Kolpík bílý ( Platalea leucorodia )

Úvod Kolpík bílý je velký, nezaměnitelný brodivý pták z čeledi ibisovitých, který okamžitě zaujme svým unikátním zobákem lžicovitého tvaru. Je to elegantní bílý pták, který obývá rozsáhlé mokřadní oblasti Evropy, Asie a severní Afriky.

Systematické zařazení

• Řád: pelikáni (Pelecaniformes) – někdy řazen i mezi brodivé (Ciconiiformes)
• Čeleď: ibisovití (Threskiornithidae)
• Rod: kolpík ( Platalea )
• Druh: kolpík bílý ( Platalea leucorodia )

Popis

• Vzhled: Kolpík je velký pták (délka těla 80–93 cm, rozpětí křídel 120–135 cm) s převážně sněhobílým peřím. Dospělí ptáci mají černé nohy a charakteristický dlouhý, plochý zobák šedé až černé barvy, který je na konci rozšířený do tvaru lžíce se žlutou špičkou. V období hnízdění mají dospělci na hlavě chocholku z prodloužených per a na hrudi žlutavou skvrnu. Mladí ptáci mají růžový nebo světlejší zobák a černé špičky letek.
• Let: V letu má kolpík natažený krk (na rozdíl od volavek) a působí elegantně. Létá pomalými, rozvážnými údery křídel.

Rozšíření a Biotop

• Areál: Kolpík bílý má palearktické rozšíření, hnízdí v jižní a střední Evropě, střední Asii až po východní Asii a také v severní Africe. Evropské a západoasijské populace jsou tažné a zimují hlavně ve Středomoří a subsaharské Africe.
• Biotop: Vyhledává rozsáhlé mělké sladkovodní i slané mokřady – jezera, rybníky, laguny, delty řek, bažiny s porosty rákosu nebo vrbami, kde nachází dostatek potravy a místa k hnízdění. Vyžaduje klidné lokality bez výrazného rušení.

Výskyt v České republice V České republice byl kolpík v minulosti velmi vzácný. Od konce 20. století však dochází k postupnému nárůstu početnosti a rozšiřování hnízdního areálu, zejména na jižní Moravě (např. Lednické rybníky, Podyjí) a v jižních Čechách (např. Třeboňsko, Českobudějovicko). Pravidelně zde hnízdí a jeho počty stále mírně stoupají, i když je stále považován za vzácného.

Potrava a Způsob lovu

• Složení potravy: Živí se především drobnými vodními živočichy – malými rybkami, pulci, larvami vodního hmyzu, korýši, měkkýši a někdy i vodními rostlinami.
• Technika lovu: Potravu získává charakteristickým způsobem. Brodí se mělkou vodou a ponořeným, pootevřeným zobákem pohybuje ze strany na stranu („čeří“ vodu). Citlivá nervová zakončení uvnitř zobáku mu umožňují detekovat kořist dotykem, kterou pak rychle sklapnutím zobáku uchopí. Často loví ve skupinách.

Hnízdění a Rozmnožování

• Kolonie: Kolpíci hnízdí v koloniích, často společně s jinými druhy ptáků, jako jsou volavky, kormoráni nebo ibisi.
• Hnízdo: Staví si poměrně velká hnízda z rákosových stébel, větví a jiného rostlinného materiálu, obvykle nízko nad vodou v hustých rákosinách, v keřích nebo na nízkých stromech.
• Snůška: Samice snáší obvykle 3–4 bílá vejce s řídkými červenohnědými skvrnami.
• Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 21–25 dní. Mláďata jsou krmivá, rodiče jim vyvrhují potravu do zobáků. Hnízdo opouštějí po cca 40–50 dnech a plně vzletná jsou zhruba po 7 týdnech.

Chování Mimo hnízdní období jsou kolpíci společenští ptáci, často se shromažďují na společných nocovištích a při hledání potravy. Jsou poměrně tiší, pouze v koloniích se ozývají chraptivými a vrčivými zvuky.

Ochrana Kolpík bílý je v České republice zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený. Celosvětově je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (Least Concern), ale na regionální úrovni (včetně Evropy) je jeho ochrana stále důležitá. Hlavními hrozbami jsou ztráta a degradace mokřadních biotopů (vysoušení, regulace vodních toků, intenzivní rybářství), rušení na hnízdištích a v minulosti i lov. Ochrana spočívá především v zachování a obnově vhodných mokřadů a zajištění klidu na hnízdištích.

Závěr Kolpík bílý je fascinující pták, jehož přítomnost v naší přírodě je známkou zachovalých a zdravých mokřadních ekosystémů. Jeho postupný návrat do České republiky je pozitivním signálem, ale stále vyžaduje naši pozornost a ochranu jeho životního prostředí.