Na jihu Moravy, v krajině formované řekami Moravou a Dyjí, se rozprostírá svět mohutných dubů, lužních lesů, rozlehlých luk a tichých říčních ramen. Je to krajina, kde nad korunami stromů krouží orli, v jarních porostech zpívají lejsci a na starých kmenech hledají potravu strakapoudi. Místo, jehož přírodní bohatství přesahuje hranice České republiky, získalo od 1. července 2025 ochranu jako CHKO Soutok. Stalo se tak dvacátou sedmou chráněnou krajinnou oblastí v Česku.
Vyhlášení představuje významný mezník, skutečná práce na zachování zdejší přírody však pokračuje. Budoucnost Soutoku závisí na dostatku vody, zachování starých stromů, vhodném hospodaření a ohleduplném přístupu návštěvníků. Pro milovníky ptáků je tato oblast mimořádná také tím, že na poměrně malém prostoru propojuje prostředí lesa, otevřené krajiny a mokřadů. Každé z nich má jiné obyvatele a každé potřebuje trochu odlišnou péči.
Krajina na setkání dvou řek
CHKO Soutok má rozlohu přibližně 125 kilometrů čtverečních. Její název připomíná setkání Moravy a Dyje na pomezí Česka, Rakouska a Slovenska. Chráněná oblast však zahrnuje podstatně širší říční krajinu než samotné místo soutoku. Pro její podobu jsou určující nížinné lesy, louky, vodní toky a síť drobných mokřadů.
Na první pohled zde chybějí výrazné výškové rozdíly. Přesto i nenápadná změna úrovně terénu rozhoduje o tom, jaké rostliny na daném místě porostou. Prohlubeň může zadržovat vodu, zatímco nedaleké vyvýšené místo zůstává suché. Rozdíly, které člověk při chůzi téměř nepostřehne, mají pro zdejší organismy zásadní význam.
Při návštěvě se proto vyplatí všímat si drobností. Změna bylinného podrostu, jiný druh stromu nebo náhlý výskyt rákosin často prozradí více než samotný pohled do mapy. Soutok je krajina, kterou člověk poznává postupně, zastávku po zastávce.
Proč bylo vyhlášení CHKO důležité
Vláda schválila vyhlášení CHKO Soutok 15. ledna 2025, s účinností od začátku července téhož roku. Rozhodnutí navázalo na dlouhodobé snahy zajistit této oblasti souvislou ochranu. Jednotlivé cenné lokality a druhy byly chráněny již dříve, velkoplošná ochrana však umožňuje uvažovat o krajině jako o propojeném celku.
Takový přístup odpovídá způsobu, jakým příroda funguje. Orel hnízdící v lese může hledat potravu daleko za jeho okrajem. Obojživelníci potřebují vedle rozmnožovací tůně také vhodné suchozemské prostředí. Voda přitékající do jednoho ramene ovlivňuje místa, která leží dále po proudu.
Ochrana jediného stromu či malé rezervace proto nemusí stačit, pokud se zásadně změní okolí. Smyslem CHKO je vytvářet podmínky pro dlouhodobé fungování celé krajiny. Na Soutoku to znamená zejména spojit péči o lesy, louky a vodní režim tak, aby jednotlivá opatření působila společně.
Úspěch se nebude měřit jen počtem informačních tabulí. Důležitější bude, zda zde budou i za několik desetiletí vyrůstat staré duby, vznikat nové dutiny a na jaře ožívat mokřady.
Voda jako základ života
Lužní krajinu nelze pochopit bez vody. Řeky ji po dlouhou dobu přetvářely, přinášely usazeniny, vytvářely ramena a zaplavovaly okolní území. Střídání vyšších a nižších vodních stavů vytvářelo proměnlivé podmínky, kterým se místní organismy přizpůsobily.
Vodohospodářské úpravy ve druhé polovině dvacátého století tento režim výrazně změnily. Napřimování a ohrázování toků i výstavba novomlýnských nádrží omezily přirozené propojení řek s okolní nivou. Návrat vody do lužní krajiny proto patří mezi hlavní úkoly její ochrany.
