémem ostření. Většina z nich má tzv. centrální ostření, které plynule bez zádrhelů posunuje oběma okuláry. Případnou odchylku pravého oka lze nastavit na pravém, samostatně pohyblivém okuláru. Narazit ale můžete i na (levnější) přístroje, u nichž centrální ostření chybí. Je zřejmě úplně jedno, který si vyberete. Centrální ostření je však pohodlnější. Nejlepší je verze ostření prostřednictvím široké středové osy, nikoli ‚jen‘ kolečkem mezi okuláry. Pro pozorování i pro větší odolnost vůči nárazu je pak výhodný i pogumovaný povrch. Naopak zbytečné je kupovat přístroje se zoomem. Jsou drahé, mechanicky nestabilní a poskytují nepřirozené zorné pole. 

Jako univerzální proto doporučujeme běžný triedr 10×50. Pozorujete-li často v místech, kde je temné nebe, je výhodnější 7×50, který může mít o něco větší zorné pole. Pokud chcete mít triedr téměř kapesní, můžete dát přednost typu 8×40, i když s ním neuvidíte tak slabé objekty a hvězdy. 

Tyto triedry můžete pořídit velmi levně v různých ‚second-handech‘, na burzách a v zastavárnách. Šetřit ale není na místě. Nový přístroj lze se zárukou koupit za cenu kolem dvou tisíc korun. Nemusíte se přitom vyhýbat ani výrobkům z východní Evropy, nicméně i většina renomovaných firem prodává poměrně levné dalekohledy. Na druhou stranu, koupě triedru je jednorázová záležitost, na které není vhodné příliš šetřit.