Pro přírodu přitom není rozhodující pouze množství vody. Záleží také na tom, kdy přichází, jak dlouho se zdrží a kam se dostane. Mělká jarní tůň může nabídnout vhodné prostředí organismům, kterým hluboká stálá nádrž nevyhovuje.
Podobně nelze všechny mokřady upravit stejným způsobem. Někde je potřeba obnovit propojení s tokem, jinde zachovat klidnou vodní plochu nebo přirozené vysychání. Dobrá péče vychází z rozdílů mezi jednotlivými místy a respektuje jejich obyvatele.
Lužní les má mnoho podob
Označení lužní les může vyvolávat představu jednotného porostu. Ve skutečnosti jde o různá společenstva, jejichž podobu určuje především voda. Na více zamokřených místech se uplatňují zejména vrby a topoly. V takzvaném tvrdém luhu mají významné zastoupení duby, jasany a jilmy. Na sušších stanovištích přibývají další dřeviny.
Pro živočichy je vedle druhového složení důležitá také stavba lesa. Mladý hustý porost nabízí jiné možnosti než starý les s mohutnými kmeny, světlinami a odumírajícími větvemi. Velký význam mají okraje porostů, keře i místa, kde na zem proniká více světla.
Ptáci tyto rozdíly využívají velmi přesně. Někteří sbírají potravu v korunách, jiní prohledávají kůru nebo loví hmyz za letu. Další se drží nízko v podrostu. Druhově a prostorově pestrý les tak může poskytovat podmínky mnohem širšímu okruhu obyvatel.
Návštěvník tuto pestrost často nejlépe pozná sluchem. Hlasy z korun stromů se střídají s voláním z hustých keřů a klepáním datlovitých ptáků.
Staré duby a jejich nenahraditelná hodnota
Mohutné duby patří k nejvýraznějším znakům Soutoku. Jejich význam však zdaleka nespočívá jen v působivém vzhledu. Starý strom nabízí množství drobných prostředí: dutiny, praskliny, odumřelé větve, obnažené dřevo nebo místa s trouchem.
Jednotlivé části mohou obývat organismy s velmi rozdílnými nároky. Některé potřebují osluněný kmen, jiné vlhké prostředí uvnitř dutiny. K typickým příkladům zdejších vzácných obyvatel starých stromů patří tesařík obrovský, páchník hnědý či krasec dubový.
Takové podmínky vznikají postupně. Nově vysazený strom sice představuje důležitý příslib, ale funkci starého dutého dubu bezprostředně nenahradí. Proto je potřebné chránit dnešní veterány a současně umožnit růst jejich nástupců.
Péče někdy zahrnuje také uvolnění stromu od okolního porostu. Dub, který vyrostl na světle, může při postupném zastínění ztrácet vhodné podmínky. Zachování starých stromů tedy nemusí znamenat úplné vyloučení zásahů. Podstatné je rozumět tomu, co konkrétní strom a jeho obyvatelé potřebují.
Louky jako rovnocenná součást Soutoku
Pozornost návštěvníků často přitahují lesy, ale bez luk by zdejší krajina přišla o velkou část svého bohatství. Otevřené plochy poskytují prostor kvetoucím rostlinám, hmyzu i ptákům, kteří zde vyhledávají potravu.
Louka se přitom mění během celé sezony. Jinak vypadá na jaře, jinak před sečí a jinak při pozdně letním obrůstání. Tyto fáze využívají různí živočichové. Když je ve stejnou chvíli pokosena celá rozsáhlá plocha, mohou náhle přijít o potravu i úkryt.
Proto má význam vhodně načasované a prostorově rozrůzněné kosení, při němž část porostu zůstává dočasně zachována. Právě takovou péči zmiňuje AOPK také pro zdejší druhově bohaté louky.
Pro pozorovatele ptáků jsou zajímavé především přechody mezi loukou a lesem. Z jednoho místa lze sledovat ptáky přelétající z porostu do otevřené krajiny a současně kontrolovat oblohu. Důležitá je trpělivost: některé děje se odehrávají vysoko nad námi, jiné nenápadně při zemi.
Hrúdy a překvapení suchých stanovišť
Soutok není tvořen pouze vlhkými místy. Jeho pestrost doplňují hrúdy, tedy mírně vyvýšená stanoviště s písčitým podložím. Ta mohou být mnohem sušší než okolní louky a lesy. Vyskytují se na nich také teplomilné a suchomilné organismy, které bychom v představě zaplavovaného luhu možná nečekali.
Právě sousedství odlišných prostředí pomáhá vysvětlit mimořádnou rozmanitost oblasti. Na krátké vzdálenosti se mění vlhkost, teplota povrchu i hustota vegetace. S nimi se mění nabídka potravy, možnosti úkrytu a podmínky rozmnožování.
Hrúdy zároveň připomínají, že péče o přírodu nemůže sledovat jediný univerzální cíl. Zadržování vody je pro lužní krajinu zásadní, ale neznamená to snahu zaplavit každé místo. Stejně tak není žádoucí nechat všechny otevřené plochy zarůst stromy.
Hodnota Soutoku spočívá i v zachování těchto kontrastů. Rozmanitá krajina potřebuje různá stanoviště, včetně těch nenápadných, jejichž význam nemusí být při první návštěvě zřejmý.
Ptačí oblast s evropským významem
Soutok má výjimečné postavení také z pohledu ochrany ptáků. Velkou část území pokrývá ptačí oblast Soutok–Tvrdonicko. Mezi její předměty ochrany patří například čáp bílý, luňák červený, luňák hnědý, orel královský, raroh velký, včelojed lesní, ledňáček říční, žluna šedá, strakapoud prostřední a lejsek bělokrký.
Už tento výčet ukazuje, jak rozdílné nároky musí zdejší krajina splňovat. Některé druhy potřebují staré stromy s dutinami, jiné vhodné břehy nebo dostatek potravy v otevřeném prostoru. Ochrana ptáků proto začíná ochranou prostředí, ve kterém žijí.
Pro návštěvníka je důležité mít realistická očekávání. Přítomnost druhu v oblasti neznamená, že jej uvidí při každé vycházce. Pozorování ovlivňuje roční období, počasí, denní doba i prostá náhoda.
Smyslem výpravy nemusí být co nejdelší seznam. Mnohem cennější může být chvíle, během níž člověk sleduje způsob lovu, zpěv nebo vzájemné chování běžnějšího ptáka.
Ptáci Soutoku v atlasu a ve zvukových nahrávkách
Vyberte si druh, který vás zajímá. Kliknutím na miniaturu nebo tlačítko Atlas otevřete jeho profil. Odkaz Poslechnout hlas otevře nahrávku z našeho webu v nové kartě. Nahrávky slouží k domácímu poznávání; v přírodě je nepoužívejte k lákání ptáků.
Orel královský
Významný dravec jižní Moravy, který potřebuje vhodné hnízdní stromy a otevřenou krajinu s dostatkem potravy. Při pozorování zachovávejme velký odstup.
Orel mořský
Mohutný orel se širokými křídly, jehož dospělce poznáme také podle bílého ocasu. Mladí ptáci mají odlišné zbarvení a vyžadují pozornější určování.
Luňák červený
Nápadný dravec s vykrojeným ocasem, který při plachtění často mění jeho polohu. Oblast využívá také mimo hnízdní období.
Luňák hnědý
Příbuzný luňáka červeného, se kterým sdílí část prostředí. Rozlišení usnadňuje kombinace zbarvení, tvaru ocasu a celkové siluety za letu.
Strakapoud prostřední
Obyvatel starších listnatých porostů, který hledá potravu na kmenech a větvích. Staré duby pro něj představují důležitou součást životního prostředí.
Lejsek bělokrký
Drobný pěvec využívající stromové dutiny. Na jaře jeho přítomnost často nejprve prozradí zpěv, zatímco samotný pták zůstává ukrytý mezi větvemi.
Čáp bílý
Známý pták otevřené krajiny, který zde může hnízdit také na stromech. Potravu vyhledává na loukách i v mělkých vodních stanovištích.
Čáp černý
Skrytější příbuzný čápa bílého, spojený s lesním prostředím. Při lovu v klidné mělké vodě jej sledujme z dostatečné vzdálenosti.
Ledňáček říční
Barevný obyvatel řek a ramen. Kromě dostupné potravy potřebuje vhodný břeh, ve kterém si může vyhrabat hnízdní noru.
Včelojed lesní
Lesní dravec patřící mezi předměty ochrany ptačí oblasti. Jeho přítomnost připomíná význam zachování vhodných porostů a potravních možností v okolní krajině.
Raroh velký
Vzácný sokolovitý dravec a jeden z významných druhů ptačí oblasti. Ochrana jeho prostředí zahrnuje vhodná hnízdiště i bezpečné podmínky při získávání potravy.
Orli nad jižní Moravou
K nejsilnějším zážitkům patří setkání s velkým dravcem. Na Soutoku se vyskytují orel mořský i orel královský. Jde o dva odlišné druhy, které nelze zaměňovat jen podle velikosti nebo tmavého zbarvení.
Dospělý orel mořský upoutá širokými křídly a krátkým bílým ocasem. U mladších ptáků však bílé zbarvení ocasu chybí a určování bývá náročnější. Při pozorování vzdáleného dravce je proto lepší sledovat více znaků současně a ponechat určení otevřené, pokud nejsou dostatečně viditelné.
Orel královský patří k nejvýznamnějším dravcům jihomoravské krajiny. Česká společnost ornitologická označuje ptačí oblast Soutok–Tvrdonicko za jádro jeho výskytu u nás. Zachování vhodných hnízdních stromů a bezpečné potravní nabídky má proto význam přesahující samotnou CHKO.
Pozorování orlů má být vždy spojeno s odstupem. Nejhezčí zážitek často přinese klidné sledování kroužícího ptáka z cesty či otevřeného místa. Vyhledávání hnízd nebo přibližování k nim může naopak přinést zbytečné rušení.
Luňáci a další dravci
Dalšími charakteristickými dravci oblasti jsou luňák červený a luňák hnědý. Jejich let bývá lehký a obratný, s častými změnami polohy ocasu. U luňáka červeného je vykrojení ocasu zpravidla výraznější, ale při určování záleží také na úhlu pohledu a roztažení ocasních per.
Zajímavé je, že význam oblasti nekončí hnízdní sezonou. AOPK zdokumentovala na Soutoku také zimování dravců včetně využívání společných nocovišť luňáků červených. Upozorňuje přitom na citlivost těchto ptáků k vyrušování také v zimě.
Pro pozorovatele z toho vyplývá jednoduchá zásada: nevyhánět ptáky z místa jen kvůli fotografii v letu. Odpočinek má pro ně konkrétní energetickou hodnotu, zvlášť za chladného počasí.
K dalším významným dravcům ptačí oblasti patří včelojed lesní a raroh velký. Jejich přítomnost připomíná význam pestré krajiny, která nabízí vhodná hnízdiště i dostatek potravy.
Strakapoud prostřední a život ve starém lese
Velcí dravci přitahují pozornost, přesto bývají pro poznávání lesa stejně zajímaví jeho menší obyvatelé. Strakapoud prostřední patří mezi druhy, pro které mají zdejší porosty mimořádný význam. Společně se žlunou šedou a lejskem bělokrkým patří mezi chráněné druhy ptačí oblasti.
U strakapoudů je vhodné sledovat nejen kresbu hlavy, ale také velikost zobáku, zbarvení spodiny těla a chování. Strakapoud prostřední často působí jemněji než známější strakapoud velký. Při krátkém zahlédnutí vysoko v koruně však není neobvyklé, že přesné určení zůstane nejisté.
Starý les poskytuje datlovitým ptákům potravu i možnosti tesání dutin. Ty pak mohou posloužit dalším obyvatelům, kteří si vlastní dutinu vytvořit nedokážou. Vazby mezi jednotlivými druhy jsou tak těsnější, než se na první pohled zdá.
Kdo se na chvíli zastaví a nechá les kolem sebe zklidnit, často zaznamená více než při rychlé chůzi. Pohyb na kmeni, drobné úlomky kůry nebo krátké zavolání mohou přítomnost ptáka prozradit dříve než jeho silueta.
Lejsci a jarní zvuková krajina
Lejsek bělokrký je drobný pták, jehož význam pro zdejší přírodu převyšuje jeho nenápadnou velikost. Starší listnaté porosty mu poskytují příležitosti k hnízdění a lovu hmyzu. Jeho přítomnost patří k charakteristickým jarním projevům lužního lesa.
Zatímco dravce hledáme především zrakem, u lesních pěvců se vyplatí zapojit sluch. Husté olistění může ptáka téměř dokonale skrýt. Zpěv však upozorní na jeho přítomnost a někdy umožní určit druh bez přímého pozorování.
Učení hlasů je nejsnazší po malých krocích. Lepší než snaha zapamatovat si během jediné vycházky celý ranní sbor bývá soustředění na jeden hlas a jeho spojení s pozorovaným ptákem. Postupně začne původně nepřehledná směs zvuků získávat jasnější podobu.
Právě opakované návštěvy stejného místa bývají velmi přínosné. Člověk pozná, jak se mění aktivita ptáků, kdy se objevují tažné druhy a jak jinak les zní před rozedněním, dopoledne nebo za větrného počasí.
Čápi a ptáci vodních stanovišť
K lužní krajině patří také čápi. Čáp bílý zde připomíná, že jeho život není spojen pouze s komíny a střechami. V oblasti využívá i stromová hnízda a potravu hledá v otevřeném prostředí. Čáp černý je zpravidla skrytější a více spojený s lesem.
Mělká voda představuje bohatě prostřený prostor, jehož nabídka se však rychle mění. To, co jeden týden přitahuje ptáky hledající potravu při břehu, může být po změně hladiny využitelné pro jiné druhy.
Ledňáček říční oživuje břehy řek a ramen výrazným modrým a oranžovým zbarvením. Často jej zaznamenáme jen jako rychlý přelet těsně nad hladinou. K životu potřebuje dostupnou potravu a k hnízdění vhodnou zemní stěnu, do které si vyhrabává noru.
Zajímavé je sledovat rozdílné lovecké strategie. Někteří ptáci vyčkávají téměř bez pohybu, jiní pomalu postupují vodou nebo pravidelně prohledávají její okraj. Také zde platí, že nejcennější pohled poskytne dostatečný odstup. Pokud se ptáci začnou soustředit na člověka místo hledání potravy, je vhodné ustoupit.
Příroda ukrytá pod hladinou a v trávě
Ptačí bohatství Soutoku stojí na mnohem širším základě. Součástí místních společenstev jsou obojživelníci, ryby, měkkýši, hmyz i drobní korýši. AOPK uvádí například čolka dunajského, kuňku, skokana ostronosého, piskoře pruhovaného nebo listonoha jarního.
Pro návštěvníka mohou zůstávat téměř neviditelní, přesto ovlivňují fungování celého prostředí. Hmyz poskytuje potravu mnoha ptákům. Rozklad organické hmoty vrací živiny do oběhu. Drobní vodní živočichové propojují svět pod hladinou se životem na březích.
Obzvlášť zajímavé jsou dočasné tůně. Jejich vyschnutí nemusí automaticky znamenat ekologickou katastrofu, pokud jde o přirozenou součást jejich režimu. Některé organismy jsou právě na střídání zaplavení a sucha přizpůsobeny.
To zároveň ukazuje, proč není vhodné hodnotit mokřad pouze podle toho, zda v něm zůstává voda po celý rok. Důležitá je jeho historie, přirozený cyklus a druhy, které jej využívají. Zdánlivě obyčejná prohlubeň může mít pro přírodu větší význam než nápadná vodní plocha.
Krajina utvářená přírodou i člověkem
Soutok může místy působit jako nedotčená divočina, ale jeho současná podoba vznikala také dlouhodobou lidskou činností. Lesy poskytovaly dřevo, sloužily k pastvě a louky se kosily. Charakteristická mozaika otevřených ploch a porostů je proto také dědictvím minulého hospodaření.
Ochrana takové krajiny vyžaduje rozlišování. V některých částech je přínosné ponechat více prostoru přirozenému vývoji. Jinde může právě ukončení vhodné péče způsobit úbytek druhů závislých na světle a otevřeném prostředí.
Dobře je to vidět na loukách nebo u starých stromů, které původně rostly volně. Pokud okolí postupně zaroste, promění se světelné a teplotní podmínky. Organismy vázané na původní prostředí pak mohou mizet, přestože samotný strom stále stojí.
Debata o ochraně Soutoku proto potřebuje konkrétní znalost místních podmínek. Rozhodující otázkou je, jaký zásah nebo naopak jeho vynechání pomůže zachovat zdejší hodnoty v dlouhodobém horizontu.
Co rozhodne o budoucnosti oblasti
Mezi hlavní výzvy patří obnova vodního režimu a vhodná péče o lesy i bezlesí. AOPK popisuje spolupráci s lesníky a vodohospodáři na opatřeních, která mají pomoci vracet vodu do krajiny. Taková práce vyžaduje koordinaci, protože jednotlivé části území jsou navzájem propojené.
Stejně důležité bude sledovat výsledky. Nestačí provést opatření a předpokládat, že automaticky funguje. Je potřeba pozorovat reakci vegetace, stav stromů, délku zaplavení i výskyt cílových druhů. Podle získaných poznatků lze další péči upravovat.
Význam mají také návaznosti za hranicemi CHKO. Ptáci přeletují do okolní krajiny a řeky přinášejí vodu z rozsáhlých povodí. Územní hranice proto nemohou být hranicemi spolupráce.
Dlouhodobá ochrana potřebuje zapojení odborníků, vlastníků, hospodářů, obcí i veřejnosti. Každá z těchto skupin zná jinou část příběhu. Pokud se jejich zkušenosti podaří spojit, může vzniknout péče, která bude účinná pro přírodu a srozumitelná lidem.
Jak Soutok poznávat ohleduplně
Nejlepší výbavou návštěvníka je dalekohled, trpělivost a ochota přizpůsobit se místu. Není nutné během jediného dne projít co největší vzdálenost. Kratší cesta s několika delšími zastávkami často přinese více pozorování.
Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální informace Správy CHKO, místní značení a případná omezení konkrétních lokalit. Základní pravidla chování zveřejňuje AOPK na stránkách oblasti.
Při fotografování ptáků se vyplatí sledovat jejich reakce. Varovné hlasové projevy, opakované přelétání nebo přerušení krmení mohou znamenat, že jsme příliš blízko. V takové chvíli má přednost klidný ústup.
Citlivé údaje o hnízdech vzácných druhů není vhodné veřejně šířit. Zajímavé pozorování lze sdílet i bez přesné polohy. Stejně tak není potřeba lákat ptáky přehráváním hlasů, abychom si vynutili jejich přiblížení.
K hodnotnému zážitku patří i vědomí, že po našem odchodu pokračuje život místa beze změny. Právě takový způsob poznávání nejlépe odpovídá tomu, proč sem přicházíme.
Soutok jako závazek do dalších desetiletí
Vznik CHKO Soutok připomíná, že přírodní bohatství nemusíme hledat jen v horách nebo vzdálených krajinách. Může ležet v nížině mezi známými obcemi, podél cest a řek, které lidé míjejí po celý život.
Jeho hodnota se skrývá v souvislostech. Starý dub poskytuje dutinu, okolní les potravu a blízká louka další možnosti obživy. Voda ovlivňuje všechny tyto části současně. Když některá z nich zeslábne, projeví se to i na ostatních.
Dvacátá sedmá chráněná krajinná oblast tak představuje příležitost uchovat celý živý celek. Pro milovníky ptáků znamená naději, že zde budou i nadále pozorovat orly, luňáky, čápy a drobné obyvatele starých lesů.
Budoucnost Soutoku se bude utvářet postupně, při péči o vodu, stromy i louky. A také při každé návštěvě, během níž člověk dokáže na chvíli zpomalit, naslouchat a ponechat přírodě prostor.
